Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Jsem hrozně nervní a vystresovaná

nikolaamiminko
28. čer 2019

Vždycky jsem taková byla, nervy, stres, strach... ale co máme dítě, tak je to ještě horší. Mám pocit, že si to mateřství kvůli tomu nemůžu užít a syna tím zbytečně prudim (i manžela a vlastně všechny), ale nemůžu si pomoct. Tak třeba u vody - místo abych si užívala krásný den a byla ráda, že si syn vyhraje i chvíli sám na písku, tak se nervuju - aby byl namazanej, aby si nesundaval klobouček a neměl úpal, aby pil, aby jedl, aby se nepokadil do písku, aby ho nebodla vosa. Prostě pořád všechno kontroluju a nervuju se a vymejšlim nejhorší scénáře. Jsem neustále napjatá a jako bych měla balvan na prsou, pořád, bez přestávky, nemůžu si vydechnout...

simanov
28. čer 2019

@nikolaamiminko to chce klid, mam to same.. Akorat treba co se tyce uklidu, aby vse bylo spigl nygl jak se rika...Uvarit apod..Pry jsem s tim taky uz nekdy az moc protivna..puntickar.Vzdy jsem citila stres, ze vse co chci nestihnu...Nasla jsem si pak cas i na sebe.. Je to tezky, vim....Ale stoji to za to. Sama nekam zajdi pokud bude mozne hlidani, neco pekneho si kup, zajdi ke kadernici, na nehty. Nebo si udelej kosmeticky vecer az bude prcek spat...Nespechej,klid....Ono se to nepodela 😊

lenka333333
28. čer 2019

@nikolaamiminko jako bych videla sebe. Porad samej stres, vse jsem musela mit pod kontrolou. Nejhorší to bylo, kdyz sly holky na prazdniny k babicce. Jsou dost oblecene, namaze je babicka... S manzelem jsme se diky tomu odcizili, byla jsem hrozna. Ted uz je to stokrat lepsi. Holky uz jsou vetsi( 6,3), vratila jsem se zpatky do prace a jsem vic v pohode a neresim uz prkotiny. S manzelem jsme si k sobe zase nasli cestu.
S odstupem casu vim, ze jsem byla nesnesitelna a otravna, ale nemohla jsem s tim nic delat. Prvni zmena nastala, kdyz jsme se s manzelem zacali bavit o tom, ze se rozvedem. A jak deti rostly bylo to lepsi a lepsi.
Rada, bych vam napsatla, budte v klidu a uzivejte si prcka, ale sama vim jak je to tezke.

nikolaamiminko
autor
28. čer 2019

@lenka333333 Snad se to u me take zlepsi az syn povyroste, taky teda uz neni uplne miminko (1,5 roku) ale no...porad stresuju, sice min nez kdyz byl novorozenec, ale porad ;(

rajecka
28. čer 2019

A můžu se zeptat, kolik je ti let? 🙂 myslím, že starší maminky asi musí být z podstaty trochu víc "vynervené" než ty pod 30. Na tohle asi žádná rada není, to si musíš vyřešit v sobě. Myslím, že čím bude chlapeček růst, tím se víc uvolníš, přece jen teď je ještě dost malý a člověk ho musí mít pod dozorem, pak už budou situace, kdy mu budeš věřit, že je správně vyhodnotí a domluvíš se s ním.... Ale určitě na tom pracuj, já sice nejsem úplně nervák, ale zase jsem taková černá kronika, bojím se všeho a myslím, že minimálně na starší dceru jsem to přenesla. Je dost bojácná, nevěří si, a řekla bych že má malé sebevědomí. Takže se taky snažím svoje strachy dusit v sobě a podporovat jí, že všechno zvládne 🙂

nikolaamiminko
autor
28. čer 2019

@rajecka Haha no je pravda ze 20 mi neni, aktualne 33, ale ja takova byla uz i v tech 20 (ne tak moc jako ted) ale vzdycky hroznej stresor.

lenka333333
28. čer 2019

@nikolaamiminko ja si svym chovanim znepratelila i meho tatu. Mela jsem vyhrady jak si s holkama hraje jak na ne mluvi, no proste trubka jsem byla. Ted uz to tak neprozivam. Uz nemam tu potrebu za deti stale rozhodovat. Zvládnou spoustu situaci samy. Uvidite, bude to lepsi. Netusim jestli si s tatou k sobe ještě najdem cestu a budeme si zase tak blizci jako kdysi. Mrzi me to, ale tehda jsem to tak citila a musela jsem rozhodovat uplne o vsem kolem deti☹

nikolaamiminko
autor
28. čer 2019

@lenka333333 Ojoj, to me mrzi, ale presne to chapu, ten pocit, ze za svoje dite jsem zodpovedna jen ja sama a vsichni budou delat to co chci ja! Moje rodice nastesti v pohode, ale u tchanovcu me muze vzdycky vomejt, treba kdyz tchan syna asi v 8 mesicich zvedl ze zeme za rucicky nebo kdyz mu na roce chtel dat bramborak, ale furt to jsou prkotiny a nehadame se, jen je poprosim aby to nedelali a oni poslechnou...minimalne kdyz se divam 😂

verace81
28. čer 2019

Mě sestra říká že všechno vidím moc černě. Mám taky takové ty špatné scénáře v hlavě. Pro mě jsou děti největší štěstí ale taky doživotní strach, kterého se nezbavím. Buď v klidu a hlavně se nestresuj 😉

malanoha
28. čer 2019

@nikolaamiminko Takova je nase babicka a je to extra - super - nesnesitelne otravny... Kdyz jsme nekde společně, tak porad jenom kontrola a stresovani, jestli je moje dcera dobre namazana, vycurana, napita, v klobouku... A nejhorsi je to ted nekde u vody. Uz ji kolikrat radsi ani nebereme nikam s sebou, aby jsme si mohli uzit den v klidu.. Radim se v tomhle smeru ovládat a ideálně se toho zbavit. Ostatnim to dokaze dost otravovat zivot.

klaarusa
28. čer 2019

@nikolaamiminko
Tak teď jsem si myslela, že píšeš o mě. Já jsem totiž úplně stejná povaha. Vždy jsem stresovala, ale co se narodily děti, je to daleko horší. Vždy mi v hlavě běží všechny katastrofický scénáře, a všechno prostě beru spíš v tom negativním směru. A nepomůžu si, i když kolikrat vím, že neni přece tak černe...Manzel je úplný opak a za 13let poznal moji povahu. Snaží se mě uklidnovat, chápat...ale já si '' pořád jedu svou''. Prostě povaha, ale máme to v rodině, takže geny se nezaprou.

atisa
Autor odpověď smazal
Zobraz
atisa
28. čer 2019

Zkuste pravidelně pít heřmánkový čaj nebo si koupit čínskou směs zklidnění zčeřené hladiny. No a pak si třeba najít nějakou techniku, která vám bude vyhovovat. Dobrá je vizualizace, protože mozek nerozlišuje mezi představou a skutečností...
Nedávat prostor černým scénářům. Vysmát se vlastním myšlenkám... Zkusit nereagovat na nepříjemný pocit. - Někdy je to i celkem zajímavé pozorovat co se stane. Uvědomit si, že jsou to jen myšlenky, hlodající v mozku. V tomto ohledu je skvělá kniha od Eckharta Tolleho Moc přítomného okamžiku.

Přebudovat si ty vyjeté koleje v mozku. Krůček po krůčku. A když se pak za 5-10 let ohlédnete, něco se musí změnit. 🙂

lenka333333
28. čer 2019

@nikolaamiminko jj, to je presne ono

azanka
28. čer 2019

Taky jsem to tak chvilku měla. Syna jsem pořád převlíkala, aby byl v čistém. Každý pupínek jsem zkoumala, jestli to není meningokok. Diagnózy podle internetu, pořád jsem byla v pozoru. Pak se mi, ani nevím jak, podařilo hromadu věcí vypnout a žije se mi mnohem líp. Ale jak se to povedlo, to těžko říct. Asi když jsem viděla kamarádky syna, ti jeli na pohodu od začátku.

prejeta_zaba
28. čer 2019

Všímám si, že do jisté míry tohle v sobě má každý (někdo s čistotou, jiný s kosmetikou, s bezpečností, s nemocemi, s ubližováním...) i ti největší "nehrotiči" a pohodáři občas pronesou něco jako "bacha na auta", pozor ať nesrazíš tu paní, vem si klobouk atd. Je jasné, že o děti máš strach, to asi každý. Ale je prostě potřeba to vědomě krotit, jinak z tebe bude okolí brzo na prášky a radši se ti budou vyhýbat. Nejvíc nesnáším takové ty hysterické "radily", kteří neustále na dítě (které z toho ještě ani nemůže mít rozum) ječí pozor ať... nespadneš, nestoupneš na vosu, se nepočuráš, se nespálíš... ale nehnou ani prstem, aby třeba to dítě zabavili jinak nebo něco udělali místo aby jen šířili paniku. Ještě žádná taková poučka někoho neuchránila od pádu/spálení/píchnutí včely...Prostě si u 3/4 věcí řekni "A co, bože" tak ho píchne vosa, no, nebo si chytne na troubu, zjistí, že pálí, jejda "vo co gou". Neříkám, že ho máš nechat běhat po dálnici nebo po sobě lít vařící vodu, ale že nebude namazanej na sluníčku, na to fakt ještě nikdo nikdy neumřel. 🙄 Zrovna s tím mazáním - já ani moje děti jsme se snad nikdy nemazali tady těma sajrajtama na slunce a na hmyz a nikdy nám nic nebylo. Jako chápu, že někdo má strach, aby mu dítě neskočilo pod auto nebo nespadlo do studny, ale že se nenamaže opalovákem, který má mnohem horší složení než působení slunečních paprsků... 😕 Btw. Znám několik případů, kdy si takhle matinky vychovaly nepoužitelné bojánky až do dospělosti - kvůli tomu "radši ať" (doplňte cokoliv) sedí doma za pecí a raději nedělají nic než aby se jim někde něco mohlo stát. To asi nechceš, co? 😝 Je třeba si uvědomit, že to by člověk fakt nemoh nic, ani dýchat nebo pít vodu, kdyby se měl všeho bát a zkoumat to.

stef9328
29. čer 2019

Popravde u dcery (aktualne za mesic bude mit 3roky) jsem byla to same, uplne opecovavane miminko (vse muselo byt vyvarene,cumlocek spadnul,okamzite vyvarit, vse vydenzifikovane, umyte, novy cumel dat do pusy nevyvareny,neumyty?-to nepripadalo v uvahu, ted? U druhe dcery(necele 4mesice)? Z lekarny zabaleny cumel,hned se zkousel do pusy dat. Na hracky saha starsi dcera s neumytyma rukama(treba venku),pak dava do pusy miminko.....kdybych to uz zacala i tohle resit tak bych se zblaznila. Proste uz na to nemam cas a popravde jsem i klidnejsi a spokojnejsi. Snazte se byt v klidu,reknete si kdyby nebyl pouze syn a mela jste jeste jedno dite,tak proste holt tak by jste neresila intenzivne vse. Vykaka se do piskoviste,tak se vykaka (uklidite po nem),je to dite,uci se. Pichne ho vcela, pichne, aspon se dozvite zda neni nahodou alergicky. ....jo radi se mi dobre, ale verte mi taky veci hodne resim, ale s narozenim druhym ditetem jsem se hodne sklidnila a citim se vic vpohode.

katherinka33
1. črc 2019

@lenka333333 Promiňte, že se vkradam do diskuze. Mám úplně stejný problém, jak tu popisujete vy. Nedokážu s tím ale nic dělat. Mám pocit, že s manželem to pomalu spěje k tomu rozvodu. Nemá pro moje neustále "řešení" pochopeni, svého tátu jsem si znepratelila stejným způsobem. Pořád se hadame, jsem pro všechny hysterka. Jsem v pozici"Všichni stojí proti mně..." Ale nevím, jak z toho ven. Jak jste to konkrétně začala řešit? Mám navštívit psychologa, nebo zkusit nějaké léky, bylinky? Už to začíná být neúnosné. Připadám si tak moc sama proti všem, otravná,... ale zároveň nerespektována jako matka. Někdy mám pocit, že mě do toho dotlacilo okolí. Že neměli dostatek pochopení, pro moje obavy, pro moje přání, jak vychovávat deti, že jsem se musela stále obhajovat, vysvětlovat... a dopadlo to takhle. Pořád se s nimi musím hádat... u mě je to ještě vyhrocene únavou, skoro nespím, mladší dítě je nespavec. Začarovaný kruh a mám pocit, že už mi z toho jen musí hrabnout.

dankamaminka
1. črc 2019
Uživatel dankamaminka je nedůvěryhodný
Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o profil nebo více profilů vytvořených za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od dankamaminka.

@katherinka33 zlato, já tohle řeším pořád. Manžel se tváří jakoby nic, vše má v ***. Tak jsem se na to vyprdla a začala chodit na jógu a to mi neskutečně pomohlo. Jóga je jak zázrak! Dokonce mi pomohla i se spánkem, protože jsem nemohla kvůli stresu spát. Četla jsem príma článek- www.slumberland.cz/magazin/jogou-k-lepsimu-span...
jestli jsi pořád tak vynervovaná jak jsem byla já, tá jóga je fajn. A ještě si uděláš čas jenom pro sebe 🙂

katherinka33
1. črc 2019

@dankamaminka Díky. Je to super nápad, tomu věřím, že joga pomáhá. Už jsem i několikrát na joze byla a fakt mi pomáhá se uklidnit. Bohužel mi to nevychází časově, mám dvě malinké děti, manžel chodí z práce večer. Rodina 300 km daleko, přátelé mají své starosti. Když to stíhám, tak jdu, ale ta pohoda má u mě bohuzel "jepici zivot". Chtělo by to pravidelněji a bohužel se obávám, že to budu asi muset podpořit nějakými bylinkami, nebo preparáty. Že to asi nestačí. ☹

lenka333333
1. črc 2019

@katherinka33 jj, joga to byl taky jeden z mych uniku od toho vseho.

klaarusa
1. črc 2019

@katherinka33 co zkusit Bachovky?

katherinka33
1. črc 2019

@klaarusa Už jsem na ně koukala. Nemáš náhodou tip, kde by se daly umichat na míru. Nebo mi stačí ty Rescue?

klaarusa
1. črc 2019

@katherinka33 koukám, že jsi z Prahy. Zkus bachovy_esence_poradna tady na Koniku.

Sem začni psát odpověď...

Odešli