Jaký způsob výchovy upřednostňujete?

Ahojky. Pokud smím připojit i svůj názor - chtěla bych naučit svojí holčičku děkovat, zdravit, prosit. Myslím že je to ten nejjednodušší základ slušného vychování. A rozhodně si o sobě nemyslím že jsem ze "staré školy". Při mém věku by to navíc znělo možná i trochu divně 😀 Ono dát od malička dítěti možnost rozhodovat se a mít možnost volby je sice hezké, ale proč ho nejdřív nenaučit jak je to správně a pak až ho teprve v rozumném věku nechat ať si způsob života zvolí sám.
P.S.: Stejně si pak v pubertě bude dělat co chce (vlastní zkušenost) 😀

Holky jeste je take docela dulezite k tomu vsemu co pisete, umet se omluvit, umet uznat svoji chybu, umet odpustit 😉

jen taková poznámka - jak je možný, že když všichni vychováváme (podle sebe) slušné děti - přitom je podle nás většina dětí nevychovaných.. ? 😀

@power700 můžu ti napsat, jak vychovávají 20ti letí i 40ti letí... 😀 jsem to přesně tak měla, první v 19 a druhé v 39. Zamlada jsem nic neřešila, nic nevěděla, ale moje jednání s prckem bylo ovlivněné mojí povahou, mojí výchovou od mých rodičů. Teď, zastara 😖 taky nic neřeším, ale má to jiný důvod - přišla jsem na to, že nejlepší je nechat věci plynout - moc netlačit na pilu, nikam se s výchovou nehnat , nic moc nepitvat, prostě jen tak žít. tak doufám, že i můj druhý syn bude pohodář jako jeho bráška.
Dneska je na škodu, si myslím, že se všechno porovnává, hodnotí, děti se cpou do všeho, aby to uměly dřív, aby byly dokonalé, aby se nic nezanedbalo, aby....a přitom ono je to tak zařízené, že se všechno stejně naučí samy, ke všemu si djdou vývojem...jen je člověk musí nechat dýchat. (nemluvím o dětech, které mají nějaký problém, hedikep, nerovnoměrný vývoj, když je něco jinak - tam pak samozřejmě musí nastoupit nějaká invence)

@power700 - ahoj, syn zdraví i děkuje, někdy zlobí, někdy je zlatý ... klasika 🙂 Asi jsem spíš demokrat, ale na zadek (ten starší) taky občas dostane. Ale spíš mne k tomuhle tématu napadlo, že mne zas někdy naopak bije do očí autoritativní výchova. Onehdy jsem byla s klukama na ORL, čekali jsme v čekárně cca 3 hodiny - naštěstí byli v čekárně nějaký hračky, tak jsem si s klukama poctivě hrála, aby nezačali zlobit (a oba byli zlatí). A pak přišla mamina s dvěma holčičkama, nepozdravila, jen se tvářila děsně vytočeně. na holky permanentně řvala ve stylu - nesmíš, buď zticha, tak na zemi snad sedět nebudeš, to snad nemyslíš vážně atd. atd., ale aby si s nima přečetla třeba dětský časopis, kterých tam ležel celý stoh, to jí nenapadlo ani ve snu. Ve finále alfíno potřeboval na záchod, milá paní nás samozřejmě předběhla, když vylezla neřekla k tomu ani ň a bez pozdravu odešla.
Bohužel mám pocit, že já asi potkávám víc těchto věčně zamračených autoritativních matek než těch liberálních. takže za mne asi platí i v tomto případě "všeho s mírou".

@petule246
To je pravda, takove maminy bohuzel potkavam take dost casto a pak jsou zase na druhe strane ty, ktere nechaji delat deti binec, skakat po hlave apod. a nereknou nic. To je taky smutne ☹ Ale kdo vi, proc to ty deti delaji ze? Treba si jen tak vynucuji pozornost, ktera jim doma chybi...a nebo jsou proste jen rozcapene a nevychovane...Tezko rict... 😝
Souhlasim ... " vseho s mirou" 😉

@petule246 Jojo, taky se zapotím, když někde čekáme a nebo jedeme nějakým dopravním prostředkem. Taháme s sebou všude knížky, hračky a celou dobu, ať je to několik minut nebo několik hodin musím fungovat na sto procent, protože jinak by to děti celé zbouraly, ať čekárnu nebo vlak a když tam přijde matka, která jen děti vyloženě buzeruje a přitom se ani nenamáhá zvednout zadek, aby dítě nějak "zaměstnala", tak je mi to tak nějak líto. A to mám pěkná kvítka a v rámci určitých hranic mohou dělat co uznají za vhodné. pořád hledáme nějaké alternativy činností, které jsou zakázané. Ale je to běh na dlouhou trať. Ono křičet a zakazovat je jednodušší. Jo, ale taky obačas plácnu, ale byla bych radši, kdyby se mi to podařilo udržet na uzdě a vyřešit nějak rozumněji, zvlášť pokud nechci, aby moje děti kohokoliv plácaly apod.

@amabilis - jojo, buzerace - to je ten správný název pro tento styl výchovy 😀

@power700 Když jsem čekala syna, tak jsem skoro nad všema maminkama kroutila hlavou a rozhodla jsem se, že já budu mít ty vychované děti co neskačou po hlavě. V tomhle stylu jsem začala vychovávat syna i za cenu, že dostal na zadek. Když jsem čekala malou, tak jsem zjistila, že můj přístup je katastrofální a špatný. Sice syn poslouchal na slovo jak pejsek, ale tak nějak mi přišlo, že není vyloženě šťastný.
Takže jsem svůj postoj přehodnotila a zvolila zlatou střední cestu. Nechávám děti aby se v některých věcech sami rozhodovaly. Když uznám za vhodný, tak jim rozkážu. Když se jim něco povede nebo byly hodní, tak je pochválím. Než bych jim dala na zadek, tak radši zvednu hlas. Tím neříkám, že sem tam nedostanou. Třeba když pojede auto a oni mi vlítnou do silnice i přes můj zákaz, tak je plácnutí na zadek nemine.
Zdravení synovi připomínám jen u lidí co hodně zná. Děkovat musí děti automaticky, stejně tak prosit a omlouvat se pokud něco provedou. Na písku nesmí házet písek po osatatních dětech a nesmí je ani mlátit lopatkou.
Ve směs to jsou soběstačné jednotky. Často se vztekají, ale stačí jim jen říct aby šli z mého dosahu, že se na to nechci koukat a je klid.
Někdy je den kdy mi není nejlíp a bohužel i to ovlivní mou výchovu, takže i já jsem jak kakabus co po dětech jen ječí. . . Ale ani děti nejsou vždycky stoprocentní, takže to beru tak, že pokud to je jen výkyv, tak to děti pochopí. I ony se musí naučit, že není každý den jen posvícení 😉

@petule246 No tohle pojmenování vzniklo v době, kdy můj prvorozený začal tak nějak vnímat a objevila se tu tchýně. Ta je v buzerování přímo přeborník. Bohužel si předtím nezjistí, co děti smí a co nesmí, takže nakonec buzeruje i za to, co je povoleno (kupříkladu lezení na nejmenší strom na zahradě, ale když na jiný ještě nedosáhne, tak co má dělat, že jo 😅 Je to strom letitej, nemluvím o čerstvě vysazených, to bych ho taky hnala). A takhle bych mohla pokračovat. Neustále stojí dětem za zadkem a poslouchám - tohle nesmíš, tamhleto nedělej, chceš plácnout přes ručičku, mám tě plácnout ? atd. Pak odjede a já slyším synátora jak říká naší princezně: To nesmíš dělat! Maminko, musíš jí naplácat!
Prostě hrůza 😝

@lamarika Mám to podobně, akorát já svůj postoj přehodnotila už v době, kdy byl syn teprve malé miminko.

Myslím, že u nás jasně převládá demokratická výchova (ve smyslu, jak to popsala reruna), ale jsou i chvíle, kdy jsme autoritativní, kdy prostě nesmlouváme (situace, když se "ohrožuje na životě" - jízda na motorce apod. - to prostě musíme být nesmlouvaví)... Slušnosti určitě učíme, hodně chodíme na návštěvy, máme hodně návštěv doma - zdraví bez problémů, děkování mu ještě nejde, ale snažíme se ho to učit.

@stavba naprosto souhlasím

@berenika39 ahoj, díky za příspěvek, já myslela ale jak vychovávají ti mladí v dnešní době..já bych třeba před dvaceti lety asi taky vychovávala asi bezhlavě 😀 . 😀

@power700 já to pochopila 😉 , ale nedalo mi to 🙂
Netuším, jestli bylo lepší být mladý před dvaceti lety nebo ted - a vychovávat dítě.

@berenika39 🙂 🙂

Ja teda mam jeste dite maly, tudiz zatim nevychovavam. Ale takovy ten "demokraticky" zpusob vychovy se mne teda dost nelibi. Podobny zpusoby nevychovy maji nasi hnedi spoluobcane. Nechavaji svoje decka delat to, co se jim zlibi. Zase na druhou stranu je dobry, ze nam treba taky vyroste generace spratku a tim nam vznikne na hruby pytel hruba zaplata. Jsem si musela ulevit, protoze ti mne dneska zas tak hejbli zluci...

@kachen Je vidět, že sis přečetla pouze úvodní příspěvek, škoda. tam to bylo totiž napsáno dost nešťastně. To, co popisuješ ty, je liberální výchova a ta má k demokratické setsakra daleko. Demokratická výchova se dá zkráceně popsat jako vedení k samostatnosti a zodpovědnosti od útlého věku, takže to není o tom, že by si dítě dělalo, co chce. Naopak je nuceno nad tím, co dělá přemýšlet. Samozřejmě od chvíle, kdy je toho schopno. Ale tu chvíli nepoznáš, proto je potřeba s tím začít co nejdřív a časem zjistíš, že na to to dítě reaguje 😉

@berenika39 Já myslím, že před těma dvaceti lety. Aspoň teda, když vidím, jak nás naši nechali běhat celý den po okolí a "přijď do tmy", jezdili jsme si na kole i po silnici tady u nás ve vesnici apod. Od té doby se tolik zvýšil provoz - jak aut, tak i podivných individuí - že dneska už si to asi netroufnu... a na jednu stranu je mi to líto, přijde mi, že malej tím o hodně přijde...

@romcovaklarka s tím souhlasím, mění se ty podmínky, to přináší doba, v tomhle případě bohužel.

Ještě, že máme tu zahradu. Syn sice zaostává, co se obouvání týče, ale gumáky to jistí. Je schopný tam strávit celý den a už mě tam naštěstí ani tolik nepotřebuje. Takže ho jen chodím kontrolovat, vždycky tam strávíme nějaké chvilky spolu a zase mizím. Stíhám tak domácnost i zahradu (i internet) a on nemusí sedět doma a čekat, až budu mít čas jít ven. protože ven se prostě musí, ale doma je potřeba taky spousta věcí (když už nic jiného, tak jíst musíme). hA, tak jsem si to po sobě přečetla a je to, jako by to napsal analfabet, ale snad jste pochopili, co jsem chtěla napsat 🙂 Že pokud má člověk k dispozici bezpečné prostředí, může si dovolit nechat dítě vydovádět dle libosti i dneska (a nechtějte pak vidět tu vanu, je úplně černá 🙂 )

@amabilis My máme taky zahradu, ale Verunku bych tam samotnou teda ještě nenechala celý den jen s občasnou kontrolou. Je to možná i tím, že na zahradě máme velké kádě na vodu (zajištěné, samozřejmě, ale co kdyby), jezírko a otevřenou kůlnu s všelijakejma krámama, co tam děda skladuje 30let a nechce nic vyhodit. Ale i kdyby tam tohle nebylo, tak prostě mi přijde ještě malá, aby tam byla sama. Prostě ráno se uklízí a vaří, Veru mi s tím pomáhá, baví ji to, nenutím ji k tomu, ale jak jdu vařit, tak mi jde automaticky pomoct třeba něco osolit nebo obalit, dneska utřela pár kusů nádobí 🙂 A po obědě jdeme prostě ven, buď na prochajdu nebo na zahradu, většinou obojí 🙂
Jinak s tím zdravením, ono je něco jiného, když člověk bydlí ve městě nebo na vesnici. Kdybychom bydleli ve městě, tak bych taky moc neřešila, že nezdraví (když nepočítám třeba MHD, obchod atd.). My bydlíme na vesnici, kde se všichni znají, tak prostě jsem z dětství naučená, že koho znám, toho pozdravím. Tak tu zdravím všechny a Verunka si to postupem času taky osvojila, přesně jak psala berenika39, příklady táhnou 🙂 Do ničeho jsem ji nenutila. To samé s tím děkováním, i když, když ráno vstane a huláká na mě, že chce čajík, tak jí napomenu, že takhle se to neříká. My s přítelem jsme mezi sebou zvyklí děkovat, prosit a omlouvat se, kdybychom nebyli, tak tomu dítěti to do hlavy násilím těžko vtluču.
A nedá mi to a musím trošku oponovat takovým těm hláškám, že dítě se nemá bít, vždyť vy se s partnerem taky nebijete. To mi přijde trošku zcestný. Je to přece úplně jiný vztah, příteli budu asi těžko dávat výchovně na zadek, že? Neříkám, že Verunku mlátím denně, to ne, ale občasné plácnutí přes zadek nebo přes ručičku mi nepřijde zase až takový výchovný přestupek. Když strkala ruku do zásuvky nebo mi dala ruku na prkýnko, kde jsem krájela maso, tak prostě přes ruku dostala. Přide mi to efektivnější než jí říkat: "Verunko, tohle je elektrika, která ti udělá bebíčko" Za prvé nevím, jestli by pochopila význam slovo elektrika a za druhé si myslím, že by to naschvál zkoušela, jestli jí to bebí fakt udělá.
Prostě se řídit svými instinkty, moc nestudovat na netu, protože pak bych třeba zjistila, že všechno dělám blbě 😀

@zuzik24 Synkovi je tři a půl a chová se vzorně a to je pěkné kvítko. Po zahradě běhá s kamarádkou - máme kus společného dvorku, takže jsou chvilku u nás chhvilku u nich a s její maminkou se střídáme v hlídání. Komunikuju s nima přes okno v kuchyni a nevidím na tom nic špatného. Není na tý zahradě celý den, ale samozřejmě první, na co myslí, když se ráno vzbudí je to, jestli může ven. Nevidím důvod mu bránit. Už není žádný mimino a chápe, co si smí a nesmí dovolit. Máme zahradu rozdělenou. Sud s vodou mám v užitné zahradě, kam se nedostane a nesmí tam (a dobře to ví) a hlavně tam vidím. Pak máme malou vaničku s vodou pod oknem od kuchyně a tam se s kamarádkou pravidelně machají - vaří. Mají tam hrnce, lžíce a docela se vyblbnou. Na mě furt akorát volají, že chtějí mlsky, potvory 😝 Myslím, že je problém v tom, že ty děti dost podceňujem. Ale je pravda, že mít doma jezírko, tak má taky smůlu, protože stačí, aby jim podjela noha a je vystaráno. U babičky jsme ho kvůli tomu zrušili. Ale pravda, že mi trvalo dost dlouho, než jsem se odvážila ho na té zahradě nechat. Vpodstatě je to dva měsíce (necelé), kdy jsem to zkusila poprvé. Malá potřebovala přebalit, takže jsem s ní zmizela dovnitř že za chvilku přijdu. Jenže byla podělaná až na hlavě, takže sprcha, nový oblečení... Díky tomu jsem synovi začla víc důvěřovat a jsem za to moc ráda. I u takovýha čertíka jako je on, je vidět, že si toho nesmírně váží a začíná být troškusamostatnější. Zvýšilo mu to sebevědomí. Včera si namočil kraťasy, tak se svlíknul do trenek a kraťasy si pověsil na rybíz, aby mu uschly. No nemám báječného syna?
Takže možná by ses divila, kdybys hlídala o trošku míň, jak jsou ty děti schopné a vzorné, i když se nikdo nedívá. Takže možná je v dnešní době problém i v tom, že jsme si příliš zvykli dětem poskytovat veškerý servis a bojíme se o každé bebíčko.

