Já vím, že je brzy na nějaký zkoumání.. synovi je teprve 10m, ale už od narození je takový “málo kontaktní”. Nikdy s námi nechtěl spinkat v posteli, vždy řval jak tur. Chtěl spát vedle v hnízdečku a později ve svém pokojíčku v postýlce. Jako malý měl silné koliky cca do 2 měsíců a já neustále nosila a nosila… a on přořval většinu dne.
Pak začal být veselé miminko.. začal brzy lézt, teď obchází nábytek, sám sedí a tlačí před sebou chodítko.
Ale nikdy semnou ani jako miminko nenavazoval oční kontakt , jak třeba některá miminka pozorují maminku, jak jim něco povídá a tak.. to jsme nikdy neměli.
Ani teď se na mě moc nepodívá, když ho chovám. Vždy kouká na stranu. A jen když dělám nějaké grimasy a srandičky, tak se na mě mrkne a začne se smát… někdy když si hrajeme na zemi, ale spíš ne..
jen po mě hodně leze, když jsem v kuchyni, šplhá po mě a chce chovat, tak chovám, neustále pusinkuji, hladím, ráda ho mazlím… ale on se rád jen chová maximálně.
Nevím, jestli je to normální.. je to moje první dítě a já ho miluji strašně moc asi jako každá máma.. ale poslední dobou se nad tím zamýšlím a trápí mě to.
Že se na mě moc nekouká, nesměje…
Ber to tak, že tebe vidí každý den, tak co by pořád viděl. Dcera taky není příliš kontaktní, občas chce pochovat, ale taky s námi spát nechce a nic podobného. Dokonce když jsme jí chtěli dát pusu, tak uhýbala a nechtěla. Teď v 11 měsících se to zlomilo s pusami a už si ji nechá dát, ale taky ne vždy. Prostě nějaké děti nejsou kontaktní a neznamená to, že nás nemají rádi. Pokud svému dítěti neubližuješ a dáváš mu vše, tak tě má rádo. A dokonce i děti, kterým Rosice ubližují, mají rodiče rádi, ty děti to mají jinak a rodiče jsou pro ně středobod vesmíru.
Ptáš se strašně brzy: "mít někoho rád" ve smyslu, jak to chápe dospělý, umí člověk obvykle až po pubertě. A není to o mazlení a pusinkování (teda často je i o tom - ale fakt nemusí být). Holt máš díte, které má úplně jinou potřebu kontaktu, než ty jako matka, no. Já mám naopak o hodně nižší potřebu fyzického kontaktu, než moje děti, často to dojde tak daleko, že před nimi opravdu utíkám a zavírám se v jiných místnostech - to ale vůbec neznamená, že je nemám ráda! ... Jen mi vadí, když po mě x h denně lezou, šťouchaj, hladěj, tulej, třou... eee... au a fuj! (a beze srandy - mě pak už fakt bolí i pohlazení, protože prostě reagují svaly a jdou do křeče).
Z toho, co popisuješ, je možné, že máš doma vysokofunkčního autistu (nelekej se toho - já jsem asi taky, jen nediagnostikovaný. Syn má i tu oficiální diagnozu a zrovna třeba v tom odmítání doteku ho dost vidím). Ale i vysokofunkční autista má své rodiče rád!
Takže prosím, nenuď ho do pusinkování, hlazení, mazlení... užij si to s manželem a netrvej na tom jako na jediném možném projevu lásky. ... Kázat tu o navykání na znásilnění nebudu, ale... ono to z pohledu toho, kdo kontakt nemá rád a "musí, protože druhý chce" fakt tak vypadá...
Já ti rozumím. Moje dítko je od miminka taky míň konktaktní než bych ráda. Ještě v batolecím období jsem viděla video nějaké maminky s miminkem, to mimi na ní leželo úplně dlouho a vypadaly obě blaženě.., já to tenkrát regulérně obrečela, to s tím mým dítkem prostě nehrozilo.. Bohužel s otcem dítka jsme se pak rozešli a v tom školkovém věku to i bylo že "táta je ten lepší, máma je ta horší". Upřímně bych řekla, že jsem určitou část sebe musela postupně trochu uzavřít, abych třeba něco nevyčítala, nenutila, brala to jak to je... Ale má to i vývoj, nedávno jsme se třeba dohodli na střídavce, já to obrečela, bylo to pro mě těžké, ale na dítko to mělo mimo jiné i ten vliv, že najednou už mě nevnímá jako nejhorší, ale tak nějak si mě víc váží. Tak to potěší. Nicméně čistě osobně, přála bych si to trochu jinak, no. Úplně chápu, že to může způsobovat různé náročné vnitřní pocity.
To je těžké říct. Samozřejmě, že Tě má rád. Ale na nějaké důvody, diagnózy, proč se tak chová, je brzo. Je dost možné, že je prostě jen míň kontaktní. A i z toho některé děti vyrostou a některé ne. Dcera je od narození méně kontaktní. Nechtěla příliš pusinkovat, držet za ruku, mít přes sebe ruku, atd. Kolikrát do mě až strčila nebo mě ruku odhodila, i třeba úplně reflexivně. Časem se to zlepšuje, ale pořád je to tak, že musí chtít ona, sama si přijít, ve většině případů. Ale asi to máme v rodině, nejsme úplně kontaktní a ani nekontaktní zřejmě všichni.
Syn začal být fest kontaktní tak ve 4 letech 🙂.
Ahoj zakladatelko :-) musela jsem se zaregistrovat abych Ti odpověděla :-) Tak nějak jsem cítila, že musím.
Mám skoro dvouleté koťátko, takže budu mluvit jen za nás ale myslím, že na projevy náklonnosti je tvoje miminko ještě malé a nic víc v tom není. Je úplně zbytečné aby ses trápila a trochu se divím, že jsem jediná kdo Ti to píše;-) Je to prostě brzo, pusinky, objímání a separační úzkost se projeví dozajista 😊
Moje koťátko mě třeba objímá až teď poslední dobou (dva-tři měsíce).
Vůbec si z toho nic nedělej, 10 měsíců je hrozně málo na nějaké projevy ze strany miminka😊 Věřím tomu, protože mám první dítě a přijde mi, že jsem porodila před chvílí, všechno to tak rychle uteklo 😁 Obejmi miminko, ničím se netrap, ať klidně zkoumá strop 😁
@tralalaa93 děkuji za milá slova 🙂) nemyslím to nějak zle, nebo že bych snad hledala hned nějakou vadu.. spíš mě občas zamrzí, když vidím ty laskyplné pohledy miminek na maminky, jak se objímají, povídají atd… ale já si počkám a snad se dočkám 😀 pořád beru s rezervou to, že je to kluk a ty to mají jinak. Ale my s partnerem jsme oba z rodin, kde nás nemazlili a spíš nás vždy někam někomu dali… aby jsme moc neotravovali. Proto se mu od narození snažíme dát, co my jsme neměli a co je samozřejmost pro nás.. hodně lásky 🙂
Takovýhle pohledy miminek vídám jen v reklamě na plenky nebo kojeneckou výživu 😄😄😄 Před pár měsíci jsem kamarádce tak trošičku záviděla, že u ní její dítě vydrželo odpočívat pár minut, moje dítě do té doby a ještě nějaký čas po tom, nic podobného nedělalo😏
Nemazlilo se, když se mu nechtělo zrovna spát nebo mu nerostly zuby, neměl čas na mazlení, obejmutí a taaak, asi mu to ještě nic nepřinášelo...
Jinak na mě rodiče taky neměli čas, máma přes den pracovala, táta po práci spal, navíc mi zpětně připadá, že se i styděl dát najevo náklonnost, žádná pusa, "mám tě rád", obejmutí..jsem jedináček, buď mě hlídali sousedi nebo televize😏 ale dítě cítí lásku takže mě to nijak nepoznamenalo😄
Mému koťátku budou za měsíc dva a není to moc dlouho co opětuje pusinku, obejmutí.. teď je to pár dnů, co začal chtít usínat v náručí ♥️🤷🏼♀️prostě počkej pár měsíců, na diagnózy typu "vysoko funkční autista" je bez urážky dámy, extrémně moc brzo, zbytečný strašení ♥️👶😉
Každé dítě je jiné. Já mám 4 holčičky a ta první byla úplně nemazlivé miminko. V náručí vůbec nevydržela a jediné co se ji líbilo bylo nošení v šátku. Jiný typ nošení a mazlení vůbec nechtěla a do pul roku se skoro pořád jen mračila. S věkem se to pořád lepšilo, ale cíleně se jít přimazlit začala dělat až někdy ve dvou letech. Teď má 8 a ráda se přijde pomazlit, takže to chce prostě čas. Jak se naučila kreslit a pak psát, tak vidím, že je pro ni mnohem přirozenější mi nakreslit obrázek se srdíčkem a napsat mám tě ráda, než to říkat nebo projevovat objímáním. Každý z nás toto máme jinak a uvidíš, že až si tvůj syn najde svoji cestu, jak ti to dát najevo, tak to udělá. Čím jsem si jistá, tak tě zbožňuje, protože to miminka ani jinak vlastně neumí.
Je malý a není to cvičená opička. Prozatím ti musí stačit, že se rád chová.