• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Mám 7mi týdenní mimi nechat brečet nebo se mu věnovat?

8. března 2011 
Ahoj maminky. Naší malé není ještě ani 7 týdnů a my už doma s manželem máme první názorovou rozepři související s "výchovou" dětí. Záměrně dávám slovo výchova do uvozovek, protože si nejsem jistá, že v tomto věku se o něčem takovém dá již mluvit. O co konkrétně jde: naše malá nás překvapila tím, že již zhruba od 3. týdne přes den moc nespí a vyžaduje pozornost (což o to jsme rádi, že se má k světu, jen nás to překvapilo, když od všech slýcháme jak je to super, že takhle malá miminka jen spí a jí). Samozřejmě jde o situaci kdy je najedená, přebalená a nic ji viditelně netrápí /prdíky a tak/. V tomto věku je zatím malá na nějaké cílené hry a hrát si s něčím či pasení koníčků, to je záležitost minut. Mimo vycházek v kočárku (kdy kouká a je spokojená) je to tedy většinou o tom, že přes den má tak desetiminutové spánky po kojení, ale většinou je vzhůru a když se jí nevěnujeme, pláče. Věnováním myslím to, že chce chovat, mluvit na ni a většinou u toho i chodit (u toho chování). Nejvíc se ji líbí v tzv. poloze tygříka. S dudlíkem či bez, v postýlce či na hrací dece, sama vydrží jen pár minut. Takže se pomalu dostáváme k tomu, že ji většinu jejího bdělého času chováme, chodíme s ní a snažíme se o podobné "opičárny", aby neplakala. No a teď k tomu problému. Samozřejmě se jí věnujeme rádi, ale nechceme ji naučit, že když zakňourá, hned ji budeme nosit. No a tady se s manželem rozcházíme. On je zastánce toho, že ji máme nechat chvilku brečet a snažit se ty intervaly prodlužovat. Samozřejmě nemluvím o hodinách, ale minutách a jen když pláč negraduje v hysterii. Já si ale myslím, že na to je ještě malá. Tedy proti tomu postupu nic nemám, ale přijde mi, že z toho zatím nemá rozum a prostě jen potřebuje teplou náruč rodičů a s tím nechat ji brečet by jsme měli počkat. Vím, že odnaučit ji to později bude o to horší, ale rve mi srdce když brečí a hlavně jsem v "chytrých" knihách četla, že do tří měsíců se miminko rozmazlit nedá a má se mu vyhovět, poskytnout lásku a náruč, že z toho bude čerpat celý život /z pocitu bezpečí a přijetí/. Tak teď nevím jak postupovat. Vím, že každé dítě je jiné, ale zajímají mě vaše názory a zkušenosti. Děkuji Flo
5. bře 2011 ve 22:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myslím že tvá intuice je naprosto správná a nenechala bych se zvyklat ani manželem za mě rozhodně CHOVAT, CHOVAT, CHOVAT !!!
5. bře 2011 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@florentina ja bych řekla že je ještě moc malinka na nějake vychovavaní, naše taky moc nespala, ale takhle malou jsem ji nikdy nenechala brečet, jen si užijte chovaní toho malyho miminečka, za pul roku už to bude ďablík a rada budeš vzpomínat na to maly bezbrany miminko :dizzy_face:
5. bře 2011 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
náš Beník má 7 měsíců a pořád chováme. Určitě bych nenechala plakat, určitě ho nerozmazlíte. a nerozmazlíš ne do 3 měsíců, ale tak do roka. Užívej si miminka a chovej! Hlavně tak malý mimi si neumí jinak než pláčem říct co ho trápí
5. bře 2011 ve 22:33  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@florentina plne souhlasim s kjajule. U nas to bylo dost podobne. A i ted malej vyzaduje hodne pozornosti. Nastesti muj manzel na to ma stejnej nazor, tze nosime a chovame oba. Kdyz potrebuju neco udelat, dam maleho do vaku nebo do satku. Urcite dej na svuj cit a intuici, nenech se zvyklat a delej si to po svem. TY jsi matka, jsi na miminko podvedome naladena a uvidis, ze to funguje...
5. bře 2011 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
vychovávat nemá v tomhle věku žádný smysl, takové miminko nepláče bezdůvodně, nedokáže dát jinak najevo, že ho něco trápí nebo nechce být samo...zkoušeli jste třeba šátek? Miminka se v něm cítí bezpečně a maminka má volné ruce, nosit může i tatínek, miminko slyší tlukot srdce a cítí teplo. Pak můžete zkusit nějakou uklidňující hudbu, jestli jí trochu neuklidní, ale s vyplakáním bych taky počkala. Držím palečky, ať jste nakonec všichni spokojení :wink:
5. bře 2011 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
My jsme měli úplně to samé. Manžel vždy říkal, tak jí nech chvilku vybrečet ona přestane, ale tohle já nikdy nesvedla, takže jsem jí měla pořád u sebe... Nyní nám je přes 6 měsíců a já ani nemůžu odejít z pokoje, protože začne hysterický řev, že tam nejsem. Nemohu jí nechat u nikoho, protože pláče a jak, přijdu já a má úsměv od ucha k uchu a sápe se po mě. Takže taky nevím, jestli je to dobré???
5. bře 2011 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky já si říkám že na to jednou budu vzpomínat s láskou...uteče to jako voda.Náš malej má různý období...3 měsíce špatně usínal-uspávám ho, ale řekla jsem si že musím vydržet, teĎ ho sice taky uspávám, ale usne během chvilky, dřív to trvalo třeba 2 hodiny...ono to vše jednou přejde. Můj názor
5. bře 2011 ve 22:44  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klosky mam doma stejnyho zavislaka na mě, ale nejsem si jista , že to zpusobilo to, že jsme ji jako malinkou hodně chovaly, pže choval i tatka a ten když zmizí tak jí to neva, takže si myslím, že je to proto, že s nima travíme nejvíc času :dizzy_face:
5. bře 2011 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky děkuji za názory a hlavně jsem ráda, že čtu, že to vidíte stejně jako já. Jen pro doplnění, on manžel mi dost pomáhá a tak když ji zrovna nechovám já, dělá to on, jen se snažil mě přesvědčit, že by jsme to měli začít dělat jinak /tak jak jsem popisovala/. Trochu ho podezřívám z toho, že i když se snaží být dobrý otec a dcerku má rád, tak je to prostě jen pohodlnej chlapík, co by si to rád zjednodušil :wink: Nicméně nás má rád obě a tak na můj názor dá a zatím chová a občas u toho remcá :wink: Ono u nás je to asi složitejší v tom, že z finančních důvodů musím i teď při mateřské pracovat /naštěstí jen částečně a jde to z domu/, ale je to o tom, že když je manžel v práci věnuji se plně dceři a hned jak večer přijde domů, tak mu ji předám a když zrovna nekojím, pracuji abych stíhala. Takže je fakt, že je to těžké v tom, že tím, že dcerka moc nespí a chce pořád chovat, tak vlastně skoro ani jeden nemáme chvíle, kdy by jsme byli jen tak doma a měli volné ruce /takže téměř vše, včetně například večeře pak člověk dělá s dítětem na ruce/. No a mě jako mámě to nevadí, ale chlap to holt hůř nese...ale zvyká si :grinning:
5. bře 2011 ve 22:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky malýmu je přes dva roky a už ted si občas postesknu jaký byl miminko a že bych si ho ponuchala znova :pensive: ...ted už to je jen na něm kdy se přijde pomazlit...
Mazlete se a chovejte svoje miminka dokud mužete!!!
Dává tím najevo že vás potřebuje a miluje,nemá to jak jinak sdělit... nikdy už to nebude stejné a bude vás potřebovat čím dál méně... :wink:
5. bře 2011 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@calli o šátku už jsem také přemýšlela, hlavně kvůli těm prázdným rukám. Ale neznám nikoho, kdo by s ním měl zkušenost, tak si o tom musím něco zjistit. Určitě tady na koníkovi najdu nějaké info, kouknu se, ale pokud máš zkušenost, do kdy se dá tak používat-věkově i váhově? Naše malá se totiž narodila 4kilová, teď máme 4a půl kila a 57cm, tak nevím zda to není pro šátek nějaké omezení. Abych do něj neinvestovala třeba kvůli dvoum týdnům.
5. bře 2011 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
dadous: já si nemyslím, že je to tím chováním.. To určitě néé, jsem ráda, že ten můj poklad mám a že se s ní můžu mazlit. Jen hold si zvykla dost na mě, jak říkáš, protože jsem s ní neustále. taťka nám taky hodně pomáhá, ale malá u něj nevydrží pokud mě nevidí, takže když vařím, tak manžel mi musí stát za zadkem, aby mě malá viděla...
Florentina : je to opravdu všude stejné, ty chlapy jsou línější si s nima hrát ( néé všichni ), tak je nechají brečet asi...
5. bře 2011 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsme to tak meli, maly stravil v podstate prvni mesice u me (nebo manzela) na rukach, jinak proste byl neskutecny rev. Mela jsem obrovsky repertoar pisnicek, basnicek,rikadel, maly to uplne zboznoval a byl u toho ochoten i prestat rvat a pozorovat me :slight_smile: Potom byl na me samozrejme navazany, v obdobi 6-10m byl teda mamanek ukazkovy, proste trochu delsi a intenzivnejsi separacni uzkost. Ale nenechavala jsem ho vyplakat, ani na silu nenechavala nekym hlidat, jen aby si odvykl ( a to teda do me vsichni hustili, jakeho budu mit nesamostatneho ufnukaneho mamanka :angry: ) No a vysledek? Maly mel proste citlivejsi prvni rok, asi me vice potreboval. Kolem toho 11-12m se zacal osamostatnovat, dokonce mame od 12m slecnu na hlidani a probehlo to snad jen s jednou malou slzickou, ale jinak bez problemu. Maly je samostatny, kamaradsky (v ramci mezi), bez problemu prozkoumava okoli a kdyz chce, tak si sam hraje a zkouma (coz pred tim neprichazelo v uvahu), do mamanka ma opravdu daleko :slight_smile:
Takze secteno, podtrzeno, nektere deti maji proste vetsi potrebu lidskeho kontaktu a ja si myslim, ze timto se dite opravdu nerozmazli. Vychova a to prave rozmazlovani je opravdu nekde jinde nez v tom, ze dite v 7t necham plakat, at si pekne zvyka :confounded: Dite se opravdu nestane rozmazlenym v tom pravem slova smyslu tim, ze se mu rodice venuji :sunglasses:
5. bře 2011 ve 22:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, řeším to saméééé!!!Mluvíš mi z duše! U nás to bylo obráceně, já chtěla režim a přítel je spíše pro chování.
MÁME MĚSÍČNÍHO CHLAPEČKA!
Já teda když toho brečení je moc nechám určitě pár MINUT pobrečet, přítel to pak nevydrží a vezme ho. Je ale pravda, že kolikrát si malý zabrečel a než jsem ho vzala tak se uklidnil sám a pak zase spokojeně koukal a nebo usnul, protože brečel, že nemůže zabrat.

Ale je pravda, že co měl měsíc, tak jsem si uvědomila, že to hrozně letí a musíme si miminka užít, takže už tu "výchovu" tak nehrotím a taky se raději pomazlím, opravdu to uteče!
5. bře 2011 ve 23:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kjajule krásně napsaný, díky! je to fakt hrozný jak to ulítne a budou to samostatný jednotky !
5. bře 2011 ve 23:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@florentina diky za toto tema. S MM jsme doma resili to same s tim rozdilem,ze chovat chceme oba, ale nevime od kdy si zacit davat pozor,aby nam doma nevyrostl mazanek... No,zatim jsme od nejakeho ' nechat vyrvat' upustili uplne a bereme to tak,ze mame prvni miminko a ze holt bude treba i trochu rozmazlene... A mazlime se, chovame, houpeme,hrajeme si...vzdyt tak rychle rostou...
Takze za mne-chovala bych. Satek neni spatny napad-my uz jej take mame pripraveny...
5. bře 2011 ve 23:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@lucy222 a jak máte staré miminko?
5. bře 2011 ve 23:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@florentina lednatko, takze podobne stare jako to Tve :wink:
5. bře 2011 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@lucy222 odpověď na to, od kdy změnit přístup a začít vychovávat nám asi nedá nikdo. Ale já si pořád myslím, že je lepší dítě trošku rozmazlit, než od mala o ty city ošidit. Kamarádka razila přístup, od mala na dítě pravidla a režim za každou cenu a dnes mají tříletou holčičku a ta se nechce mazlit, dát pusu a ani s dětmi si moc nechce hrát. Je taková samotářka. Těžko říct, zda je to jen výchovou, ale je jim to líto a vím, že to bych nerada. Nehledě na to jak jsem psala, nedokážu ji nechat plakat, trpím u toho, takže dělám vše pro to, aby byla spokojená, protože to jsem pak i já.
5. bře 2011 ve 23:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
mazlením a chováním z dítěte vyroste samostatná a sebevědomá bytost :wink:
5. bře 2011 ve 23:58  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@florentina my si prave to mazleni uzivame moc...sice slychame od okoli jak bychom meli delat to a to a ze 'dite musi...',ale kasleme na to. MM chodi do prace,tak prcka vida jen po vecerech+vikendy a jeste,aby nechaval vyrvat..a ja? Na to nemam nervy...nehlede na to,ze nejsem presvedcena o spravnosti teto metody.. Ale musim podotknout,ze ditko mame pohodove-rezim neresime-od prvniho dne z porodnice spi v noci 5-7 hodin v kuse,pres den take O.K., apod.
@weri1 souhlas :wink:
6. bře 2011 v 00:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, z vlastní zkušenosti doporučuji chovat a chovat. Mého prostředního jsem musela chovat po každém jídle ze zdravotních důvodů a rozmazlený vůbec nebyl. Ba naopak byl už tak "vychovaný", že chovat nechtěl a chtěl si spokojeně ležet v postýlce :wink: Poslední dítko bylo jako miminko chovanec závislák :grinning: Myslím, že chováním se miminko nerozmazlí, pláčem miminka volají o pomazlení a máme je proto, abychom je "vychovali", ne?

@weri1 souhlas, jen babičky to občas nechápají :grinning:
6. bře 2011 v 00:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dcerka vyžadovala naši pozornost taky od miminečka. Vycházeli jsme jí vstříc, nosili ji, pořídili jsme takové to křesílko, kde poloseděla - pololežela, aby na nás viděla, pořád jsme povídali, ukazovali...
Teď jí budou 2 roky, krásně mluví, je bystřejší a zvídavější než její vrstevníci. Okolí říká, že je jako tříletá.
Za mě tedy chovat a mluvit na miminko určitě ano, nepotlačovat přirozenou zvědavost. Určitě se Vám to stonásobně vrátí.
6. bře 2011 v 06:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem taky pro chování a nošení. Přece jen je to malý miminko a u mámy se cítí nejlíp a na druhou stranu ten čas tak strašně letí... Je to záležitost na pár týdnů nebo měsíců, není to 10 let, tak je potřeba si to užít. Od toho ty děti taky máme :slight_smile: Takže malýho sem nosila, chovala a spí s náma v posteli a sme všichni spokojení. A s dcerkou předtím to bylo úplně stejný :slight_smile:
6. bře 2011 v 07:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
:slight_smile: tak nas malej spal asi ten mesic, pak se mu projevil reflux a bylo po spani......od te doby temer jen chovame spi tak 20 minut denne, kdyz spi hodku v kuse, tak to je pro me svatek:D
plakat ho rohodne nenechavam ani ted.... uz se take vzteka - to uz ho zacineme usmernovat,ze to vzdy nebude po jeho:slight_smile:
jinak vazne to hrozne leti, takze si to chovani uzivejte:slight_smile:))
6. bře 2011 v 08:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bufina :slight_smile:) taky se mnou spi v posteli
6. bře 2011 v 08:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@florentina já jsem chovala a chovala a nosila a nosila :grinning: a to asi až do 7.měsíců, pak začal sedět a lézt a můžu ti říct, že se vyplatilo a vrátilo se mi to..malý je samostatná jednotka-někdy až moc a k hraní mě nepotřebuje, mám pocit, že by byl občas radši, kdybych mu u toho vůbec neasistovala a nehlídala, co kde vyvádí :sweat_smile: jinak samozřejmě i teď má den-dny, většinou když rostou zuby..kdy kňourá a natahuje se mi do náruče, tak si ho vezmu a chodím s ním po bytě, koukáme z okna na auta, jinak já se toho taky bála, tchýně mi furt cpala do hlavy, ať ho hlavně pořád nenosim a nespim s nim v posteli a hlavně ať ho proboha neuspávám a nechám ho vyřvat, že budu jeho otrokem a že si ho rozmazlim..jsem ráda, že jsem se na ní vyprdla a udělala to podle svého instinktu. moje dítě si je jisté a samostatné, neříkám, že je to díky nošení, či uspávání nebo tomu že se mnou spí v posteli..ale rozhodně neni rozmazlený a nepotřebuje mě ke svýmu lumpačení a už vůbec nejsem jeho otrokem :sweat_smile: ale co člověk to jiný názor, zatím tu čtu že určitě chovat, ale možná se tu najde i maminka co ti napíše, že máš nechat chvíli brečet...takže bude stejně na tobě jak se rozhodneš a já bych se teda rozhodla podle instinktu, někomu to asi nedělá problém, když mu malé miminko pláče, ale já bych ho cíleně plakat nenechala :pensive:
6. bře 2011 v 08:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@florentina u nas to bylo stejne jen s tim rozdilem, ze misto dudlika mela prso, usinala jen u prsa a v zadnem pripade tak do 6,5m nechtela byt v kocarku. Takze me dny vypadali asi nasledove: vstavani v 5 a od te doby noseni a chozeni(plakala i kdyz jsem si sedla a jen povidala) nebo v lehatku na ni budliky, budliky cukrbliky, spinkani po pul hodine uspavani u prsa asi 20min tak 3 az 4x za den a kazdy den uplne v jinou dobu. Vecer mezi 7-10 uspavani u prsa. Usinala okolo pul 10-10hodiny. Od asi 5 mesicu se to zlepsovala, ale zase vstavala treba 10x v noci. A do 7 mesicu nez sedela a byla ve sportaku jsem se prakticky nedostala ven, protoze v kocare byla bez kriku tak 10minut.:slight_smile:. Babicky daleko, manza v praci... Pak se to zacalo zlepsovat, jak zacala sedet, lezt, stat. Plakat jsem ji nenechala vic jak minutu, kdyz jsem sla sama na zachod a ne s ni v lehatku:slight_smile:. Ale na rozdil od @k.jolanka mam zavislaka doted, o samostatnosti se rozhodne mluvit neda.Od 12 mesicu si obcas hraje sama(tak 5 minut) ale musim byt s ni v mistnostia divat se aspon:slight_smile:. Mezi 12-15 mesicem to bylo lepsi, ale ted se zase vsech boji, u babicky se od ni nesmim vubec hnout, nechce ani moc k detem i kdyz ji hrozne zajimaji, nechce nekdy ani k manzelovi...proste jen mama, mama, mama...doufam, ze je to jen obdobi, ale mamanek bude podle mne porad.

Takze ja bych urcite nosila, ale take bych polehoucku!! zkousela nechat ji chvilku samotnou ...trebav lehatku s hrackou a chodit kolem ni a jen na ni mluvit....rikat ji to co delas nebo zpivat....Prvne treba jen fakt minutu, kdyz bude plakat hned za ni jit,ale nebrat ji jen ji rikat, ze ses u ni a nejak zabavit, aby vedela, ze te ma, ale aby se neucila, ze hned jak se ozve jde na ruce. Kdyz to nepujde, tak par dnu pockat a zase zkusit....urcite podle toho co pises ma spravnou materskou intuici a cit.Drzim palce a preju at je to brzo jen lepsi a co nejmene place(vim, jak je to tezke, kdyz hodne place)
6. bře 2011 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eloana :slight_smile: Sem si připadala jak krkavčí matka když sem ju odsunula do vlastní postele :slight_smile: Jenže se měl narodit malej, tak sem potřebovala uvolnit místo v naší posteli pro něho :grinning: Ale zvládla to úplně v pohodě, bez problémů, takže to taky nebylo jak se tady v některých diskuzích píše že se dítě těžko odnaučuje spaní s rodiči.
6. bře 2011 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bufina :slight_smile:)my odsunuli manzela)))linda uz spala v pokojicku, ted spi zas s nami odstrkovat ji nemuzu
6. bře 2011 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek