Jak odnaučit dítě chování v náruči?

whitefashion
17. srp 2011

Ahoj, prosím o akutní radu. Náš miláček se naučil, že ho každej chová a jakmile ho položíte do postýlky nebo kočárku, strašně řve. Už jsem z toho šílená. Má pekelnou výdrž a většinou se stane, že vyhraje on, protože mě nebaví, když řve na veřejnosti půl hodiny.

Prosím o radu...

adul_ka
13. kvě 2014

@dendik1 možná není v pohodě, ale jen pochopila, že na její pláč nikdo nereaguje, a proto už se ani nesnaží plakat dál, když ví, že není vyslyšená. Já syna chovám neustále a to je mu přes pul roku, natož takhle malé miminko. Je to náročné, není nejlehčí,ale říkám si, že do 18ti ho snad takhle často chovat nebudu🙂 Nic dítěti nenahradí náruč maminy(ani hračky atd). Chápu, že to pro vás nebylo lehké, ale vaše dítko bylo celých 9 měsíců na vác napojeno a teď je to pro něj prostě změna, proto si žádá vaši náruč. Co zkusit šátky, nosítka? Já s malým luxuju, uklízím, vytírám, někdy i vařím... 🙂 Radši ho budu chovat než poslouchat, jak někde v koutku žalostně plače.

favofrenki
14. kvě 2014

@jancip a i kdyby to trvalo dlouho tak od toho jsme přece mámy abychom se dětem věnovaly a ne je odkládaly a odpíraly jim lásku. Ale je mi jasný že to některé z nás mají jinak.
@janapavlik já jsem u prvorozeného párkrát vyřvání zkusila, myslela jsem si že rady okolí jsou správné, ale po chvíli jsme s manželem viděli že to nefunguje tak jsme se na to vykašlali. Druhorozeného jsme chovali furt a víc si věřili a ono se to vyplatilo. Mrzí mě že první tím někdy musel projít, ale bohužel jsem se nechala přesvědčit našima že mě taky holt museli zavřít v pokoji ať se třeba po*eru, že to se mnou jinak nešlo. Naštěstí jsem to zkusila jen párkrát a pak jsem hledala způdob jak to dělat jinak který je mi bližší.

kajalka
14. kvě 2014

@dendik1 Dítka je mi neskutečně líto. Potlačuješ mu psychické potřeby. Někdy fakt nechápu, na co si lidi pořizujou děti, když je pak strčej někam do kouta plakat a schválně! Laktační poradkyni bych nafackovala. Ze srdce doufám, že se v tobě probudí mateřské city a pudy nenechat dítě plakat, protože tě potřebuje. Zkus si představit samu sebe v důchoďáku upoutanou na lůžko, čistě přebalenou a najedenou. Úplně samotnou. Jak ti je? Je dost pravděpodobné, že pokud se ke svému miminku budeš takto chovat, tak že ty v tom důchoďáku takhle skončíš. Každý z nás má v sobě zapsané city matky, ještě než jsme se narodili. Nepamatujeme si je, ale ovlivňují nás celý život.

eficenka
14. kvě 2014

@dendik1
chudák malá :-/

nechápu - v těhotenství takovéhle ženy řeší každý prd, strašně se na miminko těší a ono je pak obtěžuje..
hm, snad tvůj partner taky když budeš chít obejmout Tě pošle do háje a nechá tě řvát..
chudák mimiko ☹
9 měsíců cítila tlukot tvého srdce, tvůj dech a ty ji ted necháváš samotnou?
☹ mimnka je mi líto

favofrenki
14. kvě 2014

@kajalka tohle jsem nedávno říkala manželovi když měl zase svůj den a staršího peskoval. Aby si uvědomil že jak on na něj tak se mu to vrátí ve stáří. Vidím to u svého táty kterej lásku nedostával a o mámu se starat nechce teta zdrhla do Kanady a babička se chovala zle ke všem😞

dandik
14. kvě 2014

Nestihla jsem vše přečíst, ale poslední příspěvky nejsou moc rady, ale odsuzování. My také trpěli, nosili, neusnul jinak než na ruce. V 3měs. se to už nedalo, byl těžký, takže jsme začali pevně zavinovat a pokládat a šlo to. Syn byl od malička dost hyperaktivní, jak došlo MM, takže stále jen plakal a chtěl pozornost, zábavu..... První uspávání bez náručí plakal, pak usnul, další už bylo bez problému a na 4měs. šel sám do svého pokojíku. Dokonce tam spal klidněji než v ložnici, navzájem jsme se nebudili. Chce to vyzkoušet vše - od stáleho rituálu, uspávání, pusa, písnička, pohlazení, přes den zábava, kolotoč, písničky apod.... kdybych syna stále nosila, nic nestihnu a v pyžamu jsem až do večera 😉

marie_anna
14. kvě 2014

Když byl malý hodně maličký (od narození po cca 3 měsíce), byl velmi náročný, stále křičel a spal po kratičkých intervalech a bylo nutné s ním v mrazech od nejčasnějšího rána jezdit po venku a stále ho nosit a chovat. Jak jsem na to nebyla připravená, zaskočilo mě to a myslela jsem si, že to nezvládnu. Přesto jsem ho řvávat samotnýho nenechala, i když už jsem kolikrát myslela, že to nedám. Trpělivost se vyplatila. Jak se začal zajímat o svět, tahle trpělivost se zúročila a on má teď jistotu a důvěru, že vše je jak má být a že maminka přijde, až mu bude zle a bude plakat. Takže když si potřebuju udělat něco, u čeho nemůže být (třeba v koupelně se mnou být nemůže, protože je ve fázi, kdy se bojí hluku sprchy), nedostane hysterák, protože se nebojí, že ho tam nechám. Myslela jsem si, že mám nejnáročnější dítě na světě a že už nikdy nic nebudu moct dělat jako dřív a vše se úplně obrátilo. Teď jsem vděčná za to, jak mi důvěřuje a projevuje náklonnost, když jsme spolu, okolí se nebojí a cítí se ve světě sebejistý. A ani není pravda, že nic nestíhám: pracuju i chovám, obojí jde zvládnout.

melodygirl
14. kvě 2014

@dendik1 Toto v tak ranném věku vůbec není správné. Je to pouze o tom, aby měla matka klid. Já mám hodně náročnou dceru. První rok téměř proplakala. Je to dráždivé dítě a vždy bude náročnější než klidná soustředěná děcka. Ale ani náhodou by mě nenapadlo ji nechat plakat v takto útlém věku jinak než v mém náručí a později v mé přítomnosti. A kolikrát to bylo i hodinu a půl panického křiku v náručí, přičemž nic nezabíralo. Ale věkem se to lepší, jsou zas jiná úskalí vzdoru, velká tvrdohlavost, činorodost atd. Ale co je důležité - nenaučila se potlačovat emoce, má v nás velkou důvěru, je sebevědomá. První rok jsem toho pravda přes den mnoho nestihla, bylo to kolikrát psychicky velmi vyčerpávající, ale to už tak je, když se rozhodneš být matkou. V potlačení základních potřeb - v budoucnu v podstatě emocí - (což je matčin tělesný kontakt) tkví mnoho psychických problémů v dospělém věku, které často přechází do somatické oblasti.

lucyanek
14. kvě 2014

@marie_anna @melodygirl Tak nějak jsem si myslela, že by to mělo být. Teď vidím, že jsem si to myslela dobře a budu se tím řídit. Je to motivující 😉

luciksima
14. kvě 2014

@melodygirl přesně to samé máme doma my..malá je hypertonická a dráždivá 6m.prořvala skoro celý dny bylo to náročné hrozně moc,ale nikdy jsem jí nenechala vyplakat nemám na to srdce nosili jsme jí na rukou celý dny a noci a vyplatilo se!Bylůo to moc náročné a ještě pořád je,ale už je o mnoho lépe!

suzanna123
14. kvě 2014

@dendik1 Teda já jsem opatrná než někoho kritizuju, ale tohle mi přijde fakt hrozné. Naše malá se až do 4-5 měsíců buď kojila nebo nosila. A k tomu nošení jsme jí ještě museli zpívat. V těch cca 4 měsících si začala sama hrát a trochu se sama zabavila a taky jsem si vypomohla houpacím lehátkem, ve kterém si spokojeně hověla. Bylo mi docela líto, že jsme to lehátko nekoupili dřív, ale i kdybychom ho měli a jí se v něm nelíbilo, tak bych ji tam rozhodně neodkládala. Ano, je to únavné, vyčerpávající - ale co jsi čekala? Chápala bych, že se snažíš najít nějaké alternativy, aby dítě bylo spokojené i když ho nenosíš (šátek, houpačka, ježdění kočárkem), ale nechat vyřvat 2 měsíční miminko, to je fakt horor´. Tu takzvanou laktační poradkyni bych hnala svinským krokem a maličkou začala intenzivně nosit a mazlit a doufat, že ji ten řvací režim nepoznamenal

dendik1
14. kvě 2014

Nikdo neříká, že se máte s miminkem přestat mazlit. Pokud jste to takhle pochopily, tak je to špatně. Uspavame také na ruce, mazlime ji, jen pokaždé když začne plakat, nebezim a neberu ji na ruku. Pokud se chci najíst a potřebuji obstarat i jiné věci, tak je malá v houpatku tak, aby na me viděla. Asi by se malý moc nelíbilo, kdyby ji nosila urvaná máma, kterou bolí záda. Měl někdo z vás někdy na návštěvě laktační poradkyni? Vypadá to, že si se vším víte všichni rady, a proto radite jedinou věc a to je: pockejte az z toho dítě vyroste.

ilonne
14. kvě 2014

Co vás vede k tomu @dendik1 odsuzovat?! Nebydlíte s ní, tak nevíte jak to tam chodí a to že nemá dítě 24 hodin na ruce, ale chce se taky najíst a vykonat hygienu, není přece apriori týrání. A jak jste přišly na to, že dítě, které nemá matka 24 hodin na rukách v dospělosti strádá apod.. by mě teda také zajímalo. Co vím, tak většinu z nás taky nikdo 24 hodin nenosil na rukách nebo v šátku apod. a nepřijde mi, že by celá naše generace byla psychicky či jinak poznamenaná. Myslím, že každá z nás má mateřský instinkt a ví co je pro její dítě nejlepší. Ale hlavně @dendik1 o žádnou radu nežádala, napsala co u nich funguje.

lu777
14. kvě 2014

no ono z toho opravdu vyrostou 😉
prostě s věkem klesá potřeba toho kontaktu... postupně... 🙂

hodně to je i o povaze, někdo prostě je tulivější a to i v dospělosti 😉

náročné to je když je miminko malé, ten první půlrok, rok, kdy by maminku chtělo pořád (však s ní 9 měsíců bylo) a ten přechod není jednoduchý kolikrát ani pro maminku ani pro dítě...

já jsem staršího měla vcelku kontaktního, nosila jsem v Ergu nebo v šátku, vždycky ihned usnul a byl ohromně spokojený... od 6 měsíců jsem to omezila kvůli úrazu, který jsem kdysi měla, ale to už byl zase někde jinde a stačilo mu že mu zpívám, ukazuju hračky, různě si "cvičil" a bavilo ho to...

s dcerkou to bylo náročnější, ta se mě chtěla dotýkat od okamžiku co se narodila, dodnes vzpomínám jak ji hodinu hlídala babička a malá spala, my přišli a malá místo v kolébce u babičky na gauči, protože pokud na ni neviděla, tak brečela... byly jí 3 týdny 😀
dcerku jsem nosila spíš na rukou (šátek ani Ergo se jí moc nelíbilo), byla hodně ubrečená, až později jsme zjistli že kvůli laktozové intoleranci.... bylo to velmi náročné někdy, do jejích 3 let jsem myslela, že by mi pomohlo jedině se naklonovat 😀

no ale dneska jim jsou 4 a 6 a už si je pomalu musím odchytávat aby se potulili....
jednu věc jsem si slíbila, že jim nikdy nebudu říkat, že jsou moc velcí na sezení na klíně nebo na chování (zažila jsem jako dítě v 7 letech a od té doby jsem už moc tulení neiniciovala, styděla jsem se)....
když jedeme tramvají, tak často jezdíme tak, že na každém koleně mi sedí 20 kg miláček 😀

pardon, že nedávám žádnou radu, jen zkuste to vidět trošku s odstupem.... opravdu z toho vyrostou... jestli se dají chováním rozmazlit nevím, starší se nedal, mladší dala... je to hodně o povaze, jak děťátka tak maminky.... já jsem to tehdy řešila tak, že přes den jsem se snažila co to dalo, ale v noci jsem trvala na tom, že spíme (od několika měsíců), takže krmení ano (postupně méně a méně), chování ano (při strachu, nemoci apod.) ale jasné signály, že je něco jinak, je tma, nehrajeme si, moc nemluvíme, je čas na spaní....
tím jsme se postupně dostali k tomu, že v noci jsme jakžtakž spali, aby to bylo zvladatelné přes den....

jo a dneska jsem ráda když občas přijdou "mami, můžu s Tebou spát a budeš mě držet?".... jsou malé, moc dobře si ještě pamatuju jak je to náročné ale nakonec stejně nejvíc vzpomínám na to jak jsem v noci seděla vyčerpaná a kojila a uspávala... ani nevím proč, bylo to občas šílené, být vzhůru do 3 a v 6 ráno vstávat s druhým dítětem, ale je to něco co se už nikdy nevrátí

jsou to takoví trapiči malí... milovaný 🙂

hojda
14. kvě 2014

Taky se přiznám, že první dítě jsem hodně chovala, malá už byla v pohodě, spala, jedla, spala 🙂 . Navíc celkem problémy s kojením, takže pokud jsem nechovala, tak jsem odsávala a dokrmovala. Některá miminka to tak prostě mají, že ten kontakt potřebují více. Já si vždycky vzpomenu na jeden dokument o dětech indiánů, že ty děti skoro vůbec nebrečí, prý je to tím, že je má máma stále u sebe 🙂 . Tchýně mě také nutila do studeného odchovu (hlavně děti nerozmazluj, ať si pořve, posílí si plíce a plno jiných rad). Nedávno byl v časopise Máma a já moc hezký článek o bezpečné vazbě s rodičem, která se vytváří právě v takto raném věku a bylo to přesně o tom, jak rodič citlivě reaguje na potřeby dítěte. Pokud miminko pláče, tak má nějaký problém a volá mámu 😔 . Myslím, že tohle je třeba hodně problém maminek u prvního dítěte, přijmout tu realitu, že přichází o osobní svobodu a jsou tu opravdu pro dítě. U dalších dětí už je to určitě jednodušší.

dendik1
14. kvě 2014

@ilonne děkuji za podporu. Každá maminka, která má doma malého prcka nemůže nosit miminko cely den.Malá je se mnou v kontaktu pořád, akorát jsem normální a chci se najíst, dojít si na záchod. Tak malé říkám co dělám a proč se ji zrovna nemůžu věnovat. Psychicky nestrada, nikdo nemluvil o vyrvani miminka.

hojda
14. kvě 2014

@ilonne Oni už dnes existují studie, že děti s pevnou vazbou s rodiči jsou v životě spokojenější a dokonce i úspěšnější, než děti u nichž se pevná vazba nevytvořila 😔 . Nějak nemusí ztrácet čas hledáním sama sebe🙂. Ten výzkum se právě dělal s tou naší generací, která byla většinou vychovávána podle zásad nerozmazlovat, nechovat, nechat vykřičet atd. , což se hodilo hlavně režimu, který potřeboval hlavně poslušné jedince 😔 .

lu777
14. kvě 2014

mně nejvíc pomohlo to, že jsem si říkala, že prostě to miminko brečí protože tak se mnou "mluví"..... a možná mu nic nechybí, jen by chtělo něco co nemůže (třeba chodit jako já, fakt nevím, může to být cokoli, to je na tom právě to náročné)... a někdy je v pořádku, že brečí, stačí ho držet a prostě to přijmout....
je to vlastně jako teď když třeba měl starší neštovice a bylo mu zle, taky jsem nemohla nic moc dělat, léky na to nejsou, jen na symptomy, tak jsem ho držela, on brečel a já mu říkala, že ho mám ráda, že to přejde zase, že jsem to měla taky, že mě to mrzí, ale tak to prostě někdy je atd.... brečel, pak přestal a ačkoli ho to pořád bolelo a bylo mu zle, tak jsme spolu mělu takovou chvíli jen pro nás dva a on věděl, že tam pro něj jsem...

dobré je možná představit si to z druhé strany... přijdu domů, mám za sebou špatný den, do toho mi třeba fyzicky není moc dobře, mám hlad, jsem utahaná a chtěla bych, aby mě manžel něžně obejmul a jen tak držel a pak mi bylo zase o kousek líp... ta úleva, že život není pokaždé lehký ale někdo tam je, někomu na mě záleží....

samozřejmě s věkem to pak klesá ta potřeba, ale i dospělý ji přece má a jsou to většinou ty nejkrásnější chvíle, když je člověku třeba mizerně a někdo mu zavolá, překvapí dárkem, pomůže s něčím atp...

hlavně ta maminka když má tak malé dítě tak se nezapomínat chválit, odměňovat se, i drobnostmi a nemít na sebe moc velké nároky (na domácnost, vzhled, ťip ťop péči o dítě)..... dětem je často jedno jestli je k večeři chleba se sýrem nebo hovězí roláda nebo jestli jsou umytá okna, určitě to znáte, nejvíc nadšené jsou když s nima člověk něco (cokoli) hraje.... 🙂

lu777
14. kvě 2014

@dendik1 tak najíst nebo dojít si na záchod člověk musí....
ale v 7 týdnech to miminko tohle nemůže ještě chápat, nemůžeme to od něj očekávat reálně 😉
proto pláče a není to ničí chyba... miminka prostě občas pláčou...
jde o to, aby to nebylo zbytečně nebo dlouho apod., je to velmi malý tvoreček opravdu 😉

hojda
14. kvě 2014

@dendik1 Dovol tvoje slova: První den malá rvala celé dopoledne???? Za 3 dny už to nedělala. To není vyřvaní? To právě to vyhasnutí miminka, že ztratilo důvěru v to, že máma reaguje na jeho požadavky. Brečím, mám problém a nic se neděje...takže vyhasínám... 😔

lu777
14. kvě 2014

@hojda o osobní svobodu člověk přichází opravdu.... to třeba pro mě by největší záhul na MD... jinak 2 děti po 2 letech, domácnost, manžel na služebkách, naprosto nulové hlídání... to všechno se dalo, ale pro mě bylo nejtěžší to, že pořád jsem to jen já koho potřebují a nikdo mě nemůže vystřídat....
je fakt životně důležité najít si potom nějakou skulinku, třeba jednou týdně cvičení nebo něco kde se člověk odreaguje a je tam jen sám za sebe....
protože jinak opravdu pak začne být frustrovaný, protože přece jen ta maminka je taky člověk a svoje potřeby nemůže dlouhodobě stoprocentně potlačovat....
je právě těžké najít tu míru, já jsem si postupně přidávala cvičení, pak dopolední školičku, práci na 4 hodiny, kurz malování, práci na 6 hodin..... ale to je po několika letech 🙂
když je miminku pár týdnů tak člověk řeší mnohem základnější věci, potřebuje opravdu podporu od okolí a fakt si nedávat vysoké cíle... některé dny můžou být tak náročné, že stačí si dát za cíl přežít a to doslova 😅
a fakt se za to pochválit, že jsme to nějak dali a nehodnotit pořád 😉

ilonne
14. kvě 2014

@hojda Víš co, nám psycholožka na VŠ v rámci vývojové psychologie zdůrazňovala, že každý člověk je individuální osobnost už od malička a tak se k němu musí přistupovat. Podle těchto teorií bychom byli generace " nespokojených looserů". Já jsem taky Anežku neměla 24 hodin denně na rukách (to bych asi neustále byla v nemocnici na kapačkách, neb mám vcelku slušný výhřez ploténky) a je to normální spokojená holčička. Dendik1 tady nikde nenapsala, že nechová, ale zase se tu na ni sesypaly s tím, že pokud nemá dítě 24 hodin na rukách, je to pomalu týrání. Máme poměrně mladou a moderní pediatru a taky ti řekne, že není nutné nosit miminko 24 hodin v náručí a třeba učit takový režim není vůbec od věci už od ukončeného šestinedělí. My od malička pevný režim zavedli a velice se nám to osvědčilo. Nemáme problémy s usínáním, ani se vstáváním do jesliček.

hojda
14. kvě 2014

@lu777 Mám to hodně podobně, jedu bez hlídání už 5 rok, od porodu prvního syna, jsem vlastně nezažila jedinou noc bez dětí, malej chodí do školky jen na 2 dopoledne, takže se už opravdu těším v září na státní školku 😀 a souhlasím, že některé dny jsou opravdu jen o tom, jak to přežít 😝 .

lu777
14. kvě 2014

hlavně neexistuje žádný jednotný recept... protože nemáme doma žádné univerzální miminko 😉

maminky chtějí pro své děti to nejlepší... jen občas si fakt v klidu v tichosti sednout a procítit jestli to opravdu dělám jestli já sama cítím, ne že mi někdo radil nebo by bylo jednodušší nebo co mi do hlavy hustí kamarádka...
ale nastavit si to tak aby to vyhovovalo té mamince i miminku....
a nepřipravit se o to nejcennější, o tu odměnu za tu makačku co máme: o ručičky kolem krku, o pusinky, o úsměvy... 😉
člověk na to může lehce v tom záhulu zapomenout, leckdy je toho opravdu hodně, já mám i teď občas týden, že nestíhám a za dva tři dny vidím jasně, že děti se jako víc odtahují, míň se mnou komunikují, prostě když jsem ve stresu a nemám čas tak se to projeví, i kdybych je materiálně sebelíp obstarala....
včera jsem vyprala, uvařila, uklidila a co myslíte že si večer pamatovaly? 5timinutovou pohádku, kterou jsem večer zaimprovizovala než šly spát......

já teď často vzpomínám jaké bylo moje dětství... a představuju si na co budou vzpomínat moje děti 🙂

hojda
14. kvě 2014

@ilonne Ale maminku tu nereagují na 24 hodinové chování, ale na tuto techniku:
Vždy zkontrolovat tyto věci: zda je nakrmena, prebalena, zda ji není teplo nebo zima.Pak si říct, že jsem udělala vše a nechat ji brecet. Prý stačí 3-4dny podle věku dítěte. První den malá rvala celé dopoledne, mluvila jsem na ni a říkala ji,co dělám. Dnes je to třetí den, malá to zkouší už jen půl hodiny denně, když ji nevezmu, tak se zklidní. Začala v sedatku pozorovat věci okolo.

Copak dítě navíc v 7. týdnech života nemůže mít jiné potřeby než jídlo, suchou plenu a teplo???

ilonne
14. kvě 2014

@lu777 Tak to je myslím dost přesné 🙂

ilonne
14. kvě 2014

@hojda Samozřejmě, že může a zcela nepochybně i má. Já si prostě myslím, že ji spíš nepochopily a nemám ráda tohle apriori odsuzování.

hojda
14. kvě 2014

Opravdu si třeba u syna pamatuji, že kolem toho 5. týdne brečel hodně, dr. mi říkala, že je to tím, že děťátko začíná více vidět a z těch vjemů rozrušené a zmatené a proto vyžaduje více matku.

suzanna123
14. kvě 2014

@dendik1 ale ano, píšeš, že jste ji nechávali vyřvat. Kdybys napsala, že ti poradila, abys ji nechala brečet tu chvíli, než si dojdeš na záchod, tak nikdo nenapíše ani ň (nebo aspoň já ne). Co budeš dělat, až ti začne lítat po bytě a lézt po nábytku? Někde ji přivážeš, abys měla klid pro sebe a nedělala jí otroka? Protože já mám pocit, že teď je to snad ještě náročnější než chodit po bytě s uřvaným mrnětem 😖

hojda
14. kvě 2014

@ilonne Ale tohle bylo podáno jako metoda, jak odnaučit dítě chování a to mi tedy v pořádku něpřijde, je to klasické vyřvání, což u tak malého miminka není úplně nejlepší řešení? Těch variant, jak dítě utěšit je více, chce to zkoušet a přijít na to, co vyhovuje právě tomu vašemu miminku. 😔