Holčička se chce chovat, mám ji nechat brečet?
Mám měsíční holčičku, která je dost brekavá, ale není to ten neutišitelný pláč, chce se chovat. Nevydrží být chvilku sama, jak si to uvědomí spustí povyk. A to i když jsme s ní třeba v obýváku na sedačce. Ale jakmile ji vezmeme do ruky je hned ticho, je spokojená a kouká a když se s ní ještě pochoduje tak to je úplně na vrcholu blaha 🙂 Já jsem to neřešila, brala jsem, že je prostě ještě malinkatá a potřebuju ten kontakt. Ale už mi začíná čím dál tím víc lidí říkat, ať si na to dám bacha, že když se nenaučí být sama bude to pořád jen horší a já se bez ní nebudu moct hnout. Asi mají pravdu, ale přijde mi to kruté nechat jí být, když nás potřebuje a chce být u nás. Jaký je Vás názor? Mám ji nechat brečet, když vím, že nic nepotřebuje, nebo mám utěšovat? Za pár měsíců začnu pracovat z domova a doufám, že bude schopná se nějakou chvíli zabavit sama.
nic se nemá přehánět....
@tyf měsíční miminko bych chovala, houpala, prostě cokoliv, aby bylo spokojené. Obě holky jsem nosila doma v šátku, když plakaly. Dá se s ním udělat spousta věcí. To, že budeš pracovat, bych řešila, až ta situace nastane. za pár měsíců se může chovat úplně jinak. Dítě se neučí samostatnosti tím, že ho odstrčím, ale tím, že mu ukážu, že jsem mu k dispozici a ono nemá potřebu se o mé přítomnosti utvrzovat a přivolávat mě pláčem.
Zajimava diskuze 🙂
Neni to jednoduche, u prvniho jsem sama nevedela a drzela jsem se toho co mi povidali ostatni.Treba tchyne 😀
Chovala jsem ho ale malo, bala jsem se vseho, byla jsem z prvniho ditete fakt ze vseho vyjukana a nechtela jsem ho rozmazlit 🙂 U druheho jsem delala presne opak, nevim jestli to bylo tim ze je narozeny o dva mesice driv a byl v inkubatoru, nevim. Petrik je ted uz skolkacek, porad se ted se mnou chce mazlit, a Ondrasek je zase moc samostatny a nevyzaduje pozornost. Takze ja jsem vyzkousela obe varianty a musim rict ze druha je lepsi😀
Miluju je oba stejne, dychala bych za ne a nemam problem se s nimi mazlit, kdyz to vyzaduji tak jsem moc rada, za par let si na maminku v puberte nevzpomenou.
@p_ch a to je možná právě ono, možná kdyby jsi měla plačtivé dítě a fungovalo pouze chování, tak bys to viděla jinak. Je pravda, že já už teď k malému taky neběhám hned, jak zapláče, ale když byl novorozeně, tak jsem chovala, když jsem viděla, že ho to uklidní. Samozřejmě ne celý den, to bych nic jiného nedělala. Každá maminka musí přijít na to, co na její dítě nejlépe zabírá a uklidní ho. Občas to ale opravdu není jednoduché na to přijít.
@stavba pěkně jsi to vystihla. Každé dítě je jiné a má jiné potřeby. A každá dobrá máma dělá co je v jejich silách a dělá to taky tak, jak to cítí. Pokud se nepletu, nikde tu p_ch nepsala, že její dítě pláče bolestí a strachem celé dny a ona ho nechá. Mít hodně plačtivé dítě, postavila by se snad každá z nás na hlavu, aby nebrečelo. To už je fakt až zoufalství.
Co se týče přístupu lidí v nemocnicích apod, no comment. Díky "citlivým" sestrám jsem se já měsíc dávala dokupy a malej mi přestal po hospitalizaci chodit a mluvit. Doteď nechápu, že jsem si to nechala líbit. Asi jsem čekala, že personál je tam od toho, aby nám pomohl. Ale to, že si ze mě budou dělal poskoka a řvát na mě jsme nějak neustála 😝
@tyf Určitě chovat. Miminko bylo 9 měsíců v děloze a u koho jiného se má vyrovnat se svým narozením na svět, než v maminčiné láskyplné náruči? 🙂 Ona Tě potřebuje. Když si nejsi jistá - převeď si to na sebe. Potřebuješ citový kontakt s někým, přijdeš k partnerovi a on Tě pošle do kelu, protože se mu prostě nechce. Jak se asi člověk cítí? Přesně tak se cítí miminko, pro které jsi středobodem celého vesmíru.
