• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak často si hrajete s dětmi?

24. června 2011 
Ja vim, ze to zni blbe, ale uvedomila jsem si, ze si vlastne s detma malo hraju. Chodime na ruzna cvicenicka, do hernicek, odpoledne i dopoledne ven a na nejake hrani doma mi teda vubec nezbyva cas. Mezi tim se snazim nakoupit, uvarit, udrzet byt v cistote, prat (no proste domacnost), venku starsiho vypustim na hriste a mala sedi v kocarku a kouka, max ji vrazim nejakou hracku do ruky. Ale takove to delsi hrani (na doktora, na nakup, se stavebnici, s autickama, na zoo apod) - to jen hodne zridka a vydrzim u toho jen kratce (co, ze to nevydrzi dlouho syn, ale zejmena ja! :unamused: ) Tak si rikam, jestli to neni spatne... Jak to delate vy?
21. čer 2011 v 18:54  • Odpověz  • To se mi líbí
@terezt Máme to stejně.Navíc Karolínka ani nějak často nevyžaduje,abychom si s ní hráli.Spíš chce jen něco pomoct(oblíknout panenku,něco podat,pochválit obrázek... :grinning: )Občas stavíme kostky nebo si házíme,čteme.Ale není to zdaleka každý den.
21. čer 2011 v 18:59  • Odpověz  • To se mi líbí
@terezt ja bych si s malym (2,5) hrala desne rada,ale on nechce. ja jsem mu dobra,abych mu precetla knizku, postavila koleje a tleskala na hristi jeho ''vykonum'' :grinning:
nic vic :unamused:
21. čer 2011 v 19:38  • Odpověz  • To se mi líbí
my si hrajeme spolu denne, vetsinou nas den probiha zhruba tak, ze rano po snidani si deti hraji samy, ja uklizim nebo mam chvilku pro sebe, pak asi hodinu a pul se venuju jen jim, pak vareni, spani, podle pocasi prochazka nebo hriste, to zakoncime nakupem, doma mam pro ne nachystanej program, pro starsiho ruzny cviceni na grafomotoriku, cvicime, tancujem, zpivame, hrajeme na nastroje, casto neco vyrabime...no a pak uz uklidit, vecere, hygiena a spat :slight_smile: a zhruba od pul osme uz mam zase cas pro sebe, tak vetsinou sedim na konovi, jdu behat,... :slight_smile:
21. čer 2011 ve 20:50  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Ahoj, tak mě zas někdy přijde, že to trochu přeháním. Už od mala jsem si na sebe šila bič. Vždycky jsem měla pocit, že když se malé nebudu věnovat jen chvilku, tak ji snad zanedbávám, takže sotva jsme vstali, popapali, umyli, sedli jsme si spolu a hráli, co jsem potřebovala udělat, tak jsem dělala když malá spala. Jo, měla jsem z toho dobrý pocit, jak se malé naplno věnuju, ale uvnitř jsem byla utahaná, nervozní, bylo toho moc. A je to tak skoro doteď, nechce si hrát sama, u všeho musím být já. Ale změna je ta, že si opravdu v klidu uvařím, chápe to, vlastně s ní udělám cokoliv, jen mi připadá, že si jen tak nemůžu lehnout k televizi, něco si v klidu přečíst atak. Takže většinou ráno kolem 7 vstaneme, nasnídáme se, umyjeme, převlečeme a já si s malou tak do té půl 10 hraju, pak jdu vařit, mezitím k ní odbíhám, nebo jí pustím na chvilku pohádku a po obědě jdeme ven. Když si sní hraju, tak si ale umí moc hezky hrát, hrajeme si skoro na všechno, od paní prodavačky po paní doktorku, baví mě to, ale je to náročné ji ve všem vyhovět. Sama si hrát nebude. Doufám, že věkem se to zlepší a vydrží si někdy v pokojíčku hrát sama.
21. čer 2011 ve 21:52  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, tak když ted tak nad tim premyslim, tak já si vlastne s malým taky moc nehraji...ale i tak se mu venuji myslim dost.U nás je to vetsinou tak, že rano vstaneme, posnidame, pak jdeme do obchodu.Já pak vařím, malej si hraje sám...s tim, že já za nim chodim, sem tam mu postavim neco z kostek(malej miluje autička a já mu k nim stavím garáže), nebo si malujeme chvili, ukazuju mu obrázky v knižkách a povidíme si, co v te knižce vidime, co tam je atd..Ale vetsinou ho nejak namotivuju, aby si pak už hrál sám, protože já musim dovařit jidlo a tak.No a po obede hned razime ven.A ta pak záleží, kam jdeme.Když na piskoviste, do parku, na houpačky, atd..tak to si hraje sam s detmi.Když jdeme do mesta, tak to vetsinou děláme ruzné zastávky, kde je neco zajimaveho atd..Ale vyložene o hrani nemuže být řeč.Pak vecer si jeste hrajeme, ale zase je to takové 50:50.MAlej si chvili hraje sam, pak už prijde a chce, abych za nim sla, tak to vetsinou jdu a hraji s nim....
21. čer 2011 ve 22:10  • Odpověz  • To se mi líbí
Naše Niki ani na hřišti nechce být sama, pořád na mě "pojd", takže stojím u houpadla, u klouzačky, sedím na písku, neříkám, že mi to vyloženě vadí, ale trochu oddych bych potřebovala, alespon na tom hřišti, sednout si třeba na lavičku a koukat jen na ní, ona zatím děti moc nemusí, takže zábavu jí dělám já i venku. Těším se až mi jednou řekne "mami běž, já si hraju".
21. čer 2011 ve 22:19  • Odpověz  • To se mi líbí
Když nepočítám pobyty venku, tak jen doma, čas, který s ní fakt sedím a věnuju se jí, tak cca. 2- 2a 1/2 hodiny (hodina dopol., zbytek odpol, navečer.)..To je čtení, skládačky, kreslení, hraní si s pannama, stavebnicema....prostě čas jenom pro ni. Když na to koukám, že to sakra málo...a moje dítě je fakt hooodně náročné, ale domácnost musí taky fungovat
22. čer 2011 ve 12:29  • Odpověz  • To se mi líbí
Ted to mame podobne jako @kalo. Ale i kdyz jsme venku tak si sama hraje vlastne jen obcas na pisku, sedi na houpacce kde ji houpi a povidam si s ni nebo je na skluzavce a zase jsem u ni...toho casu co si hraje sama je podle mne dost malo, tak jak pise@gartneroval , ale od asi 18 mesicu se to zlepsuje. Tak do roka(a to od narozeni) jsem s ni byla prakticky porad a porad na ni neco brebentila, nosila ji , zpivala,chrastila chrastitkama jen aby neplakala..pak ukazovala knizky, jezdila s autama, oblekala panenky.atd....atd...atd.... Od 13 do 18 mesicu se zacala objevovat, co jsem pred tim neznala, ze si obcas s necim chvilku hraje sama. Ale tak 5 minut a pak zase mami. Kolem tech 18 mesicu zase chce vse delat se mnou, takze to neni tak, ze ja varim a ona si hraje nebo kouka na Krtecka. Kdyz na nej kouka tak tam musim sedet jak jud neco delat, jde se mnou a pro mne to znamena, ze jeste vymyslim, oc bude michat, aby mi nelezla na varic:slight_smile: a co ji mam dat na presypani...kdyz uklizim , ma kybl a hadrik a uklizi taky a podobne. Babicky jsou daleko takze uz mam obcas stavy, kdy se mi s ni absolutne nechce delat nic:slight_smile:a je to na podle me na ukor "kvality" hry s ni:slight_smile: neni v tom to nadseni , ty emoce, ktere by tam mely byt.
22. čer 2011 ve 12:49  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Diky za reakce. Asi budu muset nastoupit s cilenym hranim. Syn kolem me vlastne jen pobiha s hrackama. Ja jsem rada, kdyz stiham malou, s tou si hrkam, obcas neco prectu, ukazu v knizce.... Vydrzi si chvilku hrat sam, to jo... Taky ted chodi a rika, mami hraj si se mnou, nebo bud tady se mnou..., ale ja vetsinou jen jdu, pohraju si, a kdyz se zabavi sam, odchazim. :unamused: Nejsou v tom ti emoce, jak pise brisalek. To mi prijde, ze daleko vic jsem si vyhrala s detmi kamaradky, kdyz jsem ja jeste nemela deti. U ni jsem vymyslela ruzne hry, na to mi ted naprosto nezbyva energie! :frowning2: Cas pro sebe, to moc neznam...mozna tak, kdyz se vzbudim v noci a nemuzu usnout... :wink: Ale i diky za tipy, taky zkusim nejake ty cviceni na grafomotoriku.... My jsme proste furt venku a ted si rikam, jestli je to vubec dobre...
22. čer 2011 ve 14:08  • Odpověz  • To se mi líbí
@gartneroval ahoj, když tě tak čtu, to je jako bych to psala já. Starší dcerce jsem se věnovala maximálně. Jídlo a uklízení šlo stranou, pořád jsme si spolu hrály. Uvařila a uklízela jsem, když spala. A teď se chytám za hlavu. Neumí si vůbec sama hrát. Chvilku si vydrží, ale pak jí to přestane bavit a neustále jenom slyším :"mami pojď si se mnou hrát." Ale teď už to tak dobře nejde, protože mám ještě jednu dcerku a jsem vlastně neustále v jednom kole.

A to chodí do školky a když jdeme ze školky, tak to vezmeme procházkou třeba na hřiště mezi děti nebo se stavíme u jejích kamarádek doma nebo tak. Takže je vyhraná za celý den, ale jakmile přijdeme domů, tak ihned spustí - mami pojď si se mnou hrát !!!! A když jí řeknu, že nemůžu, že musím připravit večeři, že si musí hrát chvíli sama, tak nechce a raději si pustí DVD. Je to fakt hrůza.

A k tomu všemu mám blbej pocit, protože mladší dcerce se tak nevěnuju, když to porovnám co všechno jsem dělala se starší, tak je mi to fakt líto. Ale mám nejenže málo času, ale hlavně jsem úplně vyšťavená, takže vlastně nemám na nějaký hraní ani sílu :cry:
22. čer 2011 v 19:18  • Odpověz  • To se mi líbí
@terezt @hanule05 no děvčata...ono s dvěma dětma je to určitě mnohem náročnější, než s jedním...zase nikdo nejsme neúnavný Superman, co zvládá úklízet, vařit, věnovat se dětem, manželovi a ještě mít od rána do večera úžasnou usměvavou náladu a se spoustou energie..Já jsem hotová i z jednoho dítka (ten frmol se dvěma mě zanedlouho čeká). A už teď obdivuju každého, kdo si to umí zorganizovat tak, aby z něj nebyl psychicky a fyzicky vyšťavený hadr

Jinak Hanule05: naše je taky to samé...neumí si hrát sama, nebaví jí to, vyžaduje pozornost (a to jí budou 4 roky)...Nemyslím, že je to tím, že se jí příliš věnuju...ale některé děti to prostě neumí (a naše je navíc hyperaktivní, takže jí musím pořád vymýšlet nějaké činnosti, jinak zevluje po bytě a činnost sama si najde jen zřídka...furt musí něco dělat)
22. čer 2011 ve 20:25  • Odpověz  • To se mi líbí
Ono je to tak nějak ve mně pořád. Když mám prostě něco na práci už mám blbý pocit, že se malé nevěnuju. Tady v tom nejsem normální. Prostě chci aby měla pořád "kvalitní" program, proto jí pořád něco vymýšlím a hraju si sní. Ale dobře to úplně není, zvykla si na to a nedá mi ani minutu. Ráno vstanu a už si organizuju den, aby za něco stál, abych se nehonila, malá nečekala než navařím, prostě to dělám tak, aby to vyhovovalo oběma. Dopoledne ji teda chvilku pustím tu pohádku a mezitím si zadělám na oběd a Nikča někdy ani neví že vařím, ale toho času jen pro sebe je fakt málo. Po obědě taky skoro žádný odpočinek, to jdeme ven, protože ted už mi nespí po obědě a ven musíme, když nejdeme dopoledne, to už by měla dlouhou chvíli a ted když je krásně je škoda sedět doma. Už se snažím někdy hraní odmítnout, aby pochopila, že maminka nemůže pořád, ale nepomáhá to. U druhého dítěte to zkusím jinak, ale se svojí povahou to beztak bude stejné.
22. čer 2011 ve 20:55  • Odpověz  • To se mi líbí
Taky mám někdy pocit, že bych mohla více rozvíjet...ale máme to tak - ráno vyžaduje, abych si s ním šla hrát, hned po probuzení, tak to si hrajem s i tu ho'dku, ho'dku a půl - v mezičase proběhne i mytí...toto se ukončí snídaní a to se mu opravdu věnuji, jezdím vláčkem, jsem s ním. Když mu toto nedám a nemám na to náladu, pak se dožaduje a nevydrží sám. Po snídani jdem ven a pak domů, vařím oběd - to si malý hraje sám, vydrží celou dobu, i hodinu si sám hrát...Odpol je to stejné. Po spaní - musím být s ním, chce si hned hrát a spolu. Po hodince většinou mě už nechá "zmizet" a něco si dělat...ale někdy chce pozornost celé odpoledne...Jinak mám strategii - že když dám pozornost, když ji chce, pokud to jen jde z mé strany, je pak klidnější a nechá mě více si dělat své.
22. čer 2011 ve 21:21  • Odpověz  • To se mi líbí
U nás je to asi tak jako u blandik. Střídáme dobu, kdy musím udělat nějakou práci a dobu, kdy se jí intenzivně věnuji-hrajeme si s panenkami, s domečkem, autodráhou, hrajeme divadlo s plyšáky-na doktora atd-to je poslední dobou hit :slight_smile: , malujeme, hrajeme fotbal,děláme blbiny, čteme atd.
Po nějaké hodině a půl dopoledne mě "nechá" uvařit a vyprat. Někdy mi pomáhá, dává prádlo do pračky, něco míchá při vaření a někdy si hezky hraje sama.
Na hřišti jsem ráda, když mi řekne, že si mám sednout a sama se klouže, houpenebo dělá bábovky. Dřív jsem musela u ní stát, bála se být sama s dětmi.
U nás se ale nálady střídají. Někdy má malá den, že je samostatná a zabaví se. A někdy je den, kdy jakmile jdu na WC, už volá Mamiii a jde za mnou.Takže někdy je to na palici, mít takový malý "ocásek". Ale zase na druhou stranu je super vidět, jak se vyvíjí a už si umí pěkně hrát.
22. čer 2011 ve 22:14  • Odpověz  • To se mi líbí
Já se tak nějak vědomě ani moc nesnažím - jakože bych řekla - od ted do ted si budeme hrát spolu a pak ne. Celé dopoledne děláme všechno spolu a chvíli vede Petr a chvíli já.-). Jen jsem ted posledních asi čtyři pět měsíců zavedla dopolední " práci" :slight_smile: , ne v pravém slova smyslu..ale prostě každý den si dopoledne na půl hodiny sedneme ke stolu a děláme něco spolu, ale v klidu, v sedě a pokud možno smysluplně :slight_smile: (lepíme, stříháme, čmáráme, stavíme z malého lega, puzzlujeme, má rád takové to Logico, vkládačky....). Ráda bych, aby si zvyknul, že na něco je potřeba klid a soustředění :wink: . Ale u hraní jako takového mě ani moc nepotřebuje, spíš jen mít jistotu, že tam jsem, koukám na něj, pochválím mu, co se mu povedlo, takže já dělám, co potřebuju a Petr si v mojí blízkosti hraje.
Odpoledne ven, a navečer se o něj už dělíme, táta i brácha.
Je to asi jako se vším, oba extremy jsou zbytečné, zaměstnávat dítě nonstop vede k tomu, že se samo pak nedokáže do ničeho zabrat, ale zase úplně bez podnětů a inspirace by taky daleko nedošlo :wink:
22. čer 2011 ve 22:28  • Odpověz  • To se mi líbí
Hrajeme si každý den. Dopoledne vyrážíme většinou ven, ha hřiště, do mateřského centra, na návštěvu apod. a odpoledne dělám domácí práce + si hrajeme různé hry co chce Anička. Když potřebuju něco udělat, holky mi buď obě asistujou, nebo si hrajou spolu. Ale každý den si s nimi aktivně hraju, jako že se za nima posadím do pokojíčku a stavíme z kostek, čteme knížky, hrajeme si na nakupování, s panenkama apod. Myslím, že je to fajn, když se máma do hraní zapojí :slight_smile:
22. čer 2011 ve 22:36  • Odpověz  • To se mi líbí
Naše malá 2.5 roku si ani moc se mnou hrát nechce. Jen mi chodí ukazovat své "výtvory" apod. To si myslím je důležitější pro dítě než to samotné hraní si s ním - to že jej dokážeme ocenit a pochválit - tím mu vlastně dáváme najevo, že je soběstatčné a motivujeme jej k další činnosti. To že s ní budu sedět u skládačky a dívat se jak něco vytváří to je sice hezké, ale z vlatní zkušenosti si sama pamatuju, že jsem svět viděla úplně jinýma dětskýma očima a ty rodiče jsem u samotné hry vůbec nepotřebovala. Právě až ten výsledek byl důležitý. Rozdíl bych jedině viděla v tom když dítě učíme něčemu novému. To u ní samozřejmě sedím. Takže kdybych to shrnula - všeho s mírou. I toho hraní si s dětmi. :wink:
22. čer 2011 ve 22:46  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
já tak nějak souhlasim s
@kvetinka6 , deti by si meli umet hrát samy.Neříkám, že porad, ale treba chvili si stavet z kostek, postavit nejaký hrad, neco prichystat, namalovat..aby pak maminka ocenila ten vysledek, pochválila a oni videly, že to dokázali...Já jak už jsem napsala, já si s Bořečkem hraju tak nejak prubežne..nemám vymezený cas, kdy si reknu.Tak a ted si s tebou budu hrát hodku a pul.Proste to jde tak nejak samo.Když vidim, že si sel hrát do pokoje sám a nepotrebuje me k tomu, tak toho využiji a na chvili si treba sednu a nic nedelám..nebo naopak uklízím.Když ale za mnou prijde a je videt, že ho to samotného nebavi a chce me tam, tak jdu a hraju si s nim.
Kazdopádne ted jak je hezké pocasi jsme stejne porad venku, tam si vyhraje až až :dizzy_face:
22. čer 2011 ve 23:01  • Odpověz  • To se mi líbí
@evulinkab take s tim souhlasim jenze jako ve vsem nekter deti si hraji samotne hned a pozornost nevyzaduji vubec a pak je pravy opak, ktery naopak vyzaduje pozornost neustale uz od mala a zadne osvecene rady jak je naucit vetsi samostatnosti nepomahaji a musi se pockat az sama dospeje ktomu, ze tolik maminku nepotrebuje a vse musi byt polehoucku pomaloucku.Takze to co jsme psala, ze s malou jse s koro porad a ze hlavne prvni rok a pul jsem si s ni hrala 24 hodin:slight_smile: neznamena, ze si myslim, ze to tak ma byt. Jak nekdo psal, vseho s mirou, venovat se,ale take nechat obcas samotne.
23. čer 2011 v 09:21  • Odpověz  • To se mi líbí
Já si myslím, že je důležité obojí - i si s prcem hrát, i ho nechat hrát samotného.. Osobně neznám maminu, která by hraní s dětmi přeháněla, mnohem častěji je to naopak, že je to hraní příliš málo. Já si pamatuju na svoje dětství, kdy ještě nebylo zvykem, aby si maminky s dětmi hrály tak, jak si hrajeme dneska, taky měly víc práce, než máme my dneska, protože neměly pomocníky dnešní doby, takže svoji mamimnku si pamatuju hlavně u sporáku, u šicího stroje a nad vanou plnou plenek pro mladší sestřičku. A taky vím,jak jsem vždycky byla šťastná, když si ten čas na hraní s námi udělala, jsou to moje nejživější vzpomínky z dětství, kdy třeba spolu něco tvoříme z moduritu, čte mi pohádku, nebo si jen tak sedne k nám do pokojíčku a češe panenku :slight_smile: Taky si myslím, že u spousty her k sobě dítko společnost potřebuje, třeba taková hra na doktora, na nakupování, telefonování, je mnohem zábavnější, když se hraje s někým, než s panenkou :wink:
Samozřejmě je to jiné, když už dítko chodí do školky a většinu dne si hraje s kamarády, pak si určitě rádo doma pohraje i samo. Ale když je doma s maminkou, navíc nemá sourozence, který by si hrál s ním, tak je podle mě to hraní s ním opravdu důležité a každý den se na něj dá najít aspoň chvilka, když se chce :wink:
23. čer 2011 v 09:52  • Odpověz  • To se mi líbí
@terezt to ze jste co nejvic venku je pro dite to uuuuplne nejlepsi :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: ale i venku se prece da vymyslet program tak aby se dite zabavilo a pritom se neco noveho naucilo :slight_smile: my treba chodime do lesa (sice malyho, ale lesa) a tam poznavame stromy podle listu, sisek,vsechno to treba nasbirame a doma potom vyrabime ruzny obrazky z prirodnin...panacky z listi, zviratka z kastanu, siskovy skritky...chytame brouky, zizaly, mouchy, koukame na ne pres lupu a doma si pak dohledavame co to bylo zac a cim se zivi,...nebo jdeme cvachtat do potucku, koukame, jestli tam jsou v tunkach ryby, stavime lodicky z kury, hledame zajimavy kaminky... a pri vsem se deti uci, vi jak vypada kapradi, preslicka, poznaji nektery lecivy bylinky, nektery ptacky (vrabce, sykorku, kosa, drozda...), vyrabime sirupy z bezu a pampelisek, casto zahlidneme veverky, zajice, obcas se nam postesti i srnka...da se toho navymyslet spousta a oproti odpoledni na hristi mi takovyhle vylety prijdou o hodne prinosnejsi a pritom vic v klidu (ale to hriste to obcas chce taky, to je jasny :slight_smile: ) :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
23. čer 2011 v 10:00  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@majatob jo tak takhle já to taky s malým delám..já s nim také chodim do přirody, ukazuji mu zajimavé veci, sbíráme šišky, atd atd atd..ale já tohle nejak nepovažuji za hrani..já to asi špatne predtim pochopila, ale když jsem psala, že si s malým až tak nehraji, tak to bylo myšleno práve ve smyslu vyložene v pokojičku s jeho autičkama, kostkama atd..Ale jinak se mu venuji práve porad(taky kdo jiný, když jsem na nej sama, bez partnera)Jsem s ni od rana do večera a tak nejak to jde samo..chodime se koukat na zvířátka, na procházkách okukujeme zajímavé veci, vyprávim mu pohadky..je toho dost.Ale takové to hrani v pokojičku...to delám tak nejak normálne, když si hraje sám, tak at si hraje..Když me tam potrebuje, tak jdu za nim a hraju si.
23. čer 2011 ve 21:14  • Odpověz  • To se mi líbí
@evulinkab to byla reakce na @terezt, ktera psala, ze vlastne nevi jestli je dobre, ze jsou porad venku. Ja treba takovy pousteni lodicek po potoce apod. za hrani povazuju na rozdil od toho kdyz si dite hraje na hristi a matku potrebuje jen na to aby mu obdivne tleskala kdyz sjede klouzacku :slight_smile:
ja se detem treba porad nevenuju, oni vi, ze po snidani si hrajou sami a vetsinou za mnou nechodi a nechaji me si udelat svoje (ale nekdy chcou uklizet se mnou, tak samozrejme muzou) a vi, ze kdyz mam hotovo, tak si v tom pokojicku s nema sednu a budu klidne hodinu jezdit s autickem a stavet veze a pak mam zase klid na vareni (u kteryho zase muzou pomahat pokud chteji) :slight_smile: nam to tak vyhovuje, nase deti maji rady, kdyz jedem v zajetym rezimu bez nejakych vetsich zmen. Ale netvrdim, ze je to to jediny spravny, kazdy dite je original a jednomu vyhovuje to a jinymu zase ono, takze co funguje u nas, by byl treba u vas totalni propadak...co ja vim :slight_smile:
24. čer 2011 v 09:25  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
přesně, ono to ani asi nemusí být to hraní v pravém smyslu slova, pro děti je "hraní" i to, když můžou pomáhat, když se můžou zapojit do běžného chodu...podstata je, neříkat dítěti "počkej, neotravuj, já teď to a to, nech mě chvíli..."prostě aby se necítily odstrčené, to moc nechápou :wink: .
24. čer 2011 ve 12:20  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek