Máma sova vs. dítě ranní ptáče, máte to podobně?

ivetuzka
28. únor 2013

Ahoj maminky, Martin si v posledních týdnech posunul vstávání z půl deváté na sedm hodin a někdy i dřív. Já jsem ale typická sova, která nejde do postele před půlnocí. Máte to podobně? Vstáváte s dětmi, a pokud ano, jak doháníte spánkový deficit? Nebo jste si prostě zvykly 🙂?

kammka
28. únor 2013

@ivetuzka i já jsem sova!!!! jsem vzhůru často do půl druhé, pak už to balím, ne že bych byla unavená, ale prostě se mi dělá mndlo z představy vstávání do školky... dcera vstává tak nějak rozumně, kolem sedmé.. byly samo časy, že vstávala před šestou, tak kolem roka a půl..světe div se, nějakým neomylným instinktem rozpozná víkend, to je vzhůru dřív..je prostě celá tatínek, ten mému dospávání noční aktivity nemůže přijít na jméno.je z rodiny, kde se chodí spát kolem deváté a vstává po šesté ráno i o víkendu, přeci aby se něco udělalo.. no mně představa žehlení, vaření či pečení, nebo i skládání prádla za asistence malých dětí nepřijde moc super..radši to všechno dělám v noci..no a ráno jsem pak jako mátoha..jednou za pár týdnů nastane krize, to pak klimbám na gauči, obvykle při kouzelný školce..
druhý dítko, synek... je celje maminka.. ráno se budí poslední. a když ho ukládám se ségrou, tak se za hodinku a půl vzbudí a čumákuje, haleká, nebo rovnou řve.. tak si ho beru k sobě do obýváku, přebalím, udělám sunar, chvíli si hrajem, on se tlemí, prostě má poledne..
takže to tak nějak zvládám. chlap nadává, že beztak dřepím na netu, no co mám dělat, jsme na vsi.. tak holt zvečera mezi osmou a desátou sedím na fb na chatu s kamarádkama, ty jdou ráno do práce, takže chodí "brzo" spát, no a jak je chatroom prázdná, jdu na věc.. v garsonce, ve které jsme bydleli 8 let, bylo z mýho půlnočního třískání hrncema, vždycky pozdvižení, přítel mručel..teď už mu to tak moc neva, když máme 2+kk.. přijde ráno do kuchyně, na stole bábovka, v lednici sváča do práce a na židli vyžehlený kaalhoty. no, není to takhle moc často, ale zadaří se... 😀
přeju všem sovám chápavé skřivany a děti po mamince 😀

ivetuzka
autor
1. bře 2013

@kammka Manžel je naštěstí i bohužel také sova. Sice chápe moje noční poletování - jsme vzhůru oba, takže u nás se tradičně myje nádobí kolem půlnoci, ale o víkendu se neustále přeme o to, kdo bude s tím naším ranním ptáčetem vzhůru 🙂 Kouzelná školka - díky za ni - mě také vždycky uspí, aktuálně zvládám občas konec Bolka a Lolka 😀 Přitom u nás všechno vypadala ze začátku tak skvěle - Martin první rok vstával po 9 hodině (bomba), od roku do roku a půl si to posunul na 8 hodinu (fajn), no a poslední dva týdny se rozhodl, že v 7 hodin se to vyplatí a ani o minutu později (uf). Doufám a držím si palce, aby si to ještě neposunul, protože bych se opravdu musela pustit do překopání vlastního režimu, na který jsem zvyklá víc než 13 let.

maximka33
3. bře 2013

@ivetuzka ahoj, taky mám Martínka 🙂 tak dokud jsem chodila do práce, tak jsem musela vstávat po šesté a to vstával i syn do školky. teď jak jsem doma na rizikovce, tak se ve vodění do školky střídáme s manželem. syn stále vstává mezi šestou a půl sedmou.. a já tak dospávám do sedmi a pak se vyhecuju a vstanu. je to fakt boj, jsem děsně rozlámaná. spát chodím tak kolem jedenácté, ale i to usínání mi nějakou dobu trvá. snažím se chodit spát dřív, protože to už nemám kdy dohnat. odpoledne si jen tak odpočívám při Sama doma, ale spát nemůžu, to bych večer už vůbec neusnula..

kocicinka
11. bře 2013

@ivetuzka My to máme o vík. tak, že když děti vstanou, tak je s nimi muž(tedy, aby bylo jasno, pustí Jonášovi pohádky a klimbá), mě nechá dospat a když se dospím, tak jde zase spát on.
@laska.nezna.hranic a jak dlouho to trvalo, myslím, to období, kdy jeden chodil spát ve 2 a druhý vstával v 5? Upravilo se to samo, nebo si musela nějak "zasáhnout" ? Teď to máte jak? Už jsou ve spánku alespoň trochu synchronní?

Ach jo, je to boj. Včera, ač já unavená, jsme se zase dívali na film, šla jsem spát ve 12, o půl jedné cca jsem usnula. Ve 3.30 první probuzení Jonáše, dobýval se ke mě do postele... a pak jsem do cca 5:30 nemohla usnout, což se mi stává velice často, když mě někdo v noci probudí. Usnula jsem, až když bylo venku úplné světlo... a v 7:00 budíček, vstává Jonáš a nemůže najít letadlo. Teď jsem grogy a za chvíli mám jízdu v autoškole. Strašný! Jak dlouho to lze vzdržet? Mám pocit, že za chvíli ze mě bude úplná stařena, vzhledově, i myšlením...jak jsem otupělá. Děti miluju nade vše, ale toto...

ivetuzka
autor
11. bře 2013

@maximka33 Vyhecovat se ráno ke vstávání mi teda moc nejde, ale úporně se snažím 🙂 Zase to máte dobré, že nemusíte Martínka ráno úporně budit do školky a bez problémů vstává sám 😀 Každopádně jsou to lumpové, ale zato s hezkým jménem 😉
@kocicinka Tak otázku, jak dlouho se to dá ještě vydržet, jsem si položila už asi stokrát. A vážně nevím, nevím, nevím ... možná se pak někde nevyspalé a vyčerpané sejdeme a usneme na jedné hromadě, až naše děti konečně pochopí, že spát ráno je tak faaajn 😀

laska.nezna.hranic
11. bře 2013

@kocicinka - už si to přesně nepamatuju, ale Kája mi tak usínal asi půl roku. Pak se to postupně podařilo stáhnout jeden čas dokonce na desátou, ale teď už jsme zase zpátky. Má prostě tendence to natahovat. Tenhle týden jsem je šla uspat společně a několikrát za tu dobu se mi stalo, že si počkal dvě hodiny, než usnu, pak vstal a šel na návštěvu do ložnice k prarodičům. To víš, radost ze mě nemají, ale když náhodou usnu dřív než on, tak je to těžké... U Fifiho to období bylo kratší. Dneska mi usíná kolem deváté a definitivně vstává tak v osm, ale protože se pořád přetáčí, tak k němu stejně vstávám, aby mu nebyla zima nebo nebyl otlačený od toho, jak se mačká na šprušle... Ráda bych to srovnala, aby chodili spát tak v rozmezí jedné hodiny, v těch 9 a 10 třeba, a ráno vstávali taky nastejně třeba kolem té osmé, ale nějak nemám sílu ráno vstát dobrovolně, takže zatím je to jen v rámci teoretické přípravy...

Jak je mám přeučit na ranní ptáčata, když po mně zdědili tendence žít sovím životem? Na jednu stranu mi to vyhovuje, na druhou to bude problém, až půjdou do školky... Jak se k tomu mám dokopat, aniž by mi chyběla energie na to jejich celodenní řádění?

Včera mi Karísek usnul někdy v jednu, ale jako na potvoru se mi probudil Sofík, takže do čtyř strašil se mnou. Mně by to zas tak moc nevadilo, ale je tu nějaká blbá podlaha, je slyšet i když se jen převalim na posteli, takže ve tři na mě nalítla ségra, která má s manžou ložnici pod náma, že by se taky rádi vyspali do práce. Prostě pro okolí je to problém no 😒 Ale to mám děti praštit palicí nebo je cpát práškama...? Všichni remcají, ale že by si to s nima jednou zkusili a třeba pohlídali a já se mohla alespoň jednou normálně vyspat, jak potřebuju, to ne 🙄 Tak přežívám jen díky představě, že jednou ta puberta musí přijít a kluci budou spát až do oběda. Ovšem ještě musím vymyslet, kdo nám ten oběd pak připraví 😀

kammka
15. bře 2013

@laska.nezna.hranic na co oběd... tak budete mít jako hlavní jídlo dne večeři, ne??? 😉

laska.nezna.hranic
17. bře 2013

@kammka - jakože k obědu bude stačit hrstka piškotů a čaj? 🙂

kammka
17. bře 2013

@laska.nezna.hranic noo.. tak třeba kus eidamu a chleba, cherry rajčata?? 😉 hrstka piškotů a čaj, to je naše běžná snídaně 😎 teda spíš caro, nebo kakao...to se totiž dá udělat tak, aby to šlo uhned pít.. taková expresní snídaně před odjezdem do školky 😀

oblecdetimoderne
23. bře 2013

Jak bych taky potřebovala spát jako sůl, už to táhnu skoro čtyři roky - dvě děti po sobě a bohužel jsem si nezvykla. jen jsem stále více unavená a nervní. Na to se zvyknout nedá, jsem totálně ztrhaná, kluci jsou ke všemu strašně živí..Mladší se ještě ve dvou letech stále budí v noci a vyřvává "mlíko" takže míchám Sunar nebo otravuje s "a" že chce na nočník. Ráno vstávají taky brzo dýl než do třičtvrtě na 7 spí opravdu vyjímečně 😖
Když nutím spát přes den, abych si mohla aspoň trochu odpočinout tak vypiskuje třeba do tří.a pak ho vyndám, aby mi neusnul před večerem.

leeena_4
23. bře 2013

ahoj, nejsi v tom sama. Já mám stejný problém. Tomík se budí teď kolem páté, ale po kojení ho vezmu k nám do postele a vydrží ještě tak do sedmi, půl osmé spát. Dýl ani ťuk, šťourá mi prsty do očí,nosu, tahá mě za rty a za vlasy, no zkrátka spát se u toho nedá. A já dřív než před půlnocí spát nechodila. Ale posledních pár dní jsem rezignovala a chodím spát v jedenáct, nedá se svítit. Jeho nepředělám, holt se musím předělat já, ale jde to ztuha 🙂. Občas dělám to, že si jdu lehnout s ním přes den 🙂