• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Hysterické dítě, jsem zoufalá a unavená. Poraďte

4. září 2016 
Ahoj, potřebuju radu, mám tři děti, ale nikdy jsem tohle nezažila...moje dvouletá dcera poslední dobou zkouší asi moje nervy nebo co?? Každý večer, od té doby co se naučila vylézat z postýlky, lítá jak blázen po bytě, nechce jít spát a je vzteklá, ale až tak, že to vypadá, jako bych ji tu vraždila, už se bojím, aby na mě sousedé neposlali sociálku :confounded: ...neví, co chce, řekne hami, dáme jogurt, ale ani neochutná a chce hají...dám jí do postýlky, ale tam po minutě začne vyvádět jak pominutá...a je to dokola...vyleze, já jí vrátím a zase řev a hami atd...dokola dokola....ale ten řev!! to je k nevydržení, v noci se mi taky pořád budí min. 3x, chce jogurt (její uchylka noční) a od 6h je vzhůru, skočí na mě a je po spaní a začíná nanovo...řev, atd...celkově je ted umanutá a vzteklá, když to nedostane, tak řve jak šílená, až je kolikrát mimo...žiju s dětma sama a tahle malá má tu smůlu, že se k ní její otec nemá, jako k těm dvoum...přijde, veme si ty dva, ale ji tu nechá...myslím si, že to na ni má taky dopad...jsem uuž zoufalá, unavená, vynervovaná, nevyspalá...a hlavně jsem na to SAMA, ani máma mi nepomůže, spíš mi vše vyčte, že jsem si neměla pořizovat děti, ale řekněte to taky jejich otci :angry: ...já do budoucnosti nevidím...že nás opustí, že...a udělá si rodinu jinde a na tohle dítě se vykašle!!! nemám nikoho, kdo by mi pomohl s hlídáním, vyspat se atd...bude mi stačit rada, jak na ni...prý ji mám vzít k psychologovi a dát jí prášky, ale to se mi nechce.
15. kvě 2010 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
myslím,že vím jak se cítíš..Já sice manžela mám,ale spolehnutí na něj není,ted je dcreka nemocná,s horečkama a manžel si odjel na víkend pryč.Takže jsem taky na všechno sama,mámu nemám.
Myslím,že dcreka je v období,kdy zkouší,co si může dovolit,a co ne.Moje malá měla hysterické období asi před půl rokem,dr.nám předepsala homeoptaika na ukidnění a spaní,ale stejně to moc nepomohlo.Určitě se ale s dětskou doktorkou porad,co dělat..
Držím pěsti a přeji pevné nervy.
15. kvě 2010 ve 12:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Už se k níl chystám, ale jednou už jsem jí něco naznačovala, ale řekla jen něco jako, to víš, je to drak :grinning: ...tot vše a psycholožka je tu jen jedna a k tý jsem chodila s klukem a řekla mi, že je opožděný a hyperaktivní, ale posléze jiný mi řekl opak a učitelky ve školce taky...takže taky dobrý. Já vím, že ve dvou letech nastává období vzdoru, ale tohle je trochu moc. :confused:
15. kvě 2010 ve 12:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
popelko, zkus na to jít z druhého konce
nevšímat si toho řevu, klidně na ni mluvit, zkusit ji odlákat pozprnost, je obecně známo, že když začneš šeptat a něco povídat obecně ruch utichne a všichni zpozorní...ona si tím vztekem nutí pozornost
mám doma skoro to samé momentálně od 11.15h naháním malou po bytě vylezla z postýlky asi už 17x
a když začne si nutit něco řevem hysterákem kdy se zajíká a je celá rudá vzteky odvádím pozornost a vždy to zabralo......
15. kvě 2010 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Popelka my doma mame to iste :slight_smile:. nasa mala ma 21 mesiacov a robi to pravidelne kazdy vecer uz asi dva ci tri tyzdne, musis vytrvat a hlavne tak ako pise lucenek nevsimat si reve, poziadavky typu ze chce papat riesit tak ze nedat, ja poviem malej ze uz mala ze az zajtra. Ona se vzteka ja si toho nevsimam a prestane. Je pravda ze ked je moc zle zasahuje manzel a staci ked na nu zvysi hlas a ona v momente lezi, sice to skusa potom znova....
