Máte strach, že děti vyrostou?
Tak mě napadlo se vás zeptat na věc, na kterou často myslím. Když koukám na Mirinku, jak strašně rychle roste, jak dávám pryč malá bodýčka a dupačky atd., nebo když se na ni koukám, jak spinká, když ji filmuju, tak mám občas takovej divnej pocit, tak je to hrozně pomíjivý a kraťounký a za chvíli už bude všechno jinak. Někdy bych chtěla, aby mi zůstala pořád jako miminko a maminčina holčička. Trochu nostalgický téma... 🙂
a jsem fakt zvědavá na svoje pocity, až mi poprvé řekne, že jsem trapná, nebo se za mě bude někde stydět 😀
No tak to mě taky někdy napadne,jak ty děti rychle rostou,ale určitě z toho nedělám žádnou vědu. 😉 😉 😉 A proč mít strach?Spíš bych měla strach,aby byli zdraví a spokojení,né že rostou.Na ty pocity,až ti to jednou možná řekne,tak to si fakt ještě hodně dlouho počkáš. 😀 😀 😀 Třeba ti to taky nikdy neřekne,to ale záleží jen na tobě. 😉
Taky si porad rikam,jak rychle to leti.Vzdyt uz ted je mi lito,ze uz nikdy nedbude takova malinka jako pred tremi mesici nebo kdyz jsme si ji prinesli z porodnice.Ze uz je to pryc a uz se to nevrati.A to je ji teprve pet mesicu.Ted nekdy nadavam,ze krici a ze se nevyspim,ale jednou na to budu vzpominat,ze se v noci budila jen proto,aby mohla byt se mnou.A bala se,jestli jsem ji neutekla.
Chtela bych si kazdou chvilku s ni uzit,protoze uz se nevrati.Clovek by nemel myslet na minulost,protoze tu uz nezmenime,nezit jen budoucnosti,protoze tu utvarime v pritomnosti.Mely bysme si vychutnat kazdou chvilku s nasima mimcama.
Nejdulezitejsi okamzik naseho zivota je prave TED...
Holky, já si to taky občas říkám. Už v šestinedělí jsem tady brečela, že nechci aby nám ta holčička vyrostla, že za chvíli jí bude 10 let, pak už jen krůček k 15tinám a pak nám odejde z domu úplně a mě tu bude po ní smutno ☹ Jak to tady napsala Dendisa, když jsem byla těhu, tušila jsem, že to bude s miminkem krásný, že to bude legrace atd. ale to že to bude takhle úžasný mít doma takovýho malýho smíška jsem fakt nečekala. Dřív mi to přišlo jako fráze, když někdo řekl, že s tím miminkem mu stačí málo a vlastně se mu ve srovnání s ním zdá všechno nicotný, ale teď vidím, jak je mi úplně jedno, kde jsem, jak to tam vypadá, jestli je tam uklizeno nebo bordel, hlavně když je tam se mnou to naše sluníčko a pak je to všude úplně nejkrásnější. Jinak doufám, že se to ale jak mimčo bude růst fakt změní, jinak já budu brečet víc než ona, až půjde například poprvý do školky ☹
Gedren: Moc hezky napsáno, dík 🙂 . Jen drobná opravička - ne moje, nýbrž manželovy geny (ty moje bych mu věru nepřála 😀 ).
Marinka: Dík. ... Jsem si trošku totiž přišla jak deviant.
A vlastně ještě odpověď na otázku: Ne, nemám strach, že mé dítě vyroste. Těším se na to, až aspoň trošku poporoste a usnadní mi tím komunikaci. Ale přiznávám, že se mi mooooc líbí, jak je teď roztomiloučkej, a vím, že ho ta roztomilost časem přejde 😀 .
já teda rodila toho člověka, osobnost, ale teď si ji hrozně přivlastňuju, jsme jedno tělo, jedna duše, a je mi teda sakra teskno, když každý den vyřadím něco, co už je nám malé. Nikdy bych nevěřila, že se nad tím vůbec někdy pozastavím, ještě v těhu bych se takové ženské zasmála, že je kráva 😉, argumentovala bych stejně, jako Niega na první stránce. Teď mi až hrknou slzy do očí, a doslova "mám strach, že dítě vyroste".