Mám pocit, že jsem selhala
ahoj holky,mám 2,5letého chlapečka a měsíční holčičku.Starší syn jen od malička hyperaktivní,vzpurný a vše chce dělat sam.Od malička je plný vzteku,prostě vše se snaží docílit vztekem.Od malička to s ním je těžké,ale jsou lepší a horší období.S hračkamy si moc nehraje,baví ho vše ostatní,jen když si k němu sednu,tak si hrajeme,malujeme...ráno začínáme pravidelně pláčem když si manžel vaří čaj,protože sám nazapne konvici,a pokračujeme tím,že sám nepustí mikrovlnku,myčku,pračku..atd..pak u snídaně pravidelně vyleje kakao ...v klidu mu vysvětluji,že to nevadí,že se nic neděje...pak se začne vztekat a to tak,že háže hračkama,atd,před týdnem po mě plivnul a včera se vyčůral ke zdi...samozřejmě vše se děje,když malá pláče,protože jsme jí vzbudili....od malička jsme se snažili mu hodně věcí vysvětlovat,občas se na něj zakřičelo a dalo na zadek..když jsem otěhotněla začelo to být horší....ted když je malá na světě je nezvladatelný a já už jsem nevěděla co dělat,dostal na zadek vařečkou,jenže se mi potom vždy vysmál....ted poslední měsíc na něj pořad křičím,nemám na něj čas kvůli malý a já začínám mít pocit,že jsem selhala...a že mě nebude mít rád...cítím,jak se náš vztah ted bortí.......
Doporučuji přečíst knížku od Aldortove Vychovavame deti a rosteme s nimi ;) da se stáhnout i na netu
Je taky dobre se na situaci podivat očima syna... jak vnímá situaci on.. a hlavně nevybouchnout a počítat, odejít z místnosti apod..
Čůrání,plivání apod dělá jen a pouze proto,aby na sebe upozornil. Já jsem vždy z podobné situace snažila vybruslit a "vyoutovat" ji.Např.rict s úsměvem: Jeee,ty jsi popleta,ty ses vyčůral ke zdi a zapomněl jsi jít na zachod... Výborné je,jak psala Iv,nechat rozhodovat o neškodných věcech. Učí to,nést za svoje činy odpovednost. Smí vám doma pomáhat? Pouští pračku,myčku,vaří s vámi? Je to velmi důležité i za cenu toho,ze potom vše trvá mnohem déle... Zapojujeme ho do péče o dceru? Podává vám plenky,když prebalujete atd.? Je ve složité situaci..komplikovaný věk,kdy si zacina uvědomovat svou osobnost a do toho příchod sourozence... Zkuste se na věc dívat z jeho pohledu. Držím palce.
A ještě je dobré při záchvatech vzteku,situacích,kdy haze hračkami apod. odejít z místnosti. Kde nejsou diváci,není divadlo...
moc děkuji za zpětnou vazbu...všechno co píšete se snažím praktikovat.Ted zrovna čtu knížku respektovat a být respektovát.Uvědomuji si a vím,že je to ted těžké období pro nás pro všechny..hlavně pro synka...Chápu to velmi dobře..když se ale ocitnu v konfliktu,tak nejsem ted schopna reagovat v klidu..emoce mi zatemní mozek a ze mě pak lítá křik a pohlavek..je mi ho strašně líto a každý den trénuji a snažím se to zvládnout lépe..ted to s miminkem,které není zrovná klidné jde těžko....musím vydržet..děkuji moc
@schigeil no držím palce a děsím se, že to bude u nás podobné, neplánovaně budu mít děti 23m od sebe a už teď je s Petiskem těžké pořízení, od narození je taky strašně náročný uplakaný, uvztekaný, strašně aktviní, čtu a čtu knížky, ale taky občas selžu a to mám jen jeho... ☹ knížka respektovat, není špatná, ale je strašně dlouhá a zbytečně složitě napsané. mnohem líp je zpracovaná knížka Zkoušeli jsme všechno! nebo jak už tu někdo zmiňoval Vychováváme děti a rosteme s nimi... 😉 taky dřív jednám než začnu počítat, ale snažím se na tom pracovat a myslím, že se krůček po krůčku velmi pomalinku lepším... věřím ,že se to obě naučíme, musíme, co bychom pro ty naše miláčky neudělaly... malý má teď taky období kdy vším háže, tříská a kope mě, několikrát v klidu upozorním vysvětluju a pak křiknu nebo plácnu, mrzí mě to, ale už si s ním taky nevím rady, nechci aby druhé dítko jednou přizabil kostkou... ☹
@pekluska88
Ano co se týká vaření a pomáhání,tak to je naše oblíbená činnost, vařil se mnou každý den,jen ted na to prostě není čas i ho zapojuji do domácích prácí..od té doby,co jsem doma s malou ho zapojuji do péče o ní.Podává mi plenky,když přebaluji,myje jí hlavičku,když ji koupu,vypouští vaničku a pomáhá mi vaničku uklidit...problém a vzteklé záchvaty nastávají,když přijde třeba k pračce a zapnu jí bez něj protože zrovna spinkal..pak trvá dlouuuho než se uklidní a pochopí,že to nevadí,když to zapne maminka...moc děkuji za odpověd
@schigeil naše malá je vzteklá po mě a to tak, že pořádně a to od narození teď 10 m peklo zkouší co si může dovolit a co s manželem vydržíme ....Dělám to tak, že když si začne něco nutit vztekem odejdu z místnosti a nechám ji přesně jak tu psala jedná maminka kde není divák není divadlo a hle najednou se přestane vztekat a je to v pořádku. Nebo když se vzteká a začne házet po mě věcmi, mlátit a kousat takže na to mám pravidlo 3x a dost. 3x jí řekne pevným hlasem ale bez křiku Eliško ne to se nedělá (vím moc dobře že tomu rozumí) buď přestane a když ne (když je už opravdu rozjetá tak po mém ne začne řadit ještě víc) dostane plácnutí přes ruku nebo po zadku. Když mě kousne a domluva nic tak ji trošku kousnu taky ona na mě pak kouká a já jí říkám bolí vid? Maminku to taky bolí.
Já jsem vztekloun taky a na sebeovládání jsem musela pracovat dlouho přesně nejdřív jsem jednala pak počítala. Chce se to zhluboka nadechnout a říct si buď v klidu je tvoje
Jinak třeba s tou prackou mě napadlo když jí zapneš když spí nepomohlo by jí třeba pauznout a pak ho nechat jako pojď zapni pračku? Trošku ho lidově ocurat
Ahoj:o)Myslím si, že syn žárlí. Už není na prvním místě, teď se vše točí kolem maličké a on to vnímá jako konkurenci. Možná bych zkusila(prosím, neberte mě zle) nechat malou tatínkovi a být jen se synem, někam vyjít, jen ty a on. Aby věděl, že ta jeho milovaná maminka je tu pořád a pro něj.
Hezký den
@pajuska252 přesně jak píšeš..dřív jednám než myslím...také trénuji,jen je to ted 1000horší,když není tolik času...kolotoč kojení,přebalování,nošení,tišení,uspávání,odkrkávání...atd ..také držím palce,at vše zvládnete...děkuji za tipy knížek..určitě si je objednám a přečtu...děkuji
@schigeil Pises nejspis o MEM synovi.. 🙂 Jak tu uz padlo - je to vzdor a zarlivost, bojuje sam se sebou. Pamatuju si to velmi cerstve - kazdy den se budis s hruzou, co zas bude, vubec se na novy den netesis.. Ale opravdu to prejde, jen prezit den po dni. Mne pomahalo si vzdycky rict, ze za to nemuze, ze s nim "cloumaji hormony". Tahle jsem vztek a bezmoc trochu prevedla na litost, a tak me to nutilo spis ho obejmout nez mu naplacat (jooo, ale ne teda vzdycky 😇 ).
