Dítě se mě bojí, ale když jsem klidná, je drzý, odmlouvá
poradite mi nekdo co delat kdyz mi syn v posledni dobe parkrat rekl ze se me boji?(ma 5let) snazim se nekricet ale pokud mu musim porad pripominat ze ma neco udelat a on je jak hluchy nebo zacne odmlouvat nebo mi zacne sermovat pred oblicejem pesti tak proste zarvu nekdy prijde i na varechu ale ne bezhlave 1max3 placnuti a ne vsi silou.taky si uvedomuju ze jsem cim dal vic podrazdena,jenze kdyz zvedam hlas uz se zacina prikrcovat.kdyz si to nechavam od nej libit a jsem klidna tak je drzy a odmlouva jeste vice.nevim jak to vyresit,klidem nebo placnutim?, ale vadi mi ze mi rika mami bojim se nervi ale kydz nervu tak mi kali na hlavu
@ptjj No příčina boje.. chyba v komunikaci. Cíl - změnit. Já mluvím jen za sebe, že bych asi měla tendence začít u sebe, protože pětileté dítě krok z toho kruhu jako první nejspíš neudělá. Dokonce myslím, že je to mnohem snazší než při problémech "dospělé" komunikace, protože dítě mnohem! snáz přijme náš způsob jednání a naladí se na něj.. a to v tom pozitivním i negativním smyslu. V tomhle mi to připadá úplně jasné. Ale netrvrdím, že cesta je jednoduchá.. žádná není 😉
@ptjj cukr a bič na někoho zabírá, ale po biči právě musí přijít cukr, víš? Jinak nemá metoda správný efekt 😀
@romcovaklarka Klari, to ja prece vubec netvrdim, ze s ditetem komunikuje efektivne, evidentne je tam nejaky problem a nejspis to bude kombinace spatne komunikace na obou stranach, coz by samozrejme meli resit primarne rodice, ne to dite, ale myslim si, ze uz jen tim, ze to tady ta matka prednese se vystavuje dost velkemu tlaku nas diskutujicich a kdyby to nechtela resit, tak to neresi vubec, podle me je dost odvazna, kdyz to tady vubec takhle dala do placu a musi si uvedomovat, ze chyba je mozna hlavne na jeji strane a proto zada radu..........jak rikam, to, co je moc a co je primerene, je hrozne individualni vzhledem k povaze toho ktereho ditete a my to tady nejsme vubec schopne posoudit.......jen si myslim, ze kdyz bylo dite do tri let v pohode a pak nastal zlom, tak je treba hledat pricinu tohohle skoku v jeho chovani a ne ji tady odsoudit za to, ze nekdy ztrati nervy a naplaca mu nebo ho serve.........samozrejme to "nekdy" nemusi byt jen nekdy, ale treba kazdy den (to my nemuzeme vedet), ale to uz si ta maminka musi vyresit sama se svym svedomim, co je a neni primerene
@ptjj Souhlas, určitě je dobře, že to maminka chce řešit. Já jen k tomu, že co je už "moc" a co ještě ok... To je fakt individuální. Na druhou stranu ta neefektivní komunikace, tresty apod. může třeba do těch 3 let na první pohled "bezvadně" fungovat a pak, aniž by rodič cokoli ve svém přístupu změnil, se dítě najednou šprajcne. Ale přitom nejlepší pomocí by mohlo být nikoli najít příčinu toho šprajcnutí, ale odstranit tu neefektivní komunikaci. Hele nějak se do toho začínám zaplejtat, radši už toho nechám 🙂
@timbouctou myslim si, ze by sis mela precist uvodni prispevek, nikdo tady vubec nemluvi o nejakem lamani varecky o dite nebo rezani okovanym paskem, to uz je trochu jina kava a rozhodne na jine tema...........o tom, ze ten "cukr" v tom vztahu neni, tady taky nikdo nemluvil, pokud se nemylim, tak tazatelka nekolikrat napsala, ze nekdy je syn hodny, predpokladam, ze i ona k nemu se tak chova........takze "ano, vim, ze po bici musi prijit cukr" a nemyslim si, ze jsem to nedostatecne vyjadrila
@apollo11 urcite je chyba v komunikaci, ted jen ji najit, aby se mohlo tohle vsechno dal resit........ta chyba dokonce nemusi byt ani v te matce, ani v tom diteti, ale v nejakem okolnim vlivu, napr. ta skolka........ale na to my tady neprijdeme
@romcovaklarka s tim sprajcnutim mas urcite pravdu, ze to taky muze fungovat do urciteho veku a pak zasek, ale opet nemuzeme rict, ze to tak v tomhle pripade je..........kazdopadne si myslim, ze vsechny ty prispevky tady (krome tech par, co jsou fakt mimo), daly te mamine dobre podnety k premysleni nad tim, kde je chyba a jak ji napravit, jen ona sama si ty nase interpretace muze "nasroubovat" na svoji situaci............taky uz koncim, zacinam mit pocit, ze vlastne obhajuju sebe a sve jednani, i kdyz nemam proc 😀
Já bych ráda ještě napsala svoji zkušenost k bití. Nějak mi to nedá 🙂 V současné době žijeme střídavě v zahraničí a v ČR. Syna na veřejnosti bít nemůžu. I bez bití zvládáme situace na silnici, v obchodě,... Jsem "nucena" s ním komunikovat. Určitě je to pracnější, než ho seřezat. Volím slova tak, aby tomu rozuměl např. když pojedeš na kole do silnice, budeš rozbitý (tomu slovu rozumí). Zvládáme i situace v obchodě, na letišti (létám s ním i sama) bez nějakého bití. A co mě nejvíce překvapilo. Chodíme tam do mateřských center a narozdíl od českého MC se tam děti fyzicky mezi sebou netrápí. Byla jsem zvědavá na ty rozmazlené fakany 🙂, ale jaké bylo překvapení, že jsem dosud nezažila, že by se tam děti mezi sebou plácly, štípaly, tahaly za vlasy. Nepřeháním, když napíšu, že bohužel v českém MC vždycky dojde mezi dětmi k určitému fyzickému konfliktu. Protože většina českých dětí je alespoň v minimální míře (jak píšou většinou matky) fyzicky trestána, nosí si to do kolektivu, kdy tímto projevem řeší svůj konflikt. Jsou naučené z domova "nelíbí se mi daná situace, plácnu tě, zatahám tě,...".
@lenam ...a ty, které do školkového období neznaly řešení konfliktů fyzicky, se to ve školce naučí od těch ostatních a vezou se všechny. 😝 .
Je to ve skutečnosti jednoduché, kdyby děti fyzické ubližování neviděly, nepoužívaly by ho. Určtiě k tomu někdy dojde spontánně, prostě někdo je víc akční, výbušný, někdo klidas, ale pokud bude převaha dětí, které naučíme řešit všechno hlavou a ne rukou, tak pak nějaký případný útočník zkrátka neuspěje. Utopie, asi.
@lenam dobře popsaná zkušenost.
diskuzi jsem cetla do zacatku strany 4...za me si myslim,ze synek zakladatelky,je natolik vycurany,ze vi co na maminku plati...usuzuji z toho,ze psala ze do tri let ho ani jednou neplacla,vse zacalo skolkou a taky se mi nelibi to,ze jeho tata mu vse dovoli,to taky neni sparven...spis bych si sedla s manzelem a udelala bych pravidla mezi sebou ohledne vychovy syna...a kdyz tohle nepomuze,taky bych radila psychologa...myslim,ze tohle je kamen urazu,a syn moc dobre vi co si ke kazdemu z nich muze dovolit....
a myslim,ze placnuti pres zadek ma taky svoji silu...sveho starsiho syna jsem obcas taky placla,ale ma plinu,takze to stejne moc necitil,ale bylo to vzdy kdy uz to jinak neslo....ja preferuji take domluvu a kdyz se vzteka budto si ho nevsimam nebo ho dam za dvere a muze prijit az kdyz se prestane vztekat...moje mamka mi casto rika,ze mam hrosi trpelivost a musim rict ze se mi to dost vyplaci,protoze syn je dost sikovny a chapavy a oproti ostatnim detem z okoli se s nim skvele domluvim,ale obcas se to bez placnuti taky neobeslo...a hlavne kdyz muj muz nebo ja udelame neco s cim ohledne vychovy toho druheho nesouhlasime,rekneme si to stranou ale primo do toho nezasahuji,delam jako ze stojim za tatinkem a tatinkem za maminkou a syn to vi....manzel treba vecer rekne,kdyz nebudes spat a budes delat sceny,tak zitra nebudou pohadky,no syn treba do 23hod vyvadi a ja mu proste druhy den ty pohadky nepustim,protoze tata mu to zakazl,pustim az tehdy kdyz on to dovoli a tak je to i naopak...
@morava739 takze ja radim ujsnit si to nejdrive s manzelem a pak uvidite,myslim,ze v tom to je...a i to aby se mu muz vic venoval....
vy jste nikdy neplácly dítě přes zadek nebo ruku? nemyslím bití ale plácnutí?
