Je pravda, když se říká jedno dítě - žádné dítě?
Zajímalo by mě, jaký na to máte názor. Moje kamarádka říká, že si druhé dítě užila víc, protože už věděla co a jak. Je opravdu jednodušší zvládnout dvě děti než jedno? Mám doma raráška, tak se mi to nezdá....
Asi jak pro koho.. 🙂 Někdo zvládne čtyři děti levou zadní a někdo se hroutí už při jednom. 🙂 Taky záleží na věkovém rozdílu, když už je větší to starší, víc si mimča asi užiješ, pokud je máš víc věkově blíž, je s nimi víc práce. 🙂
já chci děti určitě dve ne-li víc jedno je málo... znova chci to male miminko.. 🙂 rychle to uteklo..náš malej je pěknej raubíř ještě jednou tohle aa odvezou mě 😀 za 15týdnu rodím .-D snad to zvladneme...stojí to za to...je na každým jak se cítí ..pro mě je jedno rozhodně málo...
každej na to má jinej názor a nemyslím si ,že jedno dítě je málo. já třeba po druhém netoužím a malej Beníček mě naplňuje
Jedno dítě žádné dítě - jak kdy a v jak které situaci 🙂 Je jasné, že se dvěma dětma je víc práce, třeba jen teď v zimě, než se vyštracháme na procházku, uf! 😀 Je to náročnější na organizace, zvlášť později, když třeba jedno dítko už chodí do školky, nebo jedno do školky, druhé do školy apod. ALE je taky spousta situací, kdy je větší pohoda mít dvě děti, než jedno 🙂 Třeba při hraní. Hezky to jde vidět, když jsem doma jen s jednou cácorkou, že vyžaduje mnohem víc pozornosti, než když jsou doma obě a hrají si spolu. S Aničkou jsem si musela mnohem víc hrát, když byla menší, než teď s Leontýnkou, která je maximálně spokojená se sestřičkou. Jasně, občas jsou rvačky o hračky apod., ale vydrží si spolu hrát dlouho a dlouho, a já mám kolikrát víc času pro sebe, než když jsem měla jen jedno dítko 😉
můj první syn byl a je pěkné číslo, jako miminko nespal, ve dne v noci vzhůru, uřvánek uřvanej, věčně za prdelkou. K druhému jsem se nechala trochu umluvit, i když jsem samozřejmě v skrytu duše toužila po miminečku.
Když synovi byli necelé 3 roky, narodili se mi dvojčata 😀
TAkže u nás opravdu platí jedno dítě, žádné dítě.
Ale je pravda, že jsem moc věcí s dvojčatama tak neřešila. Nehroutím se s každé rýmičky, kašle, pupínků, opruzenin. Máš praxi v oblíkání, přebalování, nejsi ze všeho tak vykulená. Prostě si to užíváš 🙂
Já mám doma mrnouse dva 19 a 3měsíce. Jsem daleko víc v klidu, než když jsem měla Elišku, dokážu si víc vážit volného času. Z dětí jsou už ted celkem partáci, už si spolu začínají hrát. Eliška byla jako miminko naprosto příšerná, ale ted je to fakt jiné. BYla by škoda děti o sourozence ochudit. Co jim nestihnu dát já, to si dají navzajem 😉
já jsem měla to jedno dítě naprosto infarktový. Od narození reflux. Co snědla, to vyblindila. Od tří měsíců nespala ani v noci ani přes den. Srovnalo se to kolem půl roku, kdy zase začaly zuby 🙂 Super je to až teď od roka. Za pár dní rodím dvojčátka, rozdíl mezi dětmi nebude ani dva roky. Tak snad přežiju 😀 Snad jsme si to "náročné" dítě už vybrali s dcerkou 🙂
Tak u nás to určitě není, že bysme o synovi nevěděli 😀 Od malinka ho trápili prdy, reflux, byl hodně uplakaný, přes den téměř nespal a donedávna vyžadoval plnou pozornost, neskutečnej řev i jen když jsem šla na záchod... Teď už je to mnohem lepší, takže se těším, až nám v květnu ten kolotoč začne nanovo 😀 Ale určitě to bude lepší v tom, že nebudu ze všechno vyjukaná, už pojedu v podstatě najisto..
Neni to pravda. Kazdy na to ma svuj nazor, svuj pohled. Uz jsem v okoli slasela spoustu "chytrych" poznamek, kdyz jsem rekla, ze po druhem diteti netouzim. Treba za par let zmenim nazor, ale ted myslim ze urcite ne. Kazdeho vec🙂
z meho pohledu....ja musim rict, ze mam snad vice casu nez s jednim..... preci jen si chvilku vyhrajou nez se zacnout prat🙂) ale neumim si predstavit mit deti blizko od sebe... cca rok-dva. Syn mel reflux -do roka neustale rval spal 10 minut denne a na dceru bohuzel nezbyvalo moc casu - uz ji bylo 4,5 roky a dokazala to pochopit i kdyz samozrejme zarleni prislo....
ale nemyslim si, ze jedno dite zadne dite.....
Jinak mas jeste fakt prcka, ve veku, kdy je s nim jeste dost prace ..... takze pokud nemas myslenky na druhe nedivim se
Ja zacla touzit az kdyz dceri bylo tak 2,5
at jedno dieta je podla mna super.Z pohladu dietata a buudcnosti si mylsím,že je fajn mat aj surodenca..rodičia tu predsa len večne niesu a rodina je rodina,Kamarátka ti rodinu nenahradí..Podla mna nieje pravda,že jedno dieta žiadne dieta.vobec.
Všetko má svoje pre aj proti,ja spatne ked si tak spomínam,bolo ovela jednoduchšie žit len s jedným dietatom,pohodlnejšie-s dvomi je to uplne iné.
Ale ono vel azávisí aj od dietata.Pre mna je jednoznačne tahšie zvládat jedno ako dve.
Jedno dítě je až až. Zejména, když je malé a je kolem něho kolotoč - přebalit, nakrmit, uspat, pochovat, pohrát a je mamča více méně na vše sama (bez hlídacích, venčících babiček, tetiček, tatínka...). Takže já jsem si říkala, že když druhé mimčo, tak to 1. musí umět na nočník, chodit a samo se částečně obsloužit (najíst, pít z hrnčeku, obléci, svléci ...). Upřímně si neumím moc představit mít čerstvé, voňavé mimi a k tomu třeba 1 - 1,5 roč. dítko. To musí být masakr a ty maminy, které to zvládají maj můj velký respekt a obdiv !! Takže mi teď zkoušíme to druhé, tak jsem zvědava, co mě (resp. nás) čeká a docela bych ocenila, kdyby se mohlo narodit již ve věku 1,5 - 2 roky 😀
Mít jedno dítě je pohodička 😎 Mít dvě děti, pohodička je pryč 😀
Jak kdy... Syn byl narocnej, ani ne tak urvanej, jako zdravotne. Hlidani moc nemame, spis vubec. Kdybych premejslela, jak to zvladnu, druhe nemam, presto jsem ho chtela a nasla si k nam cestu asi o pul roku az rok driv, nez jsme ji planovali 😀 Odvdecila se, je urvanejsi, akcnejsi, ozve se, na rozdil od syna se zadarilo kojeni, zdravotne byla OK, doba po porodu byla super. Ted je to cim dal narocnejsi, ale jsme kompletni spokojena rodina. Mne by to jedno dite chybelo. Kdyz mam jen starsiho, den je skoro stejny, kdyz mam jen malou, je to pohoda daleko vetsi nez se dvema. Do budoucna uvazuju o tretim. Jak pise @dlabinecka co jim nedam ja, daji si sobe navzajem, to se mi moc libi 🙂
JInak vetu "jedno dite zadne dite" nikomu necpu, reknu si to s kamoskama, co ty dve maji, ale na matky jednoho rozhodne nechytracim, sama jsem ty reci nesnasela. Kdyz je clovek v pohode, zvlada i dve divoke deti, kdyz je nejaky trapeni, nemoc, nepohoda v rodine apod, spatne se zvlada i jedno hodne.
no já nějak nikdy neřešila jestli budu mít jedno dítě,nebo víc,sama jsem ze tří holek,holky jsou o dost mladší,takže jsem si tak nějak to miminkování užila a natrénovala s nima,přece jen mi už bylo deset,a postupem času jsem došla k závěru ktreý se mi potvrdil několikrát i přímo v mém celkem blízkém okolí,že jedno dítě je o strach-spoužák jedináček zemřel o prázdninách po osmé třídě na rakovinu-nečekaně,pak jedné paní srazilo auto desetiletou holčičku,další mít už nemohli,a poslední příhoda,že lidem,od kterých jsme kupovali domeček zabili kluka při autohavárii,předtím další nechtěli a teď se jim narodila holčička jako předvánoční dáreček,takže u mě je to víceméně přesvědčení,že mít radši víc dětí,ne jako náhradu,kdyby se něco nedejbože stalo,ale proto aby jsem se případně nezbláznila,kdyby......A rozhodně teda neřeším,jestli některý brečel víc nebo míň-samozřejmě srovnávám,ale tak nějak automaticky-ti první se spolu zabavili,malého musíme bavit my-nebo spíš baví on nás,a i když je nás na něj vlastně pět,tak nás dokáže pěkně zničit a utahat,zrovna včera,byli jsem na menším výšlapu a i když běhá normálně o sto šest,tak včera se zaseknul a nechal se celou cestu nosit v krosně a takových případů by se našlo a najde postupem času hodně
mam 19m syna a za 9 tydnu porodim druheho...strasne se toho bojim, co bude a nebude...ale prvni syn je natolik klidne dite, ze o nem ani nevim, sam si hraje, sam se uci, proste dite jak ma byt, nevzteka se, ale uz vidim, jak druhe bude uplny opak a ja se pak budu hroutit a mlatit se do hlavy 😀
myslím, že to není jednoznačné, záleží na povaze dítěte. Prvorozená byla od malička uplakánek, neklidná, špatně spala a vyžadovala neustálou pozornost, nevydržela si hrát chvíli sama a když byla vzhůru tak brečela takže mi to opravdu nepřišlo jako nějáká pohodička a když jsem neplánovaně v jejím roce otěhotněla bála jsem se jak to zvládnu. Syn je dítě za odměnu - od malička spavej, klidnej, dokáže se sám zabavit prostě zlatíčko. Začátky s oběma byly krušné, ale teď bych řekla, že je to super, už si spolu vyhrajou a já si můžu doma něco udělat. Když se mi poštěstí být někdy s jedním z nich sama už je to taky o něčem jiném, s dcerou se dá už domluvit a s malým je to fakt pohodička. Takže za mě - pokud bych měla jako prvního syna opravdu bych řekla, že jedno dítě žádné dítě🙂
Mám dvojčátka a je pravda,že u nás platí jedno dítě,žádné dítě 😀 ,ale to berte s humorem,maminky dvojčátek mě asi rozuměj 😀 😀 .Máme je po dlouhých letech snažení po umělém a musím říct,že i kdyby se zadařilo jen jedno,tak tak budu nejšťastnější 😵 a rozhodně bych neřešila "jedno dítě,žádné dítě"
Tohle vychází z úst matek který jsou na pokraji zhroucení ze dvou a než aby přiznali,že závidí "jen"to jedno tak říkají tohle 😅 Záleží na každém kolik jich bude a chce mít a přiznejme si,že v dnešní době to není žádná sranda mít více dětí,ale to co nám ty cvrčci dají za ten život se to nedá srovnat do finančních hmot 😉 Já upřímně......šedivím z nich,mám nervy na dranc,ale neměnila bych ani náhodou.Taky byl kluk-a je stále ubrečený,prdíky měl až do roka,holka je spíš samorost,takže jsem měla naráz stejná miminka věkově,ale každé úplně jiné a starostí bylo až nad hlavu,ale stojí to za to 😉 Přiznám se ale,že představa dalšího mimča by mě zničila 😀
jedno dítě žádné dítě vám tady řekna trojmatka. 😀 ale jako jednomatka bych vám to neřekla 😀
no tak, na začátku je jedno dítě, máma nemá zkušenost a na spoustu věcí nemá ještě názor, zručnost, takže ji i to jedno dítě velmi zaměstnává...narodí se druhé dítě, je to ještě větší nápor..ale jsou už zkušenosti s jedním dítětem, ale vznikají nové situace při soužití dvou malých dětí...
řekla bych. že především záleží na povaze miminka a schopnostech maminky - maminka, ktrerá si je sebou jistá a která má spokojený usměvavý miminko, se kterým nic neřeší, bude v pohodě, vyklepaná a nervozní maminka a uřvancem, kterej nespí a nedá se s ním pomalu si ani dojít na WC bude vyřízená. Já měla prvního spokojenýho a nic moc jsem neřešila, ale třeba mě hrozně bralo nevyspání. Přes den supr, ale v noci jsem byla na mašli. Co 2h vzhůru, kojit, přebalit, uspat, uložit dopostýlky, pak 3x vstát dát dudlíka... no, ušetřila bych si dost, kdybych si ho hned vzala do postele 😉 Druhej byl neodložitelnej uřvanec a já pochopila, co tohle úsloví znamená... Já říkám, že dvě děti pro mě byly za trest, tři jsou skvělý 😉
U mě to platí 🙂 U jednoho dítěte máš 100% času se mu věnovat, a když usne, máš relax... Takhle to mám všechno 2x, a jsou i horší chvilky, když mladší se chce chovat, a starší stavět Lego, tak už fakt nevíš, kam dřív skočit... Ale i tak je to krásný a pořád si říkám, může být hůř - třeba trojčátka, že jo 😅 , zvlášť když jsou malý a ještě si spolu nevyhrají...
Tak to pravda určitě je. Je logické, že se dvěmi dětmi je o něco více práce, např. se zminovaným oblíkáním v zimě nebo , když se chystáte celá rodina na výlet, tak taky více trvá, nachystat věci pro dvě děti, než pro jedno. Nebo když vypravuješ dítě do školky, tak pokud nemáš hlídání pro mladší, tak musíš sebou vzít i tu mladší, takže to trvá o něco déle. Já měla starší dceru docela hodnou , ale nechtěla mi hned od začátku sát, takže jsem 5x denně odsávala do 15 měsíců , tedy od 7 měsíce to už bylo pouze 3x denně, ale měla jsem na ni dost času, takže jsme hodně jezdili na výlety třeba na kole, na bazén, hřiště apod, . Ted je to trošku horší a je pravda, že ta mladší je o to ochuzená, což mě mrzí, ale moc se těším, až bude starší a můžeme opět všichni jezdit na kole . Manžel je do večera v práci, takže to většinou musíme zvládat ve třech.
Abych se přiznala, hláška jedno dítě = žádné dítě mě vždycky rozčilovala a rozčiluje i teď. Jasně, že se dvěma dětmi je to náročnější, ale že by se jednomatky kopaly do zadku, to si nemyslím. Je to srovnávání nesrovnatelného a ženské co mají dvě děti mají tendence to těm, co mají "jen" jedno dítě, předhazovat, jak to, že nestíhají to a to, když ony s dvěma dětmi toho zvládnou daleko víc.. Lehce pozapomněly, jak na tom byly ony samy, když měly svoje první dítě. Tolik k nešťastně zvolenému názvu. Nicméně je pravda, že druhé dítě si maximálně užívám. Už v porodnici z toho člověk není vyplesklý, nebojí se na miminko sáhnout, převléct a tak. Obecně řeší míň kravin než u prvního. Na druhou stranu je míň času na nějaké vyvalování se a ležení celý den v posteli s miminem se taky nekoná, právě díky staršímu dítěti. Člověk se naučí zvládat víc věcí, protože už ví co a jak a hlavně je zvládat musí. 😉
@camelinka , asi mám obavu, že příspěvek @marecek4 nebyl správně pochopený (navíc díky tomu, že je to Otázka, nemůže dál reagovat).
Ona si určitě nemyslí, že si víc děti někdo pořizuje proto, aby měl pro jistotu náhradní, kdyby nějaké umřelo. Já to spíš pochopila tak, že když má někdo opečovávaného jedináčka (ať už úmyslně nebo ze zdravotních důvodů), a něco se stane (nebuďme až tak naivní, že se to stát nemůže, bohužel, i tady existuje takové téma, kdy taková strašná tragédie v rodině přišla), v rodinách s více dětmi mají rodiče ještě pro koho žít.
Psané slovo se někdy špatně pochopí, doufám, že se to nestane i v mém případě.
Ale maminky andílků možná potvrdí, že pokud měly další děti, měly pro co žít, i když je ztráta velmi bolí a do konce života nepřestane, ale měly další děti, o které se mohly starat, kdežto maminky jednoho dítěte měly třeba i jiné myšlenky........ ☹
Každá z nás, když kouká na své dítě/děti má prostě čas od času takové myšlenky, že by se jim mohlo něco stát, když zrovna v televizi proběhne nějaká kauza únosu, úmrtí dítěte apod.
Ale to jsem odbočila.
Za sebe nemůžu prohlásit, že jedno dítě je lepší nebo horší než více. My s manželem si vždy přáli víc dětí, každá naše dcera je povahově úplně jiná (tak jako je jiný každý jeden člověk), takže jsme vždy věřili, že u jednoho nezůstaneme, a kdybych se měla řídit jen podle toho, jaký byl první porod nebo jaká byla dcera jako miminko, další už nemám.
Druhá dcera byla jiná a třetí je zase jiná, řekla bych, že je za odměnu, je to zlatíčko, má velkou výhodu starších sester, opravdu když jsou velké holky doma, zvládnu víc věcí (pokud se zrovna všechny vzájemně nehádají 😀 ), ale protože velké holky už jsou od ní přece jen věkově dál, přemýšlíme ještě o parťákovi i pro ni.
Prvomatka to má horší v tom, že většinou neví, co všechno se bude dít, studuje chytré knížky, hltá rady zkušenějších, ale vlastní zkušenost je nepřenositelná, rada je fajn, třeba i pomůže, ale nemůže se aplikovat na všechny.
Při dalších dětech už se opravdu neřeší drobnosti (nechci psát banality, protože i já sama jsem byla vyplašená z různých pupínků, zvýšené teploty apod.), ale ještě v normě.
Na jiné věci jsme byla flegamtik a když jsem čekala třetí, myslela jsem, že už mám všechno v malíčku a paradoxně díky velkému štěstí u porodu jsem začala v různých situacích panikařit, jak moc jsem se o ni bála.
Jsem se nějak rozepsala..... 😅
jedno dítě je méně práce,co do oblékání a vypravování vůbec,praní a pod.ale mít dvě mi jinak už nepříjde takový rozdíl,zvláště teď když už si spolu i na chvilku vyhrají a bude líp,v tomto je to obrovská výhoda,je ale fakt že někdo má jedno a velmi náročné dítě a mít to 2x by byl očistec ale také je pravda že druhé dítě si užívám víc,nejsem tak zaskočená,vím co a jak.Já bych jedno nechtěla ani omylem a naše neplánované třeťátko je pro nás velká radost 😉
@jasminy to se asi nedá přesně říct... hodně záleží na tom jaké to dítko je povahově ale taky je to hodně o tom jak to vnímá sama ta maminka.. jsou mámy které s přehledem zvládaj i 5 zlobivých dětí a naopak mámy které se hroutí i u jednoho hodného dítka..
jinak na tu otázku ti asi každá maminka (nebo většina maminek) která má jedno dítě řekne že to až tak asi pravda není ale ty které mají už dvě a více dětí ti zase řeknou opak... že s jedním to opravdu bylo všechno jednodušší (a to i kdyby ty dvě děti byli moc hodný) 😉
každé dítě je jiné - někdo má to první tak klidné, že o něm skoro ani neví, tak jde s klidem do druhého. jiný má první dítě tak náročné na péči, že si k němu druhé neumí představit.
a taky je to o povaze člověka, někomu prostě jedno dítě bohatě stačí, víc jich třeba ani nechce.