• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Měsíční dcera se bojí cizích lidí. Jak strach odbourat?

11. dubna 2009 
Ahojte maminy, mám doma měsíční holčičku a už asi měsíc se bojí cizích lidí. Jakmile se k ní někdo blízko přiblíží a začne ně ní mluvit spustí hrozný hysterák a je težké jí uklidnit. A to nemluvím o tom, když si jí někdo chce pochovat. Horší je, že takto reaguje i na lidi, které vidí často, jako třeba babičku s dědou, vidí je každý týden a přesto. A dnes to samé dělala i na manžela, řvala jako pominutá a já mám strach, že to začíná mít i na něj. přitom on je s námi každý den, sice až odpoledne, ale je. A mě by moc mrzelo, kdyby se ho bála.Nemáte s tímhle někdo zkušenost a nevěděli by jste, jak ten strach zkusit odbourat ???
7. dub 2009 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rymeska,

my to máme taky...vyzráli jsme na to tak,že přítel dělá pomalejší pohyby,když si chce malého pochovat nebo vzít na ruce...Na babi a dědu reaguje úplně stejně = ono týden na zapamatování je pro takového prcka strašně dlouhá doba...Navíc naše babička se mu strašně vnucuje a dává mu hlavu až před obličej,což prcek z duše nerad...
8. dub 2009 v 08:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
to rymeska - přesně to byla naše malá na 2 měsících, hrozně nesnášela, když na ni někdo i jen kouká. Hodně jsem ji nosila v šátku, v podstatě celý den, pak se to samo vytratilo a teď je mazlik, ta by se nechala chovat od kohokoliv.
Vydrž - a nosit a mazlit a nosit!!!!
8. dub 2009 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
roana - u nas to zacalo vzdycky kdyz prijel pritel tak prcek ohrnul spodni ret a zacal litostive plakat.
Co jsem cetla tak kolem pul roku se zacinaji deti bat vseho co neznaji, to bude Viktorek vecneš uplakanej
8. dub 2009 v 09:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, vždycky malou vezmi k sobě do náručí a pak at na ní někdo teprve mluví. bude se tak cítit v bezpečí. zvykne si. a chce to ji kontaktovat s jinými lidmi když je bdělá, veselá, ne hladová, unavená, ne po probuzení. a at oklí mluví pomalu, klidně a potichu, jsem nepříčetná z těch :angry:budliky budliky :angry:, co na děti lidi dělaj, v dobré víře, ale oni se toho můžou bát...
8. dub 2009 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
berenika39 - i kdyz vezmu malyho na ruku a nekdo se k nemu cizi priblizi a promluvi hlavne z chlapu tak ohrne ret a zacne... a to muze byt klidne chvilku pred tim vysmaty jak beruska
8. dub 2009 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
mousunek: o tom to je, každý mímo je jiný, však já nemám patent na rozum :stuck_out_tongue_closed_eyes: , jen že u malinkejch to někdy pomůže, u nás ano :wink: . když nás něco vymyslí hodně, autorka si to přebere a vyzkuší, něco snad zabere...na to je koník super
Péta je zatím naprosto společenskej a úsměv vrátí každému, kdo na něj mluví, ale je jasný, že kolem osmého, devátého měsíce se to ještě může změnit. S prvním synem jsem se dva měsíce bála vyjít z domu, byl jak na baterky, člověk=řev :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: .Pak to přešlo a dneska je fakt úplně normální :astonished:
8. dub 2009 v 15:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Děkuji vám za rady, určitě to vyzkouším. S tím šátkem je to zajímavé, zorvna jsem ho koupila a od včerejška v něm nosím - hlavně tedy ven. Akorát se mi zdálo, že přeci když jí budu mít pořád v šátku, tím pádem bude pořád u mě, tak tomu moc nepomůžu, ale je fakt, že se asi bude cítit v bezpečí a když bude koukat kolem, tak by si mohla zvykat. Tedy doufám ... ale určitě budu zkoušet i rady ostatních ...
8. dub 2009 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
berenika39 - se neskleb vzdyt ja to nemyslim spatne jen pisu zkusenosti nic vic. :wink:
8. dub 2009 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nás tohle začlo až okolo roka..do té doby v pohodě, ted se cizích lidí bojí...přesně jak píšete budliky budliky do obličeje :confounded: ..prostě některé děti jsou bojácné...je to v povaze..nevidím na tom nic divnýho :sunglasses:
8. dub 2009 v 18:22  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
...mousunek: se nešklebím :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: :grinning: :grinning: . ..sem to pochopila :wink:
8. dub 2009 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rymesko,

v únoru letošního roku jsme založila podobné téme :o)) zkuste do něj nakouknout ... http://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThreadID=86308&vGroupOffset=0

Jinak u nás to bylo tak, že od poloviny druhého měsíce měl Mari hysterické scény, když viděl kohokoliv. A také, když jsme přišli kamkoliv.
Trvalo to skoro tři měsíce. Hrůůůůza ....
Od poloviny pátého měsíce (ťuk ťuk na dřevo :o)) je to mnohem lepší ... brečí už jen na někoho a pochovat se nechá ... sice né moc dlouho, ale nechá :wink: ... to považuju za obrovksý úspěch ... :slight_smile: . Na spoustu lidí se už i směje ...

Držím Vám pěsti a přeju pevné nervy. Ono tu jistě bude lepší.

Maruška
9. dub 2009 v 18:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Mari, děkuji moc, určitě to téma prostuduji ... a děkuji za zkušenost .. u nás už to asi měsíc trvá ... tak ještě třeba dva a budeme to mít snad za sebou ... tedy doufám ... a přešlo to samo z ničeho nic, nebo jsi pro to něco speciálního dělala ???
10. dub 2009 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rymesko,

každého, kdo k nám přišel na návštěvu jsem upozornila, že si Mariho nemá všímat ... vůbec se na něj nedívat, hlavně se na něj nevrhat ... dívat se jen na mne a mluvit jen na mne :slight_smile: ... aby měl čas si toho člověka, který přišel prohlédnout a sžít se s myšlenkou, že je s námi někdo doma ... většinou to zabralo ... :slight_smile:

Když jsme byli venku a někdo se podíval do kočárku, tak nepomáhalo nic ... :sunglasses: :slight_smile:

Jednou jsme byli u doktorky a Mari zase vyváděl ... ona mi řekla, že je na mém hlase slyšet, že se taky bojím (já už měla vždycky stažený žaludek, jak brečel, že jsem nevěděla, kdy to skončí :slight_smile: ) ... a že ho nemám utěšovat, ale veselým a rázným hlasem povzbuzovat ... tak jsem to začala praktikovat a ono to bylo lepší a lepší ...

Nevím, jestli to bylo tím, nebo to byla náhoda (že se začal uklidňovat) ... ale od té doby už je alergický jen na některé lidi ... :slight_smile: je jich už jen pár ... a většinou to jsou lidi, které vidí opakovaně a zná je ...

Je to vážně úleva, když už nebrečí pořád ... někdy to byly dost trapné situace ...

M.
10. dub 2009 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Díky za tipy, určitě to zkusím, zní to rozumně ... máš pravdu v tom, že já se taky už dopředu bojím toho co bude a to dítě tp z nás určitě cítí. Tak zkusím to co jsi dělala ty a doufám, že se toho pomalu, ale jistě zbavíme :slight_smile:
11. dub 2009 v 11:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek