Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Má dcera spát v 1,5 roce sama?

Dětská postelDětská postýlkaDůvěra v pláč dítěteSpánek kojenců a batolatBatole (1-3 roky)19. - 24. měsíc vývoje dítětePéče o batoleDětský pokojíček
dagcake
17. kvě 2020

Prosim potrebuju radu, co delat. Dcera do roku spala od tri mesicu celou noc sama v pokojicku, vecer sem ji ulozila do postylky,dala mlicko a odesla. Po roce se najednou ze dne na den vsechno zmenilo, v postylce mela hystericke hodinove zachvaty, zkousela jsem tam sedet s ni, zkouseli jsme vyrvaci metodu. Nic nepomohlo, postylku jsme zrusili a koupili dceri postel. Taky se po tom roce zacla strasne budit, v noci sebou silene mlati. Sedne si, zacne brecet. Ale k hlavnimu problemu, po obede a vecer ji uspavam treba i hodinu a to ne ze by se ji nechtelo spat, ale musim ji milionkrat napomenout Sofi haji, spinkame. Nechce tam byt za boha sama, jak zjisti ze tam nejsem je rev. Nehodlam ji presouvat k nam do loznice, byla zvykla spat sama a tak bych to rada nechala. Kdyz sem se ji snazila naucit spat zas samotnou, tak ji ulozim, reknu dobrou noc a odejdu s tim ze musi zustat v posteli, nekolikrat to zkusi pres plac a vylezani. Nakonec treba usne ale ma proste asi nejaky vnitrni stres ze tam je sama a tim padem se budi jeste vice. Jakto, ze dite ktere bylo naucene spat samo a najednou dela tohle? Mate s tim nekdo zkusenosti? Prosim nepiste mi, ze by mela spat s nami, ja jsem taky clovek a opravdu se s ni uz vubec nevyspim a chci mit taky oddych, kdyz s ni travim od rana do vecera.

pleskot
17. kvě 2020

Pořiď klec a zavři jí tam.

dagcake
autor
17. kvě 2020

@pleskot diky za radu 👍🏼 ja se dceri venuji dost kazdy den a rada bych ji naucila zase spat samotnou a ja si mohla odpocinout, jak jsem psala jsem taky clovek a ne otrok ditete

mariegroth
AMBASADORKA
17. kvě 2020

Deti prochazi separacni uzkosti. Treba se zacinaji bat tmy a byt sami. Maji take mnohem zivejsi sny. Vyviji se jim mozek. Spanek se detem neustale meni - ruzne spankove regrese. Deti nemaji v mnohem linearni vyvoj. Mysleno tak, ze je jednou naucis usinat v postylce a uz to budou umet sami naporad.
Jinak ja te neodsuzuji za to, ze nechces s ditetem spat. Ani nemam rada takove reci, ze jednou sis udelala dite, tak si nemas co stezovat na spankovou deprivaci.
Ale myslim, ze mas pravdu, ze dite ma z usinani stres. Nechce byt samo. Mate treba nejakou prijemnou spankovou rutinu? Cteni pohadky? Koupel? A ma v pokojiku nejake mini svetylko? Treba i hvezdicky na zdi?

darinka84
17. kvě 2020

@dagcake no děti a jejich období jsou různé a mění se.. Ale proc si myslíte, že byste se nevyspala kdyby ležela vedle vás... Ona by byla spokojená a spinkala by ztrba celou noc a tím pádem byste byla odpocata i vy... Malá spi v postýlce priraženou l posteli, sundana bočnice, pokud me potřebuje prituli se, vezme ms za ruku a spinká celou noc.. Taky ma rok a půl... Jen tím chci říct, někdy zarputile trváme na naší představě a ubližujeme i sobě...

dagcake
autor
17. kvě 2020

@mariegroth nechtela jsem vyznit jako nejaka krkavci matka, dceru miluji travim s ni vsechen cas ale je to pro me sttasny nezvyk, kdyz jsme ji tak pekne naucili spinkat samotnou a ze dne na den uz nekolik mesicu je to hruza. Vecer mame kazdy den stejnou rutinu, koupani, cesani vlasku, mlicko. V posteli ma sve oblibene plysaky, svetylko a jeste nechavam otevrene dvere, kde ji jde svetlo z chodby, kde mame akvarium. Kolikrat spavam s ni, protoze jak sem psala se v noci strasne budi. Porad si seda jak sama, tak kdyz spi semnou. Ja teda v mem okoli mam vsechny udivene, tak i me rodice i tchyne ktera ji treba ma na jednu noc a rika, ze to je otrocina ji takhle kazdy den hodinu uspavat