@amabilis myslím, že jsem to v úvodním příspěvku napsala docela pochopitelně, je tam definice demokratické výchovy. Dále píšu, že další způsoby výchovy jsou autoritativní a liberální. Bohužel ta demokratická působí na někoho někdy nevychovaně!
A tím, že jsem napsala, že je to pro mě neschůdné, jsem myslela to nezdravení a neděkování! Ne, že je pro mě neschůdná demokratická výchova!
Škoda, že když je to tu formou psanou, hůř se to vše vysvětluje, než když bychom si o tom povídaly osobně.
No, nevím, ale připadá mi, že to tady spěje bohužel zase k pohádání se.. 😖
A to jsem nechtěla. 😠

@amabilis ja jsem tim reagovala spise na prvni prispevek. Proto jsem dala i to slovo demokraticky do uvozovek.

@amabilis Já mám strach hlavně kvůli tomu jezírku, samozřejmě, že si taky odběhnu třeba uvařit kafe nebo na WC, jen se za chvíli vracím jako kvočna 😀 Já jsem od přírody dost úzkostná, už jsem si taky párkrát řekla, že bych ji tam třeba mohla nechat dýl, ale pak jsem se vrátila. Naše zahrada je i docela velká, takže mě prostě znervózňuje, že na ni z domova nevidím. Nechtěla jsem, aby to vyznělo, že tě za to odsuzuju, to vůbec ne. Jen prostě kvůli těm různým nástrahám si to já ještě nelajznu na dýl než na pár minut 🙂 A máš šikovného syna. Verunka se sama teda venku vyčůrá, ale jakmile si třeba polije kalhoty vodou, tak je zle a musí se jít převlíknout 😀 Jednou se snad taky odhodlám ji tam nechat samotnou, až budeme mít druhé, tak ji třeba dobrovolně vypustím 😀

@zuzik24 Já právě řeším ještě sourozence, takže ať chci nebo nechci, tak starší už je prostě ten veliký. Kdybych měla jen jeho, určitě to vidím jako ty 🙂

@power700 Tady jde jen o to, že pokud si ten první příspěvek přečtš člověk, který nemá ani páru, o co jde, tak se zděsí. Dle mého je to tam popsáno nešťastně. Definice, nedefinice. Moje děti taky zdraví, když někam jdeme a odněkud odcházíme, či potkáme známého. Syn naopak volá ahoj a mává úplně na všechny (i v Praze a babičky se pak na něj usmívají a mávají taky). Poděkovat i poprosit taky umí. Jenže tady jde o to, že za nima nestojíš jako policajt.
Jinak zatím mi nepřijde, že by se to tu mělo zhádat. proč, jsme dospělí lidé a vyjadřujeme SLUŠNĚ své názory. Nikdo tu nikoho nenapadá, každý vysvětluje své stanovistko. Tak to má být.

@kachen Já to pochopila, žes reagovala na první příspěvek. Ale to mi právě přišlo škoda, protože tady pak bylo napsáno ještě hodně moc vysvětlujícího 😉