Jak řešit zlobivé kamarády dětí?

@pajuska_hajkova S plácnutím cizího dítěte bych byla velmi opatrná. Pominu-li to, zda je plácnutí dětí vhodné či ne, cizí dítě bych neplácla, byť moje dítě taky někdy dostane.

@evaii Ono to s přísností vůbec nesouvisí. U nás máme holčičku, řekla bych, že její maminka na ni přísná celkem je, a i přesto dětem vše bere, nic nechce půjčit apod. Prostě tohle mají některé děti v povaze více jiné méně. Stejně tak vztekání se nebo tendence šťouchat do dětí. Samozřejmě se to musí korigovat

Já sama se na to snažím dívat s nadhledem. Pokud mé dítě bere někomu něco jiného, zasáhnu, pokud bere někdo něco jemu, nechávám to dost na něm. Zasáhla bych, až by mu vyloženě někdo ubližoval. Ale ne tak, že bych chtěla cizí dítě vychovávat (na to nemám práva), ale tak, abych tomu ubližování zabránila.

Abych byla upřímně, asi mám na kamarádky s dětma štěstí... Pokud jsem někde, kde je víc dětí a jsou to děti přátel, nedělám mezi dětmi ve hře i výchově rozdíly - stejně jako podám hračku, postavím komín z kostek nebo utřu nos svému dítěti, udělám to i s dítětem kamarádky a nikomu to nepřijde divné - oni přistupují k mým dětem stejně. Pokud libovolné dítě zazlobí, chovám se k nim stejně - vyhubuju, vysvětlím, předcházím konfliktům nebo mu hračku se kterou zlobí vezmu... Moc si neumím představit situaci, kdy například mám na návštěvě kamarádky, jedna z nich odejde třeba na wc, její dítě hodí po tom mém hračku a já to nechám být... Prostě přijdu, hračku vezmu, dítěti řeknu že to nesmí dělat autoritativním hlasem a hračku schovám... Stejně tak když jsem někde já, tak počítám s tím, že když se vzdálím, tak kamarádky moje dítě zkrotěj, kdyby se prohřešilo ono... S dětma si normálně povídáme, hrajeme tak nějak všichni průběžně a berou nás jako autoritu :o) On je taky rozdíl s dítětem být chvilku sam, když si předtím všechno řeší maminka - to si s člověkem pak vytřou zadek - a průběžně s ním komunikovat a získat jeho důvěru...

@milada2
@pajuska_hajkova neříkám, že tu někdo bije děti a upřímně je mi to jedno, jen jsem psala, že malé dítě nedokáže rozlišit plácnutí na zadek a fláknutí hračkou po hlavě, připadne mu to stejné! takže paradoxně při snaze ho plácnout, aby něčeho nechal mu dáš do budoucna za pravdu, že to je v pořádku. Nechá toho, neb se lekne, ale v hlavě mu zůstane, že bouchat se dokonce má, když to vidí u dospělých. Takže to funguje naprosto opačně.

@granda podle me zadne dite neni zle,spatne,zlobive...jak by se vám líbilo,kdybyste udělala nějakou chybu a lide se kolem vas sešly a ukazovaly na vas a říkaly ta je zlobiva. A dat dítěti na zadek protože trhá kytku? Ubližovat kytce vám připadá nesprávne a ubližovat dítěti spravne?

@granda kdyby mi vadilo,ze ta holčička trhá magnolii,tak bych k ni sla a řekla třeba - to je ale hezká kyticka vid,mne se taky líbí,ale když ji otrhas,tak už se na ni nebudeme moct divat. Nebo třeba - kyticku to bolí když ji trhas,můžeš se dívat nebo si privonet. Navic si myslím,ze každé dítě někdy trhá s rodičema třeba pampelišky,pletou z nich venecky,zdobí s kvitky babovicky,nosí je mamince pro radost nebo do vazicky,takže dítě pak tězko může vědět,ze trhat magnolii nemá.

@jannka15 trhat kvety ze stromu a pampelišky je rozdíl... mě spíše vadilo, že její matka nic, nesnáším lhostejnost některých rodičů a okolo sebe jich mám dost... a ubližováním dítěti neberu mu dát na zadek,,, ubližování dítěti vnímám v jiné rovině trestů..

to bychom se za chvilku nemohly dětí vůbec dotknout, protože všechno je ubližování,,, a když děti předvádí tanec na podlaze v obchodácích a venku na ulici a omlouvá dítě že má období vzdoru a že to přejde,,, tak nevím kam to dojde.... to se pak nesmíme divit, že napadají učitelky šroubováky a fotí si je na mobily....

@granda já bych spis věřila tomu,ze právě to dite,které napadá učitelku sroubovakem,bylo jako male trestáno za projevy vzteku,ma ho v sobě potlačeny a neumí s nim správně pracovat.

no já nevím holky, je to složité, staršího jsem trestala o dost víc jak trestám mladší a řeším s nimi zhruba stejné průšvihy.....

jinak si myslím, že jsou mé děti povahově až opačné skoro a nedá se jednoznačně říct, že by přísnost a důslednost vedla k tomu, že dítě se bude chovat slušně... jsem přísnější a velmi důsledná, přesto s mnoha věcmi u mladší bojujeme a to jí jsou 4... je prostě temperamentní a velmi průbojná.... pro rodiče někdy hrůza, třeba pracovat s ní z domu dlouho vůbec nešlo ani při nemoci, i s horečkou nestále něco vyžadovala a nespala přes den vůbec.... ale do života to je dobré, dneska všude hledají energické lidi co se jen tak nedají odradit, sebevědomé, takže počítám, že v tomto se zase o ni nemusím bát 🙂

ad trhání květin: sama jsem narazila na to, že děti často nechápou proč pampelišky nebo sedmikrásky trhat můžou a jiné kytky ne.... u malých dětí je toto opravdu o trpělivosti, říkám, že "tyhle ne, ty jsou na ozdobu", ale pokud by omylem utrhly než si všimnu třeba macešku na záhonku u knihovny tak to zrovna není věc, za kterou bych je trestala....
to je proti vběhnutí do silnice nebo třeba praštění kamarádka vší silou něčím po hlavě drobnost 😉
ale určitě to zmínit, prostě si dítěte všímat

jinak jak jsem psala jsem určitě na škále přísnosti spíš ta přísnější matka co tak pozoruju, ale po 6 ti letech jsem se taky dostala do fáze že malá dělala mega scénu (u ní klasika při odchodu ze školky) a já seděla, koukala na ni a naprosto nic to se mnou nedělalo....
a nějaká maminka mi pak říkala, že mě obdivuje, že teda mám velmi hlasité a akční dítě a že by se neudržela, obzvlášť když jdu večer z práce.... to je taky někdy ne o lhostejnosti, ale o tom, že když ty scény člověk absolvuje ne rok, dva ale třeba pět let v kuse (když vzdor jednoho dítěte navazuje na vzdor druhého), tak občas mu ta hlava jako když vypne a má "okno"....

pokud se válí po zemi, protože chce žlutý bonbon a dostalo modrý například, tak to je klasika vzdor.... usměrnovat, vysvětlovat, ale nenechat se tím vytočit do běla... nemá to význam, fakt z toho vyrostou, díky bohu 🙂 🙂

uf, jak já jsem ráda že staršímu je 6 😀 😀
fakt denně to někomu říkám, baví mě klidně s ním dělat i logopedická cvičení, cokoli, jsem tak ráda, že se s ním bez dohadovaček normálně domluvím....
vzdor to je jak dítě s PMS, dejte pokoj 😀

@pajuska_hajkova čtu úvodní příspěvek - určitě bych to řešila s rodiči...
ze své zkušenosti bych omezila kontakt dočasně... děti od 2 do třeba 4. roku jsou někdy opravdu velmi náročné a ani vlastní rodiče kolikrát neví co s nimi...
já jsem to takto musela párkrát udělat, někdy jsem to řekla na rovinu, jindy se to vyřešilo samo (děti byly nemocné na střídačku) a pak jsem se kolikrát divila jak se ty samé děti chovají pěkně třeba o 6-12 měsíců později....
nemá smysl se s tím trápit, my jednu dobu chodili ven sami, protože staršího pořád někdo bouchal jen co jsme vlezli na hřiště a pak mladší mi zas pořád utíkala, takže si s někým popovídat nehrozilo....
a vím, že kamarádčin kluk šíleně zlobil od asi roka do tří, nechodili ani do restaurace, nikam, protože měli takové story jednu za druhou že už jim to za to ani nestálo.....
jednou byli u nás a to byla noční můra, 4 dospělí jsme ho hlídali a on za hodinu provedl tolika věcí, byl jak kamikadze, že šli domů, ani se nemuseli omlouvat, protože mi bylo jasné, že jednou z posledních sil.... pak jsme se s nimi rok neviděli (záměrně, vždy jsem řekla že někam jedeme apod.) a při příští návštěvě dítě jak když vymění, úplně sladkej hošík, který mi seděl na klíně a obstarával naše miminko.... je to nevypočitatelné! 😉

@pajuska_hajkova no na to aby jsi na dite sahla nemas pravo - to muze jen rodic - maximalne ho v ten okamzik strhnout zpet. zkus empaticke domlouvani - zeptej se ho jestli by chtel aby ho nekdo takhle byl a potrestej - stylem vylouceni ze hry (za trest na gauc, az se omluvis a reknez ze ti to je lito a uz to neudelas (ale musi rict co) nemuzes si hrat s ostatnimi - kdyz jsou u tebe - jedes svoje pravidla - a na vsechny stejnym meritkem.

@zickemartina o to dítě snad moje dítě bít může? To se na to mám jenom koukat? Nevím zda jste tuto diskuzi četla celou, ale onomu dítěti jsem MIN, 10x domlouvala, vysvětlovala, odešla s ním stranou ale totálně mě ignorovalo a když už po několikáté moje dítě praštil do hlavy, strčila pak po něm hodil konvičku a málem ho trefila do oka tak jsem ho opravdu LEHCE plácla přes zadek a opět vysvětlovala a vysvětlovala, ale reakce žádná. Jeho maminka tam nebyla takže usměrňování bylo pouze na mě. Jinak dítě nebylo tak úplně cizí, kamarádím se s ním a jeho maminkou od jeho narození. Když potom přišla jeho maminka a on opět udělal něco tomu mému dostal daleko víc na zadek ... Kdyby ,oje dítě udělalo něco podobného dala bych mu taky na zadek i s vysvětlením, že to se prostě nedělá. jsem VELICE trpělivá maminka a dost dětem toleruji, ale tohle bylo prostě už i na mě moc!!!

myslela jsem si, že mě tu maminky poradí a řeknou mi svoje názory, nápady a triky jak na zlobivé děti, ale většina z nich by mě min, ukamenovala na veřejném prostranství za to, že bráním svoje dítě a to co ho terorizuje lehce plácnu přes zadek ... Kdyby moje dítě někoho takhle terorizovalo VŮBEC by mi nevadilo kdyby mu jeho maminka dala na zadek!!!!

@amallie musím s vámi nesouhlasit. Jak mi vysvětlíte, že i když moje dítě mu vůbec nic nedělalo, nebylo v jeho blízkosti, nebralo mu žádnou hračku prostě nic a on stejně přiběhl a moje dítě shodil na zem? To je podle mě promyšlené!!! Nepodceňujme malé děti, oni moc dobře ví a vědí co dělají!!!

PROSÍM ROZEZNÁVEJTE BITÍ A LEHKÉ PLÁCNUTÍ PŘES ZADEK!!!!

@pajuska_hajkova ja delala aupariku tak jsem ucena ze ani placnuti ani zatreseni- ale chapu - u nasich kamaradu stacilo do ted jen domluvit a nebo autoritativne napomenout a vynadat - zapojit se na chvilku do hry a byl klid - z let aupairky jsem deti co neposlouchali posilala na "hanbu" vyclenila z kolektivu a at jde premyslet co provedlo a proc je to spatne, takhle muze premyslet az do prichodu maminky. kdyz se mi stane ze syn uhodi pri vztekani mne nebo nekoho jineho mam stejny postup ackoliv mu jsou teprve 2 roky a 4 mesice. posluho pryc a reknumu ze az se bude chit omluvit tak at prijde. nekdy breci nebo se lituje. potom mu pomohu s omluvou aby rekl co udelal a proc je to spatne, ze to boli a ze je mu to lito a ze uz to nebude delat. pomazlime se a jede se dal.
taky se nam stalo ze k synovi prislo cizi dite napisku a zniceho nic zacalo chtit jeho hracky s kterymi si hral, a behem vteriny se na nej vrhlo a kouslo ho. myslim ze agresivnim obdobim si projde kazde dite - jedno to ma silneji jine ne tolik.
ale tohle je osvedseny zpusob u nas s mym synem a z 5 let kdy jsem hlidala deti v nemecku a anglii

@pajuska_hajkova mozna ten chlapeček ubližuje proto,protože i jemu je ublizovano. Jak ma vědět,ze bouchat druhého není spravne,když jeho maminka to dělá.

Dobrý den, už jsem na téma této diskuse sem psala. Šlo o holčičku mé kamarádky, která je vzteklá jako pes, je hrozně majetnická atd..... Na předešlé stránce je vše do detailu popsané. Bohužel mi to nedá a ani to nemám pořádně s kým konzultovat, proto s tím opět otravuji zde. Jde stále o stejnou holčičku i maminku. Mám v sobě hrozný vztek vůči ní.... Opět se za to stydím, ale prosím znovu o radu,jak se mám chovat já. Kamarádka koupila holčice nové odrážedlo. Už předem jsem věděla co brzy nastane, ale v duchu jsem doufala, že už je holčička zase o něco malinko větší, tak to třeba bude v poho. Prt..... nic není v poho. Jdeme ven, kamarádky holčika tam jezdí na kole, už z dáli slyším stále se opakující ,,moje moje moje" nikdo ji ale nic nebere. Kolo nepůjčí do doby než si dojezdí, pak s ním flákne na zem a okamžitě přeskočí na odrážedlo mého syna, který na něm zrovna nejezdí. Vše v pohodě, protože si s ním syn nehrál. Když to syn vidí, tak jde a že si půjčí její nové kolo..... Nastává kámen úrazu, holčička honem přijede k němu, už z dáli řve, že je kolo její, začne hystericky řvát a sápat se zpět po svém kole. Kamarádka se jí pokouší vysvětlit, že si můj syn kolo půjčí, jelikož ona si půjčila jeho. Ne ne ne, kamarádka povolí a holčička odjíždí s vítězným úsměvem a můj syn tam stojí a radši nechci vědět, co se mu v tu chvíli honí hlavou. ☹(( Víte mě moc vadí,že já svého malého učím, ,,ano kolo si půjč, ale teď ho zase půjdeme vrátit". on bez řečí kolo v pohodě vrátí, jak ho to mám dále učit při těchto scénách???
Jiná věc...... Před týdnem kamarádka přišla s malou domů, vykoupala ji a že ji vyndá z vany, ona vám chytila hysterák jen protože z vany nechtěla, ale takový, že prý přestala dýchat, zmodrala a museli volat áro. řekněte mi prosím, jestli je už tohle normální? přeci nejde, aby kvůli každé volovině se takhle vztekala, aby vždy přestala dýchat. kde je sakra chyba? mě už to přijde, že ve výchově rodičů.
Budu doufat, že mi některá napíšete svoje názory. protože já se stydím sama za sebe,ale opět musím napsat, že me to dítě tak neskutečně se.. Moc prosím o rady

Nemusí to byt vychovou ale vloženým temperamentem. Nicmene dle toho jak to popisujete možná maminka holčičku málo usměrňuje. Není ona maminka sama nešťastná ze své holčičky?

ja si myslím, že i třeba takový Marek Eben, pro mě vzor dobře vychovaného člověka, byl ve dvou letech pěknej "spratek", trhal kytky, bral babovičky, švihl někdy někoho po hlavě a možná se rozčiloval v obchodě, že chce lízatko...to jsou holky opravdu normální projevy dětí v určitém věku, není možné si je brát osobně. Rodiče musí děti hlídat, každý to svoje a když to někdo nedělá, no tak mu to taktně řeknu, nebo se s ním nestýkám

@pajuska_hajkova Taky bych si na “fyzicky” trest dala bacha. Ale prisny ton a Tvuj ocividny nesouhlas by mel stacit. Ucim male deti AJ a kdyz uz se to neda, vic nez krik funguje zlostne syceni. Takovy tip. 😁