• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Dvouletý syn neovládá vztek vůči ostatním dětem

15. září 2013 
Martin (2 roky 4 měsíce) je fajn kluk. Jakmile je ale na hřišti nebo jsme někde na návštěvě, kde jsou stejně staré nebo mladší děti, nesnese, když si někdo vezme hračku, kterou si vybral nebo mu vstupuje do jeho místa hraní. Okamžitě se začne vztekat. Dneska dokonce bouchnul autíčkem kamarádčinu holčičku. Jak takovou situaci řešit? Máte s tím zkušenost, jak se v roli mámy zachovat - co říct, neříct, udělat? Díky za rady. Byla jsem z toho dneska úplně v koncích :sweat_smile:
20. srp 2013 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivetuzka dobrý den, brouzdám po diskuzích a narazila jsem na Váš dotaz. Určitě je pro Vás dost nepříjemné, když se malý takto zachová mezi dětmi. Je dobré se zamyslet nad tím, proč se vlastně takto chová, mně to ve výchově dětí dost pomáhá - vnímat příčiny a dojít k pochopení. Martínek je jedináček, tak že není zvyklí se dělit o hračky a má rád svůj prostor. Je malý a tak neumí verbálně sdělit, co se mu nelíbí, tak jde do emoce. Má vztek. Děti do čtyř let vnímají svět emotivně, emoce je dokáží pohltit. V této situaci je dobré přistoupit k dítku, pohled z očí do očí a povědět mu důrazně, že toto se nedělá , nesmí být holčičku, protože jí to bolí a pokud to bude nadále dělat, půjdete domů. A pokud ano, je dobré odejít. Pokud se vzteká, vzít ho a jít. To je logický trest, kdy odcházíte s ním, netrestáte odnětím lásky a nebo dokonce bitím. U malých dětí je dobré se dotknout ruky, která bije, aby si uvědomilo, že právě ta ručička udělala něco, co nesmí. Zároveň mu můžete nabídnout jinou formu toho, jak sdělit druhým dětem, že si chce hrát sám a ventilace agresivity, a že si může třeba dupnout, ale také může říci, že má vztek, zlobí se na holčičku, jsou to přeci jeho hračky. Ale to je běh na dlouhou trať, je dobré popisovat s dítkem emoce, co cítí, aby je dokázalo slovy ventilovat, aby se příště obrátilo na Vás, když se bude cítit bezradné, že mu vstupují do prostoru a berou hračky. I v této situaci musí cítit, že má ve Vás oporu. Může mít hračky, které má za ,,miláčky" prostě je nepustí z ruky a to bych respektovala a bránila ho, že zrovna tuto věc si nemůže druhé dítko půjčit, ale na druhou stranu, což určitě děláte, ho připravovat na to, že se musí dělit, když on nepučí, ostatní děti také ne. Když se situace opakuje je dobré jednat pokaždé stejně, pevně a důsledně, s logickým vyvozením - odchod. Dítě jedná impulzivně, určitě nechtějte, aby slíbil, že už se tak nezachová, zachová se tak a bude se cítit provinile, dvakrát se mu povede zachovat se ,,správně" a po třetí půjde opět do emocí, ale ty emoce jsou tu a musí se s nimi pracovat, tak máte téma na večerní povídání. Přeji Vám pevné nervy a hodně trpělivosti,s pozdravem Kateřina Neubauerová
21. srp 2013 v 01:38  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@ivetuzka to co popisuješ u svého syna je v jeho věku normální. To jen my dospěláci máe stále problém přijmou silné emoční projevy. Je to jen o tom s tím pracovat, uznat, že se tak cítí př. vidím, že jsi naštvaný, že ti berou hračky, rád by sis to vše nechal pro sebe. a je jasný, že musím dát dítěti hranici, aby nebilo ostatní - dopředu ho upozorni, že pokud bude druhým ubližovat, tak odcházíte pryč. Ze synem používám pěknou formulaci: "když se rozhodně ubližovat dětem, tak se rozhdneš, že jdeme domů. Když se rozhodneš si s nimi hrát, tak se rozhodneš tady zůstat". Dávám tak zodpovědnost synovi za svá rozhodnutí. Už jsem si prošla nejrůznější kurzy o komunikaci a výchově a toto se mi zrovna líbí. Inspiraci můžeš najít na webu laskavém rodičovství a hlavně tu konečně bude nějaký kurz online. Pokdu chceš adresu pošlu ti ji do IP. Mnoho zdaru při výchově.
15. zář 2013 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tvůj příspěvek