Jak často máte hlídání a na jak dlouho?

Bydlíme v cizím městě 100km od rodiny, 2 roky jsem dálkově studovala, takže nějaké hlídání to vyžadovalo. Většinou jsme se střídali s manželem (taky to nepovažuju za hlídání), občas vypomohla moje mamka vrámci svých pracovních možností. Druhá babička je podnikatelka, takže ta dojde akorát na návštěvu. Takže hlídání nevalné. Prostě to tak berem, i když si občas zanadáváme a musíme zatnout zuby. Nějaká osoba, která by byla k dispozici, když je "ouzko" (doktoři, vyřizování, osobní volno bez dětí jen pro sebe) by se mi šikla... Syn nikdy s hlídáním ani cizími lidmi problém neměl, šel by i s uklízečkou z restaurace 🙂 Syn byl poprvé sám bez nás přes noc na "prázninách" u babičky teď asi měsíc zpátky (2 roky a čtvrt) a myslím si, že to bylo tak akorát - už to vnímal jako dobrodružství, ale na druhou stranu je to ještě maloch a třeba prodloužený víkend by ještě nebyl úplně to pravé...

ALE, na druhou stranu mi tak nějak pocitově nesedí, že bych měla nechávat pravidelně na několik půldnů/celých dnů několikrýt týdně své děti hlídat nebo dávat ani né rok staré děti přes noc nebo na celý víkend k babičce. Není to ani závist, ani že by to nešlo (naši by mi dítě asi přes víkend pohlídali, kdybych je o to požádala), ani nějaká moje závislost na dětech nebo že by to syn nezvládl (zvládl by to, ale na druhou stranu si troufám tvrdit, že by v roce z víkendu u babičky ni moc neměl). Prostě mi to nesedí, tak to nedělám, nevidím v tom prostě nic, v čem by to měl být pro nás přínosné. Nikoho neodsuzuju, je mi to fuk, ať si to každý udělá, jaké chce, každé máme hranice a možnosti někde jinde.

Nemám žádné.

Malý má skoro 15 měsíců.Tak my taky máme hlídání skoro od narození, bydlíme v domě s rodiči manžela a už jsou v důchodu. Poprvé mi malého hlídali, když mu byl měsíc, bylo to na dvě hodinky a naprosto v pohodě, kdykoliv potřebujeme, tak pohlídají a chodíme k nim skoro každý den tak na hodinku, dám si tam kávu, rodiče si s ním pohrají a já si na chvíli odpočinu, takže si fakt stěžovat nemůžu 🙂. Mý rodiče bydlí od nás 30 km, ale taky rádi pohlídají, hlavně babi, protože už je rok doma na neschopence, ale zvládá to.

Do 11 měsíců nic - od 11 měsíců 2* v měsíci hlídá moje mamka v sobotu a neděli od 10-18hodin ( jsem v práci ), pak každou středu cca 3 hodiny odpoledne ( mám ještě jednu práci ). Ve dvou letech spal poprvé u našich jednu noc, od té doby ještě 3x pouze přes noc. Tatínek nehlídá, je v práci od rána do večera. Jeho rodiče jsou od nás 450 km daleko, takže tam hlídání nehrozí. Malý s náma jezdí všude - na návštěvy, na nákupy, na dovolené ( k rodičům k Jeseníku a k sestrám na Slovensko, jinak nikam nejezdíme ). Akorát, pokud jdeme k doktorovi, tak tam ho sebou nebereme a to hlídá moje mamka nebo taťka ( už je v důchodu ). Jinak relex nemám žádný, vždy je to jen kvůli práci či doktorovi. Dala bych nevím co zato, aby si malého vzaly babi na týden, odpočinula bych si🙂. Ale nestěžuji si, jak tady někdo psal, zase vidím každý jeho pokrok. Maminky, co nemají možnost aspoň malého hlídání lituji a obdivuji. A maminky, co mají hlídání dostatek, těm tiše ( v dobrém ) závidím🙂.

Nejdřív nic a potom jako když utne. jedna babička pracující, 70km daleko, druhá babička neslyšící, 45km daleko. V zoufalých situacích máma přijede, nebo my k ní, ale je to jen o řádově hodinách, půl den, víc to nejde. Večery ne, protože ona Petra prostě neslyší, kdyby z postele něco chtěl a on se zatím učí, jak s ní mluvit, aby se domluvili🙂)))
Tak snad časem.
Zapomněla bych na bráchu, když je doma, vystačí si sami v pohodě, akorát že ten je doma tak zřídka, že vlastně moc nehlídá🙂.

Ahoj na takovy řeči nedej,já jsem třeba ráda když někdo pohlídá a já si zajdu v klidu ke kadeřníkovi.Jinak chodím už do práce tak hlídá manžel a o některych víkendech babička.🙂

Tak u nas je to hodne narazove, protoze veskere pribuzenstvo bydli dale nez 400km - manzelovi rodice jsou navic stari (80let) a moji rodice zas jeste pracuji. Takze hlidani nemam. Ale kdyz zajedu k nasim, nebo oni k nam na navstevu, tak jim muzu deti s klidnym svedomim prenechat, zajit si po obchodech, s manzelem na veceri, do kina, nebo s kamaradkami na kafe... Ale to je tak 1 vikend za 6 tydnu zhruba. Jinak jsem pres tyden s detmi vetsinu casu sama, manzel hodne pracuje a cestuje, vikendy travime vsichni spolecne jako rodina.

