Hyperaktivita u dítěte. Co s ní dělat?

30. ledna 2017 
Milé maminky, nemáte některá zkušenost s hyperaktivitou u dítěte? Našemu prckovi byl rok a půl a už mi přijde celkem nezvladatelný. Pořád jsem si říkala, že je živější, ale posledních pár dní mi přijde, že mu pořád musím něco zakazovat, plácat přes ručičky a mnohokrát už dostal přes plínku Dělám to nerada, ale opravdu už nevím jak na něj. Po dobrém to prostě nejde. Dělá vše co nemá, neposedí (ani u jídla), hračky ho baví max 2 minuty, pak s tím mlátí a jde kramovat kuchyňskou linku, kde vezme vše co dělá největší rámus a bouchá s tím, mlátí mě, malžela i kocoura se psem, je často rozmrzelý, kňourá i když mu nic není, pořád mě někam tahá atd... Je prakticky nemožné s ním uvařit, protože je neustále na stole, na televizním stolku, kde tahá televizi na sebe, vypíná, zapíná, přepíná, prostě vše co mu zakážu, tak dělá. Venku jen běhá, nedokáže normálně chodit a má celkem výdrž Každý, kdo ho pozná, tak mi dává za pravdu, že to s ním nemáme jednoduché, tak to asi není v pořádku nebo je to opravdu jen živé dítě?
27. črc 2009 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, dost mně toto připomíná moji dceru. Je taky ohromně živá, chvilku neposedí, stále musí být v pohybu a něco "pracovat". S tou televizí a i počítačem je to samé, takže jsme je museli dát metr a půl od země, aby na to nemohla. Jediné, co ji sklidní (upozorňuji,že to ale nedělám moc ráda a často) je, že ji pustím Telettubies a na chvíli je pokoj a já alespoň něco rychlého uvařím. Venku je to jako u vás(neumí chodit normálně, pomalu a třeba i za ručičku),lítá jak ďábel, takže já lítám za ní. A možná je to také k zoubkům, malá je děsně vzteklá a protivná, tím myslím i nezvladatelná, když lezou zoubky.
Myslím,že je to ale normální, prostě, nějaké dítě je klidnější a jiné zase živější. Moje sestra má o měsíc mladšího klučinu a to je andílek.
Hyperaktivitu bych asi řešila až v pozdějším věku.
28. črc 2009 v 07:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
svobodka,to ako keby si pisala o nasom ja som tiez uz niekdey s nervami v koncoch,ale myslim ze to su take povahy,hyperaktivita ma urcite znaky,ktore ju signalizuju,ale vacsinou s ato riesi v troska neskorsom vekunapr segrin maly bol uplny kludas odjakziva,strasne sikovny,vsetko vedel skor ako ine deti-a ked prisiel teraz do prvej triedy,absolutne sa nedokaze sustredit,vkuse nieco robi,vykrikuje apodobne-pritom uci sa dobre,tak ho odporucili na psychologicke vysetrenie a potvrdili mu hyperaktivitu,takze posieali aj papier do skoly ,aby ucitelia vedeli ze nie je nevychovany,ale hyperaktivny
tak ja tiez cakam co sa z toho nasho certika vyvinie,lebo stale cakam ze uz bude lepsie lepsie-a ono veru nie
28. črc 2009 v 08:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tohle je běžné chování živějšího batolete, které poznává svět. Děti mezi 1. - 3. rokem jsou nejnáročnější, objevují svět, vyžadují pozornost. Jiřík když byl malý, tak byl naprosto pohodový. Nikde neslídil, vydržel si hrát, stavěli jsme kostky apod. Malá je opak. Taky dělá pořád někde bugr, do kuchyně jí nepouštím, bojím se, aby si něčím neublížila a obývák, kde tráví většinu času jsme přizpůsobili tomu, aby tady mohla krámovat. Místo svíček, hrníčků a skleniček jsme do polic vystavili hračky, ovladače apod. jsou neustále 1,5 metru vysoko, aby na ně ani při stoupnutí si na židličku nemohla dosáhnout, počítač jsme zabarikádovali cestovní postýlkou apod. Prostě jsme přizpůsobili domácnost jí. Je to jen dítě, co potřebuje prostor na hraní. A to, že dělá kravál mi nevadí. Ba naopak, užívám si jí a dělám kravál klidně i s ní. Vařím a uklízím jen když spí, většinou po večerech, žehlím taky večer.

Jinak o hyperaktivitě píší toto. Hyperaktivita je nemoc, která se projevuje jinak, než jak si myslíme. Není to, že je dítě jen živé:

Hyperaktivní, nápadně neklidné dítě se vyznačuje ve srovnání s ostatními dětmi slabší nervovou soustavou. Jeho nervové buňky, mozková centra, ale i svalové skupiny se rychleji unaví a vyžadují odpočinek. To je hlavní příčinou často pozorovaného nepřiměřeně rychlého střídání činností, jež má za cíl zapojení dalších mozkových center a svalových skupin místo těch, které již ovládla únava. Proto dítě dlouho nevydrží u jednoho druhu pracovní činnosti, ale ani hry, střídá aktivity rychle za sebou a bývá brzy unaveno.

Kromě již zmíněné hyperaktivity tyto děti velmi špatně koncentrují pozornost, jsou zbrklé a díky nerovnoměrnému vývoji svých duševních funkcí mohou mít potíže v učení (neúhledné písmo, pomalé čtení), výrazné výkyvy nálad, ale také poruchy řeči (koktavost, špatná výslovnost apod.). Někdy se též objevuje tělesná neobratnost a koordinace pohybů.

Tyto příznaky se v určité míře mohou objevit u každého zdravého dítěte. Nabízí se tedy otázka, co je měřítkem výskytu uvedených poruch – v první řadě jde vždy o společenskou normu, v praxi tedy především o normu školního prostředí. Dítě, jehož chování výrazně vybočuje z obvyklé společenské konvence (např. výrazně se odlišuje mírou neklidu a nesoustředění se od dalších dětí ve třídě), by mělo být po dohodě s rodiči doporučeno k návštěvě dětského psychologa. Mezi celou populací dětí se hovoří o 3 – 4% výskytu s častějším zastoupením mužského pohlaví.
28. črc 2009 v 08:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
andy, ja si nemyslim, ze tohle je uplne bezny chovani, jak pises, teda aspon beru podle toho, jak se choval nas mladej
28. črc 2009 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
marie, můj malej byl taky klidný dítko, ale některé děti jsou prostě živější a musí být pořád v pohybu, do něčeho bouchat, něco tahata apod, ale neznamená to, že jsou hyperaktivní. Myslím, že živých dětí je většina, že klidné dítě je vyjímka a kdo ji doma má, tak má velké štěstí.
28. črc 2009 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
andy, on je opravdu rozdil mezi neposedne a nezvladatelne dite, treba ja ve svym okoli neznam zadny ditko podobne tomu nasemu a priznaky, o kterych pises v souvislosti s hyperaktivitou, jsme meli vic nez dost, proto jsme byli odeslany k psycholozce...nastesti se neprojevila zadna mozkova dysfunkce, jen hyperaktivita, ale jak uz sem psala svobodce do IP, jediny, co nam dr poradila, bylo vydrzet a ve finale mela proste pravdu
28. črc 2009 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
No já si zase myslím, že to plácání dětí přes ruce a přes plínku vede k tomu, že dítě pak dělá to samé, dítě je zrcadlem svých rodičů. Já jsem absolutně proti plácání dětí. Oni z toho nemají rozum a akorát si zafixují, že se to dělá. A je normání, že to co se zakáže, tak dítě dělá víc. Mě doktorka s dítětem poslat k psychologovi, tak tu doktorku změním a pošlu jí k psychologovi. Každé živější dítě je v dnešní době hyperaktivní. Většinou se hyperaktivita řeší u starších dětí a to většinou ve škole, protože nevydrží být soustředěný při hodině apod.
28. črc 2009 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
andy, je videt, ze mas opravdu klidne ditko, pze kdyby tomu bylo jinak, dokazala bys pochopit tu bezmoc, kterou ma mamina, kdyz uz nic nezabira a ty to ditko proste placne...samozrejme s tebou souhlasim, ze mlatit se nema, ale kdyz nic jinyho nepomaha....jak rikam, my uz jsme nastesti celkem v pohode, takze uz placani neni potreba, dokazeme se s nim domluvit jinak...
..a s tou psycholozkou, od my dr to bylo doporuceni, kdyz videla, jak se chova v cekarne a ordinaci a pze moje dobra kamaradka ma maminu detskou psycholozku, zkusila jsem to, je fakt, ze nam to celkem pomohlo, resp jeji rady...a mas pravdu, ze spoustu maminek si stezuje, ze maji hyperaktivni deti a neni tomu tak, jsou jen zive...ale on je proste opravdu velkej rozdil mezi zive a nezvladatelne
28. črc 2009 v 09:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
hyperaktivita se začíná projevovat u dětí v pěti letech, takže v 1,5 roce mluvit o hyperaktivitě je nesmysl

Hyperkinetické poruchy (F90) - charakteristika této skupiny:

časný začátek (obvykle v prvních pěti letech života)
nedostatečná vytrvalost v činnostech‚ vyžadujících poznávací schopnosti
tendence přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena
dezorganizovaná‚ špatně regulovaná a nadměrná aktivita[7]
28. črc 2009 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
marie, tak to fakt klidné dítko nemám. Celý den je v pohybu, pořád někam leze po víškách, má dny kdy pořád kňourá, už se jí i povedlo na sebe strhnot rohovou skříňku, pořád pobíhá po obýváku, tahá mě za vlasy, taky pořád s něčím o něco mlátí. Ale já to beru tak, že to k tomu patří. A pokud mě zatahá za vlasy, tak jí místo plácnutí zatahám za vlasy taky, aby viděla, žet o bolí a nemá to dělat. Je prostě neúnavná.
28. črc 2009 v 09:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Marie opravdu mi věř, že vím, co máš na mysli. Naše malá je to samé. Teď jsem zjistila, že vydrží chvíli koukat na TV, když jí pustím Elma. Nedělám to ráda, ale jinak by to nešlo. A o tom plácání....s andy do jisté míry souhlasím, ale já jí taky někdy neumím jnak vymezit hranice a plácnu jí přes ruku. Řeknu jí xkrát, že nemá vypínat počítač, většinou poslechne, ale někdy prostě vyloženě provokuje. Myslím, že je to lepší než na ní křičet, takhle jí plácnu, ona se zamračí a jde pryč. Myslím, že tohle není projev agresivity vůči dítěti, jindy to prostě jinak nejde. Asi spíš záleží na celkovém chování vůči ní, my se často mazlíme, povídáme si, hladíme se, ale když se zlobí, tak kamarádi nejsme. Je to samozřejmě věc názoru.
28. črc 2009 v 09:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale andy, jasne, tohle vsechno beru, behani, lezeni do vysek, atd... ale ono je pak neco jinyho, kdyz ti v roce a pul skoci z patyho schodu, nevybira zatacky, do toho roku a pul byl nezatulitelnej, nekoukal se lidem do oci, skladal si veci podle velikosti a barev, u niceho nevydrzel,atd,atd...my nebyli u ty kamardciny mamky s jasnou diagnozou, to ona nas pak odeslala na neurollogii s podezrenim ns LMD (autismus),to, ze je nase ditko v poradku, jen je proste zivejsi, nez ostatni, ale ze takhle hyperaktivita u nej snad preje nam rekla primo neurolozka, takze jsem si samozrejme oddechla, ze je ok
ale andy, je pravda, ze na jednu stranu jsem rada, ze mame zive ditko, aspon je s nim sranda a nenudime se, vid?
28. črc 2009 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
knoblosko, tvoje holcicka je jeste mala, v tomhle veku jsem kubu taky placala, pze to byl jedinej zpusob, jak mu ukazat,ze to ne (resp. jedinej, kterej akceptoval), ted uz je starsi a dokazeme se normalne domluvit, nastesti
28. črc 2009 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Na to se taky těšim, až se s ní domluvím. Naše malá je moc hodná, ale trochu živější. Nervy z ní pocuchyý nemám, je to docela srandovní, co dělá, ale smát se by nebylo výchovné, že
To, co popisuješ, dělal ségry malej, stavěl si ze všeho "vláčky", všechno řadil za sebe. Bylo tam i víc věcí, které by naznačovali hyperaktivitu, nikde s ním nebyla a teď ve 3,5 letech už je to lepší. Takže prostě jen trochu podivín
28. črc 2009 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
marie, u tvojí malé to možná lehká hyperaktivita bude, když to popisuješ, ale zase na druhou stranu vysvětli 1,5 ročnímu dítěti, že nesmí skočit z pátého schodu. Malá mi nedávno spadla ze schodů, prostě se rozeběhla a už se kutálela. Já myslím, že v dnešní době se všechno moc řeší přes psychologi. Dítě není stejné jako jeho vrstevník a už se posílá k psychologovi. Nároky se na děti pořád zvětšují a některé děti to prostě nestíhají a pak jsou špatní. Vidím to ve školce, je tam chlapeček co ještě nemluví tak dobře jako ostatní děti a oni ho nechali v oddělení, kde jsou mladší žáci, protože by prý svoje vrstevníky v druhé oddělení nestíhal a poradili jí ve 4 letech aby šla k psychologovi, že mluví špatně asi z nějakého psychického problému. Teď byli na operaci s mandlemi a ušima a malý najednou mluvý líp, takže žádný psychický problém. A je fakt, že já se s malou nenudím, s Jiříkem jsem občas neměla do čeho píchnout, ale s malou mi to nehrozí. Teď si zrovna přivřela prsty do šuplíku, který jsem měla slepený izolepou, aby nešel otevřít, ale ona si poradila, otevřela ho a přivřela si tam všechny prsty. Ví, že jí to udělalo auví a stejně zase zkoumá, jak to otevřít. A nepřála bych vám vidět ten bordel tady. Všude se nám válí hračky, jak všechno roztahá a stejně si skoro s ničím nehraje. Aspoň mám večer co uklízet
28. črc 2009 ve 12:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak my máme tiež jedno velmi aktívne dítko.
každý len krúti hlavou, ked vravím, že pri nom nestíham varit a upratovat
ale ked sú s ním nejaký čas, tak zmenia názor a naopak sa spytujú, že ako to zvládam dávat stále na neho pozor
neviem, či je to tou dobou uponáhlanou, ale dnes je tých detí velmi živých nejak vela a tiež nezastávam názor, že hned k psychologovi, aj ked niekedy som v koncoch a tiež dostane cez plienku
28. črc 2009 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
zjišťovat syndrom hyperaktivity u rok a půl starého dítěte je, dle mého názoru, jako zjišťovat alzheimera u 18letého puberťáka, který zapomíná...

mám doma čertici jako blázen, sedět jsem jí viděla akorát v autosedačce při jízdě autem a i tak tam vyvádí, prostě vše jako svobodka (kromě toho bití, nás ani nikoho jiného teda nemlátí, ale my jí také ne, ani přes ruce ani přes plínu) a myslím si, že je prostě živel...ale určitě ne hyperaktivní.
28. črc 2009 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
sisi, krásně si to vystihla a s tou autosedačkou to máme to samé, jezdíme k našim do Prahy, cesta trvá 1,5 hodiny a pro ní je nepřípustný takhle dlouho sedět. Plánujeme si poslední dobou cestu tak, aby spala, protože jinak řve a vyvádí, protože nechce sedět.
28. črc 2009 v 16:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přece nemůžete po dvouletém dítěti chtít aby u něčeho vydržel třeba hodinu Náš malej je absolutní raubíř kterej neposedí ani u jídla ale nikdy mě nenapadlo že by to byla hyperaktivita
28. črc 2009 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, kazdej k tomu proste pristupuje jinak, ja chapu svobodku, pac sem neco podobnyho zazila

f.nino, tezko asi nektera z nas predpoklada, ze ji tak stary dite u neceho vydrzi hodinu
28. črc 2009 v 19:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
sis, jinak zjistit se to da i u tak staryho ditete, na zaklade neurologickyho vysetreni...
28. črc 2009 v 19:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
marie, ano to máš pravdu, ale pak jde o mozkovou disfunkci
28. črc 2009 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale vsak o tom mluvim, andy, my nebyli u dr z duvodu, ze je "jen zivej", ale prave na podezreni na LMD, jak jsem psala predtim...a hyperaktivita je v podstate MD, jak mi bylo receno, jen je to odstupnovany
28. črc 2009 ve 20:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky já už jsem se dneska normálně sesypala co ta naše posledních 14 dní vyvádí. V září bude mít dva roky. Vím že je živá že neposlouchá a dělá naschvály ale poslední dobou se strašně vzteká ale takovým způsobem že to jsem nikdy nezažila a buď z ničeho nic nebo kvůli úplné kravině. Např. dneska jen proto že chtěla bublinkovou sodovku a já jí řekla že ne že by ji bolelo bříško začala dělat takovej kravál začala ječet a pištět ale to muselo slyšet celý sídliště a říkat si co se u nás děje.Chytla úplnej histerickej amok dupala třepala se ječela no hrůza. Kolikrát pomohlo že sem ji dala do pokoje a řekla že ji budu chtít až se uklidní a ona se třeba po chvíli sklidnila že se s ní dalo mluvit ale dneska nepomohlo ani to ani studená voda na obličej ani sprcha spíš naopak bylo to ještě horší nemohla sem se jí ani dotknout řvala a když sem chtěla odejít a nechat ji tak řvala taky ještě víc tak sem jí násilím držela a začala brečet taky a ona se po chvíli sklidnila. Už nevím co sní
1. srp 2009 v 16:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
My máme doma to samé.
Ono taky v tomhle věku se přidává "období vzdoru" a to je fakt chuťovka, někdy myslim že mi rupne v hlavě a hurá k Chocholouškovi

Já ale pojem "hyperaktivita" nemam moc ráda, ono se to dnes užívá na každé živější dítě. Viděla jsem ale dokument o hyperaktivních dětech a to už neni nic moc

Takže spíš radim obrnit se trpělivostí (což dobře chápu že je strašně těžký) a snažit se to zvládnout. Vím že se to prý nemá, ale já přes zadek dávám, někdy pěkně zařvu, ale díky tomu kluk ví, kde má hranice.
Můj názor je nechat zlobit, ale jen do zdravé míry.

Holky, buďte rádi, že máte živé děti, jsou zvědavé a budou chytré
3. srp 2009 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jenže na malou nepomáhá ani když jí dám přes zadek ani když zařvu má ze mě prostě srandu
3. srp 2009 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
suzy, znam, i takový záchvaty máme že nezabere vůbec NIC. Asi nechat bejt. Ono je to samo přejde, jen to musíš ty vydržet. Já sii vždycky v duchu "připomínám" že je to moje dítě a že ho miluju, abych ho vzteky nepřizabila.
Nejhorší to je když je dítě unavený. Zrovna minulý týden hysterčil večer 1,5 hodiny, furt, kvůli všemu. Nakonec jsem ho zahnala do postele, bez mytí, byl tak hotovej že hned usnul.
3. srp 2009 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte i já mám pocit že už nemůžu- a není to jen pocit. Mám dvouletého syna který se začal strašně vstekat, ale způsobem, že strašně křičí pláče. Je v pohodě a pak jako když přepne- třeba se jdeme obléci, nebo jdeme ven(a to chodí strašně rád ven) a začne se náš kolotoč. Vřískat vydrží i hodinu snad i víc- nejde to ani po dobrém ani po zlém- Nepomáhá vůbec nic! já už při jeho záchvatu mám pocit, že vybuchnu nezvládám to dnes dostal i na zadek, ale nic nezabere ani odpoutání hračkami. Prostě řve a řve a pak když se to začíná zlepšovat tak ho silně obejmu a pomalu se uklidní. Nevím čím to je, ale asi se co nevidět z toho zhroutím. Ještě k tomu bydlíme na SK- nemým tu nikoho jen manžela a syna- odpornou tchýni, který mi na dobré psychice nepřidá. A nyní ještě problémy s manželem- na mě se to strašně hrne ze všech stran. Asi malý cítí, že nejsem v pohodě. Ale dělá to i když v pohodě jsem. Ty záchvaty řevu mě strašně vyčerpávají psychicky- nejsem dobrá matka, když mě syn takto vyvádí z míry, ale co s tím? Jak ho dostat do normälu, aby se tak nevstekal a nebo alespoň tak jako jiné děti.Už uvažuji i nad odbornou psych. pomocí jak pro mě tak pro syna. Nechci z něj vychovat neurotika. Co dál jsem úplně bezradná a vyčerpaná- a ještě jsem zapoměla dodat, že ani v noci syn nespí- nikdy nebyl spáč donedávna se budil 20 krát za noc.
4. srp 2009 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, mám podobné dítě, jako popisujete, prostě hodně hodně živé a vše ho zajímá, jen ne hračky... zas taková legrace to není.. no horší je, že bych chtěla dítě, jen nevím, jestli to zvládnu..
20. říj 2010 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucie.krajcarova Ahoj, koukám, že jsme na tom úplně stejně. Malej je raubíř, neposedí chvilku, leze mi v kuchyni na stůl, pořád za ním lítám, v kočárku nechce sedět a s manželem jsme začli uvažovat o druhém mímu ale já si to opravdu nedokážu představit.
21. říj 2010 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek