Dráždivé miminko
Milé koníkovky, jdu si k Vám pro radu ☹ Malá od narození často plakala - plakala již v porodnici třeba tři hodiny denně. Po návratu domů to bylo pořád stejné. Plakala přes den, ale nejvíce večer - tříměsíční kolika. Již od malička měla problémy se spánkem - v noci spinká, ale přes den cca 2 hodinky, jinak ne. Od narození je velmi aktivní, neklidná - pohybuje nohama, jako když jede na kole, rukama, jako když někoho plácá, ani na chviličku se skoro nezastaví. Nyní jí jsou tři měsíce a je to pořád stejné. Mimo jiné nesnáší kočár, autosedačky a šátek? Ten už vůbec ne ☹ Je hodně "vzteklá", vzdy se dokáže velmi rychle rozčílit. ☹ Nosíme hodně v klubíčku, i přesto, že to nemá čáda. Spinká na péřovém polštáři a ještě zabalená do zavinky, ta jediná ji uklidní. Když jsem s ní byla na prohlídce u pediatra, konstatoval, že jde o velmi neklidné, dráždivé dítě. Ale nic víc mi k tomu neřekl, tudíž jsem si sama musela vyzjistit informace. Usoudil to i díky tomu, že se prohýbá, zaklání hlavu, dělá sklapovačky, je hodně lekavá aj. Celé těhu jsem byla v klidu. Hodně odpočívala, chodila na procházky. Porod byl velmi rychlý, ale hned jak vykoukla na svět dvě hodiny v kuse plakala ☹ Milé maminky, mám velikou obavu, abychom něco nezanedbali. Mám strach z budoucnosti, z ADHD, ADD aj. Pediatr řekl, že počkáme měsíc a pošle nás na neurologii ☹ Jsem z toho moc smutná. V okolí se rodí samá hodná miminka - jist,přebalit a spát. Já tohle neznám. Po dobu, co je bělá, jsem s ní ☹ Snažím se být v klidu - "Klidná maminka-klidné miminko", ale nědy to také nejde ☹ Prosím, neprožívá některá něco podobného, nebo neprožívala a teď už má odrostlejší dítě? 🙂 Potřebovala bych někoho, s kým o tom mohu mluvit☹ V okolí, takové dítě nikdo nemá a vždy se mi diví, že to vydržím....ale co mám dělat? Je to mé dítě a já ho miluji! ☹ Budu ráda za jakoukoliv radu či zkušenost. ☹
naše třetí děťátko takové bylo -už v porodnici jsem si toho všimla, sestřička projela s vozíkem a už byla vzhůru a plakala, vedle mimnko zaplakalo a už brečela taky...doma dva starší ji neustále budili, ...dětská doktorka mi radila vydržet do konce šestinedělí, že se to upraví, pak, že máme vydržet ty tři měsíce, než si miminko zvykne....a když to i tak trvalo, říkala, vydržte do 3 let, to se vyvíjí nervová soustava 🙂 ...Do dvou let jsme s ní nikam nemohli jezdit, řvala v sedačce, nesnesla být v cizí postýlce, neměla ráda nošení a musela mít přesný řád, v kolik chodit spát... trvalo to do dvou let a pak se to zlomilo, najednou z ní byla klidná a citlivá holčička -dnes je z ní 9 letá slečna, je citlivá a má dobré srdíčko a pořád má ráda svůj řád, ale nic, co by bylo diagnóza 🙂 ...tak hodně síly a trpělivosti, snad se to u vás taky brzy "zlomí"
@annasmyckova Děkuji Vám za povzbuzení!!! 🙂 Ulevilo se mi, že na to nejsem sama, že i vy jste si tím prošly. ☹
Nejsi v tom sama. Moje dcera nemá to chování až takhle extrémní, v noci naštěstí spí, ale jak mě minutu i méně nevidí nebo ji nechovám, tak hned řve a řve a řve. Dle. dr. se vyvíjí dobře. Nemocná teď není, byla, ale už je zdravá, a trvá to dál. Nejdříve to byla kolika, pak zuby, pak nemoc, teď zase zub a v podstatě mám pocit, že jí nikdy nic nevyhovuje a řve kvůli všemu. Jsem z ní na pokraji psychických sil. Jediné co občas pomůže je kočárek, ale fakt nemůžu být celý den venku. To, že bych přes den uvařila či uklidila, pokud není víkend a není tu manžel, mi přijde jako sci-fi. Permanentní bordel, jídlo pouze typu, co se dá vzít hned (nevařené) a hlavně v neustálém napětí. Hrozně bych si někdy přála dojít se vyčůrat nebo vyčistit zuby, aniž by se nerozeřvala či vzít kabát a boty zatímco je v kočárku bez toho, aby řvala.
Můj syn byl taky hodně uplakané a nespavé miminko. Nechtěl být v postýlce, v nosítku, zabral jen venku v jedoucím kočáru. Denně jsem byla i 6 hodin na vzduchu. Navíc nespal ani v noci, to mu vydrželo do teď. Je mu 19 měsíců a pořád se budí po dvou až třech hodinách. Málokdy vydrží sám, pořád chce být se mnou... Někdy je to náročné, že člověk nemůže být ani chvilku sám. Teď je fajn, že už mi pomáhá, uklízí se mnou, společně pereme, vaříme... Ale tak do roka jsem doma neudělala nic. Spousta lidí se diví, že ještě "žiju" 😀 Zlepšuje se to, sice pomalu, ale zlepšuje 🙂 Přeju hodně sil...
Nekdy je i tezke, ze to rodina nechape, napr. tchyne apod.
Ahoj,počkej ještě měsíc! Říká se,že část miminek se rodí s tzv. nezralým nervovým systémem.Prý jim chybí 4.trimestr.Vadí jim všechno-světlo i tma, hluk i ticho,prostě se jim nedá vyhovět. Moje starší dcera spala do čtyř měsíců cca půl hodiny dopo a hodinu odpo,v noci s pauzou čtyři hodiny,mimo to se buď jedla nebo řvala. Neodlozitelná. Sdílet se to s nikým nedalo, každý byl přesvědčený,ze jí něco chybí,nakonec jsem přestala kojit,neb to bylo "určitě slabým mlékem". Nedej se!Teď jsou dceři dva roky, je teda doteď náročná (teď je to obdobím vzdoru),ale naprosto zdravá holka🙂
Přesně náš příběh... bohužel nebo bohudík mu neklid zůstal? Jsou mu skoro tři roky,cele tři roky pouze schon,u ničeho nevydrží,furt v pohybuale zzaroven furt usměvavý,zvidavy kluk...už jsme byli upozorněni že jeví známky adhd ale co,stejne s tím nic neuděláme,je to prostě jeho temperament. Ber svoje miminko takové jake je,bez toho jaká miminka mají ostatní a mnohem víc si ho uzijes,me to tenkrát dost pomohlo ;)
Starší dcera první asi 2 týdny hezky spinkala, ale pak to začalo, pokud se nekojila nebo nenosila (ale ne v nosítku....) tak řvala, řvala v autosedačce , kočárku...všude..vstávala 5-5.30, spala přes den 2-3x 20-30 po půl hodině uspávání u prsa a večer plakala 0,5-2 hodiny ať jsem dělala co dělala...usínala 9-10 večer a v noci se budila do 3m tak 3x, pak i 10x. Hlad neměla, přibírala plně kojená 200-250g týdně.
Bylo to šílené, opravdu šílené...od asi 6-7m, kdy se začala otáčet plazit se se to začalo zlepšovat, vzala na milost kočár, už skoro neplakala a pak už bylo jen a jen líp. Spala teda pořád podstatně míně než průměr...okolo roku 1x za den hodinu a už po obědě, večer usínala po 8, vstávala v 6, budila se xxx krát ...v 17m už nespala po O vůbec,ale od těch 10m to byla hrozně hodná šikovná holčička...jen extrémně vázaná na mne...nechtěla nakrmit, umýt...od taťky ...u babiček jsem se od ní nemohla hnout ani na metr, prostě jen máma,máma....
@oplatecka to máš fajn, že se diví, že ještě žiješ....mě spíš všichni kritizovali, nikdo to neviděl, nikdo nepomohl a buď jsem poslouchala , že je to moje vina, že jí něco chybí, něco dělám špatně...nebo na mne koukali njako na neschopnou, vždyť přece miminko pořád spinká a papá a chodí se s ním s kočárkem☹...ten první půl rok byl fakt šílený a občas jsem myslela, že skončím v Bohnicích 🙂...
je fajn číst, že existují maminky , které vědí o čem mluvím a umí si představit jaké to opravdu je...protože ty ostatní nepochopí🙂
Meli jsme to stejne. Chovat,hladil z lehounka pres fontanelu,zatnout zuby a doufat,ze nervova soustava brzy dozraje.
Ahojky, mám dvouměsíční holčičku a řeším něco podobného, jenže navíc mám ještě tříletou holčičku.
I prvorozená byla hodně uplakaná, ale tam jsem to chápala, necítila jsem se tehdy na mateřství připravená, ač byla chtěná, nějak jsem těhot. špatně psychicky prožívala z části. Po porodu měla těžkou žloutenku, tak jsme byly odloučené, když mi ji vrátili , proplakala v kuse celou noc. Já myslela, že prožívá nějakou fyzickou bolest, ale ona se vyplakávala z toho odloučení, to jsem pochopila až po poradě s porodní asistentkou. Hodně mi tehdy pomohla, mala špatně spávala, začátky nebyly jednoduché, vše se ale zlomilo asi po 4. měsíci a Anežka je pohodové dítko, samozřejmě občas bych ji přerazila taky 🙂 , ale vážně je moc hodná, chytrá, zdravá.
No a tak jsem se moc těsila na druhé mimčo, fakt od počátku moc. Těhotenství krásné, krom řešení nějakých rodinných věcí s manželovými rodiči. Bez jakýchkoliv potíží. Porod nádherný opět se soukromou porodní babkou, jako u první. Úžasný zážitek. Maličká od vykouknutí na svět byla hned u mě na břiše a vlastně byla pořád se mnou krom pár chviliček. Ale jak píšeš už v porodnici hodně plakala, vždy jsem to přisoudila něčemu...prožívá si porod, pak nemám mléko...vlastně je to tak pořád. Pak jsme naznali, že pláče kvůli bříšku to začalo tak od tří týdnů, do té doby plakala méně. Dělám vše možné, zkoušela jsem stravu, Baby calm, cvičit nožičkama, masírovat, pít fenykl, vše bez valného trvalého efektu. Pak jsem měla nějaké potíže s kojením a proto jsem se obrátila nedávno na tu naši por. asistentku a rovnou jsem jí svěřila, to že je malá uplakaná, špatně spí, že asi to bříško. Překvapivě mě vyvedla z omylu, podle záchvatu breku, který tam malá předvedla, že to není projev bolavého bříška, ale že mi něco sděluje, takže mě ponoukala k tomu dělat vlastně takovou terapii objetím, pevně tisknout k sobě a láskyplně s ní mluvit, utěšovat, ujišťovat ji o lásce, že ji mám ráda, musím říct, že to pro mě bylo těžké, každá jsme jiná a z jiné rodiny a řešíme různé věci, hodně mi ten pohovor pomohl. tři dny jsem přemýšlela a brečela a praktikovala uvedený postup (starší byl zrovna u babičky, tak jsem jen kojila a nosila a utěšovala), pak pláč začal ustupovat (nebo ten typ pláče), bříško se uvolnilo, asi měla i zácpu, od té doby pravidelně kaká. Přesto jsou ale dny, jako dnes, kdy pláče víc, opravdu je citlivá na bříško, budí ji prdy. Ale i cokoliv jiného. Hodně pomáhá šátek a houpání na balonu.
Moc doporučuji, máš-li ve svém okolí nějakou zkušenou porodní asistentku, která pracuje soukromě, zvaž možnost poradit se s ní, dokážou většinou dobře rozeznat, kde může být problém. A také ti může poradit se šátkem, nenech se odradit tím, že tam malá pláče ze začátku, hodně cítí tvoji nejistotu ve vázání a umísťování ji tam. Moje při tom taky vždy brečí, ale pak se úžasně uklidní a spinká. Často pláče i z toho, že je nevyspalá, když se vyspí dýl, bývá víc v pohodě.
Každopádně, nejsi v tom sama, moc ti rozumím, občas jsem také v koncích a párkrát jsem se taky už rozbrečela. Ale je to lepší a lepší, každým týdnem. I když je to těžký, snažím se si to užívat a myslet na to, že brzy vyroste a budu vzpomínat na miminkovské časy. A co když už je to naposledy.
Jsem od Brna, případně mohu předat kontakt na porodní asistentku, pokud bys byla někde odtud.
@fox51 Prosimte, ja jsem necetla dalsi komentare. Ale tohle je UPLNE NORMALNI!!!!!!!!!!! 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂
Proste tak jako dospely jsou flegmatici, melancholici, cholerici a sangvinici, tak takovy jsou i deti. Nektery pasivne lezi v postylce a koukaji do stropu a o necem si premysli (to by desilo zase me) a jiny proste jsou pohyblivy, zivy, plny emoci. Navic ma asi taky treba prdiky ne? Nam se to treba uklidnilo az ve tretim mesici. Ten pojem DRAZDIVY miminko, me uprimne docela DRAZDI🙂)) Uz jsem to nekde cetla, zni to jako nadavka. 🙂 Asi tak jako ze zenska, ktera se projevi emocne, je hned histericka. 🙂 Pisu to proto, ze moje dcerka je take ziva, plna emoci, take se umi vztekat (to je mimochodem znamka zdraveho vyvoje, dite ktere se neumi vztekat hnev potlacuje, pochybuju, ze existuje mama, ktera umi splnit vse, co si miminko preje a to tudiz nema duvod ke vzteku). Jasne, je to na nervy, ale ty prvni tri mesice se miminka aklimatizujou na novy prostredi. My se treba prestehovali, uz jsme tu rok a ja se porad jeste necitim uplne doma. To je taky normalni. Jinak s tim ADHD, to urcite je hrozne brzy ted se neceho takoveho obavat. Moje dcerka je ted 7 mesicu a ta zivost ji zustala. Divala jsem se detailneji na ADHD (neco znam ze skoly a prace) a napr. velmi podobne se projevuji deti NADANE. A i kdyby to nakonec bylo, no a co, to neni nic vazneho 😉 Hodne pomaha miminko nosit. Ja uz ted uspavam jenom v nositku a chodim s ni i hodne ven v nositku, ale ty prvni tri mesice v satku byt nechtela, to ji vadilo. Hele pevny nervy a hlavne klidek, myslim, ze to nakonec fakt nic nebude, proste normalni urvany miminko, co chce aby ho maminka chovala, pusinkovala a pecovala od nej ustarane od rana do rana az do uplne vyserpani.-) Smudla 🙂
@fox51 jeste teda, hodne pomahalo chodit ven s kocarkem klidne i dvakrat denne kolem do kola, neco si dat do sluchatek, popr. zatelefonat kamaradkam, rodine a drandit kolem dokola baraku. Oni se prospej (to jim uklidni nervy) a i mestsky venkovni vzduch je porad lepsi nez ten domaci🙂
Ahojky 🙂 Při čtení tvého příběhu jako bych četla o nás. Mám nyní 18 měsíční holčičku a teda bylo to s to stejné jak píšeš ty. Brečela už od narození, když si vzpomenu na pobyt v porodnici tak se mi vybavuje jen jak pořád brečí a já nevím co s ní... Když si vzpomenu na první tři měsíce, tak to byla fakt hrůza, v podstatě jen pořád plakala ☹ někdy třeba ani celý den nespala, jen brečela. Bydleli jsme v té době s mými rodiči v domě a ti z toho byli taky zoufalí (přestože sami měli tři děti, tak říkali, že my jsme teda tolik nekřičeli 🙂). Dokonce se i stalo, že celý den strašně brečela, že už i naše pediatrička nás poslala ať jedeme na pohotovost do dětské nemocnice, jestli jí tedy něco vážného není, naštěstí tam udělali sono bříška a konstatovali jen prdíky, nosit v klubíčku tedy atd. atd. Pak tedy přišlo také jak píšeš prohýbání se do luku, to nás taky paní doktorka dětská odeslala na neurologii, kde zas konstatovali dráždivé dítě a cosi o hypotonii. No abych to zkrátila, malá byla a je motoricky moc šikovná, jak píšeš, furt se musela hýbat, tak i naše malá dokonce v 6 měsících a 6 dnech se v postýlce postavila, což zas teda podle doktorky nebylo dobré, ale asi to bylo dáno tou její "rychlostí" od malička. No ale jak se začala přetáčet, plazit a nakonec chodit, tak se fakt zklidnila a je to s ní moc fajn 🙂 Jako vzteká se občas i teď, ale to asi dělají všechny těti, ale dokáže být i hodně klidná, prohlížet si knížky nebo něco stavět z kostek, puzzle dřevěné skládat, vkládačky a tak. Právě i naši si vždycky když přijdeme na návštěvu všímají, jaká je to teď klidná holčička 🙂 Taky jsem pořád dřív právě přemýšlela, aby nebyla hyperaktivní, nebo nějaké ty syndromy aby neměla, ale teď už nad tím fakt nepřemýšlím, už je to dobré 🙂. Takže uvidíš že se to i u vás zlepší 🙂 Doufám, že sem tě trošku povzbudila 🙂 kolik tvé malé je?