elinkav
17. kvě 2020

Dcera měla taky takové období... od roka byla ve svem pokojíčku, byla spokojená. Pak se jí nechtělo usínat samotné, tak jsme začli uspávat. Stávalo se, že se za 10 minut probrala a přišla za námi, tak jsme uspávali znova... vydržte...je to prostě období 😉😊
@dagcake

jjasmina
17. kvě 2020

Já paní naprosto chápu, určitě se věnuje dcerce celý den a viděla bych to stejně, že člověk aspon večer chce mít klid at už na relax nebo spánek bud sama nebo s manželem.Bohužel radit nemohu, zatím máme malé mimčo, ale přeji at se to brzy srovná 🙂

mariegroth
AMBASADORKA
17. kvě 2020

@dagcake Take te neberu jako krkavci matku. Casto si maminky boji postezovat. Jak rikam, za nic te neodsuzuju. Ale myslim si, ze je to u vas proste jen obdobi.

zmrzlinka
17. kvě 2020

Prochází podle mne separační úzkosti a potřebuje Te mít u sebe....tak ji to dopřej a bude v klidu obě dvě....

zmrzlinka
17. kvě 2020

@dagcake a na kecy okolí bych se vykašlala....

dagcake
autor
17. kvě 2020

@elinkav dekuji, taky doufam, ze to prejde, jen sem potrebovala asi i vedet, ze je tohle normalni
@zmrzlinka ja se hlavne bala, ze jak si dite na neco zvykne, tak to pak bude uz vyzadovat. Takze sem nechtela, aby si zvykala na kazdodenni uspavani ze tam hodinu sedim nebo lezim s ni. Tohle myslite ze prejde? Protoze tyhle veci si myslim, ze je pak strasne tezke odnaucovat, tak jako spani s rodici

martt
17. kvě 2020

@dagcake Nemusíš si ji brát sebou do postele. Nevím jak to máte dispozičně v bytě. Ale my máme třeba u synů ještě postel. A kdyz je potřeba spím s nimi v pokoji na své posteli. Nebo s k nim lehnu "na svoji postel" a až usnou jdu spát k manželovi. Přijde mi to jako období. Ale ja mam třeba 8 leteho syna, který trpí na úzkostné stavy a ma období kdy musím právě spát s nimi v pokoji. Je schopný se buď v noci stěhovat k nám a nebo chytá "záchvat" strachu.

lolam10
17. kvě 2020

Ja myslim ze muze mit zivejsi sny nez driv jak roste.ja bych byla s ni a cekala az to prejde.v tomhle myslim moc nepomaha se otrkat a vydrzet ale spis postupne navykat na to ze je sama.ted podle me potrebuje hlavne byt blizko vas a za par mesicu uz to treba pujde lip a postupne ji zase z vasi loznice dostanete...

rebe
AMBASADORKA
17. kvě 2020

Ty: Miláčku? Slyšela jsem divný zvuk a hrozně se bojím, jestli to není zloděj. Mohl bys mě na chvilku obejmout, abych se cítila lépe?
Tvůj muž: Už jsem tě dneska objímal dost, tak se nezlob, ale chci mít chvilku klidu. Byla jsi naučená být večer sama a nebála ses, tak proč se teď chodáš takhle?!

Co myslíš, že by pro vás pro všechny bylo lepší - odhánět tě, nebo tě obejmout, uklidnit, abys mohla spát, a pak mít klid?
Mám tři děti, naprosto chápu to zoufalství, když večer ne a ne usnout a ty už si prostě potřebuješ chvilku orazit. Ale většina dětí to nedělá naschvál nebo natruc. Když se k ní přitulíš, obejmeš ji a budeš u ní, dokud neusne, a další den zase a další den zase, je klidně možné, že ten další ti usne během pár minut a už tě nebude potřebovat. Proti strachu žádný trénink, zákazy ani příkazy nepomáhají. A proti potřebě mít maminku nblízku už vůbec ne.

zizkmi
17. kvě 2020

@dagcake ahoj, urcite to prejde, ale jak rikas, jestli se male venujes cely den, je na tebe zvykla. Tim, jak mozek " zraje" si mozna vice uvedomuje, ze tam v noci nejsi. Mame skoro dvouleteho syna. Spi s nami v loznici, postylku bez bocnice ma prirazenou k nasi posteli. Nekdy usne sam v postylce a spi v ni celou noc. Nekdy se chce pritulit, protoze mel narocny den a ma divoke sny. Nikdy by me nenapadlo, ze to tak budeme mit, ale mame. Popravde jsem mnohem klidnejsi kdyz spi vedle me. Myslim, ze ted se zbytecne obe trapite. Zkus ji vzit k vam, ikdyz je mi jasne, ze to je to posledni co chces a u uvidis. Treba to bude i ji samotne protivne. Najednou budou v jedne mistnosti dychat 3 lide a na to neni zvykla. Ale at udelas cokoli, prejde to,uvidis 😊

zizkmi
17. kvě 2020

@rebe to je krasne napsane. Uplne mi mluvis z duse. Kazdy se obcas potrebuje pritulit, protoze svet je veliky, zvlaste miminko nebo male dite

puhelin
17. kvě 2020

Me deti nikdy neusinaly samotne. Starsi ma 3 roky a vecer co vecer u ni lezime bud ja nebo manzel. Jeste nikdy neusinala v mistnosti sama. Odchazime az kdyz spi. Mladsi je 9mesicni miminko, usina u kojeni. Verime tomu, ze az budou chtit prostor, reknou si o postel do pokojicku. Zavislosti se nebojim, vzdyt jsou jeste malicci a je tohle pro ne prirozene. Ja si taky nedokazu predstavit, ze jsem v loznici bez manzela.
Zkus si ji vzit k sobe, budete obe klidne a az bude mit jistotu, ze je vse v poradku, treba se zase do pokojicku vrati.

codal
17. kvě 2020

Dcera teda spala u mě v posteli od narození, ale kolem roku najednou stačilo, abych ji dala pusinku a usinala sama. To bylo vysvobození po roce, kdy jsem uspavala u prsu klidně i dvě hodiny, bylo to boží období. A najednou na roce a půl konec. Zase jsem musela začít uspavat, už ne u prsu,
hladila mi ruku a mazlila se, až vytuhla. Zase to trvalo klidně i hodinu. Když se vzbudila a já byla pryč (třeba v obýváku u telky), tak hrozný pláč, musela jsem jít k ní a tulit a objímat. Může to být i období, kdy začnou noční děsy. Já je měla jako malá, teda o něco později, ale dodnes si pamatuju ten hroznej pocit, jak hrozně jsem se bála a prostě jsem v polospanku plakala a chtěla maminku. Mladsi dcera je teď stejně stará jako ta tvoje a taky se budí, vždycky se posadí, začne mě hledat a když přijdu, lehne si mi na hrudník a za pár minut je zase tuhá. V noci to tak má dvakrát třikrát, pořád nespí v kuse. Ona to tak má vlastně i ta starší. Ta se sice po třetím roce dobrovolně přestěhovala k tatínkovi do pokojíčku, ale taky se několikrát za noc ujišťuje, že tam táta je a buď se k němu jde pomazlit nebo ho alespoň chytí za ruku, prostě sama spát nechce. Já mám obě dvě děti teda extrémně kontaktní, asi po mně, tak mi to nevadí 😀.

leymea
17. kvě 2020

Syn kdyz byl v postylce tak usinal sam. Precetla jsem pohadku, poprala dobrou noc, dala pusu a sla pryc. Usnul. V rijnu dostal postel a konecna. Furt z ni utikal a jedina moznost jak ho tam udrzet bylo, ze tam s nim nekdo lezel. A u nas to trvalo treba i dve hodiny nez usnul. Taky me to rozhodilo, protoze jsem byla zvykla, ze jsem mela volny vecery. Jenze me prave nevadilo, ze si k nemu lehnu, ale to, ze on tam furt delal blbosti a spat nechtel. Nakonec prestal spat po obede (to taky bylo o nervy) a vecer s nim v posteli nekdo z nas je, ale aspon lezi a je v klidu a pekne usina. Nastesti v noci se nezacal budit. My se prizpusobili jemu, on spokojenej a my jsme v klidu, aspon ho nenahanime po byte 😀 a to jsem tam s nim lezela tehotna v posteli o velikosti 160x70 😀 s tim brichem jsme se tam uz skoro nevesli a nemuzu rict, ze bych tam lezela pohodlne, ale co bych pro nej neudelala 😊 on nas jednoho dne urcite z te postele vyhodi 😀

l_eslie
17. kvě 2020

To, že miminko spí od 3 měsíců samo celou noc ve svém pokojíčku není normální - evolučně, biologicky, psychologicky, prostě nijak. Je fajn si toto uvědomit. Možná je to pohodlné pro rodiče, ale pro dítě je to peklo. O tom, že Estevillova metoda je prakticky týrání bylo napsáno mnoho. Chápu, že přehodit pohled není snadné, někdy to i bolí, ale řekla bych, že dcera dává jasně najevo, že je nejvyšší čas.

