Jak naučit 2 leté dítě hrát si samo?

gejbule1
21. bře 2011

Ahoj můžete mi prosím někdo poradit jak naučit dvouleté dítko hrát si alespoň chvíli samo?Nebo nějakou literaturu na toho téma.Moje dcera si sama skoro nehraje.Pořád mě potřebuje během hry u sebe.Když ji řeknu hraj si sama začne brečet ,že to sama neumí a už se mi nehne z klína.Díky budu ráda za každou radu.

moncicak.as
21. bře 2011

Moc Tě nepotěším, Tedíkovi je 26 měsíců a sám si taky moc nehraje, spíš vyjimečně si třeba prohlíží knížku, nebo chvíli kouká sám na kouzelnou školku,ale problém mám třeba i u vaření, kdy nechce být sám a musí mi ždy a u všeho asistovat...například i když krájim cibuli, tak mu dám příborák a cibuli a pižlá taky, prostě se ho snažim zapojovat...neni to hold typ, který si sám hraje, tak ho to podle mě nenaučim... 🙂 Myslim, že se to zlepší časem, nebo dalším sourozencem 😀

gejbule1
autor
21. bře 2011

@moncicak.as Tak to jsme na tom úplně stejně i s tou asistencí u krájení cibule 😀 ..Nevím jestli ji mám odmítat a odhánět,ale bojím se abych v ní neudělala nějaký blok..Takže zatím využívám situace když se na chvilku zabaví a jinak ji mám pořád u sebe.

moncicak.as
21. bře 2011

@gejbule1 Heled, já to zkusila, a když jsem viděla, jak si smutně v pokojíku sednul (podotýkám pokojík má vedle kuchyně) a koukal na mě a stereotypně jezdil autíčkem, tak mi ho bylo až líto, tak ho nechávám všechno dělat se mnou...další dítko nemám, abych byla nucena ho to ,,učit", tak alespon ,,co se v mládí naučí" 😀 Je to můj tutík maminkovej a užívám si tý ,,závislosti", dokud to jde, počkej za pár let těch keců, až budeš chtít, aby s něčím děcka pomohli, se raději zavřou do pokoje 😀

moncicak.as
21. bře 2011

gejbule1 Koukám, že to znáš (znáte)...holky jsou už velký 🙂

agnessa
21. bře 2011

Gejbule, neodháněj ji, spíš jí zkus vždycky najít činnost, kterou budete dělat tak nějak spolu a přitom Ti nebude moc "zavazet". Moje dcera má skoro 2,5 roku a spooooustu věcí děláme spolu, tím se učí mnohem víc, než kdyby si hrála sama... Moc dobře vím, jak to někdy už člověku leze na mozek, ale myslím, že až si k tomu samostatnému hraní dozraje, nebudeš ji ani muset nutit, zatím bych ji neodháněla. U nás třeba i při vaření mám velkou asistentku, když např. něco krájím, dostane své prkýnko, příborový nůž, kousek sýra a to si může pižlat, ona je spokojená, mně při tom nijak "neotravuje"... Většinou ji to za chvilku přestane bavit a jde třeba na chvilku zas do svého hracího koutku, když je jí zas smutno, přijde, buď mi ukáže, co dělá, nebo chce vidět, co dělám já atd... A i když si hraje sama, pořád odbíhá něco mi ukazovat atd... Myslím, že je to normální a k samostatnému hraní si prostě musí dozrát... Také některé děti jsou větší tuleni a mamánci a opravdu přítomnost mámy potřebují víc, jiné jsou od malinka víc samostatné a přítomnost rodiče u hry je spíš otravuje...
Takže přeji pevné nervy a dostatek trpělivosti 😀 Však ony nám jednou ty naše "ocásky" budou chybět, až nás budou vyhazovat z pokoje, at neprudíme 😎

jaa
21. bře 2011

Tak u nás naštěstí tento problém není.Malé se dost věnuji od miminka.Ale moc dobře ví,že si občas musí vystačit chvilku sama.Takže si ohromně vyhraje od roka s Legem.Z plyšáků si dělá rodiny.Stele jim postýlky z podsedáků na židle ap...fakt se umí zabavit...Postaví jim domek,klouzačku...ráda maluje,čte si atd...Musí se najít činnost,co jí baví.a většinou si ji najde sama.Když chce se mnou vařit,tak vaří....
jako miminko si vyhrála hodně na lehátku,či na bříšku.Sledovala mne a hrála si.mezi mícháním a vařením jsem se s ní vždy potěšila a polaskala.
Sestra má nyní 5ti měs.mimčo.Od mimina je malá zvyklá na chování a absolutní plný zájem okolí.Takže si neumí hrát,nechce být na bříšku,špatně spí,pořád knourá a je nespokojená.Takže je třeba už úplně od narození nabízet minku dost zájmů okolo,aby se jimi umělo zabavit.. 😉

gejbule1
autor
22. bře 2011

@jaa já si taky myslím že ten prvopočátek je už od miminka.Já když ji byly 4.měsíce jsem měla úraz páteře a ležela vedle ní 3měsíce.Takže si dost zvykla mít mě vedle sebe a pořád to pokračuje.
@agnessa nijak zvlášť mi to nevadí ale občas když potřebuji něco udělat bych to fakt ocenila.To odhánění jsem zkoušela ale dělat to nebudu bylo to ještě horší a taky mi ji bylo líto jak plakala.
Třeba to přijde až bude chodit do školky a bude ráda že je chvíli sama.Teda jestli ji vezmou 🙂 .
Chtěla jsem si o tom něco přečíst ale žádnou literaturu na toto téma jsem nenašla.

evi3
22. bře 2011

@gejbule1 Marti ahoj, možem Ti povedať, že keď Lucinka začne chodiť do školky, lepšie to nebude... keď je Soňa doma, tak akoby si vynahradzovala, že je v školke bezo mňa a nehne sa odo mňa, asistuje mi doma pri všetkom 😅.
Myslím, že naučiť sa hrať samé sa nedá. Dieťa je buď viac kolektívec, alebo samotár - s tým sa už nejako narodí 😉. Z mojej skúsenosti, ak sa hrá sama, vačšinou nájdem nejakú pohromu - pomaľované steny, knižky postrihané na puzzle ... a tak 😝

pajapoj
22. bře 2011

@gejbule1 já mám teda menší dítě, ale dělám to tak, že si s ním chvíli hraju a jakmile on se do hry ponoří tak se vytratím a on si hraje klidně 30 minut sám, pak si s ním zase pohrám a on si třeba zase hraje. Nesmím ovšem sednou k PC to je hned u mě. Kdybych mu řekla, ať si hraje sám tak to by teda nefungovalo a myslím, že tak malý dítě to stejně ještě nechápe

gejbule1
autor
22. bře 2011

@evi3 Ahoooooj 😀 😀 To jsi mě teda moc nepotěšila.Ale nebude mě potřebovat vedle sebe snad věčně.
Už ji příští měsíc chci dělat pokojíček a to bude breku že má spinkat vedle.Ani se na to moc netěším.
@latvia díky za odkaz 🙂
@pajapoj To právě u nás nefunguje 😠

berenika39
22. bře 2011

@gejbule1 ahoj, já to samostatné hraní řeším taky tak, jako @pajapoj, pokud je to potřeba, spolu něco začneme, navedu ho na něco, ukážu mu, co se dá dělat a pak ho nechám, obvykle to funguje, zabere se a naopak potom nechce, abych mu do toho zasahovala.
s tím pokojíkem - nechci tě nějak poučovat, jen prostě co funguje 😉 😉 :
opusť svůj negativismus a nechod do toho s tím, že bude brekot a nechuť. ono to tak totiž vůbec nemusí být a hlavně - prcci všechno tohle naladění na negativní notu strašně vnímají a snadno to přijmou za své. Takže se zkus těšit, zavčas o tom mluvte. Naplánujte spolu, co v pokojíku bude, jak to tam spolu uděláte hezký, aby měla pocit, že je to její práce, její volba. Nech ji vybrat povlečení, dojděte ho spolu koupit. I pokud budete kupovat nějaký nábytek, vybavení, vezmi ji s sebou, jestli to půjde, nech ji vybrat. To všechno pomůže k tomu, aby se tam dobře cítila. Nejdřív ji můžeš nechat v pokojíku spát je poo, nebo si tam s ní pár dní můžeš sednout a číst si, at si tam s ní někdo ze začátku hraje, v klidu a jen tam. Nemělo by to pro ní znamenat odstrčení, "vystěhování" mimo ostatní dění, ale naopak: mám ted svůj koutek, mám to tam hezký, je to můj malý svět🙂))))
Tak at se vám to povede.