Svou dcerku jsem chovala a chovala a chovala. A zase chovala. Ano, uznávám, samostatná začala být až k roku, když se stavěla, chodila, do té doby jsem ji prochovala. Stále se chtěla jen chovat. Ale nelituju toho času, ani svých zad, rukou... Ten čas s ní byl nenahraditelný, nikdy už se nevrátí a nikdy už to neuděláš jinak. Řid se svým srdcem. 😉
Syn je chovací mazlíček od porodu ještě větší než dcerka. Nemám to srdce nechat ho plakat nešťastně. I když jsou situace, kdy musí počkat, chovám ho hodně, nosím ho v šátku, stejně jako stále nosím svou dceru v manduce. Užívám si to, za pár let to bude pryč. Toť můj pohled. 🙂
Na okraj - moje matka mě nechovala, nehladila... a podle toho také vypadá náš vztah. Je to moje matka, ale není to moje "maminka". Tu náruč jsem celé dětství hledala jinde.
PS: já moc nechápu to vyřvávání dětí, pořídily jsme si je, protože jsme je přece chtěly, ne? Těšily jsme se na ně, máme o ně strach, jsou pro nás vším... tak v čem je problém? Rozmazlené dítě vypadaá úplně jinak než dítě, které se rádo chová. 😉
@tyf Chovej, ale zase nemusíš ze sebe dělat otroka. Když bude chvilku brečet v postýlce vůbec nic se nestane. Naše dr. mi řekla, že hodně chovat se mají miminka do půl roku, ale s rozumem. Neznamená to, že jakmile zabrekne, máš vyskočit a 24 hodin s ní rázovat po bytě tam a zpátky. Já myslím, že časem přijdeš sama na ten optimální poměr právě u tvé holčičky 😉 .
@tyf ahoj, mame doma to iste. Teraz ma nase dievcatko uz 4 mesiace a je to maznak. ALE uz sa zabavi aj sama, hra sa na deke aj hodinku, pod kolotocom 🙂 To je tym ze mas mimco prilis male. Vydrz tyzden, dva pride prvy usmev a tak ... vyplakavat nenechavaj, bude este viac podrazdena. Vydrz 🙂
@tyf Udělej to tak,jak to sama cítíš já svoje děti často chovala né vždy když trochu zakňouraly ,ale často.Zatím si tohle užívej pak příjdou jiné a horší starosti.Pokud ji budeš často projevovat lásku né jen teď,ale i za 10let vrátí se ti to 100%
Já už můžu říci,že dvě děti jsem vychovala dobře,dokonce jsou i samostatné, to třetí snad taky zvládnem a to jsem pracovala v pečovatelské službě ,takže vím jací lidé dovedou být zlí a nevděční ,ale taky naopak a stejné je to ve zdravotnictví.
já bych maličkou taky chovala, hlavně bych nedokázala snášet ten její pláč. A taky jsem CHOVACÍ MÁMA.
a k @p_ch, podle tvých příspěvků si myslím že seš krutá necitlivá ženská nejen v mateřství ale i v práci, ani jedno bys neměla dělat, myslím že tvá slova vypovídají aspoň částečně o tvé povaze.
Hned mě vyvstala slova mého tchána "ty toho kluka (syna) moc miluješ, to bys neměla. Výchova mého muže byla v podobném duchu co ty předáváš tvému synovi a rozhodně to nebyla jeho životní výhra.
@tyf - pokud je mimi tak spokojené, tak za mě chovat.
Můj první brouček byl vyloženě nechovací miminko. Byl spokojený, když byl u někoho, to jo, ale když jsem ho položila, tak si našel jinou zábavu a to na pořádně dlouhou dobu, plakal většinou, jen když ho bolelo bříško nebo byl nějak nespokojený. I přesto jsem ho třeba po přebalení (pokud nechtěl spát, samozřejmě) na chvilku zvedla, chovala, přitulila.
Druhý broučínek byl pravý opak. Vyloženě chovací miminko. Každý mi říkal, abych to nedělala. Ale nedala jsem na to a chovala. Také možná proto, že se pak u ní časem pláč, pokud jsem ji nechala ležet, vystupňoval v afektivní záchvaty, kdy mi celá zmodrala a ne a ne popadnout dech. Doktorka říkala, že se nemůže nic stát a nadechne se vždy, ale já ji chovala i před tím, takže jsem ji chovala i dál. Teď prďolce budou 2 roky a je hodně samostatná, zabaví se na dlouhou dobu.
Ale to, že přiběhne, skočí mi kolem krku, chce pochovat, pošeptá mi, že mě moc miluje, to jsou okamžiky, které mi nikdo nenahradí. Stačí jí minutka dvě a pak si jde zase hrát.
Takže za mě, pokud je miminko chovací, tak chovat, ono se to časem vytříbí samo a ty poznáš, kdy je čas na to, aby si zvykala být samostatnější a méně chovací.
A až ti prďola v rámci poznávání a zkoumání vykrámuje skříň nebo něco podobného, tak to rozhodně nebude tím, že jsi ji chovala, a že je nevychovaná 😉. Je třeba brát to s nadhledem 😉. Všechno, co jí dáš, když je maličká, to ti v dospělosti mnohonásobně vrátí.
Našla jsem toto, někoho to tu vystihuje 😉 http://marieblankytna.blog.cz/0909/neha-nad-zlato
@alisek Vím, o čem mluvíš, ani můj muž nebyl domazlený dítě, nahrazuju mu to až já, ale jak jsem se natrápila, než sem přišla na to, že vlastně pod tím vším navrchu strašně touží po dotecích. Stašně nám v tom pomohl i pes, ze začátku zkoušel být na něj tvrdej, to ale narazil u mě a teď ho mazlí každej den. Zvíře je vždycky to nejupřímnější stvoření.
Já jsem taky pro chování 🙂 Chovám hodně doteď, usne jedině u mne v náruči.. Taky jsem slyšela názory, že mnou manipuluje, když křičí v postýlce a neusne sám, ale podle mě to manipulace není. prostě každý dítko je jiný, některý vyžaduje kontakt víc některý míň.
A ještě k tomu přirovnávání ke zvířatům (šimpanzům, kočkám tahajícím koťata..). Někdy mám pocit, že by si z těchto zvířecích maminek měly ty lidské brát příklad 🙂
@p_ch Od svého prvního porodu si kladu otázku, proč platím tak vysoké zdravotní pojištění, když pak v porodnici potkávám vypruzelý zdravotnický personál. Konečně mám vysvětlení....už chápu ženy, které rodí doma, když středoškolský zdravotnický personál přiznává jak je ze své práce zpruzelý. Škoda, že je tady tak "nízká" nezaměstnanost ☹
Náš prcek byl také chovací, nesnášel kočárek, nosili jsme hodně v manduce a vyrostl z toho. Teď jsem za to moc ráda. Nemůžu říct, že se ztotožňuji se vším o čem se píše v konceptu kontinua (jak tady někdo zmiňoval), ale myslím, že na tom co se v té knize píše něco je.
@tyf Já mám malýho na rukách skoro pořád, a to je mu rok a půl 😉 Pravda, několik měsíců po porodu jsem ho nijak extrémně nechovala, jednak jsem moc nemohla (hodně nemocná) a on ani nebyl moc "chovací". Když plakal, chovala jsem ho. Neumím si představit nechat ho brečet ani teď, natož maličkýho. Teprve až když začal chodit (cca v 8 měsících), začal si vyžadovat chování. Jednu dobu to bylo fakt dost náročný, teď si to užívám. Tak malý miminko jako máš Ty, bych určitě chovala a nenechala ho plakat. Je náročný mít uplakaný mimčo a těžký čelit "radám" okolí, ale Ty jsi maminka a podle toho co píšeš sama cítíš, že Tě drobeček potřebuje 😉 Drž se!
@tyf Chovat, nosit (šátek je velký pomocník pro tvá záda i pro dítě), spát spolu ... moje malá je silně kontaktní a mazlivé dítě, doteď spí většinou s námi, kočárek z hlouby své duše nesnášela, takže všude jsme ji nosila já v šátku nebo manžel v nosítku, co se naučila pořádně chodit, tak už tolik nosit nechce, chce ťapat, ale sama se přijde přitulit, nechat se pochovat, dát pusu, ale jinak je hodně samostatná, průzkumnice, nemá problém "povídat" si z cizími lidmi, protože ví, že my s manželem za ní stojíme, na nás se může spolehnout.
@p_ch jsi zdravotni sestra? Promin, ale moje dite bylo 3mesice v nemocnici a kdykoliv jen zacalo brecet, okamzite ho jakakoliv sestra brala a chovala, dokud to bylo potreba. Takze se tim neohanej, ze jsi zdravotni sestra a tim padem otupela. Ostatni sestry otupele nejsou. Ja chovam dceru kdykoliv chce, od toho jsem mama, abyhc naplnovala jeji potreby. Neni to pes ani krecek, ktereho jednou denne nakrmim
A ještě k těm zdravotním sestřičkám, nejsou všechny otupělé a nevšímavé. Jak už jsem psala mladší syn je od narození hodně chovací, porod byl těžký, málem jsem vykrvácela v porodnici jsme si pobyli né kvůli dítěti ale kvůli mě. Šestý den po porodu, po revizi, jsem ležela na kapačkách slabá jak moucha, omdlívala jsem i cestou na záchod a tak mi syna nosili jen na kojení. Noc byla šílená, malej hodně brečel, já neměla sílu, ale sestřičky ho brečet nenechaly, chovaly ho, nosily na rukou a chodily s ním po chodbě, jak jsem se ráno dozvěděla od ostatních. Zasloužily si oprávněně veliké díky, nebyla to jejich povinnost, ale ukázaly že mají srdce na pravém místě a hlavně cit, kéž by takových bylo víc😉
@mitote
@anina32 super,že máte takové zkušenosti se sestřičkama.V žádném případě nechci házet všechny do jednoho pytle,ale mě taková "milá" sesta po porodu na novorozenecké JIP Bulovce zadělala na několik probrečených dní a noci.Budou to tři roky a já jsem to ze sebe ještě nedostala.Bohužel pro mě.Na druhou stranu díky ostatním sestřičkám jsem to přežila 🙂 .Takže jak říkám,stačí jedna......
@tyf nečetla jsme diskuzi. Dcera byla to samé, musela se nosit (když jsme jí chovala a sedla si taky brekot- měla 4kg porodní a v 6 měsících 9kg) nebo být u prsa jinak plakala. Řvala v kočárku, autosedačce, když jsme jí nechala 1min samotnou a šla na záchod....přes den skoro nespala od 3 měsíců ani v noci. Lepší byla doba okolo 7 měsíců kdy začala sedět, ale sama se dokázala zabivit až tak od 3 let. Byla a je velký mamánek, nesmělá. Ale také je hodná, šikovná, chytrá...prostě úžasná. I když jsme myslela , že to nepřežiju (babičky máme daleko a já jsem s ní byla pořád zavřená sama doma....) přežila jsem a NIKDY bych jí nenechala plakat a vše bych udělala stejně.. Zkrátka jsou děti, které to potřebují a od toho mají mainku🙂. Jen bych si pořídila ten šátek, abych s ní mohla na procházky , nakoupit...a ne být ve 3 místnostnech celé dny sama xx měsíců.
@tyf za me brecet nenechavat! Misa byla hodne uplakana,prvni 3 mesice pres den spala jen v naruci,a vlastne vyrostla v naruci. Taky jsem mela strach,ze se to bude jen “zhorsovat“. Neni to ale pravda! Naopak,je ted samostatnwjsi nez ostatni deti v jejim veku! Stale si radsi hraje s nekym nez sama,ale to nemusi byt vzdycky spatny! Kdyz jsem hodne s ni,furt ji neco povidame,ukazujeme,.....umi toho na svuj vek asi fakt dost (podle toho,co rikaji ostatni). Ja nejak neverim tomu,ze kazdy dite je takovy,ze kdyz mu ukazeme,ze neprijdeme hned jak zaplace,tak ze proste budw samo lezet a spat. Ja mam pocit,ze Misa by se nikdy ani neubrecela:( a ani to tkouset nebudu! Jasne,treba budu za 2 mesice mlivit jinak,ale ted mutu rict,ze jsem chovala hodne a niceho nelituju!
@p_ch To by bylo na delší diskuzi a myslím, že to do tohoto tématu nepatří. Situace ze zdravotnictví znám a do určité míry vím, jak to myslíš.. Mě pořád zní v hlavě, že člověk nikdy neví, kdy se do té samé situace dostane sám nebo někdo z jeho blízké rodiny a líbil by se mi takový přístup?? Budu třeba v 80 letech hodná a milá babička nebo zmatená a agresivní s Alzeimerovou chorobou??? Člověk nikdy neví...