@puresin přesně,jak píšeš..večer když malé začnou koliky a končí nad ránem vyspím se jen pár hodin..ráno se budím s hrůzou...JAK ZVLÁDNU DEN JEŠTĚ SE SYNKEM ..říkám si,že dnes na něj nebudu křičet a nebo mu nenaplácám...vydrží mi to max do oběda,kdy před tím následuje mnoho vysvětlování..navíc samozřejmě je ted také největší zábavou malou budit...takže prostě je to peklo...a já věřím,že se to den po dni,jak píšeš bude muset nějak zvládnout...tím co píšeš bych měla začít,vrátit se zpátky do doby kdy byl ještě na světě sám a vidět v něm to bezbrané pátrající dítě,co najednou ztratilo prvenství...lítost by mi také mohla pomoct..moc děkuji za názor a tip
Já mivám taky takové pocity. Věk + miminko to je kombinace. Taky si rikam že priste se udržím se nerozcilit. .ale taky jsme jen lidi. Řeknu synovi. Ze jsem unavena, že nespal (u nás je usínání hodinová záležitost třeba
)a proto si musí hrát sám. Ze Mám práci. .no nepochopí to ještě v tom věku. Ale člověku se uleví i když řekne proc je naštvaný a nahlas si zanadává. Knížky jsou hezka věc ale praxe je něco jiného. Fyzickému trestu se kluk také směje. Určitě se bránit tomu říkat to.co není pravda :nemam ten rad, jsi ošklivý, miminko jemail hodne. .deti nejsou hloupe. Ukazovat jak je to dobřel, u nás pomohlo říkat dopředu co bude,když se vztekal a házel věcmi dala jsem mu do ruky něco cim mohl hodit a to nechtěl. A třeba trhání závěsů se snažit ignorovat, jako nevidět. Tzn. Není to činnost. Ktera by upoutala pozornost rodicu,tak to přestalo byt zajimave.
Zkusit mu dát pocit důležitosti,taky někdy zabere. A pak si taky nevycitat, že se hodinu kouká na televizi. Pro klid rodiny. Nejdůležitější je prezit den ve zdravi, najedeny .čistý. suchý.
@schigeil kdyžtak koukni na můj profil, mám tam knížky co mě zaujaly 😉 jinak nevím, jak jsi to měla s prvním synem, jestli máš nějaké nosítko/šátek, já měla manducu, ale pořídila jsem pozdě, na druhátko chci pořídit šátek nebo šátkové nosítko, ať můžu od malinka nosit a věnovat se i staršímu, možná by taky stálo za zvážení a vyzkoušení 😉 s volnýma rukama se toho dá zvládnout mnohem víc, já s malým na zádech jednu dobu vařila... já to chápu, že s dvěma to musí být mazec, případně ještě doporučuju třeba bachovy esence, taky mi trošku pomohly když bylo nejhůř a můžou je i malinkaté dětičky... 😉
a ještě mě napadá, zkouším čerpat z www.nevychova.cz třeba by těm nějaké články a videa zdarma taky zaujaly. jak tu někdo psal knížky a rady jsou věc jedna a realita věc druhá, ale něco nám musí pomoct, kdyby jen malinko 😉
Prožívá dvojí stres/tlak - jednak klasický vzdor, co patří k věku, a žárlivost, změnu v životě příchodem sourozence.
Hlavní je vydržet, přejde to, za půl roku to bude pryč, oboje. A najít čas jen a pouze na něj, když by někdo povozil miminko, dávat vybrat ze dvou neškodných možností (oblečení modrého a zeleného trička..) kdy on bude mít právo rozhodovat, tím se to učí. Dát prostor na ukončení her (10min před jinou akcí, oběd, odchod z domu, spaní upozornění, že si má dohrát), u vzteku vyjádřit pochopení pocitů (vím, že tě to rozzlobilo, jsi teď naštvaný), jednoduše vyjádřit nesouhlas (nelíbí se mi, když pliveš = JÁ mam problém, když ty děláš tohle, nikdy TY jsi zlobivý, špatný apod.).
Jo teorie.. Evelínka byla, no nesnesitelná, v tomhle. A na závěr, vydržet vydržet vydržet! Bude to dobrý.