• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak na malého vzteklouna? Poraďte

11. července 2012 
Ahojte maminky dětiček hodných či zlobivých. My teď s mým synem dost bojujem, neustále se vzteká a já už opravdu nevím jak na něho, domluvy nepomáhají, když mu dám po zadku, tak si z toho jakoby ani nic nedělá, navíc jsem teď těhotná a nechci se zbytečně nervovat kvůli miminku které nosím, ale někdy to opravdu nejde a co mě může úplně totálně rozčílit, když mi někdo z okolí začne říkat, že jsem na něho příliš měkká. Já si to naopak nemyslím, protože se ho opravdu snažím držet na uzdě a nepovoluju mu jen tak něco. Jenže on dopravdy se vztekne jen tak z ničeho nic a křičí a křičí už jsem bezradná je mi celkem z toho do pláče. Poraďte prosím co dělat s takovým dítětem.
8. črc 2012 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
stanovit (společně s dítětem) pevné hranice, být důslední, zkus se inspirovat v nějaké knize o výchově - zatím se mi líbila Respektovat a být respektován a Děti potřebují hranice... přeju hlavně pevné nervy, já mám už vzteklouny dva a pomáhá (u staršího) tvořit společné dohody a trvat na jejich dodržování... nepolevovat, dítě to bude stále zkoušet, kam až může zajít a když budete polevovat, bude nejisté... nepomáhají zákazy, tresty, vyhrožování, alespoň ne z dlouhodobého hlediska... přijde mi to těžký, často taky nezvládám, v případě mého přehmatu se synovi omluvím (třeba když jsem na něj křičela)... univerzální recept neexistuje :wink: je to neustálý běh, který by neměl sklouznout v boj o moc... nedej se zviklat rodiči apod., kteří zažili jinou, stejně jako většina z nás (autoritativní) výchovu a něco jiného považují často za slabost... snažím se vytrvat, dělám to pro nás :slight_smile: držím pěsti!
8. črc 2012 ve 22:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
díky @luccii mě dneska zamrzela sousedka, která u nás byla a má holčičku skoro stejně starou, když viděla jak se malý vzteká, tak říkala, že by mu toto netolerovala jako to vztekání, ale její malá takové scény nikdy nedělá je to prostě hodná holka dost jí závidím, protože já si s malým fakt užiju. už se mi nechce se ani s nikým navštěvovat, protože mě to fakt mrzí jak se malý chová. Je mi to dost líto...
8. črc 2012 ve 22:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
hele, teď je ve věku, kdy má každý více či méně vztekací období, období vzdoru a každé dítě si tím projde.... To by mě zajímalo, jak si okolí představuje, že bys na něj měla být tvrdší. Vždyť je ještě malý. Ono je to těžký, ale úplně normální! http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/vztahy/vychova-deti/obdobi-vzdoru-u-ditete-kdy-nastupuje-a-jak-ho-resit
8. črc 2012 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anty Ahoj, mám prcka ve stejném věku a jsme na tom podobně. Ale myslím si, že je to opravdu normální vývojová věc (když má někdo poznámky nebo se jen divně dívá, vždycky říkám: Já umím říct, že mě něco naštvalo nebo něco nechci nebo chci, ale on to neumí říct, tak to musí ventilovat jinak.) Ale je pravda, že u nás ty "záchvaty vzteku" trvají vždy jen chcíli, tak ho nechám a pak to řešímě (třeba se vztekne, že mu nejede auto, tak ho nechám to ventilovat a potom spolu to auto spravíme).
A k tomu měkká x tvrdá - já třeba nechci, aby se mě moje dítě bálo nebo bylo vycvičené na drsné povely jako pes. Ano, bude muset dodržovat jistá pravidla kvůli bezpečnosti svojí nebo svého okolí, ale mám kamarádku, která je má na "povel" a to se mi nelíbí.
8. črc 2012 ve 23:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anty Ahoj, já teď řeším úplně to samé. Malá se začala poslední týden strašně vztekat. Byli jsme zrovna týden u našich a mamka mi pořád říkala, že já jsem teda takhle nevyváděla atd. Taky mě reakce okolí mrzí. Kamarádka mi zase na to řekla, že bych jí měla dát na zadek, ale tak, aby to opravdu pocítila. Já ji občas přes zadeček plesknu, ale rozhodně ji nemlátím natvrdo. Přijde mi, že to stejně nic neřeší, pak pláče ještě víc. Většinou ji nechám, ať se vyvzteká. Lehne si na zem a kope nohama. Nebo se snažím převést pozornost někam jinam, zaměstnat ji něčím, co ji bude bavit. Nevím, snad to časem přejde. Držím nám všem palce a určitě pište rady, jak na to.
9. črc 2012 ve 13:02  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anty ...ahoj :slight_smile: , naprosto souhlasím s @luccii :wink: .
já dobře vím, že výchova temperamentnějšího dítka je zkrátka náročnější, ale výměna možná není, takže nezbývá než se naučit jak s dítkem "mluvit" a naučit se pochopit ho :slight_smile: .
vztek je přirozená reakce...kolikrát ho špatně zvládáme my dospělí, natožpak takový prcek :wink: .
spousta věcí jde dovolit, ale za určitých podmínek...NE na děti působí jako červený hadr na býka...případně v tomto věku funguje krásně odvedení pozornosti :wink: .
je potřeba se naučit jinak mluvit, přemýšlet nad formulacemi vět...někdy makačka na paličku, ale výsledek stojí za to :wink: .
9. črc 2012 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Abych tě trochu uklidnila, taky mám dost temperamentní dítě, které je hodně slyšet a vidět. Umí se krásně vztekat, když nedostane, co chce, začne vřískat, plácne sebou na zem a mlátí sebou hlava nehlava. Já na něj zatím v klidu mluvím, říkám, ať se vyvzteká a vypláče, ale ať si nemyslí, že tím řevem nějak změním svoje rozhodnutí a dostane to, co zrovna chce. Takové scény na veřejnosti jsou hodně nepříjmené, ale rozhodně za ně dítě nijak netrestám ani nebiju. Někdy mi i přijde legrační, kvůli jakým blbostem dítě spustí svůj řev, někdy je mi ho líto (když sebou mlátí venku na betonu :unamused: )
Kdyby mi někdo říkal, co mám se svým dítětem dělat, tak mu slušně řeknu, že je to moje dítě a já ho budu vychovávat tak, jak si myslím, že je to správné :wink:
9. črc 2012 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Díky všem za příspěvky jsem za ně moc ráda. Hodně mě mrzí okolí, ale s tím asi nic neudělám. Taky mi i rodina pořád předhazuje, že já jsem taková nebyla nebo můj, že toto nedělal. moje sestra mi říkala, že jsem na něho dost měkká a když jí začnu něco vysvětlovat, tak mi řekne, že ona asi něco o tom bude vědět, když má dvě děti atd... nějak postrádám u všech tu větu " neboj ono ho to časem přejde" Já ale pořád tvrdím je to můj syn a to jak si ho vychovám bude jen a jen na mě. Prostě možná zlobí častěji než jiné děti, ale pořád je to moje sluníčko :slight_smile:
11. črc 2012 v 06:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek