• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak předejít rozmazlenosti? Pořád chce být se mnou

24. dubna 2009 
Ahoj všichni,založila jsem toto téma,protože potřebuji radu.Mám 9 měsíční dceru.V 7 měsících začala lézt a je schopná se sama kdekoliv postavit.Jenže se po mně začala pořád plazit.Kamkoliv se hnu,mám ji za zadkem,když ji dám od sebe pryč,řve.I zrovna teď u mně stojí,drží se tepláků a sápe se po mně.Taky to tak u nás vypadá.Všude bordel,nejsem schopná s ní nic udělat.Už začínám být zoufalá,jsem z toho strašně unavená.Prosím o radu.Je na tom někdo stejně?Nechci ji rozmazlovat,stále se snažím něčím zaujmout její pozornost,aby nevisela pořád na mé noze,ale marně.
22. dub 2009 v 10:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Podle mého je to normální, o mě se malá taky staví, chce vidět co dělám. A je bordel a bordel, mě stačí, že mám utřený prach, vysáto, a tak, to udělám, když malá spí a jinak tady máme permanentně po zemi hračky, noviny, pekáče, cokoli co si vyndá a když jde spát tak to po ní uklidím a ona si to pak zase vytahá, ale tohle neberu jako bordel. Teď si malá třeba hraje s plechem na pečení a kvrdlačkou, vydává to krásný rachot a ona je spokojená :slight_smile: ale až pudu zamíchat oběd začne se na mě sápat. Myslím že to není rozmazlenost, že je to normální
22. dub 2009 v 11:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj miso, my na tom byli podobně, během osmého měsíce mě dokázal naprosto vyřídit- záda v háji, domácnost "v troskách", nestíhala jsem si ani uvařit a jídlo pro něj jsem vařila s ním na rukách, což bylo o hubu a taky co jindy by trvalo půl hodiny, tak to bylo dvojnásob tolik.....no tak jsme to vyřešili tak, že máme v místnosti, kde trávím většinu dne postýlku - to znamená v obýváku a kuchyni a je zkrátka v ní, když vařím nebo žehlím nebo dělám něco jiného, tak na mě vidí a povídáme si....pochopil, že ho nemůžu furt nosit a že není sám i když ho zrovna nemám na rukách...jasně, že to byly první čtyři dny drsné boje, ječel a vztekal se, ale teď je to v poho....
22. dub 2009 v 11:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Míšo, já souhlasím s Marmazel, je to určitě normální a každé mimčo/batolátko má takové své období - my ho máme zrovna teď - už tak měsíc :grinning: Občas je to k nevydržení, ale zvládnout se to dá, taky mám Tadeáška pořád na noze, teprve se totiž staví - jsme trošinku pomalejší..Když jdu do koupelny, je u mně, na záchodě též, vaříme spolu, žehlíme, zkrátka vše.. :slight_smile: Nejhodnější je venku v kočárku, to ho baví, takže se snažím co nejvíce s ním chodit ven. Domácnost také nic extra, ale musíme si holt zvyknout, že teď nebude tak vypulírováno jako dřív, nějakou dobu se to vydržet dá :wink: Já jsem zvyklá vysávat každý den, vytírat také, ale teď se to nedá, takže jen každý den vysaju a průběžně poklízím hračky, které se zase během dne roztahají a přesně jak píše Marmazel - různé pekáče, misky, vařečky atd., atd. :grinning: My máme ještě psa, takže bordýlek je o to větší..
22. dub 2009 ve 12:10  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
u nás je to to období, kdy mně visí na noze asi tak od 9 měsíce. Co se naučila stoupnout, tak stojí u mých noh. Když je hodná, tak jenom stojí a kouká, něco má v ruce a mává si tím. Nejhorší je když vařím, to se začne sápat a chce vzít nahoru, aby mohla koukat do hrnců.
Dnes to byla extra krize (snažila jsem se uvařit s malou když byla vzhůru), málem jsem ji přerazila, dokázala dlouho vřískat v židličce a když jsem ji dala na zem tak řev a hned za mnou. Taky se mnou chodí na záchod atd.
Vypadá to tady jak po výbuchu, v koupelně se z prachu tvoří kašičky :grinning:
Rozházený hračky s nádobím nejsou nepořádek, akorát na něco občas stoupnu, tak to bolí :angry:
Jo a díky za tip s plechem, hned to vyzkoušíme :slight_smile: Bohužel, malou jsem navykla že když si ke mně stoupne a začne kňourat, tak ji vezmu do náruče, takže moje rada : nebrat hned a zkoušet zabavovat (jednu dobu byly dobrý samolepky na mrazáku)
22. dub 2009 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo provozni bordel to ani nepocitam za neporadek, holt necim se zabavit musi, zrovna vcera se manza uvezl na dlažbě na hrkačce :sweat_smile:
mě prostě jen ta postýlka přijde pro mrňouska bezpečnější - nemusím pořád za ním lítat, ať se někde nebouchne, páč stabilitu moc ještě nemá a taky mi to přijde možná čistější, než by měl pořád vytírat podlahu, nakolik při něm nestíhám mít všecko nablýskané.....kromě toho, denní povinnosti stihnu mnohem rychleji, když ho nemusím pořád nosit a pak mám na něj spoustu času, čas si hrát, mazlit se, chodit ven a do plavání, též na znakovku a taky čas na návštěvy jiných maminek s jeho kamarádama:slight_smile: tož tak:slight_smile:
22. dub 2009 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jo jo,to já uklízím večer.Když malá usne,tak zakročím.Už jsem si tak nějak zvykla,že nemám ani chvíli pro sebe.Nejhorší je,když slyším od manžela,jaký je tu bordel(hračky kam se člověk podívá).Nemá pro to pochopení.Ještě s malou nikdy nestrávil celý den od rána do večera a bude mě buzerovat!S malou chodím na záchod taky mám malou na záchodě.Nejdřív jí stačila prázdná rulička od toal.papíru nebo zabalená vložka :grinning: Teď mi sedí na klíně.Vím,že je zvědavá a musí všechno vidět.Myslím,že až začne chodit,bude to lepší.Ale nebaví mě poslouchat od druhých,jak je na mně závislá a že bude rozmazlená.
22. dub 2009 v 19:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,
me to malej taky dela...ale vsechno ma sve meze. aby mi sedel na kline, kdyz sem na hajzlu, tak to teda nepripada v uvahu. Jsem z neho obcas pekne nervni, kdyz ho od sebe odendam tak rve jak tur a v tu ranu ho mam v ruce,) Proste to se mnou umi. Manzel je super, nic mi nevycita, vi jaky maly dokaze byt protiva. A kdyby mi nahodou neco chtel vytykat, tak bych ho pekne sjela.)
22. dub 2009 v 19:57  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak malemu taky driv stacili blbiny a byl pokoj, ale ted ho jentak neco nezabavi:( takze je to obcas fakt peklo, hlavne ted je i urvanej kvuli zubum, tak si opravdu uzivam:(
22. dub 2009 v 19:58  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj tak mi malý do 6měs proplakal celé dny :frowning2: Pak se postavil a měla jsem ho pořád za dupou :grinning: Kam jsem šla,tam byl on.Já to tak zase neberu,sice je na mě závislák,ale když mě nevidí,tak je to v pohodě.Já myslím,že je přejde,hlavně v té školce teda :wink:
22. dub 2009 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ve věku 8-9 měsíců u dětí začíná separační úzkost, uvědomují si, že nejsou s mámou jedna osoba, bojí se, že nepřijde znova, takže se jí radši furt drží :slight_smile: Vydržet a dítě to ocení :slight_smile:
Přítomností mámy se dítě rozmazlit nedá, dítě se rozmazlí, pokud nemá hranice a jistotu.
23. dub 2009 v 10:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
To přejde......malá má separační úzkos až ted čekala jsem ji kolem 8 měs......když už fakt potřebuju něco dělat,nosím ji po bytě v ergu.Na wc se mnou teda taky nechodí,ale čeká za dveřma a řve :rolling_eyes:
23. dub 2009 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky všem, taky brousím po diskusích a snažím se najít odpověď na otázku Jak předejít rozmazlenosti a jestli vůbec to, že dítě vyžaduje pozornost je rozmazlenost. Taky ze všech stran poslouchám, jak si mě malá cvičí a že bych to měla zarazit... :unamused: Jak tady většina píšete, tak v období od 6měsíců, kdy se začnou děťátka stavět na nohy a lézt (naše malá lezla od 5,5 a stála o měsíc později) tak mi visela na noze a nedalo se nic. Navíc mi neusne sama v postýlce, ale u mě v náručí nebo se mnou v posteli, nebo u prsa. Včera jsem chtěla přistoupit na drastickou praktiku, nechat ji vyřvat v postýlce než usne a dopadlo to tak, že po 30-ti minutách řvaní se totálně poblila. Tak jsem si řekla DOST. Kašlu na rady ostatních. Proč bych měla trápit malou a nás jen proto, že chce být s námi. Vždyť jsou to malí drobečkové zranitelní a jediné co chtějí, je cítit se v bezpečí. Myslím si, že časem to taky pochopí, že musí být samostatnější, ale až budou starší. Teď jsou ještě moc malí, aby pochopili, že potřebujeme prostor pro uklízení a další jiné činnosti, které v podstatě jsou a nejsou důležité. Každý ať si to zhodnotí sám, ale mě rve srdce, když malá řve jen proto, že já potřebuju prostor pro sebe. Chci aby věděla, že jsem tu pro ní a ne proto, abych měla naklizeno nebo vzorově udělaný make-up. Myslím si, že praktiky typu nech ji vyřvat jsou přežitek z dob, kdy naše mámy musely sotva po porodu do práce. To se pak jinak nedalo, chápu, ale my máme spoustu času se dětem věnovat. A hlavně, toto období nám nikdo nevrátí, abysme si pak jednou nevyčítaly... Jo a jinak jsem zapomněla dodat, že jak začala malá chodit, tak už je o mnoho samostatnější a té pozornosti už nevyžaduje tolik, takže vydržte, určitě i u vás mladších dětiček to trochu poleví, ale stále potřebuje moji pozornost, to je jasné, hlavně při tom usínání. Jinak přes den sama přijde a přitulí se ke mě a dá mi pusinku. Je to opravdu nádhera a myslím si, že kdybych ji učila separaci, zradila bych její důvěru a tohle bych asi sotva zažila. Jejej to jsem se rozepsala :sweat_smile:

Takže musíme opravdu vydržet a naše dětičky nám to mnohonásobně vynahradí, tomu věřím. :slight_smile:
23. dub 2009 ve 12:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo ještě Lenkabu má pravdu... nám zase pomáhal šátek... Když bylo nejhůř, nosila jsem malou v šátku i doma, když jsem vařila atd...
23. dub 2009 ve 12:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teddy...souhlasím, napsala jsi to i za mne. Já drastické praktiky nepraktikuji vůbec :wink:
23. dub 2009 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Miso, přečti si něco o separační úzkosti.
23. dub 2009 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, myslím si, že to není rozmazlenost. Malá se mi taky začala kolem 7 měsíce stavět a neustále mi vysela na nohavicích, pak začala chodit a tolik pozornosti nepotřebovala. Jenže teď má 10 měsíců a zase si příjde, natahne ruce, že chce vzít na ruky a hned chce zase dolů. Snad jen potřebuje zjistit, že je mamča tu a hotovo. Takže každé období má něco.
23. dub 2009 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naprostý souhlas s teddy :slight_smile:
23. dub 2009 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Novako výborný článek, jen mě utvrzuje v mých myšlenkách. Jen škoda, že jsem neměla čas a sílu si ho přečíst tak před rokem, když se malá narodila a hodně plakala. Byla jsem z toho dost na nervy a pomoc jsem žádnou využít nemohla, takže to bylo hodně náročné. Trochu mě mrzí, že jsem se nedokázala s některými situacemi lépe vyrovnat. U dalšího dítěte si na to určitě dám pozor. U malé Sofi jsem přehodnotila postoj tak kolem 4.měsíce, tak snad si z toho taky žádné trauma neponese. Proto se mi příčí radikální metody a jsem ráda, že i nové výzkumy prokazují, že metoda nechat vyřvat nic dobrého nepřináší.

Také jsem si vzpomněla, že kromě šátku nám později dost pomohla a doteď pomáha dětská znakovka (baby-sign) Znakovali jsme na ní cca od 6.měsíců a v 10.měsících se začaly dostavovat výsledky. Jak se začala učit víc a víc znaků, také se zklidnila, protože spoustu věcí umí ukázat a nemusí upozorňovat pláčem. To jen pro inspiraci, že to také může usnadnit komunikaci, ale o tom už tady taky myslím existuje diskuse.
23. dub 2009 v 17:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
dobrý článek
já teď čtu knihu Koncept kontinua (http://marek.blog.respekt.cz/c/9553/Koncept-kontinua.html) a tam v podstatě píšou taky, že nechat dítě vyřvat apod. zanechá na dítěti vážné důsledky

my používali hodně baby vak, malej se nosí pořád rád :grinning:
24. dub 2009 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek