Jak na vzteklounka? Rozčiluje se, pláče, křičí

ssisley
27. bře 2011

Mám 7 měsíčního chlapečka a je to nerváček. Hned ho vše rozčílí, pláče, křičí a to i do stavů že se nemůže pak nadechnout ☹ Je na mě upjatý a nemůžu se od něj ani na kousíček vzdálit, ale přitom dopoledne mi to nedělá a je hodný a můžu jej nechat i v postýlce, ale odpoledne to začne a je to hrůza. 😖
Hlavně mě děsí že ví že když přejde do maximálního vzteku a pak pár sekund nedýchá že přiběhnu a dělá to čím dál častěji ☹ Máte zkušenosti? Přejde to?

naty
28. bře 2011

myslíš, že to dělá naschvál? 😅 Já si teda myslím, že je moc malej na to, aby si "vymrčoval", jen chce být s tebou!! Třeba se prostě jen bojí, když odejdeš. Malý děti prý nedokážou vnímat čas a neví, že se zase za chvíli vrátíš. Vždyť je mu 7 měsíců. Náš malej byl taky závisláček, takže vaření a různý jiný aktivity sem řešila tak,že sem si dala postýlku vedle sebe a na záchod sem se snažila chodit, když spal apod. Je na tebe prostě fixovaný, chápu, že to je někdy vyčerpávající, ale neboj, on vyroste a zlepší se to...pořiď si třeba nějaký nosítko a můžeš ho mít s sebou pořád a myslím, že to pro něj bude to nejlepší, pokud tohle dělá...

romana29
28. bře 2011

ssisley malá to dělá podobně - teda nelapá úplně po dechu, ale taky si hezky pořve - když např. dojedeme domů, chvíli ještě dospává v kočárku, pak ji vysleču a chci dát do postýlky, abych mohla pracovat a tak se mi osvědčilo, že pomůže, když ji sice položím, ale chvíli tam u ní sedím, ukazuju jí hračky, něco povídám, pak můžu po pár minutách odejít a řvát začne až za chvíli 😀 .
Jinak omezovat návštěvu wc podle dítěte opravdu odmítám, stejně jako plnění dalších svých životních nutností 😉 .
A zlepšit se to určitě zlepší. Synek byl taky rád, když jsem si s ním hrála, ale opravdu za chvíli odejít a pak se zase vrátit, né být celý den u dítěte a pak se od něj odlepit, až půjde do školky, fakt nepraktikuji 🙂

marecek4
28. bře 2011

tak já to řešila tak,že jsem ho měla všude ssebou,po zkušenostach kamarádky,která se na záchodě nervovala,protože malý za dveřmi boural barák svým řevem,jsem si ho v případě nutnosti vzala do koupelny , když jsem šla věšet prádlo na dvůr,tak jsem ho posadila do tříkolky a koukal na mě,sice jsem ho prvně musela obléct-tudíž minutka navíc,ale měla jsem klid a teď co je větší,tak pokud má potřebu tak si nás zkontroluje,ale pomalu tyto stavy mizí-a on občas taky,tak ho někdy honíme u slepic,prostě se začíná po této stránce pomaličku osamostatňovat,což bohužel neznamená,že by nám chtěl odkráčet z postele,na to si ještě nějaký pátek počkáme 🙂 takže radím,vydržet,ono to časem přejde

kookinka
28. bře 2011

Ahoj. Také jsme tímto obdobím prošli. Malá na mě také byla fixovná a i dojít si na záchod byl problém. To byla řevem až fialová. Pak jsem se někde dočetla že je to separační úzkost a zkusila rady co doporučovali. Fungovalo to, ale chce to čas 🙂 zkus o tom něco počíst. A neboj ono to určo přejde. Držím palečky.