Jaký způsob výchovy upřednostňujete?
Ahoj, toto by mě zajímalo, jak jste na tom s výchovou, jaký druh (styl) výchovy u vás převládá?
Ptám se z toho důvodu, že moje známá , která má skoro stejně staré dítě jako já (4,5 roků), upřednostňuje tzv. demokratický styl výchovy. Píše se o něm i jako o stylu ideálním. Zkrácená definice: tento styl dává dítěti svobodu v jednání, možnost rozhodování v rodině. Dítě je po tomto typu výchovy aktivní, nezávislé, tvořivé, otevřené, asertivní, společenské, cílevědomé, vyrovnané. Ovšem- tento způsob výchovy může ale na někoho působit nevychovaně..Např. známá nenutí(nepřikazuje) syna zdravit a děkovat, nechává to čistě na něm, jak se rozhodne a kdy on uzná za vhodné se projevit. Toto je ale pro mě neschůdné. Kde je slušnost, kam se poděla?
Nevím, možná jsem "ze staré školy" a slušnost se už dnes nenosí, ale kam se takhle dostaneme? Je to správné?
Ještě podotknu, že je více druhů výchovy, např. autoritářský, liberální, optimální...
Na netu je toho o výchově celkem dost, dá se tam počíst..
@dagina rok staré dítě bych tady ani nezmiňovala a určitě ho nenazvala hajzlíkem, protože je to vlastně ještě mimino, ale tohle je velkej kluk.... navíc je opravdu na svůj věk velký, tak to vypadá ještě hůř... 😝
@pet.s jo??? počkej, to ji přejde Sofi nesnášela obchody s hadrama, jen potraviny zvládla... ale teď, cca od druhého roku je to pořád jen "Mamííí, poď toupíme Ofince kásný páset, jo? Do gatečků" 😀 😀 😀 nebo tričko, nebo cokoli.... Jo a zuřil, protože zastavila, on ani nechce ven z kočárku, ale musí se pořád jet....
Holky, nechci vám sahat do svědomí, ale ani 3.5 roků staré dítě příliš rozumu nemá (pokud to není holka, ty jsou vyspělejší, mám docela srovnání v okolí). Tím kluka neobhajuju, jen vysvětluju, že všechno souvisí se vším. Bohužel ono takové velmi temperamentní dítě stojí za to i v pozdějším věku. Když už jsme u toho, tak by mu asi pomohlo se pohybově dost vybít 🙂
@zuzik24 nic není černobílé. jsou děti, které jsou nezadržitelně nebezpečné samy sobě, děti, které ani nenapadne "průzkumničit", myslím tak, aby to ohrožovalo jejich bezpečí, mají pud sebezáchovy, jsou opatrné a do ničeho nového a neznámého se příliš nepouštějí. Chápu, že když má někdo to první dítě 😉 ,nebo třeba dvě brzo narozené po sobě, může dojít k nepředvídaným situacím a ty se prostě řeší bezmyšlenovitě, nic špatného na tom nevidím a určitě se to dělo, děje a dít bude. Někdo je navíc startovací, někdo má méně trpělivosti, někomu stačí k výbuchhu opravdu málo.
Ale: naprosté většině těch situací se dá předcházet, záleží na tom, jak se od začátku s dítětem jedná. Období vzdoru je jasná věc, a když se k tomu přidají zákazy, výhružky, tresty, neustálé NEDĚLEJ TO, NESMÍŠ, NESAHEJ... je z toho jen kolotoč: dítě ve svém vzdoru právě naopak tyhle věci dělá. S chutí. Je to v něm.
Čím víc zákazů, tím víc důvodů je porušovat.
Jediné, co jsem doma ochránila, byly zásuvky-záslepky a léky a čistidla jsem dala mimo dosah, nahoru, ostré nože mám na magnetu nad linkou. Ostatní nevím, co by mohlo být tak strašné, když dítě najde. A hledá to jen a jen proto, že je to pro něj zajímavé, že to chce vidět, zkusit, a od rodiče přijde NE,NESMÍŠ. A ono chce o to víc a už to jede.
Když se dítěti nabídne nůž, naučí se s ním zacházet, vysvětlí se mu, že s nožem si může pracovat JEN s někým u stolu, tak se potlačí ta nezkrotná touha pokoušet osud. Uspokojí se potřeba pátrat a zkoumat, když se to dítěti dopřeje ve správnou dobu a dost často, absolutně nehrozí, že by dítě najust a v nevhodnou dobu vlezlo, vybralo nože a pižlalo s nima kabely od pc. Podstatné je to pozitivní - jak ANO, ne jak NE.
Petra jsem tahle vedla cca do roka a půl, měl svůj malý příborový nůž, opravdický, s ním jsme u stolu krájeli modelínu, později na prkénku u linky s nožem v ruce trávil dopoledne den co den, když jsem vařila, vždycky chvíli. nechala jsem ho krájet to, co šlo - i to, co jsem nepotřebovala, vařené brambory, vajíčka natvrdo, jablka...ve dvou letech jsem málem přišla o tchýni, když jsem petra v srpnu posadila k malému stolku, dala mu prkýnko a houby a on je všechny nakrájel na malé kousky🙂. Prej ježíš takový malý dítě a nůž 😎 😎 .
Nikdy mi nevzal nůž bez mého vědomí, tajně, schválně.
To je jen jedna z modelových situací. stejně se dá zacházet s tím slavným: přeci ho nenechám vlítnout pod auto, přeci musím zamknout nůžky na sto západů, přeci nemůže dostat skleničku, spadne a pořeže se....všechno jde, když se chce.
Jsem tam, kde jsem byla včera - není problém dítěte, co dělá, ono je vedeno touhou, věkem, pudem...problém je rodič, který mu to proti jeho vůli upírá, přitom často zbytečně.
@bocinka - já zažila teď nedávno něco podobného. Šla jsem s kámoškou a jejími dvěma syny na hřiště, kde jsou vedle sebe dvě cca 5 metrů dlouhé, poměrně prudké skluzavky. No a můj mladší syn se o jednu z nich dole opřel. Viděla jsem, že obě skluzavky jsou volné, tak jsem ho nechala. No nicméně kamarádky starší syn (5 let) vylezl nahoru a svezl se poté, o kterou byl opřený adam (ikdyž si mohl vybrat tu volnou nebo zavolat, ať adam uhne - V 5ti letech by na to rozum mít mohl). Každopádně najel na adama svýma botama do prsou až adámek odletěl snad 2 metry. Kamrádka mu řekla, ondrášku to nesmíš, ve mne by se teda krve nedořezal. Nicméně s kámoškou kamarádím už dlouho, vím jak kluky vychovává. Ondra je opravdu trochu jiný a myslím, že jeho výchova není úplně jednoduchá, mladší syn je úplně v pohodě ...
@pet.s tak v tomhle s tebou výjimečně nesouhlasím - agresivita potlačená další agresivitou, to nikdy v dějinách lidstva k ničemu dobrému nevedlo a to co píšeš - to se nedělá, ani ve vzteku - tak pak si vlastně odporuješ - ty mu na zadek dát můžeš,ale dítě nemůže plácnout druhé dítě....
@bocinka jenže to, co píšeš, nemá s demokratickým způsobem výchovy vůbec nic společného. mě to moc mrzí, že si lidé myslí, že dítě, které není soustavně okřikované, buzerované, peskované, případně bito a otloukáno, je dříví v lese, které si dělá co chce, Tak to není. Moje dítě má hranice, dokonce jsem možná někdy navenek "přísná", prcek není prevít, co si dovolí ke každému cokoliv....jenom jsme ty hranice nastavili spolu, v klidu, podle potřeb, které v tom kterém období měl.
souhlasim co pisete, ono fakt mi prijde velky rozdil mit doma holku nebo kluka, oni jsou opravdu vic agresivni, a potrebujou hodne fyzickou aktivitu, dlouhe prochazky nebo behani po zahrade aby to vybili. kluci nekdy ublizuji fyzicky a myslim ze ve trech a pul letech jsou fakt jeste mali, i kdyz by to delat nemeli tak je clovek nemuze fyzicky trestat, ja si myslim ze kdyz je dite nejake narusene musi byt problem nekde ve vztazich v rodine, bud u rodicu nebonekde takhle, urcie trestat takove dite fyzicky nebo mu nadavat do hajzlu to je fakt jeste horsi....
Teda holky, od té doby, co to tady čtu - cca 3 dny, tak naše Luci 3,5 roku, začíná nějak extrémně projevovat své emoce a přání 😕, ale řekla, bych, že to má ze školky, vždycky něco nového odkouká a pak to zkouší doma, to je přechodné 🙂.
Ale že nám ty prckové dávají školu do života 🙂.....
Dobrý den,
zaujala mě vaše diskuse. Podobným tématem se zabývám ve své diplomové práci, která je zaměřená na to, co v dnešní době znamená být dobrou matkou. Jaké má taková matka názory a jak vychovává své dítě? Touto cestou hledám matky, které by se podělily o své názory. Naše spolupráce by měla podobu rozhovoru. Doufám, že můj příspěvek příliš nenarušil vaši diskusi.
Zastáváte názor, že dítě potřebuje jasná pravidla a mantinely? Ve společnosti přeci také existují jasné hranice, co se smí a co už ne. Pokud máte stejný názor, budu velmi ráda, když mě kontaktujete.
Podmínky účasti:
1. Jste momentálně na rodičovské dovolené
2. Máte 1 narozené dítě
3. Vaše dítě je ve věku 2-3.
Jak se zúčastnit: Kontaktujte mě prosím na emailové adrese mayerovak@seznam.cz. Pošlu Vám více informací a zodpovím Vaše dotazy.
S pozdravem
Bc. Karolína Mayerová
ahoj demokraticky styl vychovy ? tak ten se mi libi jen podle knihy Respektovat a byt respektovan, jine veci ani neznam. ale zdravit by deti mely, i dekovat, myslim ze i desatero, az jsou starsi neni spatne, i trochu zaklady krestanstvi, ale te dobre stranky krestanstvi...myslim ze je dulezite dodrzovat tradice ale taky jit trochu s dobou...treba je fakt ze komunikovat se s detma da uz lip nez stylem udelej to, bez na zachod, jez.