K večeru mi nechce dcerka spinkat

Je ji mesic prave. A je pravda ze na rukou vetsinou usne. Ale pak kdyz ji kolikrat dam do postylky tak se probudi :( a nebo odpoledne obcas place jen tak v kocarku a nekdy zase usne. S prdikama jsme meli problem minuly tyden ale zacali jsme davat Espumisan kapky a kdyz opravdu velmi plakala a vztekala se tak jsme zkouseli tou tycinkou trochu tem prdikum pomoc. Byli jsme s tim i na pohotovosti a tam nam prave rekli o te tycince. Ale to uz je minimalne 10dni co ji to trapilo

@baruu1994 to je uplneeee normální, prvni spaní, které dětem odpada je prave to před nočním spaním, takže se stopro nemusíš znepokojovat 😉 určitě to dle mě... Nemá zádný zdravotní důvod proste to tak je, mám ze synem stejnou zkušenost a s hodnou okolnosti jsem to konzultovali tehdy s několika lidmi, kteří tomu skutečně rozumi 🙂

@baruu1994 https://www.modrykonik.cz/duvera-v-plac-ditete ... potřebuje tebe u sebe 🙂 (není to rozmar, ale opravdu potřeba)

Děkuji za uklidneni 🙂 akorat jsem se pak bala aby si na to moc nezvykla a neusinala na rukach :(

@baruu1994 deti si tak casto zvyknou na usinani pouze v naruci.

Tvůj případ to nejspíš nebude, ale měla jsem kdysi sousedku, než se odstěhovala, a chodívala vždycky večer na pokec (když už měla muže z práce doma). Ale to bylo pořád fňukání - malej mi usnul až teď a to jsem ho dala spát před hodinou..Já jsem si toho sice všimla, ale utvrdila se až tehdy, když se jí narodilo druhé. Darin nespí, Darin se budí, Darin pořád brečí (to bylo slyšet). Pak jsem však postřehla, že jednou jela s Darinkou domů 17 hodin, jindy třeba v sedm večer, ale to samé bylo i u toho prvorozeného chlapce. Pak se mi vlastně "přiznala", co přiznala, já se jí neptala, ale sama řekla, že kojí a kojila podle toho, kdy malej či malá zabrečeli a nějaký po třech hodinách prý nerespektovala, takže dítě přiložila k prsu a ve finále zjistila, že nic ani nevypilo. No a tak to bylo se vším, jednou koupala v šest večer, jindy v osm. Někdy krmila před koupáním, jindy po něm a byl problém na světě. Můj názor slyšet nechtěla, do doby, než byla totálně vyšťavená a zkusila malou vykoupat, nakrmit a položit do postýlky. Dvakrát či třikrát ji šla dát dudlíka, ale usnula a spala bez problémů. Malá věděla, že přišel čas na spaní a usnula. Už je to fakt sice delší doba a mluvím s ní již téměř jen po telefonu, ale ten malej má problémy pořád. Naučila ho spát s nimi, usínat na ní, či v náruči a to má jít možná už do školy

@baruu1994 vydrz! Ty prvni mesice je to s tim spanim furt takove vselijake. Dulezite je zavest ritual, aby si mimco postupne uvedomilo, ze ted se bude jist, ted se bude spat apod. Delej, pokud mozno vse kazdy den porad ve stejnou dobu. Jste me napada, nekoupes pred spanim? Kdyz mela mala taky ten mesic, tak ji koupel vzdycky probrala a pak dlouho trvalo, nez usla. V techto pripadech doporucuji koupat drive nez pred spanim nebo dopoledne. My jsme to teda nepraktikovali, nakonec se to s tim usinanim po koupeli nejak poddalo. Jedine, co opravdu zabere je cas... My zpocatku uspavali taky treba na balone, v ikeackem Vladko kresle apod. Mala si na to samozrejme zvykla, ale nelamala jsem to pres koleno, neodbouravala jsem to za kazdou cenu, postupne jsem pak ubirala a ubirala na intenzite a case, az mi zacala usinat sama v postylce. Ale ani ted to neni obcas uplne super, jsou dny, kdy usne hned, jsou dny kdy az za pul hodiny co ji dam do postylky apod. Proste tohle k materstvi patri, nema cenu resit proc... Je to ale na bednu, to verim. Mne uz se chtelo tolikrat tak silene spat a mala furt juchala, oci jak tenisaky a ne a ne usnout. 😀 A jinak ty koliky... doporucuji homeopaticke cipky Viburcol, pomohly nam preklenout to nejhorsi prdici obdobi, vzdy jsem dala pred spanim, mala se zklidnila a krasne se vyprdela. Akorat se nesmi kombinovat s Babycalmem, musi byt mezi nimi aspon dve hodiny odstup. 😉

Určitě zavést rituály a dodržovat je. Přesně jak vypráví @ivonapop. Do toho 2. měsíce jsme si všimli, že malá je večer neklidná a plačtivá, když něco nabouralo její režim. Později jsem si přečetla, že je to kvůli nezralému nervovému systému a že jsme ji prostě něčím předráždili (jízda v autě, delší procházka ve vedru apod.). S tím usínáním, v šestinedělí taky malá usínala kolem 22h. Ale snažili jsme se už od večera ztlumit světla, nebýt hluční...prostě ať si pomalu "uvědomí", že domácnost usíná. Dřímala potom v lehátku a my čekali kdy zabere a pak ji přenesli do postýlky. Ve dvou měsících jsem ji nejprve ukolébala a uzpívala na rukou a později jsme zkusili okoupat, nakojit a položit do postýlky. Světe div se, snáší to výborně a víceméně hned spí nebo jdu dát 1-2krát dudlík. Časově jsme každý den na 20h, což je luxus a snad jí to vydrží 🙂 Takže ten režim miminko přijme, ale chce to opravdu čas a trošku důslednosti.

Je pravda ze nemame 100% ritual. V novi sice vetsinou vstava tak nějak stejne. Ale je pravda ze taky jak kdy usne. Zkusim to tedka zavést s tim ritualem a uvidime. Moc vam dekuji za rady 🙂

@baruu1994 za zacatku ten ritual opravdu moc nefunguje, musis se samozrejme hlavne prizpusobovat potrebam miminka. Ritual zavadej postupne, nejdulezitejsi je ten vecerni. Pres den zatim nemame ritual ani my. 🙂

@baruu1994 Mě teda rituály a režim zabraly super. Po šestinedělí už fungovala jak hodinky. Ráno v šest kojení, pak jsem si ji dala k sobě do postele. Jinak spí v postýlce. Tak hodinku byla vzhůru, hladila jsem jí, mluvila na ni, pak usla. V devět jsem ji nakojila, ať spala či ne a pak už rozhrla závěsy, aby věděla, že je den a vstáváme. Většinou se ale předtím sama probrala. Pak vždycky po kojení byla hodinu a půl vzhůru, pak usla na hodinku a půl a ve 12 zase kojení, i když spala. Pak ve 3 a v 6. Pořád to samé dokola plus mínus půl hodina. Ona je nespavec a usíná přes den jen v kočárku nebo doma v košíku s kolečky se kterým jezdím. Pak v 8 koupání, kojení a spánek. Časem si vytvořila zvyk, že při koupání se uklidní (mluvím na ni potichu, hladím při krémování apod.), pak je kojení u kterého už pospává, pak jí ponosím a během toho zazpívám písničku a pak už šup do postýlky. Pokud u zpívání neusne, položím jí v postýlce ruku na tvářičku a palcem hladím víčka, aby je zavřela. Ale max. 10 minut, pak jdu do vedlejšího pokoje, aby si zvykla usínat bez mé přítomnosti. V noci se budila na kojení skoro přesně ve 12 a ve 3. Pak noční kojení vynechala úplně. Zkus dodržovat určité časy a zvyklosti. Děti mají rády, když se věci opakují každý den stejně. Ale samozřejmě to nelámat přes koleno. A uvědomit si, že děti ten režim pak mění podle věku a potřeb.

Co se týče těch problémů večer, tak to je v prvních měsících normální. Děti si zvykají na svět, trápí je prdiky apod. a pláč je jediný prostředek, jak dát najevo nějaký problém. A to, že se uklidňují u maminky je úplně v pořádku. Je to její pach, teplo atd. Zkus ji třeba v postýlce dát tu ruku na čelo nebo použité tričko do postýlky, aby cítila tvůj pach. Mě zabralo i pustit v místnosti fén. Ten zvuk a vibrace dělaly zázraky. Ale ať byl pláč nebo ne, dodržovala jsem ty rituály co nejvíce. Ale taky jsem občas chovala malou třeba hodinu, když plakala a plakala.

Ještě mě napadlo. Mojí malé vadilo časté kojení. Často, když palakala jsem jí dávala prso v domnění, že má hlad. Ona třeba pila, protože převládl sací reflex, ale byla u toho neklidná, odtahovala se a plakala. Pak mi pediatrička řekla, že pokud se nové mlíčko smisí s natráveným, jsou z toho více prdíky a pauza mezi kojenim by mela být nejméně 2 hodiny. Tak jsem to zkusila po těch třech hodinách a zabralo to. Jestli má hlad nebo jiný problém jsem poznala podle toho, jestli se trochu zklidnila když jsem jí nabídla dudlík. Ona si ho většinou vzala a byla spokojená. Dnes jsou teorie, že kojit, kdy dítě chce. Ale já ze začátku vůbec nevěděla, co chce 🙂 a neosvědčilo se mi to. Ale je to dítě od dítěte.

Dej na své instinkty, zkus vypozorovat, co má ráda atd. Zkoušej různé věci. A neboj, časem na to přijdeš. A pláč se taky časem zlepší, až přestane trápit bříško. Taky záleží na počasí. Horko třeba dětem vadí, častěji se kojí, jsou mrzuté... Hlavně zachovej klid i když pláče a třeba na ni tiše a pěkně promlouvej. Klidná mamina, klidné mimino 🙂

@baruu1994
@katyxq Kontakt malé děti při pláči určitě potřebují. Ale kontakt může být i jiný než jen náruč. Deti si na to velmi rychle zvykají a pak jinak než v náručí neusínají. Já bych formy kontaktu radši střídala.

@espada a jak jinak dítě může mít těsný kontakt kůži na kůži než v náruči? Ehm, asi mám malou představivost? Kontakt je reálná psychická potřeba, ne nějaký rozmar, vymýslení si apod. (antropologové už k tomu vydali dost a dost textů, jak toto béhem vývoje a proč vzniklo, kdo chce, najde si je). Spaní v blízkosti snižuje riziko SIDS a podporuje kojení ... ale jak se k tomu kdo postaví, je na něm. Zajímavý text k tématu - http://www.baojournal.com/BDB WEBSITE/BDB-no-10...

My třeba rituál nikdy neměli, malá si žádný neutvořila ani nenechala "vnutit" ... prostě podle miminka. Některé má rádo pravidelnost, jiné ji nesnáší a každý den je jiný. Některé je tvárné, přizpůsobí se tomu, jak rodiče den naplánují, jiné si stvoří svůj denní rozvrh samo a rodiče s tím nemají moc šancí néco udělat (kromě vybrečení, ale to je o rezignaci dítěte ☹) ...a některé děti jsou živelné a rodiče se s nimi rpzhodně nenudí (příklad máme doma 😀).

Neumím ani spočítat, kolik desítek hodin jsem strávila se svými dcerkami tak, že mi leželi na břišku na hrudníku a já byla s nima... Měsíční miminko potřebuje hlavně maminku, tak té její potřebě vyhov :o)

@katyxq Já myslela třeba ruku. Pochován í před spaním a tak. A samozřejmě i náruč, při pláči určitě. Jen nejsem zastáncem spaní v posteli a přílišného kontaktu, protože bych se obávala, že malá pak bude přícuc a chodit do postele do puberty 🙂 Malá má ale postýlku vedle mé postele a když je v noci neklidná položím jí ruku na tvář nebo na hrudnicek, dokud se neuklidní, to je jasný. Ale každé dítě je jiné a každý rodič si to má udělat, jak považuje za správné. Je to jen můj názor. A nám to tak vyhovuje. Malá je spokojené usměvavé mimino.

Jen naokraj riziko SIDS se spaním s rodiči v posteli zvyšuje.

@anetka1701 To je jasné. Přes den si hrajeme a mazlíme se skoro pořád. Je to super 🙂

@espada nemáš pravdu, ohledně SIDS to není pravda - najdi si třeba, co za studie vedl doktor McKenna - za dodržení bezpečnostních pravidel je naopak to riziko při společném spaní velmi nízké ... a neuspokojené potřeby malých dětí se pak mají tendence projevovat později (a nevhodněji), ono je závislost přirozená, fyziologická, nutná pro přežití a správný vývoj (ve smyslu anglického dependency) a závislost ve smyslu nadužívání omamných látek, činností, sociálních vztahů (ve smyslu anglického abuse)

@espada ale jasně, každé miminko je jiné - u nás "jen" podání ruky nestačilo a zatím ještě nestačí, je prostě velmi kontaktní (od narození), netvrdím, že to je jednoduché, že to někdy není vyčerpávající ... ale bojovat proti jejím potřebǎm by bylo ještě nárocnější a rizikové pro její psychiku, sociální vývoj

@espada já s nima byla furt... dalo by se říct, že až na chvíle kdy jsem byla ve sprše nebo na wc jsem se od dětí nehla - a hle, obě v půl roce sami v postýlkách ve svém pokoji. Malé miminko potřebuje maminku stále při sobě - pokud to tvá dcerka chce, tak jí vyhov... Obě dcery s náma spali (doslova "na koze") přes noc, kolikrát jsme u nás pod peřinou byli všichni 4 - a obě žijí, SIDS nehrozil...

@anetka1701 Chápu, záleží co komu vyhovuje. Moje malá je celkem samostatná. Leží ráda na dece, pozoruje stromy, hraje si s hrazdou nebo něčím jiným, povídá si a je happy. Ja zatím něco můžu udělat, uvařit a tak. Chodím kolem ní a ona vždycky koukne a ví, že jsem blízko. Samozřejmě s ní trávím co nejvíc času. Ale je spokojená i když je nějakou dobu sama. Když je unavená a nebo má nějaký problém, samozřejmě je u mě v náručí. Nám to tak vyhovuje, malá je šťastná a ani nevím, kdy naposledy plakala. Samozřejmě, když měla ty koliky, což už teď nemá, chovala jsem ji více, podle toho jak potřebovala. Prostě si nemyslím, že mimčo potřebuje mámu pořád u sebe, když je spokojené.

@katyxq Myslím, že není třeba se přít. Každé mimčo je jiné a každá mamina ho vychovává po svém. A pak si nese za tu výchovu i odpovědnost. Já jsem jen chtěla zakladatelce sdělit svou zkušenost a napsat, jak to funguje u nás. Jestli něco z toho zkusí nebo vůbec nic, je už na ní. Moje malá prostě ten neustálý kontakt nepotřebuje. Její otec prý byl jako mimčo stejný. Kdyby potřebovala, dostane ho.

Ohledně SIDS mám nastudováno hodně a jsem z doktorské rodiny, takže myslím, že informací mám dost. Je to tak malé procento úmrtí (u nás se do toho zahrnují i všechna neobjasněná úmrtí), že nehraje v mém rozhodování o tom, kde bude malá spát, roli. Pro klid duše mám monitor dechu a u zdravých dětí víc udělat asi nelze. Spíš je to lobby firem a farmaceutických společností. Ale to je na jinou diskuzi a to sem nepatří.

@baruu1994 Zkus ještě přečíst knížku První rok života od MUDr. Matouška. Je to desetiletími prověřená knížka, napsaná jedním z nejlepších českých pediatrů. Teď vyšla zmodernizovaná reedice, kde jeho nástupci začlenili i nové poznatky, trendy i alternativní formy. Mě moc pomohla a líbí se mi, že není jen z lékařského hlediska, ale i z hlediska rodičů, alternativních přístupů a tak. Taky nepřesvědčuje čtenáře o tom, že jen jedna cesta je ta správná. Stojí necelých 200 Kč.