ja take tise zavidim a nemyslim, ze si krvavci matka. Jen chapu to, ze ta mamina co hlidani nema a je treba do 2 let(jako ja🙂) s ditetem skoro porad sama tak pak je to hrozne tezke a uz z toho mas dost divne pocity a v podstate nikomu moc neduverujes🙂. Babicky jsou 100 a 200km a nejezdi k nam ani na navstevy (musime my tam) na toz , aby hlidali. Mala byla sileny mamanek, tekze kdyz jsme byli u babicky okol roku male , tak to naopak pro me bylo horsi, protoze jak je dcera vidi 1x za mesic , dva a jeste byla v cizim prostredi tak jsem se od ni nemohla hnout ani na metr🙂. Hrozne moc bych to brala mit uz od mala hlidani a myslim, ze pro mimi, maminu i vztah manzelu je to to nej, kdyz je miminko zvykle uz od mala , ze existuje nekdo jiny nez mamina.
Takze ja jsem do roka byla bez male tak maximalne pul hodiny. V jejich 16 mesicich jsem po neplanovanem tehu potratila a byla jsem jednu noc v nemocnici na revizi , kdy byla s tatinkem. Od toho tehu k nam zacala chodit pani na hlidani (aby byl nekdo kdybych musela casteji k dr. a podobne, koho mala bude znat a pohlida a nemusela jsme ji vsude vlacet sebou). Choidla 1x tydne na 3 hodiny a 3 mesice trvalo nez mala "dovolila", abych odesla🙂. Od 2 let a 3 mesicu postupne chodi do skolky(jeslicek) a ja od jejich 2, 5 let na pul uvazku do prace, takze sice hlida skolka, ale ja jsem tu dobu v praci a ne ze bych odpocivala. Za posledni 3 roky jsme nebyla v kine, za zadnou zabavou a nikdy jsme nebyli za tu dobu sami spolu a ona treba u rodicu...☹

Ale na druho stranu hlidani babicek vykoupene neomezenym zasahovanim do zivota a vychovy si zase radeji odpustim🙂

Každá jsme jiná a máme na to jiny názor.Mě nehlídá nikdo a ani bych nechtěla nevydržela bych to bez mojí kočičky i když je to teda někdy dost naročné 😉 ,Ale byly jsme s přítelem u jeho táty na dovče a to mě přítel vytáhnul ven na chvilku a byla jsem celá nesvá celou tu hodinu jsem sledovala telefon a to malý byly 3měsíce,ted jí je pul roku a pořád bych jí nikomu nedala na hlídání, já bych si totiž neodpočinula pořád bych na ni jen myslela,přemýšlela co dělá a tak...A hlavně malá nechce papat vubec s lahvičky takže i to je problém prostě prso je prso,ale až bude starší tak určitě jí snad někdo pohlídá 🙂 .

Já mám srovnání - do 1,5 roku po porodu jsem hlídání neměla žádné (všichni příbuzní daleko), teď cca půl roku bydlíme v našem rodném městě, máme k dispozici na hlídání spoustu lidí. Ten pocit úlevy je naprosto neuvěřitelný. Jsem v novém bydliště neskutečně šťastná. Hlídání využívám cca 2x týdně (hodina cvičení ve středu plus o víkendu na cca 2-3 hodinky s manželem jdeme např. do divadla atd.) a mám pocit, že jsem jako v ráji. Jsem naštvaná, že jsme se nepřestěhovali hned po porodu nebo před porodem, mohla jsem si ušetřit hodně trápení - pocit izolace, "přepracování"... byla jsem fakt hotová, manžel od rána do večera v práci plus služební cesty v zahraničí, bylo to hodně náročné a já byla párkrát na zhroucení.

My máme hlídání nadstandartní 😉 a to díky mým rodičům..o holky si sami říkají, že je chtějí hlídat 😵
První dceru jsem kojila 3 měsíce, takže ve 3 měsících a 1týdni šla poprvé na hlídání přes noc 😵 V jejích 2 letech jsem šla na 0,2 úvazek do práce, tak hlídala mamka 😵 Ted když už jsou holky dvě je hlídání náročnější, ale i tak si je naši hodně berou 😵 Měli je na Silvestra, minulý víkend jsme byli lyžovat se starší, tak hlídali tu malou,... 😵 prostě super...vůbec se o holky nebojím, vím, že jsou v dobrých rukách 😵 užiju si to já, holky i naši 😵

Každý to má nastavené jinak, ale já jsme ráda, že si odfrknu 😵

Navíc dávám tu mladší hlídat chůvou ve sportovním centru a chodím cvičit 😵 Starší je tou dobou ve školce 😉

tak já se přiznám, že fakt závidím....ne tu možnost, tu bych měla, ale to odhodlání někomu děti dát...nemám na to koule 😀

Tak já dálkově studuju, tudíž je to minimálně jeden den v týdnu, kdy musím do školy, to hlídá tchyně nebo tchán. Pak chodím na praxi, to je 10 týdnů a dělám vždycky tři dvanáctihodinové směny v týdnu, o to se podělí moji rodiče, prarodiče a ségra. Jinak kdykoli potřebuju během zkouškovýho na dva tři dny, tak není problém. Jinak mimo studium abychom si s manželem někam zašli, není to moc často ale je třeba si udělat čas sami na sebe. Takže u nás je to s hlídáním v pohodě. Syn je u obou babiček, dědečků i prababiček a pradědy rád. 😊