Koupím synovi vše, co chce. Nedokážu si pomoct

jeudi
20. dub 2009

mam takovy problem mam trileteho syna a nedokazu mu nic odeprit kdyz chce neco koupit pokazde mu to koupim ..doma uz se kvuli tomu hadame a nejvic ,kdyz se maji uklizet hracky nemame je skoro kam dat..ja si nedokazu pomoct a nedokazu mu rict ne a kdyz slysim jak place tak mi to rve srdce ☹ co stim ...ja uz nevim ,ale vim ,ze s tim budu muset neco delat nebo to nedopadne dobre

aniska
20. dub 2009

jeudi, ziadne strachy,cakas druhe, to ta nauci, ze to nejde vzdy ustupovat filipkovi🙂 my tiez cakame, a uz teraz ho ucime, ze nedostane vsetko co chce,
i ked on nechce hracky, ale zvykol si napr. chodit na zachod len so mnou. uz mam velky bruch, a pride mi tazko sa k nemu furt zohybat, tak presuvame povinnosti na tatku. ale on s ockom na zachod nechce. napr. ked sa vypyta na zachod,a chce ist jedine so mnou, aj ked mame tatu doma, tak proste musi s nim.. vysvetlujeme, vela sa s nim rozpravame.
ked sa narodi druhe, tak takato situacia nastane a mna bude viac potrebovat to druhe, este uplne malinke a zavisle miminko, tak bude neskoro mu vysvetlovat..
raz k tomu tak ci tak dojde, ze mu proste nebudes moct vyhoviet. a v takej hluposti, ako je nakup hraciek by som zo seba pajaca na motuziku fakt nerobila- su to len kramy, ktore ho za chvilku omrzia. sprav mu program, prenechaj viac starost o neho aj muzovi- nech si nespoji narodenie miminka s tym, ze prisiel o velku cast tvojej pozornosti. porad sa aj s kamoskami, co byvaju blizko teba a maju podobne stare deti. nech ta ma kto podporit🙂 lebo budes velmi lutovat, pokial mu to nestopnes dost zavcasu.. drzim palce a daj vediet, ako to zvladate🙂

petronelie
20. dub 2009

jeudi: obávám se, že jsem také taková...a to mu jsou teprv dva měsíce

jeudi
autor
20. dub 2009

a nejhorsi je ,ze kdyz ho okrikne nekdo cizy tak bych vrazdila ,ale asi mas pravdu aniska a PETROLINE to jsem rada ze v tom nejsem sama ,pockej za dva roky to se doma nehnete 😀 ale ty jeste porad mas sanci s tim tak nak prestet dokud to to ale nechape 🙂

janeyzelvicka
20. dub 2009

Petronelie: ty máš malé miminko, u toho je důležité splnit mu jeho potřeby (i potřebu mazlení, chování a tak). To s rozmazlováním nemá nic společného, tak neboj 😉

pepibubu
20. dub 2009

náš brouček má skoro osm měsíců a asi ho vedeme tvrdě, když vás tak čtu.... když začne brečet ze vzteku, to už poznáme... a pak si ho nevšímáme. Jasně že když ho něco bolí, nebo třeba jen vycítíme že se chce chovat tak mu to neupřem, ale vztek na nás neplatí....

wsmoulinkaa
20. dub 2009

jeudi - tak to nevím.....taky jsme nikolce kupovali(ne pokaždé), ale hraček má taky dost. ona ale neplakala, když jsme řekli že ne. Já ji to vysvětlila, třeba že nejsou penízky.
Bud ráda, že čekáš druhého chlapečka, nebudeš muset kupovat vše dvakrát!! To já čekam holčičku druhou a jsem ráda, že to nebude nanovo!!

jeudi
autor
20. dub 2009

no holky budu to mit asi tezke nemuzu ho videt plakat strasne moc ho miluju a udelala bych pro nej vse ale ty jeho hracky teda spis kramy ..no uz je to prehnane ..budu se to holt muset asi naucit rict ne,i kdyz to bude tezke pro oba ☹

jabber
20. dub 2009

jeudi - čím dřív se to naučíš, tím líp, ideálně ještě do narození mimča, aby to pak nějak nespojoval s ním a nežárlil 😅

pepibubu
21. dub 2009

jeudi, já jsem na něj v tomhle ohledu přísná právě proto, že ho taky strašně moc miluju....

kubaka
22. dub 2009

pepi - myslím, že na mimina se má být hlavně něžný a laskavý - vůbec ne přísný. I ten vztek je vyjádření nějaké potřeby a když nereagujete, pomaleji se učí, že může ovládat okolí - že má nějakou moc 😉
Nám se vyplatila nekonečná laskavost a respektující pevnost. Nikdy ale neignorovat volání dítěte... 😵

jeudi
autor
22. dub 2009

kubaka:to jsem nepochopila jako ,ze se mi vyplati mu porad neco kupovat a byt laskava dokud si sam uvedomi,ze nejsme milionari a ze uz se do pokojiku nevejde??nebo jak to mam chapat,kazda rada cenna...ja to pochopila ,ze mam respektovat to ,ze kazdy den mu koupim alespon jednu hracku,to preci nejde respektovat potrebuju ho toho zbavit...prisna byt take nedokazu 🙂

kubaka
22. dub 2009

jeudi - to byla reakce výhradně na pepibubu, která psala, že ignoruje když se její 8. měsíční dítě vzteká. Ke kupování hraček jsem se nevyjadřovala ...

mimochodem - já bych mu taky pořád něco kupovala - jenže on o to nestojí 😀 😀 😀 Mám na to, ale ty krásné, drahé hračky tu často zůstaly ležet nehrané - tak jsem je zase prodala. Ovšem, když si něco oblíbí, tak to si pak vyhraje. Když jsme v krámě, sápe se po ledasčem, ale během vteřiny se otočí k něčemu jinému. Taky občas koupim autíčko za pár korun - to mu stačí. Někdy prostě nic, ale dlouho kňučet nevydrží. Hned ho něco zaujme.
Jednou ovšem jsem musela koupit plyšové štěně - vztáhl ručičky, přitulil ho, opusinkoval a už ho odmítl pustit. Potvora stála 450 korun, ale ta láska na první pohled se nedala přetrhnout 😅 Je to jeho oblíbený plyšák. Motorku-odrážedlo jsem mu téměř vnutila - a teď bez ní nevyjde ven, drandí jako o život.
Ovšem znám míru a vím, kdy a co koupit či nekoupit. Dupla má tři krabice a docela mu to stačí ke štěstí. Občas udělám průvan v hračkách a vyházím třeba celou bednu. Po starším synovi se toho ovšem nahromadilo požehnaně...

pepibubu
23. dub 2009

kubaka, když vidím že potřebuje pomazlit, pohladit, tak mu to neupřu, ale na vyloženě jen vzteklý vřískání jsem nereagovala... ale když myslíš že bych měla, tak tedy dobrá, nechám si poradit od zkušenější... Jen bych zkrátka nechtěla, aby si myslel "začnu se vztekat a všichni budou skákat podle mě." 🙂

jeudi
autor
23. dub 2009

pepi na tom ale neco je aby si pak nevriskl a nedopadla si jako ja 😒

pepibubu
23. dub 2009

jeudi, kubaka, asi to chce najít zlatou střední cestu 🙂

jeudi
autor
23. dub 2009

no 🙂 a tu ja prave nemuzu najit 😀

kubaka
23. dub 2009

holky - pepi - rozumím ti, ale když myslím neignorovat, nemyslím tím vyhovět a souhlasit s každým vejmyslem - tak to nemyslím. Ne skákat, ale být nad věcí. Ale ten mechanismus "nereagování" dítě frustruje - cítí se bezmocné, bezvýznamné. to je ten rozdíl - mohu reagovat jinak, komunikovat s ním, dát najevo pozornost, zlehčit situaci, usmát se na něho, a vzít ho do náručí i vztekajícího se - aby viděl zájem, ale neignorovat. To je jako bychom je odstrkovali, to na ně působí moc zle.
Malej se taky začal vztekat - leží na zemi a kňučí - nemusím mu vyhovět, ale mluvím na něj, překročím ho, nebo ho polechtám, zasměju a je rychle po vzteku. Ten vztek se dá stočit jinam, neutralizovat - tak, aby dítě vidělo, že vás nevyvedlo z míry ať se chová jakkoliv, že jste pánem situace a že je přijímáno i vzteklé a protivné. Tak vidí, že na vás vztek neplatí, ale vždycky ho budete brát vážně a respektovat ho.
Můj první byl třeba citlivý na mé reakce - až extrémně. Nesnesl špatný pohled, všechno jsem mu vysvětlovala, i své pohnutky, proč jsem se zlobila, co udělala špatně. Musel vidět, že si vždy vím rady, že jsem vždycky ta silná, co ukočíruje i jeho náladu - když sám sebe ovládat někdy neumí.
Ne že bych byla nějak moc zkušenější 😉 ale to, co vím teoreticky se mi dost potvrdilo na dětech - z čehož soudím, že se dají vyvodit obecné principy. Každý udělá blbosti, jsme lidi, to je normální, ale když si člověk věří jako rodič 😵 a věří dítěti 😵 , že je z principu dobré a hodné, tak se to s nimi dá ustát v pohodě.

pepibubu
23. dub 2009

Kubaka, dík za vyčerpávající vysvětlení. Takže byť jsem měla správný cíl, tak jsem k němu šla blbě 🙂 ne nadarmo se říká že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly 🙂 to co píšeš ty zní logicky. Ještě jednou díky za radu.

kubaka
23. dub 2009

pepibubu - a tak je to celý život 😀

na okraj: dneska se starší nedostal na šestileté gymnázium - ne, že ho nepřijali - vůbec neudělal zkoušky: jdeme ještě na třetí školu zítra, ale už to vidím bledě. A to je ve škole premiant. to je pěkná zkouška mé víry v něho. Je mu škola úplně fuk, odfláknul to a stejně vím, že hlavu by na to měl, ovšem vůli nemá žádnou. Teď by byla situace nad ním zlomit hůl a vykašlat se na nějaké kvalitní studium. tím nezájmem všechny snahy úplně sabotuje- fakt je mi teď všelijak. Věřila jsem, že se zmobilizuje- ale vidím a cítím na dálku ten nezájem. Je to zklamání pro mě. A úplně cítím, jak malý krok schází k tomu, abych mu řekla, že mě to fakt zklamalo. /.../ teď opravdu nevím, jak se k tomu postavit - potřebovala bych poradit od někoho protřelejšího. s puberťákem žiju poprvé 😒 I když věřím a doufám,, že se s odchodem puberty vzchopí, rozkvete, něco ho chytí a půjde za tím 😔 Teď neví, čí je...Pořád v něj věřím,...

pepibubu
24. dub 2009

kubaka, IP ať tu nejsme offtopic

suki
4. kvě 2009

Nikolka je teda zatím celkem hodná, a v obchodě vůbec nevymrčuje, že by něco chtěla...vždycky to dělám tak, že ji po celou dobu nákupu dám nějakou hračku, ať si pohraje a nezlobí a ona už ji potom stejně nechce 😀 😀 , takže to je v pohodě, a jinak v některých věcech jsem prostě důsledná...to se mi zatím vyplatilo 😉 a jinak teda tři věci: Láska, laskavost a důslednost v důležitých věcech 😉 😉

suki
4. kvě 2009

Ale tak Nikolka je ještě malá, takže čekám, kdy mi začne dělat takový ty pěkný scény a pak budu nahraná 😀 😀