Musis jej povedat jasne nie, revu si nevsimat...Mna sa inak uz susedia pytali co je malej :slight_smile: kedze v poslednom obdobi reve kazdych 5 minut a vyzera to akoby sme jej ublizovali ale ona vzdoruje neskutocne....Drzim palce.
15. kvě 2010 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, mám doma dvouletého syna a dělá nám přesně to co tvá dcerka, večer vydrží, až hodinu vztekle křičet a běhat po bytě, bála jsem se sousedů jak na mě budou koukat, protože to vypadá, že ho tu vraždíme a ranní budíček máme kolem páté hodiny, začala jsem to řešit s dětskou doktorkou a ta nás poslala psycholožce, teď nás čeká neurologické vyšetření. :frowning2: Když se začne vztekat tak si ho nevšímám a docela se mi osvědčilo, že mu obličej postříkám studenou vodou :unamused: . Taky slyším, že z toho vyroste, ale už si říkám kdy to konečně bude.
15. kvě 2010 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
lucenek: u nás je to podobný, ale když vříská a je vzteky rudá tak šeptání nezabere ani náhodou a odvést pozornost? Ona vůbec neví že něco říkám, je v takovém rauši, že prostě nevnímá :grinning: A když něco chce, tak to slovo mele pořád dokola a taky nic jinýho nevnímá :grinning:
15. kvě 2010 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
čauky popelko, drž se, možná je to období vzdoru. Já sice nejsem absolutě pro medikamenty do psychologů,ale na druhou stranu pro uklidnění človíčka pomáhají, a není to jenom útlum aby sis odpočinula, ale hlavně si odpočine to maličké, zklidní se, v klidu se vyspí a tím se nebude stále dokola opakovat stejná neklidná, stresující situace, podle mě z takovéto situace není jiné východisko, minimálnš konzultace s odborníkem.. Může to být vnitřní neklid, který může mít třeba za následek nějaké psychologické poruchy která se stresem může prohlubovat a tím se spousta věcí v tomto vývojovém věku naruší. Určitě neváhej a zajdi.. Může to být naopak a hezky se rozebereš s doktroem a budeš nad věcí, nakonec jak psala Lucenek veškeré změny v chování, tižší hlas, bouchnutí do stolu,a jiné můžou pomoct,ale pokud neklid a nervní chodání trvá tak to podle mě moc dobré není.
DRŽÍM PALCE :slight_smile:
15. kvě 2010 ve 13:53  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
bbobane: máš pravdu studená voda taky občas hodně pomůže je to pro děti šok,spojí si to s něčím novým a pro ně nepříjemným, a navíc je to nebolí..takže klidně,ale zase záleží jak nakoho a kolik,aby se zase pro změnu nebálo vody.. :unamused: :wink:
15. kvě 2010 ve 13:55  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nečetla jsem celou diskuzi, jen posloední přízpěvek a hned se my vybavily vzpomínky když mě mami brala pod studenou zprchu a je mi z toho zle. nemám tak zlé vzpomínky když sem dostala měchačkou přez zadek, tomu se i směji jako když vzpomenu na vodu.
15. kvě 2010 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Tak děkuju, koukám, že nejsem jediná, co má doma hysterku :sunglasses: ...tu studenou vodu jsem taky zkoušela, když už byla nepříčetná, ale bylo to ještě horší!!! Psycholožka mi to sama pporadila :unamused: ...u ní je to o to horší, že neustále trpí na bronchitidy, i teď, takže čím víc řve, tím víc se zahlení a pak se dusí!! A studená voda v tom příadě taky vždy nelze. Takže už padám na ústa a oslední záchrana je dr. A další hrozný problém je, že malá spí v pokoji s dětmi a pokud takhle večer vyvádí, tak kluk nemůže pořádně spát, když ráno vstává do školy...takže jeden problém vedle druhýho :rolling_eyes:
15. kvě 2010 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
popelko, doporučuju přečíst si Karpa - Nejšťastnější batole v okolí. Člověku ledacos dojde a má docela zajímavý metody šetrný k psychice dětí i rodičů jak na vzteklouny. takový dítě mít to je na hlavu. máme taky uřvánka ale zatím ne tak moc. a kolikrát už mi z toho jde hlava kolem. a to si neumím představit až bude spát ve velký posteli na volno - s tím vylejzáním ven, to musí asi bejt něco... přeju ti pevný nervy.
15. kvě 2010 v 16:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
popelko je mi te fakt uprimne lito moje nervy by tohle nevydrzeli a asi bych sve dite serezala :unamused: verim ze pomuze navsteva psychologa,ktery urcite dobre poradi.drzim pesti :wink:
15. kvě 2010 v 18:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
popelka tak já mám doma to samé jen trošku možná lepší, že mám jen jedno dítko...malej je zlatej ale když ho chytne rapl...je po idilce...večer si taky vymýšlí kde co, jíst, kakat, pít, čůrat...už od 2 let spí ve velké posteli a to byl zlom, když byl v malé, zalezl a spal...pomáhá jedině to, že si s ním jdu lehnout, vyprávíme pohádky ...ovšem co dělám je a vím, že bych neměla...strašení...někdy kolem dvou let, ho jeden pán, kamarádky děda, za to, že se vztekal postrašil, že ho dá do velikého pytle a fakt ho tam začal strkat...od té doby k nám chodí pan pytel...večer zabouchá na postel (bouhám já) a to už malej ví, že je konec srandy...řekne...my už spinkáme pane pytle....tohle je jediná metoda....sám neusne ani náhodou....pan pytel chodí i ve dne, když malej zlobí...ale jakmile už ho chytne vztek a dokonce se i dvakrát stalo, že přestal dýchat až zmodral a praštil sebou o zem (hned se zase vzpamatoval) tak nevidí neslyší...někdy pomůže objetí jindy že odejdu a nechám ho...moc nepomůže ani na prdel, protože to ho chytne ještě větší amok...prostě to na nás dětičky zkouší...doufejme, že to období nebude trvat věčně :slight_smile: držím palečky
15. kvě 2010 v 19:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
tak naše malá je úplně to stejný. Jinak je moc hodná a šikovná, ale když začne vymrčovat: snídaně - jiný papání, kokinko, jinej rohlík, jinej talíř, oběd: mističku ne, talíř, ne normální lžičku, chce svou růžovou plastovou, brydnák "koňovej" - s koníkem, nejlépe jiný papání (kokinko). Jakmile někam odcházíme: tyto ponožky ne, srdíčkový, rifle s knoflíčkama atd. Když si vymrčí pustit krtečka nebo jiný dvd: jinýho krtečka, novýho, pak dáme novýho - chce autobusy, pak kačera
A tak je to celý den, prostě jenom vymrčuje, myslela jsem, že už má za sebou období vzdoru, období, kdy se prosazuje.
Zjistila jsem, že na ni platí, když jsem prostě tvrdá: dostane tuto lžičku, když nechce jíst touto lžičkou, tak si může jít hrát, nebude jíst. Když nechce tohoto krtka, tak se vypíná a půjdeme si hrát. Snažím se jí hodně vysvětlovat, prostě takto to bude, protože mamka má vždycky pravdu.
Chodí spát už kolem 18.30, aby usla v rozumnou dobu a zase: pytel ne, deku (jenomže to pak k ní chodím 5x za noc protože řve mami zakrýt), lahvičku s pitím má snad od roku v rohu v postýlce (nee, na stůl položit), vypije lahev vody, čurat, pak má sopel (je teď nemocná) a samozřejmě několikrát zdrhne protože už má normální postel.
A taky jsem ji naučila (samozřejmě trošku z legrace): kdo tady šéfuje ? (malá doplní maminka), kdo má vždycky pravdu (hádejte kdo ??) , kdo se poslouchá ?
A když se jí to nelíbí a začne řvát, tak ji zavřu na chvíli do pokojíčku a řeknu, až se uklidní aby za mnou přišla. Většinou to pomůže.
Jo a ještě jí dávám hodně na výběr, aby měla pocit, jak může rozhodovat: může si sama vybrat kalhotky, tepláčky na doma, před jídlem se zeptám jestli mističku nebo talíř (ale že jídlo pak nebudu přendávat) atd.
Ale je fakt, že teda fakt dává zabrat.
15. kvě 2010 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Popelko, poradila bych Ti, abys byla tvrdší. Děcka potřebují vědět, že existují určitý pravidla, který se musí dodržovat. V noci se nejí, večer se spí. když nechce spát, nemusí, ale ať leží v postýlce a neruší ostatní. (To naše je vždycky mimo, když řve: pinkat nee, tak jí řeknu: nemusíš spinkat, ale lež potichu. většinou lehne a jak je v klidu, tak vytuhne).
Z Tvýho příspěvku je vidět, jak seš z ní zničená. A co třeba starší děti? Co kdyby syn ji vzal, řekl teď se spí a ticho. Právě ten šok, že ji něco nařídí brácha by ji mohlo uklidnit. Tebe už jenom zkouší, proč by poslouchala, ale právě proto by mohla poslechnout sourozence??
Mě se teda osvědčilo být tvrdší a vysvětlit, proč si něco nesmí vymrčovat. Usínání je i u nás horor, má celkem čerstvě novou postýlku, takže fakt mazec. Před poledním spaním čtu pohádku a večer usíná sama, ale jak tam nejsem, tak zdrhá a chodí vymrčovat.
Když doma nemáte tatínka, tak je to určitě horší, ale zase u nás je tatínek pro legraci (myslím že neumí být tvrdý a spíš rozmazluje).
tak držím pěsti, někdy je to fakt na výprask
15. kvě 2010 v 19:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, nejspíš to sem nepatří, ale... co čtu, tak každá vysvětlujete a domlouváte a žádná nedáte přez ruku nebo přez zadek. Já sem taky zastáncem této výchvy, ale dle mé matky je to špatně, pač jednou až se malá bude vztekat v obchode že chce něco koupit tak já jí jako budu vysvětlovat proč to n ekoupíme, a když sem se patala jestli já sem se vztekala tak mi řekla, že já bych si to nedovolila pač sem věděla, že by mě seřezala. Tak nevím jestli je má výchova bez trestů dobrá. Abych na to jednou nedojela.
16. kvě 2010 v 07:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,marmazel.Já přes ten zadek klidně dám.Malá je taky nervák,řve kvůli všemu,vysvětlit si nedá nic,protože jakmile začnu mluvit,o to více začne řvát.Buď ji pošlu pryč a nebo prostě dostane po zadku.Dělá scény v obchodě,lehá si na zem,válí se tam.Miluju ji nade všechno na světě,ale kakat na hlavu si nenechám.Facku nebo pohlavek bych ji nikdy nedala,ale výchovný po zadku....většinou se vzpamatuje a ví,že už to přehnala.Pak sama příjde.Možná si teď o mě budete myslet kdo ví co,ale...
16. kvě 2010 v 08:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
marmazel nemám nic proti někdy dobře uváženému výprasku,jakože fakt..ale mě přpadá že pokud je malá tak nervozní a stále dokola prtestuje ve spaní s ebudí tak to na výprask nevypadá, může to být pro ni větší stres než kdyby to člověk neudělal..
Samozřejmně 100% sohlasím s jasně určenými mantineli,ale když už jsou ty situace neudržitelné, navíc psychika matky jevelmi důležitá a jedině psycholog může určit % podíl mezi nevyrovnanou psychikou působící z matky(díky osamělosti a tíživé živ.situaci) a taky psychikou dítěte..
Podle toho co čtu to chce nějaké rázné řešení ale nejspíš komplexní, páč výprask je jednorázový a v některých situacích nic neřešící.. ale proti němu v některých případech fakt nejsem..ale je to zase na zvážení :wink:
16. kvě 2010 v 08:31  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, jak dlouho toto obdobi trva? :rolling_eyes: My myme doma neco obdobneho. Dle me je opravdu toto obdobi vzdoru. Kazdy to proziva jinak. Mala neprosla rozhodne zadne trauma. Je nosene dite, mame takovou tu mirovou vychovu. Nikam ji nedavam k cizim lidem, takze urcite neprozila zadny stres....... Na psychologa to fakt nevidim....... U nas nastane totalni zachvat vzdy kolem poledne, vubec se z toho neda probrat. Jedine co nam pomaha je napustit si vanu vody a klidne se hodinu cakat. Pak se snazim byt neustale mezi lidma, tam to nehrozi. Docela se mi hodne i budila, tak jsem zkusila nasadit homeopaticky sirup Sedalia. Pusobi to i na tu nervozitu. Vzdycky zkrotne jak beranek. No a jeste se mi neosvedcilo ten plac utlumit, zastavovat, (ty studeny sprchy - to je fakt husty). Nejlepsi kdyz to vubec ignoruju a nekomentuju a snazim se reagovat s naprostym klidem. Jako by to nebylo. Asi nejak jako v obdobi negativismu. Je to desne psychicky narocny. Drzme se!!!!!
16. kvě 2010 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak naše Hedu je taky temperamentnější :grinning: a hlavně Blíženec :wink: , takže na jednu stranu je hrozně milá, kamarádská, hodná, poslušná a rozumná... na druhou stranu dokáže příšerně zuřit, je umanutá, schválně dělá opak toho, co jí řeknu, vztekne se kvůli úplné blbosti apod. :rolling_eyes: . Ty období se skutečně střídají a já stále zkoumám jak na ni :wink:. Například už vim, že jak nejsou knoflíky, nebo zip zapnuté až nahoru, tak jí málem raní mrtvice :grinning:.
Třeba když přišlo to první období vzdoru a ona ty emoce a frustraci řešila mlácením hlavou o zem, tak nakonec bylo nejlepší na ní hodně zakřičet. Pořád lepší leknutí, než otřes mozku, nebo rozbitá hlava :sweat_smile: .
Na dlouhé vztekání párkrát fakt pomohla sprcha a vůbec nemusela být studená :wink: . Dodnes to funguje jako výstraha.
A teď už naštěstí zabírá "trest vs. odměna". To nedávno ještě vůbec nechápala, takže teď stačí jednou něco zakázat a příště je to v pohodě.

Jo a v tom "vzdorovacím období" vůbec nepomáhají domluvy, ústupky a snaha řešit to po dobrém. To opravdu pomáhají pevná pravidla!
16. kvě 2010 v 15:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, Miri taky máme doma temperamentní dítko, kolem druhého roku byl manžel hodně v práci, babička mi chodila hlavně vysvětlovat, že ho musím nechat odpočinout a musím upřímně říct, že jsem taky padala na ústa. Myslím, že prarodiče nemají povinnost hlídat, ale zase pokud ti vlastní mamka nechce pomoct, když vidí, jak to máš těžké.... Nemáš třeba nějakou kamarádku, která by ti pohlídala? Třeba na oplátku, že by jeden den v týdnu hlídala ona a další ty. U nás jsme měli s prckem klasickou ponorku, situace se hodně zklidnila, když jsem začala chodit na den do práce a malého hlídal někdo jiný. A "tatínek" by zapojit nešel? Že by si malou vzal a postaral se? Vím, že jsi psala, že nemá zájem, ale je to otec, tak ať se stará, ne? Přeju hodně sil.