atomix
17. kvě 2020

Asi nevím, na co se ptáš. Tvoje dcera má potřebu kontaktu, potřebu bezpečí a ty jí ji odmítáš naplnit. Evolučně to dítě není připravené - vždy byl na blízku někdo blízký. Samostatné spaní je evoluční anomálie. Zkus se do ní vcítit, třeba ti to otevře oči. Nebo ji nech vyplakat, až usne vyčerpáním, třeba se zase sama spát naučí. Naučí se s tím, že v tobě nemá oporu a jistotu. To je prima vklad do budoucna, do vašeho vztahu a do jejího dospělého života. Ale ty zase na druhou stranu budeš odpočinutá a vyspaná.

codal
17. kvě 2020

Já si teda taky myslím, že ať už tu změnu způsobilo cokoliv (separační úzkost, noční děsy nebo jen živější sny a prostě strach), tak jediný způsob, jak se toho zbavit a postupně se vrátit do normálu, je teď alespoň na čas naplnit její potřebu mít tě u sebe i v noci (i když fakt chápu, že je to hrozně náročný a že se potřebuješ taky vyspat). Věřím, že se to zase zlomí a že pokud byla dřív zvyklá spát sama, že se to zase vrátí, jen to bude chvíli trvat a myslím, že pokud ji necháš v tom stresu, který teď z uspavaní očividně má, tak tu dobu jen prodloužíš a budete se trápit obě. Držím pěsti, ať je zas líp❤️!

anuliinka2013
17. kvě 2020

Taky mi přijde, že si vlastně sama dobře dokážeš problém definovat, jen se bojíš ho řešit (co když si zvykne....). Chápu to, já se bála taky se vším (dám dudlík, nebude chtít kojit...). No takhle, já aplikuji "metodu", že reaguju na aktuální potřeby... tudíž můj syn momentálně usíná a spí se mnou. Jsou mu 2, většinou spí celou noc a vyspíme se oba krásně. Trvalo mi dlouho, kdy jsem se o něco snažila, co by se "mělo" a nešlo to (třeba usínání v postýlce, teď ho dám k sobě a usne vcelku rychle)... než jsem přišla na to, že když mu vyhovím, ulevím oběma... a říkám si, že do 18 takhle spát nebude 🙂. Ty se teď také moc nevyspíš, ne? Tak co to nějak změnit, může to přinést jen výhody...

anuliinka2013
17. kvě 2020

@codal Jé, to máme s tím kontaktem při usínání podobné 🙂. To jsem ráda, nikoho v podobné situaci neznám 🙂.

codal
17. kvě 2020

@anuliinka2013
Já moc taky ne😀.. Moje obě děti mi hned po narození usínaly jen na hrudníku, ta starší opravdu dva měsíce neusnula jinak, spala buď v šátku nebo ležela na mě a nedalo se jí přesunout, i když jsem se ze začátku fakt snažila, protože mi všichni říkali, že si zvykne a bude to peklo. No jako začátky byly těžké, byla neodložitelná, ale já na to tak ráda vzpomínám🤣. Jako moc jsem se nevyspala, moc jsem toho neudělala 😀, ale vlastně jsem si to užívala❤️. Manžel není úplně kontaktní, v noci potřebuje svůj prostor, takže mě obejme a pak se otáčí zády, tak mi holky opravdu vynahradí tu mou potřebu. Ta mladší není takový mazel jako ta první, přesto ten hrudník má stejně. Prostě si na něj vyleze a úplně cítím, jak ji to hodí do klidu a já si jen říkám, jak dlouho jim to ještě vydrží a jak mi to bude jednou chybět. Ale já jsem teda fakt hroznej mazel a objímací typ, možná zas až moc😂.

kometkak
17. kvě 2020

@dagcake My jsme obě děti v roce odlifrovali do pokojíčku.. Pokud jsou nemocní, či mají nějaké škaredé sny, stěhují se nám do postele. Nebo se já v noci stěhuji na gauč s nima do obyváku. Já mám prostě problém, že se s dítětem v posteli opravdu nevyspím. Vyjímečně to dám, ale každý den by mne to zabilo jsem osvč a k tomu zaměstnanec a nedala bych to. Ale oba k nám v noci občas chodí (6 let a 3,5 let). Někdy je tam nechám a odtěhuji se já do jejich postele, někdy to přežiju do rána. Ale oni se hrozně melou, otáčí, kopou a mě to prostě 20x za noc vzbudí. Postel v naší ložnici a jejich postel v pokojíčku je cca 5 metrů daleko :D dveře míváme otevřené. Ale zásadně chci, aby usínali ve své posteli. Aby si na o zvykli, že každý má svou postel. Takže takový kompromis.. Když nutně potřebují, tak stejně příjdou..

mirinda35
17. kvě 2020

Můj syn spaval sam ve svy postylce do cca 14 měsíců,co jsem kojila. Pak se často v noci budil,hodně brecel,byl nesvuj....Zacla jsem si ho brát k sobě. On spal v klidu,protože jsem byla u něj a já se vyspala,protože jsem nemusela v noci k nemu x krát vstávat. Jsou mu dva roky a dva měsíce a spí se mnou v posteli stále. Nejkrásnější období! Za chvíli to skončí, roste jako z vody, zacne skolka aptak,tak proč si to neuzit,ze me.chce mít u sebe? Dejte tomu čas. To,ze ho uspitr ve vaší posteli a pak odejdete třeba k TV,tak tím o svůj čas neprijdete.

jade85
17. kvě 2020

Podle mě se ti teď jen vrací, že jsi ji jako miminko takhle chladně a nepřirozeně separovala. Bohužel neměla ještě tu sílu a moc ti říct, jak se jí to nelíbí. Teď ji má a hlásí se o svoje přirozené potřeby. Já jsem se synem až na vyjímky taky od rána do večera a pak i v noci, vyspíme se krásně, i když se třeba jednou dvakrát vzbudí, jen se přitulí a spíme dál. Oddych mám od doby, kdy usne, do doby, než jdu spát já. Pokud si potřebuješ víc odpočinout, zkus si najít hlídání třeba přes den, v noci prostě takhle malý děti maminku potřebujou...

me_druhe_ja
17. kvě 2020

Já mám teda ještě malý miminko, ale od začátku spí ve své vlastní postýlce, v naší ložnici teda. Bohužel nemáme prostor, jinak by teď, kolem půl roku, šel do vlastního pokoje. Čím víc pozoruju, že se budí, protože se my prevalujeme, protože chlap strašně chrápe.... Párkrát jsem zkoušela všechny ty nejchytřejší rady si ho vzít do postele k sobě, ale to je hrůza - pohnu se já - on je vzhůru a nemůže zabrat. Pohne se on - já jsem vzhůru. (Zrovna dneska jsem si ho vzala k sobě po páté ráno na kojení, protože přítel je pryč, a zbytečně jsem ho takhle vzbudila v půl sedmé, protože jsem sebou trhla). Takže neřeš žádný univerzální rady, že jedině tohle a tohle je správné a rid se podle sebe a potreb miminka. Možná tě aktuálně teď potřebuje a zase to přejde.

tercula
17. kvě 2020

když takhle pláče, nenechala bych ji vyplakávat, to je podle mě to nejhorší co můžeš udělat ☹ bohužel i zajeté koleje se mění, to že do teď spala sama nebo i usínala sama neznamená, že to tak bude pořád...všechny důvody jsou krásně popsané výše, může to být cokoliv, ale rozhodně bych ji dopřála co potřebuje, i kdyby to znamenalo u ní hodinu ležet 🙂 já to beru jako krásný rituál, že se spolu mazlíme v posteli a syn u mě usíná, strašně by mi chybělo kdybych ho jen položila do postýlky a odešla 😵 ale to je pak samozřejmě na každém, my jsme hodně kontaktní, syn spí s námi v posteli, ale vyspíme se tedy krásně, naopak, kdyby byl sám v pokoji, byla bych celá nervózní 😀 joo a je mu 21 měsíců 😉

Sem začni psát odpověď...

Odešli

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru