Maminky, jak zvládáte temperamentní dítě na veřejnosti?

meyou
11. dub 2012

Maminky, napište prosím tipy, rady a nejlépe i celé návody 😉 , jak "krotíte" temperamentní dítě na veřejnosti, jejíž oči jsou vždy kritické právě směrem k rodičům. Mám na mysli zejména hlučné projevy dítěte ( poněkud více hlučné ), jeho pohyb v prostoru ( a s ním i pohyb okolních věcí 😅 ), zkrátka vše, co nám rodičům přijde ve vztahu k dítěti přirozené, nicméně pro veřejnost obtěžující ( restaurace, obchody, dopravní prostředky, čekárny všeho druhu hlavně tam, kde je zvykem být potichu, třeba u lékaře .... ). Jde o chodícího jednoročáka 😵 , na něhož nestačí čtyři ruce 😅
Vřele děkuji všem! 🙂
máma Dominika

lucy222
11. dub 2012

Nase mala je velmi temperamentni,ale hodne ditko. Kde to jde, nechavam ji... Do restauraci ted moc nechodime - prave z duvodu,ze dcerka chvilku neposedi. Kdyz jdeme,tak tam kde je detske hriste/ koutek apod. K lekari chodim bez male - pokud jdeme k detske,tak tam vetsinou nejake dite rve kvuli ockovani,tak se nejake nase zvukove projevy ztrati 😀 no a kdyz je potreba aby byla opravdu v klidu,tak vytahnu mobil ci penezenku - to zabira 😅
Jinak preji pevne nervy - ono to casem prejde a bude zase neco jineho.
Na tohle tema by mozna byla dobra diskuze 😉

evaviki
11. dub 2012

obchodom a restauracim sme sa nejaku dobu vyhybali, resp. chodila som na nakupy sama.. u detskej dr. to nevadilo, k inej sme s malym nesli.. hlavne chodit von a utahat ho tam. a vysvetlovat, ze vyblaznit sa ma na prechadzke a ked sme isli niekam, kde mal byt ticho, tak som mu to dopredu povedala, vzala nejaku hracku, knizku a ukazovali sme si.. treba cakat,kym vyrastie 😀

ankava
11. dub 2012

Nemám hlídání, takže všude chodím s malou- momentálně rok a 3 měsíce. Jakýkoli zásah do její svobody je doprovázen hysterickým záchvatem. Takže restauracím se pokud možno vyhýbám, protože udržet jí v židličce nebo v kočáru v klidu je takřka nemožné. Pokud jdeme, tak do té doby,než nám přinesou jídlo s malou procházíme restauraci, ukazujeme,... pak jí dáme do židličky (kočáru) a snažíme jí zabavit hračkou nebo sladkostí, abychom se najedli. Kafe s kamarádkou je prakticky nemožné.
Nákup musím zvládnout buď velmi rychle, aby jí bavilo jezdit v košíku a nebo si nechávám hodně času.. pak jí po chvíli musím vyndat, nechat lítat mezi regály a snažit se ukočírovat jí, vozík a ještě něco naházet do koše. Návrat do vozíku před pokladnou končí zpravidla řevem - na ten nereaguji a co si myslí okolí je mi ukradené. Někdy zabírá rohlík.
V dopravním prostředku většinou mává na celé okolí, koketuje s chlapy, sundavá boty a podobně, snaží se vylézt.... když začne řvát, vyndavám různé předměty z kabelky a nabízím...někdy s úspěchem, jindy ne. Mobil a peněženka funguje taky. Oblíbené má i klíče.
Venku jí nechávám všude chodit, vylézat a jistím jí, aby se jí něco nestalo. Typ sedící maminky na lavičce hlídající dítě na písku není náš případ. Jakmile malou někde pustím, okamžitě prchá ....pokud bych jí chtěla usměrnit- řev.
Snažím se veškeré nutné záležitosti řešit ráno, kdy není unavená, má dobrou náladu a lépe se s ní "domluvím".
Kupodivu, když jsem řešila nějaké zásadní věci, tak seděla jako pěna.
Návod na to, jak jí donutit ke klidu taky nemám...spíš jen doporučuji pevné nervy a pokud dítě začne vřískat, tak si nevšímat ani jeho a ani okolí.
Já ztrácím nervy hlavně v případě, kdy se holčička snaží dostat z autosedačky a strašně u toho vřeští. Máme dvě a z obou si dokáže uvolnit ruce z popruhů, i když je má hodně na fest utažené. To fakt nevím, co s ní.
Ukliďnuji se, že je to lepší než mít doma nějakou buchtu 🙂 🙂