@1983hr tak tohle by si ucitelka nemela vubec dovolit!to bych si ji hned vzala stranou a rekla,ze tohle se mi nelibi,ze ty jeji autortiu taky nijak neschazujes,tak si to neprejes ani od ni... a prave si myslim,ze syn zakladatelky je dost ve veku kdy tohle muze zneuzivat a dle toho co psala,si myslim,ze to je prave ono...
ja nesnasim vety typu "on je jeste moc maly aby to chapal" nebo "on z toho jeste nema rozum" to si myslim,ze to tak neni,u svych synu jsem pozorovala snad uz od narozeni ze jak se jim trochu ustoupi nebo povoli,ze to moc dobre chapou a pak to vyzaduji znova a postupem z vyzadovani prejde ke zneuzivani nejakeho ustupku ci povoleni ze zasady
pohádky čtem každy večer a pokud zlobí je jen jedna a to mu nevadi vytahne knihu a kouka do ni jako by četl.zákaz televize ma total na haku jako by nebyla, tmy se sice boji ale nemuzu ho nechat za trest bez svetla kdyz se boji tmy to nedokažu.mozna je to tím že si s tím mým nějak přestáváme rozuimět sice se nehádáme protože je malý pořád na blízku a nechcem dělat tyátr no a tak když už něco tak spolu prostě nemluvíme
Nevím sice, co je MC, ale my občas chodíme do dětského koutku a zatím jsem nezaznamenala nějaké násilí mezi dětmi...
Ono v těch vypjatých situacích, jak píše @lenam, když řeknu, že bude rozbitý, nebo něco jiného podobného, tak je mu to v tu chvíli úplně jedno 😒 . Čili plácnutí volím jako nejzazší možnost, kdy už nic jiného nefunguje a pokaždé jen na veřejnosti, protože již nemám nervy poslouchat, jak mi lidé nadávají když např. běhá po vlaku, že s takovým rozmazleným parchantem mám zůstat doma a nikam nechodit. Takže ho vlastně takto trestám kvůli lidem ☹ Je to smutné, ale je to tak. V zahraničí jsem žádné negativní reakce lidí na jeho chování nezaznamenala, naopak jen kladné- to je fajn, že je tak živý a zvídavý, a podobně. Takže on je to takový začarovaný kruh vlastně. Četla jsem v knize od J. Prekopové, že když už nic nezabírá, tak že dítě potřebujde znamení- ona tam doporučila dítětem zatřást. To mě osobně je už milejší plácnutí přes zadek, nežli třesení.
@morava739 no a nesnazi se tak na sebe upoutat pozornost??on urcite vidi jak to mezi vami je a takhle se to snazi rwsit,si teda myslim....spis bych si snim sedla a i s manzelem a vysvetlila bych mu jak to mezi vami ted je,samozrejme ne nijak do podrobna,jen aby vedel ze ho oba milujete a ze tim ze tohle bude delat ze tim tomu aby se to mezi vami zlepsilo,tak tomu nepomuze...prijde mi ze to dela prave proto....nebo se ho treba i zeptat proc to dela??oni deti tohle moc dobre vyciti
@llluckaaa To já taky, ale bohužel.... Jednou mě kvůli Jonášovi jeden chlap skoro napadl ☹ a přidali se k němu ještě ostatní lidi z vlaku a chtěli mě nechat vyhodit průvodčím ☹ Přitom nikomu nic nedělal, jen běhal v uličce a hlasitě se smál....Když jsem otěhotněla, tak už jsem takovéhle situace přestala emočně zvládat, do té doby to ještě jakž takž šlo a byla jsem schopná se lidem i postavit... teď "raději" uhodím své dítě. Je to smutné.
@kocicinka ještě do nedávna platilo že když jsem jej držela za bradu a mluvila přimo do oči tak vnímal a poslouchal ale dnes jak ho mam asi tak dohonit je jak blecha a stejně hlava lita a nejake kecy lidi mě urcite nerozhazi.nekteri se pozastavuji nad tim ze se mu snažím vše vysvětlit a říkaj že se s ním moc mazlím a jíní že by mu normálně vrazili a bylo by no tak si vyber je to doba šílená nejen na výchovu
@kocicinka Já navštěvuji v ČR 2 herny pro děti (MC - mateřské centrum) a cvičení a bohužel tam vždy dojde na nějaké dohadování o hračku a nebo při nějaké aktivitě k fyzickému konfliktu. Dnes například u domečku se skluzavkou a skončilo to slzami holčičky, protože ji jeden chlapeček plácal a strkal ji ze žebříku. Minule zase zavírali jinému klukovi v domečku ruce a plácali ho do obličeje, aby tam nemohl vlézt.
K tomu trestání před lidmi, ano to je problém v ČR, protože tady se očekává, že když se dítě např. bude válet v obchodě, tak prostě dostane na zadek a když ne, tak se na tebe dívají jako že nevychováváš. Naštěstí, od tohoto jsem se já oprostila a je mi to jedno, co si okolí myslí a že ode mne něco očekává.
@kocicinka tak to je sila teda ☹ ja bych ti poradila na lidi se vykaslat a delat to jak to citis ty,ale ono to je obcas dost tezke a nekdo tyhle situace blbe nese a problem lidi v cechach nebo jestli je to i jinde nevim,ze oni moc netoleruji ostatni a hned pomlouvaji a odsuzuji,ale ty veci za tim a kolem toho nevidi a ani videt nemohou...moje kamaradka ma treba hyperaktivniho syna a rika,ze je problem v tom,ze hyperaktivni dite se obcas chova jako rozmazlene dite a kdyz nekde je,tak ji lidi hned odsoudi a nevidi to za tim...je to strasne,ale je to tak,nezbyva nam nic jineho nez si toho nevsimat a delat to tak podle toho jak to delame normalne
@morava739 no a pokud i v tom malu co ho vidi mezi vami citi napeti nebo obcas treba vidi vymenu nazoru,tak to treba proto dela...nebo to dela proto,ze si treba mysli,ze tata je doma tak malo proto,ze si nerozumite...pisu asi blbosti,ale i to je mozne....a proc je manza tak malo doma??podle me by si na neho mel udelat vic casu aspon o vikendu,ale ne tim zpusobem ze mu vsechno dovoli,ale tim ze budete travit vsichni cas spolu a budete stat za tim druhym a kdyz by ho travili spolu,tak aby mu vysvetlil,ze to co mu maminka rika a nadava mu za neco,ze k tomu ma duvod,protoze on neposloucha a je z toho pak nejaky prusvih,kdyz na neho tata plati,jak jsi psala,tak by to asi chtelo nejak zacit hlavne od nej
ja dělala skoro 10let venku a tam mohlo dítě třeba lézt po stropě a nikdo nic neřekl bylo to na rodičích a v restaraci ho číšník překročil aniž by je upozornil že se chová nějak nevhodně nebo aniž by je vyhodili ven jako to bývá u nás,snad je člověk ovlivněn i okolím v jakém žije pak stres nervy a hlavně společnost
češi jsou opravdu buranský národ co se týče vztahu a snadno se všichni nakazí.starají se kde nemaj a kde by měli něco udělat dělaj mrtvého brouka
@morava739 jj okoli to hodne ovlivni....my treba bydlime s rodici,oni dole my nahore,mamka trpi depresemi a kolikrat si rikam,jak super by nam bylo kdyby jsme byli sami,hrozne ty jeji nalady na me pusobi,ted uz moc ne,ted jsem castecne uz imunni,ale stejne jsem vic vystresovana....ano lide se staraji kde nemaji,ale nejdriv by meli zacit od sebe a svych deti...mam sousedku co vsechny kolem dzrben,ale ze jeji syn ji prohral barak v automatech a jeji dcera je tak trochu jak prodejna na chodniku,o tom se uz nezminuje
@eeefffaaa určitě bude na všem něco pravda proto mě zajímají nazory ostatních mám toho taky dost dělám různé rurzy a dalkově školu, učím se jen po nocích ve dne na to nemám čas a to mi dá zabrat malý který vymýšlí šílenosti,ale dokáže být i zlatý a když jdu do školy tak mi říká a nepropadni no se z něj fakt picnu
no tedy nečetla jsem to tu celý, ale vzpomeňte si, která z vás měla matku, od které dostávala přes zadek či do čeho se zrovna trefila okovaným páskem? Zlomila o některou z vás mamka v osmi letech vařečku? Protože to, co jsem četla od některých mamin tady, a především od zakladatelky, mi tak připadá, že vůbec nevíte, jaký to je. Jaký je vědět, že přijdete domů a čeká vás jen práce v kuchyni, vaření, praní a luxování a hlídání mladších sourozenců, protože každý obličej, který si moje matka vyložila jako nesouhlasný nebo nedej bože drzý, se trestal pořádnou fackou. Já svý kluky taky občas plácnu, ale ne za trest, jen jako upozornění, že tohle se nedělá a když to bude dělat dál, ublíží si a to bude bolet víc. Za trest se děcka naučila zavírat v pokoji a popřemýšlet o tom, co se nemá. Jasně že tam nepřemýšlej, ale nemají rádi, když jsou sami a příště si dají pozor. Vždycky je tu nějaká další varianta než vařečka.