17. kvě 2010 v 06:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky maminky, máme doma živějšího 2,5 letého syna. Ještě minulý měsíc jsem byla zoufalá máma, kterou někdy doháněl k pláči. Nemohla jsem ho dostat do koupelny umýt si po jídle či před jídlem ruce, když jsem ho potřebovala obléci, musela jsem ho chytit a bojovat s ním, protože vysvětlovat, že se něco musí nebo je potřeba, ignoroval. Nejhorší bylo ho dostat po procházce domů. Obíhal bytovku a žádné prosby, domluvy či odměna nepomáhalo. Pleskání na zadech jsem zamítla v e chvíli, kdy jsem se trefila do oblasti ledvin a ne na zadek. Nebyl to příjemný pocit.Koupila jsem si i knížku Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti z nebe, ale veškeré metody pozitivního rodičovství selhaly. Už jsem nevěděla jak se domluvit se synem a také jsem přemýšlela o odborné pomoci psychologa. Ne aby našel nějakou vadu na synovi, ale aby nám pomohl najít společnou cestu. Nemusela jsem nikam chodit, neboť mi jednou došla trpělivost a zkusila jsem starou dobrou vařečku. Nemusela jsem ho bít, stačilo ho po napočítání do tří a upozornění, že ho potrestám,jen plácnout, ale aby věděl, že to myslím vážně. Počítání do tří bez vařečky u nás totiž nefungovalo. Teď do tří většinou nenapočítám a hlavně už tak často nevytahuju ani tu vařeku. Neradím ji používat a bít děti, nebo´t i já chtěla vést pozitivní rodičovství, ale u nás to opravdu nešlo a vzhledem k tomu, že jsem těhotná, jsem to musela řešit hned. Syn je teď hodnější, i když histerické výstupy má stále, a ví, že nemá zlobit mámu a oblékání, mytí rukou a jiné banální věci se řeší bez křiku.( Najdou se i slabé chvilky syna, ale už jich není tolik).
Rady kamarádek a jiných buť nefungovaly a nebo jen krátce. Každá asi musíme přijít sama na to jak vlastně na ně.
Přeji všem mámám trpělivost a dětem méně bolavých zadečků.
17. kvě 2010 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
berynko - máme doma stejný dítě a navíc je malá taky Blíženec - ale u ní zase ty knoflíky nebo zip NESMÍ být zapnutý až nahoru, jinak se z toho zcvokne. No, zase mě naučila dělat kompromisy :wink:.

Jinak tresty - nebiju jí, nikdy, byť by si to někdy "zasloužila" to jdu radši vedle do pokoje nakopnout skříň, jí nechám vřískat, teď má občas hrozný vztek a začne kolem sebe (i mně) mlátit a hrozně se mračit, hází věcma o zem..., no tak jdu jinam. V tý chvíli jí něco vysvětlovat nemá cenu a když bych jí jednu šoupla, tak to nic neřeší. Ona pak stejně přijde a začne slibovat, že už to neudělá, protože je to ošklivý, tak si o tom povídáme, sama ví, že to není nic moc a je jí to fakt líto.Mně taky naši nikdy fyzicky netrestali (na zadek jsem dostala od mámy tak 3x, a dodneška si pamatuju schéma - šok - ponížení - nenávist, a všichni jsme přežili, takže si nemyslím, že se to může vymstít.
18. kvě 2010 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
zdravim,vsechny,,no jak sem to jen letmo prelouskala,,tak nevim,jestli sem zapadnem,ale musim se optat na nas problem,,jestli nekdo nevite,,uz sem davala do fora tema,jestli je to normalni nebo zajit k doktorovi,,mnoho odpovedi se schodlo,ze to vypada na Aspergruv syndrom,,no ,ale abych presla k svymu problemu,,ve zkratce,,nasi maly,budou 1.12.tri roky,,----maminka nemuze kafe nekdo na ni sahne a ona se muze po,,sme na navsteve a jakmile ji v ty jeji hlavicce rupne,,tak silenej histerak a nikdo s ni nehne,,par lidi na me kouka,ze by ji uz profackoval,,ale co si tim pomuzem,,nedalo mi to a navstivila s dcerou psychologa,,ktery mi ve zkratce povedel,,ze si mam stat za svym,ne byt ani kricet,ze z toho nema rozum,kdyz se ji neco vysvetluje,,a nechat ji vykricet,,a nechat ji byt,,ze to je fixovanost na me a EXTREMNI OBDOBI VZDORU,,alekdy to prejde,,,,a co s tim jak na ni abych se nezblaznila a nezacala zirasovat prasky na nervy,,to uz mi nepovedel cili,,budu rada za kazdy nazor nebo radu
27. říj 2011 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky!
Tak kde bych začala???Mám 2,5 roku velkou dceru Pepinu. Na pohled vidíte, že to není hodná holčička, to by ale nevadilo, že to není takové to dítko, kam ji postavíš, tam ji najdeš, ALE...
Pokud jí nevyhovím, je zle! Když něco chci, nebo nechci, už to na ní poznám, ten záchvat vzteku, co v ní začíná..řeknu pokud to neuklidíš tak nepůjdeme tam, odpověď pokaždé zní, mně to nevadí, můžeme být doma, tady je to taky bezva...když jsem zoufalá, tak dostane na zadek (není to nijak strašné), nebo jí šoupnu do pokojíčku za dveře...a pak začne to peklo..začnou strašné rány na dveře, mandle v krku hystericky lítají, a pak se počůrá..pak se strašně chce omlouvat a kdykoliv vyleze na chodbu, z řevu a slz je smích na malého bráchu - což mi připadá, že nemůže být tak zle, jak to vypadá ...pošlu ji znovu za dveře (nechci být nedůsledná, když už jsem dokázala zavřít jí v tom pokojíku), jako že s ní nemluvím, a znovu začne hysterie a řev, mlácení do dveří, házení hračkama...co s tím? My nevíme, co s ní? My nevíme, jak ji potrestat, jak ji přimět k tomu, aby měla důvod poslechnout..Když jí něco zakážeme, nevadí jí to..
Nevím, jestli z tohoto příspěvku pochopitelné, jaké peklo s ní máme...ale doufám, že ano, protože se právě za dveřmi dětského pokojíku odehrává něco takového... :confounded:
Tohle všechno se odehrává max. 5-10minut, pak samozřejmě pochovám, pomazlím, ona slíbí, že bude hodná, omluví se...já podlehnu a vydrží to max. 1/2 dne a můžeme jet znovu..na to nemám, takže to přehlížím, protože se bojím, že z mé dcery vyroste depresivní člověk s tikem v oku...
Máte někdo doma podobné dítě, nebo máme doma takovou osobnost jenom my?????????????
Právě děsně dupe...POMÓóóóć!
22. kvě 2014 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kamkucha Jak jsem již psala a také některé další matky v diskuzi...... studenou vodu........ až bude na vrcholu řevu, kopání............... lapnout.................... a v oblečení pod studenou vodu......... pak jsem jen řekla.....budeš maminku poslouchat? A on..... budu ...... usušila jsem ho...... a už byl jak mílius.

Když do 5 minut začal znova, tak jsem ho nechala delší chvilku pod sprchou....... a představ si do 3 let byl pokoj........... jen jsem řekla..... chceš ať tě vezmu pod studenou sprchu, ať se vzpamatuješ? Pod sprchou byl 3x a dal pokoj. Musí vědět, že má navrch.

Obvykle mi pak řekl, že je mu to líto a šel spát. A trauma žádné nemá. Jsi prostě pro ni teď slabá....... manžel když toho byl jednou svědkem, byl v šoku...... ale pak to rychle pochopil.
Já jsem si myslela, že malému něco praskne v hlavě..... tak se vztekal když chtěl něco prosadit.
22. kvě 2014 v 17:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@kamkucha asi záleží jestli na ní chceš po dobrém nebo po zlém. Jestli se s ní chceš domluvit nebo jí ovládat..... pokud je pro tebe dítě partner dá se s ním domluvit. U nedůležitých věcí jí dej na výběr ať může rozhodnout. U důležitých řekni co chceš ty a zeptej se co chce ona a spolu najděte řešení. Ta cesta domluvy je na dýl než si to zažijete. Cesta bitím, sprchou, atak... je asi kratší protože dítě rezignuje a ty dosáhneš svého.
22. kvě 2014 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@kamkucha úplně Tě chápu - zažíváme obdobné období, včera 2 hodiny vztekání - nekecám bez přestávky, nechápu, kde na to vzala energii, já bych asi zkolabovala vyčerpáním..dupání, křičení, apod. a ani ve snu by mě nenapadlo ji vzít a odtáhnout ji pod studenou sprchu, to je masakr..vůbec si neumím představit, co by dělala, jak by reagovala
taky jsem už z těchto stavů zoufalá, je to pro nás vyčerpávající, protože nevím, jak jí můžu pomoci - u nás to není o tom, že by něco chtěla a neměla to, snažím se těmto situacím předcházet, ale je to o tom, že si něco v té hlavince usmyslí, a nechce říct, co, bývá to hodně, když je unavená..
já jí vždycky řeknu, ať odejde do pokoje, a až se uklidní a přebere si to, ať se vrátí, když neodejde sama, odnesu ji s tím, že to máme dohodlé..někdy to trvá delší dobu, někdy se vrací..má svou hlavu a křičí, že chce řvát v obýváku, kde jsme my (chce mít obecenstvo), někdy zabere to, že jí navrhnu, že se může vyplakat u mě v náručí, nebo tak, že sedí vedle mne, ale musí to mít pro mě přijatelnou formu, protože taky neunesu všechno..chce to zkoušet a zkoušet, je to detektivní práce, pokaždé zabírá něco jiného, nebo zkusit odvrátit řeč na něco jiného, apod.

ale přejde to, je to jen období..chce to vydržet

základní věc je uznat její emoce - každý má přece právo na to mít nějaké emoce - emoce vycházejí z našich potřeb, já když jsem smutná, tak si třeba taky zapláču (ano nedělám takové scény, protože už se umím trochu ovládat, ale oni jsou ještě děti, tyhle všechny věci se teprve učí, učí se ovládat svoje emoce, učí se chovat v té a té situaci)..když jim to upřeme, jak se pak asi budou cítit? jak bychom se cítili, kdyby nás něco tížilo a někdo by přišel a řekl: NEBREČ, TO SE NEDĚLÁ, NEMÁŠ DŮVOD, apod.. já bych se taky teda pěkně vztekala a toho člověka bych si vůbec nevážila, protože mi NEROZUMÍ a ani SE NESNAŽÍ MI ROZUMĚT!

snažím se ve výchově uplatňovat větu: "Co nechci, aby mi dělali ostatní, nedělám já jim." Chceš aby Ti někdo plácal na zadek za to, žes udělala něco jinak než bylo v jeho představách? nebo že by Ti dal manžel facku za to, žes neměla náladu na to jet na výlet? (ano je to hodně přehnané přirovnání.., ale..)

jak píše favofrenki buď se můžeš vydat tou jednodušší cestou a trestat dítě, ono se stane za chvíli pokorným a ze strachu si nedovolí nic..nebo se můžeš vydat na delší a náročnější trasu a budeš se svým dítětem komunikovat jako s rovným.
22. kvě 2014 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@kamkucha mám také vztekací holčičku (určitě ne tolik, jako je tvoje) ale jediný způsob, jak s ní pohnout, je po dobrém. O vše ji poprosím a spíš než rozkazovací způsob používám podmiňovací. Já ji tedy nijak netrestám a ona je i hodná, jen by nesnesla jakékoliv rozkazy a navíc netrvám na tom, aby byla na sto procent poslušná vyjma věcí, co ji mohou ohrozit. Zkus konkrétně popsat nějakou situaci.
22. kvě 2014 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kamkucha já konkrétně jako dítě byla taky občas pod studenou sprchou a nechaná v postýlce abych se vyřvala, chápu že máma nevěděla co se mnou. Ale bez následků nejsem. Můj starší taky když křičím nebo dám na zadek tak se zasekne když s ním mluvím a připravuji ho na ti co bude spolupracuje. Manžel byl skeptický když to zkoušel ale zjistil že to jde. Ale každý užívá jiné metody a to jaké mám následky by máma neuznala že je z toho...
22. kvě 2014 v 18:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek