Jaké to je, mít dvě děti?

rajecka
17. říj 2014

Zní to asi hloupě, ale třeba mě některá pochopíte, co se mi honí hlavou. Jsem podruhé plánovaně těhotná a děti budou od sebe přesně dva roky. Vždycky jsem chtěla minimálně dvě děti, nikdy mě nenapadlo, že bychom zůstali u jedináčka. Ale od té doby co jsem to zjistila, se nedokážu nějak upřímně těšit. Jednak si nedokážu představit, že bude mít ráda další dítě, stejně jako teď dceru, ale věřím, že to po porodu přijde samo. Spíš tak přemýšlím, jaké to bude žít ve 4. Dcera teprve teď v 19měsících začala chodit a je to takové skvělé období, hrozně si to s manželem užíváme. A mě kolikrát napadne, jestli to bude stejně fajn i s dvěma dětmi. Když se podívám kolem sebe na rodiny s dvěma dětmi vidím jen uřícené a vzteklé rodiče, které věčně usměrňují a okřikují svoje ratolesti. Když si vzpomenu i na svoje dětství, tak si taky pamatuju spíš jak nás s bráchou rodiče pořád kárali a měli starost, než aby si užívali naši společnost. Nemůže mi napsat nějaká šťastná maminka od dvou dětí, že je to i ve větším počtu super? 🙂

nonacek
17. říj 2014

druhého Dítě je fajn a vse se podá neboj,hele Já chci jít do třetího ,ale Teda posledního. 😉 😉

meggi10
17. říj 2014

Taky jsem si pokládala tuto otázku v těhotenství. Obě děti budeš milovat stejně a hned, jen už je to větší hoňka a někdy by bylo fajn mít čtyři ruce a oči na zádech.. 🙂

anetka1701
17. říj 2014

Je to tak super, že chci ještě jedno 🙂 Jasně že jsem uřícená a vzteklá (občas) ale to jsem byla i s jedním... Holky jsou od sebe 2r4m a neměnila bych ani za nic na světě 🙂 Mladší si dostatečně užívám i tak, je s ní sranda a dohromady s Jedničkou jsou skvělá dvojka 🙂 Bude to super, uvidíš.

mpavlinka
17. říj 2014

Taky jsem si kladla stejnou otázku, ale budeš je milovat oba a tohle vůbec nebudeš řešit. A nejkrásnější je pozorovat, jak si spolu hrají, starší pomáhá mladšímu, mladší hledí na staršího jak na svatý obrázek, smějí se spolu a jsou šťastní... Je to fakt prima.

berenika5
17. říj 2014

@rajecka Ahoj, ja ti nemůžu napsat zkušenost matky od dvou detí, sama zatím nemám ani jedno. Zatím se snažíme ale moc to nejde. Ale napíšu ti svou zkušenost. Ja jsem totiž vyrůstala až do 11let jako jedináček a bylo to fajn. Myslím že mi nic nescházelo, ale když se narodila sestra všechno se změnilo. Dnes jsem šťastná že ji mám. Zivot jedináčka je pohodlný ale chudý. A tak se neboj, svoje miminko budeš mit určitě ráda. Myslím že nemůžeš mít ráda obě děti stejně, ale určitě je budeš milovat obě to se neboj. Studuji psychologii a to co teď cítíš je úplně normální. Srovná se to. A sama píšeš že váš život vaše dcera naplňuje. A to je jen sama, další dítě bude o radost víc. Držím palce 😊

zazulka
17. říj 2014

Mám 2letý rozdíl mezi klukama, miluju je stejně, první rok jsme zvládli ani nevím jak. Druhý mi teď začíná chodit, tak je to trošičku náročný, naštěstí jsem malý rozdíl plánovala, takže jsem si staršího celkem stihla vychovat 🙂 Je to fajn, hodně radostí, hodně smíchu, hodně práce, trochu nervy, ale krásný odměny. Taky záleží, co chceš stihnout, jaký jsi typ matky, jestli musíš mít uklizeno, jestli vaříš, jestli hodně chodíte ven, jak náročná jsi na svůj čas a tak... já chci mít všechno a všechno pokud možno dokonalý a taky to jde 🙂 Zvládneš to určitě líp, než čekáš! Já v malým věkovým rozdílu vidím samý plusy. Teda pokud chce mít člověk dvě děti 😀

zuzaprosek
17. říj 2014

Za mě je. Obě děti jsou úplně jiné, jak vzhledově i povahově. Každé mám stejně ráda i když jinak, nevím jak popsat. Druhé dítě nás s manželem hrozně uklidňuje. Už těhotenství bylo klidné a porod byl bezproblémový. Je hodný od narození, klidný, zatim pohodové děcko. Vubec si nedovedu ted představit, ze bych mela jen jedno. Užívám si ho mnohem více jak první, ale je to urcite i tím, že první syn byl osobnost uz od plenek. Jeste bych si přála jednou třetí, ale trochu se bojím, jaký by to byl mix genů😀. Jinak myslím, že nejlíp věkový odstup, aby bylo starší ve školce. Jinak je to náročnější...

kacikaci
17. říj 2014

měli jsme v plánu mít od sebe dětičky dva roky - osud tomu chtěl jinak, máme je od sebe 22 měsíců a púodruhé dvojčátka, takže už máme děti 3..a za mě je to super a nikdy bych neměnila! když vidím, kolik to dceři dává, učí se vztahovým věcem, učí se empatii a to díky bráškům, oni se zase učí od ní jakožto od starší, když je chvilka klidu, a najdu je ve vedlejší místnosti, jak se spolu všichni tři smějou a hrajou si..ty chvilky jsou k nezaplacení!
ano, je to někdy náročné, nechápu, jak jsem si kdy mohla říkat (ještě když jsme měli jen dceru), že jsem unavená a naštvaná, apod.. 😀
a co se týče té lásky, taky jsem si nedovedla představit, jak je budu všechny schopná milovat, ale..hned, jak jsem kluky poprvé uviděla, ta láska narostla do gigantických rozměrů 😉 a miluju je všechny a strašně moc, i když někdy padám na ústa..
přeju hodně štěstí s druhým mimčem!

datela
17. říj 2014

Mít 2 děti je to nejkrásnější na světě!Své první nesmírně miluju a v těhotenství s druhým jsem měla obavy a myslela si,že jej přece taky nemůžu tak nesmírně milovat.Ale opak je pravdou.Své druhé nesmírně miluju úplně stejně a říkám si,že jsem jej mohla mít už dřív.Určitě se máš na co těšit

kocka5
18. říj 2014

Ahoj, já po návratu z porodnice byla úplně přešťastná z naší malé holčičky....... musím si dávat pozor, aby kluk si nemyslel, že na něj zapomínám..... pořád ji ňufám..... a zdá se mi, že si ji opečovávám více než kluka. A kluk je zlatý..... hladí jí........... utěšuje. A jeho den stará hláška v 6h ráno všichni v ložnici ..... maminko, já jsem tak rád, že jsi ji pro nás vytvořila😀
A uřícení rodiče....... jo, je to záhul................ ale jsou moji...........a já se dmu pýchou, že jsem urodila takové 2 děti😀

Takže se určitě těš ............... bude to fajn😀

lu777
18. říj 2014

@rajecka mám od sebe děti 2 roky a 2 měsíce a napsat Ti můžu
- až po narození druhého dítěte jsme to oba s mužem cítili jako rodinu 🙂
- obě děti miluju, i když každé asi trochu jinak, ale určitě se neboj, láska naskočí 😵
- první rok dva to byl záhul, starší měl mega vzdor a mladší se chtěla jen nosit a pak měla laktoz. intoleranci... hlídání nulové... takže mazec, snažila jsem se některé dny jen přežít... ale pak si spolu začali trochu hrát (většinou se teda rvali 😅 ) a pomalu se to začalo zlepšovat....
určitě jsem měla o dost míň času si užít mladší, musela jsem se věnovat víc staršímu, jinak hodně žárlil..
ale tohle všechno je individuální, uvidíš sama, ono těžko odhadovat, někdo má tiché klidné dítě, které nikdy nemarodí, sourozence bere dobře, v noci krásně spí atd. 😉

se dvěma je o dost míň klidu, protože když není marod jeden, tak je druhý... když něco netrápí jednoho, tak něco trápí druhého.... takže ta okénka na to užití si toho jsou menší...
ale zase pak když něco klapne, tak člověk má větší radost mi přijde 🙂 🙂

honička to byla do 3 let mladší... teď teda je hoňka větší se školou u staršího a dojížděním, ale jinak je super jak se s nimi dá už domluvit a tak 🙂

a určitě jsem hrdá matka.... i když vyřízená kolikrát 🙂

lvicek2000
18. říj 2014

Tohle asi resi kazda mama, ktera je podruhy tehotna, nedovedla jsem si predstavit, ze budu jeste nejake dite milovat jakoto prvni a jde to...Je to narocny, ale opravdu me kazdy den jede v hlave myslenka, ze jedno dite je super, ale mit deti dve je jeste lepsi....Mame rozdil necelych 2,5roku

lmat
18. říj 2014

Já čekám druhého chlapečka v březnu a mám už jednoho kluka, který do této doby vyrůstal jako jedináček, rozdíl bude veliký....10 let.Já zase řeším problém,jak se s tím vyrovná, ikdyž si bratříčka přeje od té doby, co se začal učit ve škole o rodině .🙂 Možná nebudu tak unavená , z jedné strany mám obavy a z té druhé se strašně těším, že už u nás doma nebude takový klid a stereotyp 🙂

v2e2rka
19. říj 2014

Zatím ještě nevím, jaké je to mít dvě děti, neb to druhé je teprve v bříšku, ale už teď se těším. Mám totiž skvělou zkušenost z dětství, s bráchou jsme od sebe rok a půl, to samé budou moje děti. Ano, do toho roku dvou toho mladšího to bude záhul, ale moje nejkrásnější vzpomínky z dětství jsou s bráchou, kdy si v pokojíčku hrajeme spolu na koberci, mamka na nás vždy koukla, jenom když bylo dloooouho ticho, dokud jsme se dohadovali, bylo to dobré =) . Ještě jako bonus se po bráchovi za rok a půl narodil bratranec, takže jsme byli taková malá smečka a bylo to skvělé.

tarra27
19. říj 2014

@rajecka je to super....na začátku než vše sladíš atd, ale pak uteče i první rok a najednou budeš v situaci, že bude stejne staré mladší jako je ted starší...a tebe bude hřát u srdce, že máte děti dvě...možná budete i plánovat třetí 🙂

tvoje obavy jsou normální, druhé mimi je i o tom, že tehotenství nestíháš prožívat a mít tolik času jen na mimi v bříšku jako s prvním.....

Bude to dobré, neboj.... 😉

marcinek
19. říj 2014

neboj bude to dobre casem 🙂 prvni rok je zahul, co ti budu povidat. Taky mam deti presne po 2 letech a dcera mi chovani otocila o 180 stupnu. Z hodne holcicky dablik. Ale pak se to uz srovnalo a ted si hraji spolu v pokojicku, jsou to partaci, vubec bych to nemenila. jsem rada, ze je mam takhle. I kdyz, kdyz je honim na motorkach tak si taky prijdu jak uhonena mamina, co na ne krici, ale uz to vychytavame, vi kde maji zastavit 🙂

andelka
19. říj 2014

@marcinek u nás to samý..jak jsou motorizovaná jednotky, tak to je fičák a o nervy. Malej občas není úplně jistej v tom zastavování u přechodu, takže toho si hlídám a utíkám za ním.
První půlrok byl mazec, pak do cca roku dobrý. Pak zas horší, ale teď o 2 let už super.

7504
19. říj 2014

Tak já jsem měla podobné obavy,ale opravdu se všechno poddá.Vždycky jsem věděla,že chci víc jak jedno dítě.
Mám 2 kluky,jsou od sebe 6,5 roku.Každý je úplně jiný.Starší(10 let) je od narození pohodář,flegmatik,nic ho nerozhází,ani škola.A to je právě teď problém,protože si nechce dělat úkoly,atd.A to mě právě rozčiluje...
Mladší(3,5 roku) je zas od narození hodně živej a uřvanej.To mě taky rozčiluje...
Když se neustále hádají,mlátí se a řvou na sebe,tak si říkám: hoši ,já vás mám snad za trest !!!
Ale když si vzápětí navzájem řeknou:" já tě mám moc rád","já tebe taky" a dají si pusu,starší pomůže mladšímu,ale i mladší občas staršímu,tak jsem moc šťastná.
A i když jsem skoro každý den z nich ve stresu,tak bych si život bez nich nedovedla představit.
Kdybych nebyla už tak "stará" a nepotřebovali bychom peníze kvůli stavbě baráku,tak bych šla i do třetího.
Tak nevěš hlavu,všechno bude fajn. 🙂

yildiz
19. říj 2014

je to super...mam 3 😀 a vsechny holky ! 😀 nejstarsi uz je teda hoodne velka skoro uz 17..ale mam dve male ...2roky a 4mes a nejmladsi je 6.5mes ! a vse super ..taky jsem si rikala ...ze jestli dokazu rozdelit lasku ....ale ona se delit nemuze ! Max jen nasobit ! takze ja jsem ted totalne z nejmensi odvarena !!! Je to nase slunicko ..ale starsi je taky slunicko ...a i kdyz jsou nekdy nad nami mracna 😀 a bourka ...tak je to krasne a nemenila bych ....vsak to k tomu patri i to spatne obdobi ale to vse pomine a bude jen lip ! Holky jsou tedy 21mes od sebe a total pohoda-zatim urcite to bude pak ficak a masakr ale o tom to jee 😀 ..starsi vubec nezarlila a nezarli ..ba naopak...je krasny jak se i stara ..takze ja jsem maximalne spokojena ...je fakt ze mam holky darem co se tyka spani a ani s jednou neznam - nevyspani ..ba naopak ...dokonce ani jedna probdela noc nebyla ! Od narozeni me spi krasne a i nonstop...max 1x za noc ..od narozeni ale od 2mes me spi total nonstop takze ja jen polozim do postylky a tady se chrupe jak u Sipkove Ruzenky ...urcite to zvladnes-zvladnete a az bude mimisko na svete bude vse jine ...obavy zmizi ..ted to jsou hormony ale pak to bude jen stesti ! Drzim pesti....Ja bych sla i do 4teho ! klidne 😀 ale na to musi byt dva..no mozna si tatka da rici a ze by zkusil toho kluka , ktery stejne bude zase holka ? 😀 Tak hlavu vzhuru, nestresovat se a jen a jen uzivat ! 😀

ridarida
23. říj 2014

@rajecka mám 2 děti 13 měsícu od sebe, takže prakticky pořád byly dvě jestli chápeš -otěhotněla jsem krátce po porodu takže jedno mimi v bříše a druhé v náruči a já si říkám jaké by to bylo mít jen jedno, náročné to je to určitě a to hlavně pokud nemáš nikoho na hlídání ani na výpomoc v případě tvé nebo manželovy nemoci nebo jiné mimořádné situace, prostě u nás se to tak stalo že nikoho nemáme, ale suma sumárum dnes dcera 5 syn 4 tak ráda vzpomínám a čas s nima si užívám a to si piš že umí vytočit 🙂

jetynka
24. říj 2014

Já píšu za sebe kdy mám děti tři, cca 2,5let od sebe. Nikdy jsem neuvažovala nad tím, jestli se budu schopna věnovat dětem stejně a jestli je budu mít ráda stejně, to přišlo nějak samo. Nedělám mezi nimi rozdíly, anoo jsou živí a někdy hodně hluční, ukřičení, hádají se i na bití dojde, ale díky bohu za to jací jsou, za to že mluví, chodí a jsou zdravé. Jsou dny kdy padám na hubu a jsem ko, říkám si že už nemůžu, ale ty děti mají duši a cit a ví jak maminku potěšit, povzbudit a v téhle chvíli je nejlepší lék obejmutí dítěte, jeho pohlazení a uslintaná pusa se slovy mám tě mami moc rád(a). A když to beru z téhle stránky tak je jedno jestli mám jedno dítě nebo pět. Ono je to o čase a chuti se věnovat dítěti, pomazlit se a popovídat si sním a umět naslouchat jeho potřebám. Jak tohle máma neumí, tak nezvládne ani jedno dítě.

mellisek
30. říj 2014

Abych byla upřímná včera jsem řešila to samé synovi Alexkovi bude 2,5roku až se mi narodí druhé, A poslední dobou si uvědomuju co všechno jsme s Alexkem za tak krátký čas prožili odešli jsme od jeho taty a odstěhovali se ze Slovenska, výše měsíc sjem musela žít s kámošem a co vše jsem musela udělat proto aby měl to co má. Nyní mám už nějakou dobu partnera i tchyně a všichni jsou super já se ale bojím zase toho že první dítě mám se Slovákem jak jsem zmínila. A oni všichni Alexandera milujou jako kdyby byl jejich ale co bude až prijde opravdu jejich mimčo/vnouče/pravnouče... šíleně se děsím toho rozdílu protože vím že to nezvládnu