Moje dítě hodně zlobí. Jak to zvládat?

simalex
26. bře 2010

Ahojte,
mému synovi jsou 4 roky a bývá hodně zlobivý. Vzteká se, nechce pochopit, že něco nejde, začíná být trucovitý. Ve 2,5 letech prohodil skleněné dveře košem. V poslední době se to zlepšuje, ale pořád se objevují "špatná" období se záchvaty. Vztekání částečně souvisí s opožděným vývojem řeči, resp. se smíšenou dysfázií, kterou má.

Částečně se ale jedná taky o povahový rys (zřejmě genetika). Přivítám zkušenosti ostatních maminek, jak vzteky zvládat, případně úplně eliminovat. 😕

blandik
13. kvě 2012

@misa84 - 😀 když malý dotáhl domů ze školky - hodný a zlobivý, tak jsem taky jen otevřela pusu a zírala, co s tím..nikdy jsem ho tak nehodnotila...ale našla jsem si, jak tohle pacifikovat - ono v podstatě hodný/zlobivý - je příliš obecné, nevypovídá to o konkrétním činu - takže malému říkám, že nevím, co si mám pod tím představit, že byl hodný - jestli mi chce říci více (on to začal používat i na postavy z pohádek, že tohle auto je zlobivé..) - tak se pak vždy ptám, že to co znamená, že tohle auto je zlobivé, co tedy uděalo..až mi to popíše, tak mu řeknu - vidíš, teď už přesně vím, co udělalo, že tohle nebylo správné...
Jinak k tomu pištění a nebití - máme podobné děti..náš je pozorovatel, potřeboval si situace natočit, nikdy dítě nebouchl, ale teď po tom třetím roce je více akční..a to křičení má momentálně na hlavně na mladší děti, nějak nechápe, proč dělají to, co dělají a jeho strategie je zaječet NEEEEE, nedělej, nedám, nepůjčím...prostě je chce hned odehnat...měli jsme doma návštěvu na tři dny - ani ne dvouleté dítě - pro mě dost náročné, protože malý osciloval mezi vyznáváním lásky a ječením NEEEEE...neudržela jsem se a peskovala, že křičet nemůže..nikam to nevedlo..pomohlo až to, že jsem si mimo spor našla na něj čas, sedla si k němu a začala mu povídat, jak se asi cítí - že vidím, že se moc snaží ukazovat tomu druhému chlapečkovi, jak se věci dělají a asi ho pak hodně mrzí, že ho Ondrášek neposlouchá a dělá to pořád po svém...a že vidím, jak moc se snaží a že je to pro něj těžké...bylo krásně vidět, jak mě najednou vnímal (celé tři dny, kdy jsem jen více či méně řešila, že křičení NE, mě ani nevnímal, nemohl si pomoci...)...až jsem to zakončila, že bych si přála, aby zkusil na Ondráška méně křičet, říct mu to klidněji...V srdci vím, že tohle je přechodné a nemůžu po něm chtít represí, aby toho nechal..a tohle promluvení si, kdy ho chápu mám pocit udělá více užitku...i když ne okamžitého...

Jinak ten pocit, že okolí čeká, že ty něco a pořádně..to taky znám, máme to hlavně u tchánovců, protože tam z nějakého důvodu (nutí ho tam a nenechají na pokoji) po nich někdy taky zakřičí...jsou to nepříjemné situace...Ale zase dneska se mi hodně líbilo, malý je nějaký ukňouraný, nebyl venku a tak byl nevybitý - a já už měla toho řevu a kníkání dost, tak jsem mu řekla, že už mě bolí hodně hlava, ať to zkusí říct klidně..a on na to - ale já musím plakat, mě se moc chce, já to neumím říct teď klidně... 😵

A s tou omluvou, že pak sám šel, až se uklidnil - to je krásné, přesně tak by to mělo být.. supr...

A co mě napadá k manželovi, jak jsi psala, že používá, že je zlobivý apod..možná by ho zaujalo to, co jsem psala výše - kdyby jsi ho naočkovala tím, že když jen malému řekne, že je zlobivý, že je to nekonkrétní a malému to nepomůže ke změně chování, jen ho to naštve, resp. začne být zlobivý...že když mu řekne konkrétně - tohle a tohle chování mi vadí, tak (sice je to kritika), ale je to konkrétnější... 😅

A ještě - u nás, když ječí, taky moc nepomůže popis, taky mě nevnímá - možná právě ten popis musí být jen o tom, co tvůj syn vidí, že chce - popis typu - oba moc, moc chcete ten jeden klacek...

mamavera
13. kvě 2012

@blandik nikdy sa nemá hodnotiť dieťa, keď už, tak činnosť, ktorú vykonáva. Presne ako si napísala, malému to nepomôže ku zmene chovania.

blandik
14. kvě 2012

@mamavera - přesně tak 😵 , hodnocení osoby je trvalé, v podstatě ani moc nepoužívám hodnocení činnosti - moc nevypouštím věty - to se mi líbí, to se mi nelíbí ohledně chování někoho..spíše jdu konkrétně, z toho hluku mě bolí hlava, potřebuji klid...tady jsi nakreslil to a tamto...

kikata
16. kvě 2012

Ahojte babenky, keď tu Vás tak čítam klobúk dole s tými názvami porúch a pomenovaniami rôznych chorôb , ja veľmi náročného syna ma 3 roky,pamäť veľmi dobra a hlavne,ak ja spravím niečo zle 🙂, u nás pomaha pri bezdôvodnom zlosteni ignóracia, ináč mu tiež dávam vybrat nejakú možnost ,alebo mu to vysvetlím,niekedy si pripadám ako encyklopédia, no čo som si u neho všimla, tak je úplne iný ak je zamestnaný prácou, alebo na vidieku,takže klasicky od neho vyžadujem to čo od dospelého, ak je on taky múdry vo vystrájaní , tak ja stupnujem požiadavky, zatiaľ to funguje,cez leto snim nemam taky problém,pretože ma veľa práce 🙂 na dvore u babky, beriem ho ako rovnocenného, na jedno čo nedám dopusti ak mi začnevystrájat s jedlom, vtedy jedlo beriem od neho a nedámmu jest, popár minútach príde , že je hladý, logicky ved hlad najviac bolí 🙂, tak sa džte a do boja!!!,aby z nich vyrástli dobrí ľudia 🙂

roni010
9. led 2013

Ahoj holky, hledám radu....Můj syn - 2roky a 2 měsíce mě přestal poslouchat, jakékoliv domluvy,apod nepomáhají. Začíná hodně zlobit a to evidentně naschvál. Tresty mu vůbec nevadí (ani když dostane na zadek)....tak nevím co s tím. Máte nějakou radu? Začalo to jakmile začal nosti okluzor na oko ( cca 4 měsíce zptáky) a stále se to stupňuje. Za 2 týdny má začít nosit brýle a já mám strach, že to bude ještě horší. Předem děkuji za rady, názory...

daracek
2. kvě 2014

Dobrý den,mam doma 7letou,staram se delam vše ale neposloucha a hodne zlobí nejaka rada.Dekuji ☹

josefina79
25. zář 2016

Zdravím! Ráda bych se zeptala původních přispívatelek na vývoj situace u nich doma. Řeším podobné situace dnes a denně se svým synem, je nedonošený (o 8tt), a je to s ním opravdu hodně, hodně náročné.
Dnes opět předvedl ukázkovou scénku - šplhal na konferenční stolek, ví, že to má zakázané. Několikrát jsem mu řekla, že NE! Vítězoslavně se na mne podíval a nejenom, že tam vylezl, ale i si na něm stoupnul. Říkám mu, Fando, počítám do tři a slez. Ani to nezabralo. Takže jsem ho sundala, začala mu vysvětlovat, proč ne ..... on začal řvát a vztekat se, tak jsem ho šoupla za dveře, kde 10 minut řval (doslova) a pak, když už jsem vyměkla, tak jsem ho vytáhla zase zpět. Vím, že to není výchovné, ale spíš je to prevence pro mne, abych na něj nezačala ještě víc křičet .... Není to ideální, ale jsem na konci svých sil.
Vrcholem bylo, když pak dorazila má bezdětná kamarádka, viděla hustou atmosféru, ptala se, co se u nás stalo, řekla jsem jí, že lezl na stůl, což má zakázané. Víte, co mi řekla..... Švagrová svoje děti naučila, že počítá do tří a když to neudělají, tak musí za dveře, do 2 minut jí přijdou odprosit.
To už jsem fakt nevěděla, zda se mám smát, nebo brečet.
Tak by mne zajímalo, jak to nakonec dopadlo s Vašimi zlobivými dětmi 🙂, jestli nastalo nějaké zlepšení nebo zda někdo nepřišel na nějaký úžasný, zázračný recept, jak na ně.

rozzaarka
25. zář 2016

@josefina79 Ahoj, doporucuju knizku aha rodicovstvi. Hodne mi pomohla v mnoha situacich. Nevim, jak stary je tvuj maly, memu je 2,5, zmeny jsem zaznamenala v podstate obratem. Najednou jde vse po dobrem a a kdyz uz kricim, tak spis ze svoji zpruzlosti/nevyspani atd., nez ze by za to maly vylozene mohl.

josefina79
25. zář 2016

@rozzaarka děkuji za tip. Určitě se podívám. Jsem sice trochu skeptická - většina rad u nás bohužel nefunguje. Od malička. Od milionu druhů kapiček a masáží atp na prdíky, až po "rady o výchově". Ale nechci házet flintu do žita předem, takže kouknu.
Co pro Těbe byla nejlepší rada z té knížky? Díky moc!

rozzaarka
26. zář 2016

@josefina79 to se tezko rika, je to spis komplexni posun v pristupu k diteti. Ale u nas nejvic pomohlo, ze kdyz se vzteka, jeci - proste hystericka scena, tak misto utesovani, prevadeni pozornosti atd jsem proste u nej, necham ho plakat, vztekat se, hladim ho a nijak mu to nenarusuju, krome toho, ze se obcas zeptam, jeslti chce pochovat, nebo mu reknu, ze zlobit se je proste nekdy normalni a at se vyplace kdyz potrebuje, nebo ze ho mam rada. Proste ho to necham prozit a prijmu jeho emoce misto toho, abych je odmitala a nutila ho je potlacit. A vysledek je ten, ze kdyz mi rupnou nervy a zacnu na nej jecet, tak on prijde a hladi me a celkove tech scen i "krizovych" situaci ubylo. At je to lepsi pristup k mladsimu (6m) a situace jako popisujes ty - provokace, ty v podstate vymizely. ted mi prijde, ze to spis mysli jako ze jdeme lumpacit - ale spolu - ceka, ze udelam tyyyy, lumpe muj, chytim ho a budu lechtat nebo tak. do te doby mi prislo, ze provokuje, aby videl, jak ja zvladnu tu stresovou situaci - ne proto, ze me chce nastvat, ale chtel se ucit, jak se vyrovnavat se vztekem. Ale to je muj osobni pohled, je dost mozne, ze budes mit jiny 🙂