Dítě se mě bojí, ale když jsem klidná, je drzý, odmlouvá

morava739
5. únor 2012

poradite mi nekdo co delat kdyz mi syn v posledni dobe parkrat rekl ze se me boji?(ma 5let) snazim se nekricet ale pokud mu musim porad pripominat ze ma neco udelat a on je jak hluchy nebo zacne odmlouvat nebo mi zacne sermovat pred oblicejem pesti tak proste zarvu nekdy prijde i na varechu ale ne bezhlave 1max3 placnuti a ne vsi silou.taky si uvedomuju ze jsem cim dal vic podrazdena,jenze kdyz zvedam hlas uz se zacina prikrcovat.kdyz si to nechavam od nej libit a jsem klidna tak je drzy a odmlouva jeste vice.nevim jak to vyresit,klidem nebo placnutim?, ale vadi mi ze mi rika mami bojim se nervi ale kydz nervu tak mi kali na hlavu

berenika39
7. únor 2012

@weri1 tak dobře, u staršího můžu tvrdit, že si to nepamatuju a tím ti nechám prostor ke spekulacím - ha, konečně, berenika taky plácala svoje první dítě.
Spokojená? 😉

mikimiri
7. únor 2012

@romcovaklarka Jen bych chtěla vidět jak by jsi to praktikovala kdyby jsi těch dětí měla víc,k tomu domácnost,práci nebo hospodářství jako my,určitě nesedíme s manželem s kafíčkem u televize a děti nám tu nepobíhají jen tak? A prosím tě jen mi nepiš že by sis děti nepořizovala,mě by to zajímalo jen z praktického hlediska den má totiž pořád jen 24hodin.

tyrisa
7. únor 2012

@romcovaklarka gratuluji, ti jestli ty to máš a budeš mít s tvými dětmi tak jednoduché a druhá gratulace k tvému příkladnému a dokonalému mateřství.....snad tě někdy nepotká šok a tvůj syn tě v pubertě nenazve krávou za tvou skvělou výchovu...protože toto je realita a s tím nic neuděláš.

weri1
7. únor 2012

máma na mě vztáhla ruku párkrát, no asi jsem to zasoužila, byla jsem dost svá 🙂 táta nikdy, a nemyslím si , že by mi to nějak ublížilo

weri1
7. únor 2012

@berenika39 ale já to nemyslela ve zlém. jen prostě já někdy syna plácnu po zadečku a nemyslím si, že jsem špatná matka 😉

mikimiri
7. únor 2012

@berenika39 Jistě,ale já jsem nenapsala že jsem nikdy nedostala jako malá po ruce nebo po zadku,já psala že jsem nebyla bitá. A přes to všechno mám úctu ke svým rodičům a myslím že mě vychovali co nejlépe uměli.

weri1
7. únor 2012

@berenika39 jinak chápu co tím myslíš, co tu píšeš a souhlasím s tebou ve všem ,ale....

evulinkab
7. únor 2012

Souhlasím s tim, že ten 5letý syn od zakladatelky diskuze to opravdu muže řikat je z vypocitavosti, protože vi, že to na mámu plati...že to je neco, co ji zasáhne.5leté děti už umí být pěkně vyčurané(zkušenosti z MŠ), takže je opravdu jen na jeho mamince, aby vysledovala, jak se jeji syn chová, jestli se ji opravdu boji nebo to jen říká a pritom skutek utek...

Další věc-naprosto nesouhlasim s názory
@berenika39 apod, kteří zastávaji styl výchovy, že vše jde řešit DOMLUVOU.Srovnávat děti a dospele(že jako díte plácnu a k dospelemu si to nedovolim..), to mi prijde trošku postavené na hlavu.Děti jsou od toho, že jsou to děti a všemu se teprve učí.A kdo je učí??MY dospělí.A my jim musíme vštěpovat základy slušneho chování, my jsme ti, kdo jim musime urcovat hranice.Takže když mi muj syn začne kydat po koberci jogurt a ani na potreti(kdy mu pracne vysvetluji, že se to nedelá, protože mu to kupuji, je to na jidlo, je to zdravé a bla bla bla) neposlechne a já ho plácnu pres ruku...je to spatne??To si teda nemyslim.Je rozdil mezi bitim a plácnutim.A pokud je plácnuti v situaci adekvátni,, tak procn neplácnout?Takovým plácnutim žádnou psychickou ujmu díteti snad nezpusobíme...
Nejsem proste zastáncem volné vychovy, kdy díte nezná hranice a ví, že za žádné své zlobení nedostane trest, protože bohužel tuhle volnou vychovu praktikuje čím dál víc rodiču a po zkušenostech ve školce(kde učím) nabývám dojmu, že za chvili budou deti skákat svým rodičum po hlave a ti je jeste budou omlouvat.

weri1
7. únor 2012

@romcovaklarka nesouhlasím....mám 18 měs. syna a můžu mu vysvětlovat jak chci, že to pálí, a stejně na to šáhne, takže ho mám nechat spálit ?

berenika39
7. únor 2012

@weri1 já vím! v pohodě. já taky nikoho neodsuzuju, kdo dítě vychovává i tou rukou. většinou je to tak -u normálních lidí - že sem tam v batolecím věku je to plácnutí přes ruku, plínku, a pak , postupně, jak dítě víc komunikuje, omezí se potřeba plácnutí, protože vysvětlení už má svůj význam. a účinek🙂. takže jo, v pohodě, dělalo se to, dělá, dělat bude.

mikimiri
7. únor 2012

@evulinkab Souhlasím že každá máma by měla znát své dítě nejlépe! A tudíš by měla vědět do jaké míry to dítě zkouší a nebo jestli má strach a hlavně by měla vědět jestli je ten strach opravdu oprávněný. Vše i to co dítě může nebo nemůže,musí nebo nemusí dělat má své hranice.

tyrisa
7. únor 2012

@evulinkab konečně někdo pochopil jak jsem to myslela...děkuji,konečně se necítím jako tupec a tyran 😝

mikimiri
7. únor 2012

@berenika39 Tak s tímto bezvýhradně souhlasím 🙂

weri1
7. únor 2012

jinak k tématu zakladatelky.....tam je něco špatně, ptž se ji syn bojí ! já i když zařvu nebo plácnu, syn chce jen mě 😀

tyrisa
7. únor 2012

@weri1 no,tak toto asi neobhájíš......ona má prostě rozdílný názor na výchovu a přes to vlak nejede :.-/

mikimiri
7. únor 2012

@weri1 Přesně tak nad tímto je potřeba se zamyslet a né nad tím jestli dítě plácnout nebo né pokud si to situace vyžaduje.

berenika39
7. únor 2012

@evulinkab jenom stručně - vůbec jsme se nepochopily. o žádné volné výchově tu není řeč. a nikdy nebyla. dokonce to je něco, co mi není příjemné. já se tu celou dobu snažím trochu ukázat, jak funguje oboustranně vyrovnaný vztah - a to je proti volné výchově sakra rozdíl. rabr naopak hranice doporučuje (děti to potřebují, mají rády, ujistuje je to), ale ty hranice se tvoří SPOLU s dítětem. a pak se důsledně dodržují. pokud si moje dítě představuješ jako lítače mlátiče ječidlo a bořiče s americkou vlajkou v ruce, tak jsi vedle jak ta jedle. Je úplně normální, tak, jak ty si představuješ vychované a poslušné dítě. (krásně vzdoruje, odmlouvá, někdy se naštve). Akorát jsme se vyhnuli scénám, vztekání, dohadování, pláči, nervům. došli jsme k tomu prostě v klidu. a to je děsná deviza.
Píšeme každá o něčem úplně jiném, byla by škoda, kdyby rabr zapadl do jedné krabice s volnou neřízenou výchovou 😝

weri1
7. únor 2012

@tyrisa před čím? já nechci nic obhajovat....na to nemám 🙂

tyrisa
7. únor 2012

@weri1 co jsem pochopila,tak jí řekne....mami já se tě bojím,neřvi. když se dítě 5tileté bojí někoho,pochybuju,že mu to takto v klidu řekne......spíš by se rozbrečel,nebo tak něco...toto není projev strachu.

tyrisa
7. únor 2012

@weri1 no žehličku.....prostě musíš vysvětlovat a né napomínat....já chcu mít takové děti jako ona...ach jo 🙂 kéž by stačilo vysvětlovat 😀

weri1
7. únor 2012

ono je to těžký, tady vždy založí diskusi a pak se tu diskutuje 😀 no ale psané slovo vyzní jinak ,člověk do toho nevidí a už je oheň na střeše 🙂

evulinkab
7. únor 2012

@berenika39 Dobre, ok..Já jen myslim, že deti by mely ty hranice znát a meli by mit nejakou uctu k dospelým lidem.Je jedno jak je to naučíš, ale duležitý je vysledek...Takže pokud maminka vi, že svemu diteti v klidu nevysvetli, že nemuže házet po jiných detech např. kameni, tak asi to plácnuti bude potreba.Pokud ale vi, že jeji díte je klidas a vysvetlit mu to jde, tak ano..Plácnuti neni potreba.Dulezite je, aby to dite pochopilo, že takhle teda NE !..Celým tim predešlým prispevkem jsem chtela rict jen jediné- že na plácnuti dítete nevidim nic spatného...Já sama mám 3leteho chlapečka a mám stesti- on je práve ten klidas a hodné ditko.Ale situace, kdy jsem mu plácla pres ruku, už taky nastaly.

berenika39
7. únor 2012

@evulinkab super, takže nakonec se bavíme o tomtéž. uf. přesně, děti by měly mít úctu, respekt, ale my k nim taky 😉

všem dobrou 😉

mikimiri
7. únor 2012

Taky Všem dobrou noc 😔

weri1
7. únor 2012

@tyrisa malej dnes chtěl skočit z okna....domlouvání nepomohlo to je samozřejmě vtip 🙂

apollo11
7. únor 2012

@mikimiri Ani tak nejde o to, jestli člověk ujede, ale jak o tom pak smýšlí - jestli ho to mrzí a třeba se omluví, nebo to považuje za dobrý. Kolikrát se mi stalo, že jsem malou okřikla víc než bych chtěla nebo mi ujely nervy (ne třeba ani kvůli ní, prostě situačně, nejsem vždycky zrovna kliďas).. udělám pak to, že si k ní sednu a omluvím se jí (za svoje jednání, nikoli za její-jak tu padlo)..věř nebo ne, už je sama schopná říct promiň 😵 a možná i líp chápat důsledky svého jednání..nebo se to aspoň učí.. Vůbec to není o tom, že já jako rodič nemám právo být naštvaná a vymezit hranice - NAOPAK, jen jde o to jakým způsobem a co za to "sklidím". Podle mě metoda cukru a biče je v tomhle strašně chudá.. a asi i neefektivní, když tak často selhává 😕 Prostě bych ty prcky nepodceňovala 😉 Kdybych v děcku apriori viděla vychcaného grázlíka, tak je jasné, že bych to tam asi někde našla 😎 ale to nehledám..

mikimiri
7. únor 2012

@apollo11 Nevím jestli jsem tu někde psala že hledám v děcku vychcaného grázlíka,nejsem si tím vědomá. Mě taky nedělá problém přijít a omluvit se a byli situace kdy se to stalo,ale snad je lepší jim předcházet než se pak omlouvat. A věř že při čtyřech dětech mám co srovnávat,opravdu je každý z nich osobnost a na každého z nich platí něco jiného,nikdy bych děti a už vůbec né svoje nepodceňovala.

apollo11
7. únor 2012

@mikimiri Nemyslela jsem tím tebe, nějak jsem v té odpovědi plynule přešla dál, o vychcanosti psala tyrisa.. často tenhle výraz v podobných diskuzích vídám a nestačím se divit (četla jsem tu už i o vychcaném 6týdenním miminku 🤐)
Na tebe jsem reagovala jako odpověď na to, že každému to občas "ujede" 😉 Někdy se prostě těm situacím předcházet nedá, i o tom je komunikace. Plácnutí moc nevyřeší, ale jsem ta poslední, co by dávala osvědčené rady 😉

tyrisa
7. únor 2012

@apollo11 tak jestli 5ti leté dítě nedokáže být vychcané,tak to sorry,asi tě pozvu k nám,nebo nechápeš význam toho slova....o 6ti týdenním miminku bych to nikdy netvrdila ☹

mikimiri
7. únor 2012

@apollo11 Ani mě se tyto výrazy vůbec nelíbí už to jak někdo takto může psát o dětech a miminkách,neřekla ani nenapsala bych to o cizích dětech ani o vlastních to je opravdu hnus. Komunikace a tolerance jsou dva nejzákladnější a nejpotřebnější prostředky ve vztazích vůbec,ale jak jsme tu již mnohokrát psali nejsme bezchybní a já si opravdu myslím že v životě nastanou situace že to plácnutí může zachránit i třeba opravdovou katastrofu,je sice krásné básnit o tom jak má být vše zabezpečené a děti pod neustálým dozorem rodičů,ale všichni víme že nemáme oči na zádech a je zhola nemožné absolutně všemu předejít.Můj druhý syn je hyperaktivní a má LSD,byli doby kdy jsme neznali aby přešel byt v klidu,dokázal se věnovat byť jen déle než minutu jedné činnosti a samozřejmě nic nebylo dost bezpečné a z jeho dosahu,dnes je to vše za námi a na některé příhody vzpomínáme s pousmáním,ale jinak se vychovává opravdu vyrovnané a bezproblémové dítě a jinak dítě hyperaktivní nebo jinak "postižené",je rozdíl mezi výchovou holčičky a kluka a hlavně opravdu každé dítě je jedinečná osobnost a vyžaduje vlastní přístup. Nic méně všem kteří vychovají a je jedno jestli ho občas plácnou nebo mu domluví z dítěte slušného a poctivého člověka opravdu klobou dolů a velký dík,s odpuštěním sviní a zla je na světě dost!!!