Návštěva batolete v porodnici - ano či ne?

@paffi ...ahoj 🙂 , já řešila to samé a nakonec se to vyřešilo samo, byla karanténa kvůli chřipkové epidemii😝 .ale ze zkušenosti...aspoň tedy náš malý snášel odloučení podstatně lépe než já 😅 .já každý telefonát s ním obrečela a nakonec jsem byla i ráda, že do porodnice přišel až když nás propouštěli domů 🙂 .

V srpnu budeme řešit to samé. Syn tou dobou bude mít 2 roky a 8 měsíců. Zatím jsem s ním byla pořád, jen jednou jsem od něj byla pryč 24 hodin. Pro mě to bylo takový divný a jemu jsem snad ani nechyběla 😀 Rozhodneme se až v srpnu, podle toho jaká bude situace, ale zatím bych asi byla spíš pro to, aby ho přítel vzal až v den propouštění z porodnice, případně aby tam Paťulka nejezdil vůbec a počkal doma.

Dcerce bude 2,5 roku až se mimčo narodí, tak snad už bude zase o něco víc samostatnější. Ona teda přes den je klidně beze mě, s tím nemá problém, ale na uspávání vyžaduje mě a z toho mám strach, jak to s tatínkem zvládnou. Je pravda, že uvidíme co a jak bude za těch 5 měsíců, třeba budu překvapená že si na mě ani nevzpomene 🙂

@paffi Na mě je syn taky celkem dost fixovaný, ale naštěstí není problém, aby usnul třeba u táty 🙂 Když jsem měla jet na ten jeden, tak jsem pořád přemýšlela, jak to zvládneme. Měla jsem strach spíš o sebe 😀 Syn to vzal úplně bez problémů. Když se ho táta zeptal, kde je mami, tak Páťa řekl, že mami není 😀 Ale u nás záleží hodně i na tom, jestli Páťu hlídají doma, nebo jinde. Doma nemá problém, ale když jsme ho nechali u babičky, kam jezdíme jen na návštěvy, a chtěli s přítelem v klidu zajet na nákup, tak během 10 minut nám babička volala, že má Páťa záchvat pláče a volá maminku... Takže u nás hlídání jedině doma 😀

@paffi Ahojky,přesně nad touhle otázkou už delší dobu přemýšlím. Já budu rodit v srpnu a malému tou dobou bude 23 měsíců 🙂 no je to mamánek 🙂 já ti nevím,když jsem doma a jede s ním babička na procházku tak mi v klidu udělá pápá a je to,ale jak je u babičky a já jdu pryč,tak šílený křik,tak možná bych to zkusila a dala bych malému novou hračku,jako že je to od sourozence 🙂 a pokou bude plakat při odchodu,tak ho tam už nevozila,až v ten den propuštění 🙂 to bude, já se hodně bojím, jak bude reagovat na to,když se v noci vzbudí a já doma nebudu ☹ on totiž chce,abych spinkala s ním,teď už sem rozhodnutá zkoušet ho nechávat spát samotného,jenže já odejdu vedle a on to prostě pozná ☹ miláček

@n20 úplně přesně jako u nás 🙂 Taky spíme spolu a na uspání vyžaduje jen mě. Zkoušel ji uspávat tatínek i babička a ani jeden neměl úspěch ☹ A v noci, pokud se náhodou probudí a já nepřijdu, tak spustí taky sirénu. Stačí, aby uslyšela můj hlas a zase si lehne a spí dál, ale pokud jsem třeba na WC a přijde tam tatínek, tak máš vidět ten pláč. S tou hračkou to mám taky v plánu. Koupíme něco bezvadného a přinese jí to jako miminko🙂 Hlavně už teď vím, že odjezd do porodky bude asi nejhorší a nejtěžší pro mě. Rozloučit se s ní, když člověk neví za jak dlouho a jestli vůbec se vrátí... Takovej divnej pocit.

ahoj dceři bylo 19 měsíců když se jí narodil brácha a taky jsem z toho měla strach, hlídala jí u nás babička s tím, že zkusíme návštěvu a rozhodnem se podle toho jak to bude snášet, zvládala to v pohodě takže za mnou chodila každý den, ale pokud by to mělo působit nějáké trauma asi bych radši zvolila variantu nevidět se vůbec

@paffi náš měl 2 roky, když se narodil bráška, do té doby nikdy beze mě nebyl, byla jsem v porodnici 5 dní, doma to zvládal úplně v pohodě, nebrečel vůbec, byl moc hodný, na návštěvu za mnou byl za tu dobu jednou, proběhlo to úplně v pohodě.

Spousta lidí (hlavně maminek) mi říká, jak jsme si to zařídili blbě, že malá ještě ve 2 letech u nikoho jiného nespala a že ji neumí uspat nikdo jiný než já... Jenže my jsme to nikdy nepotřebovali, dávat ji někam spávat a dokud jsem neotěhotněla, tak jsem v tom problém neviděla. Prostě od malinka jsem ji ukládala já a nevadilo mi to. Takže doufám, že až tu prostě nebudu, tak to pochopí a bude to bez větších potíží. Ale právě si říkám, že možná když to přijme v pohodě, že tu nejsem, tak by ji mohlo rozhodit vidět mě v porodnici s pak muset jít zase s tatínkem domů s tím, že já tam zůstávám s miminkem. Aby to taky třeba ještě víc nepodpořilo žárlivost na miminko.

Dost záleží na nátuře batolete. Pokud by bylo na vrcholu období vzdoru, asi bych jeho návštěvu oželela, ale každý den bych s ním mluvila telefonicky. Když se narodil Martin, měl Pepa 21 měsíců a chodil za náma s tátou denně, neuměl si představit maminku s bráškou nevidět. Ale - je to hodně indivindi, "kus od kusu," řekněme 🙂

Hlavně se nenechat ovlivnit ani na jednu stranu od okolí a keců typu "co by tomu řekli lidi"

@paffi ahoj, já bych z toho neměla takové obavy, stejně s tím nic nenaděláš 🙂) Ale vážně, ve 2,5 letech je dítě už celkem rozumné a dá si leccos vysvětlit, takže si myslím, že to tatínek s ní zvládne. Ale podle možností bych zkusila trénovat.

Také mám z toho trochu obavy. My jsme začali syna dávat cca 1x za 14 dní spát k babičce, aby si zvykl. Vypadá, že to snáší dobře, dokonce tam usíná rychleji než u nás (nevyžaduje tolik "rituálků" 🙂 ). V noci si prý občas vzpomene, že tam nemá maminku, ale prý zase rychle usne. On je hodně zvyklý být u babičky přes den, protože jsem chodila na kus úvazku do práce. Zítra mám termín, tak už to brzo vyzkoušíme. Plánujeme ho tam vzít min. 1x, kdy mu ukážeme bráchu a dáme mu dárek jakože od něj a uvidíme, jak se mu to bude líbit - jestli přijede víckrát nebo ho radši necháme u babičky. Jako představa, že u něj několik dní nebudu, je pro mě fakt smutná, ale co nadělám ☹

@paffi Ahoj, já dřív byla proti tomu... ale když se narodilo miminko, starší chlapeček měl 2 roky a 4 měsíce. Moc se na miminko těšil, vezli jsme ho k našim, jak jsem začala rodit... a sotva jsme poslali smsku, že se miminko narodilo, naši přijeli i se synem. A byl moc nadšený, miminko hned okukoval, hladil... dodnes na to vzpomíná. Takže v pohodě. Loučení bylo taky v pohodě 😉.

Já jsem nechtěla aby přítel bral do porodnice i malou, věděla že jsem v nemocnici, ale že už je mimi na světě se dozvěděla až den před propuštěním. nevím jak bych jí vysvětlila, že zatímco mimi se mnou bude v porodnici, ona nesmí 😅 Přijela pro nás a všechno ok, bez stresů 🙂

k tomu dárku, taky jsme to řešili, ve finále "dostal" stejnou háčkovanou čepičku jako měl Martínek, a hrdě ji nosil, že mají s bráškou stejnou. Není třeba kupovat Lego a podobný dary za stovky či tisíce korun, stačí fakt maličkost.

@paffi ve dvou letech taky Pepa u nikoho nespal, spaní začalo být aktuální, až ON SÁM chtěl - tj. 3r 3m. CHytré příbuzenstvo (ano, to které by mi ho ládovalo pudinkem, šlehačkou a svíčkovou už v 6 měsících, protože já to přece taky jedla a žiju) sice mělo kecy už od půl roku, ale ustála jsem si to.

Martin se narodil v 1r 9m Pepy a dát ho někam spát jen abych já měla klid by mi vůči němu přišla podpásovka. Jo, táta se mu víc věnoval, bral o na výlety samotnýho a já byla doma s malým, ale spaní ne. Teď už to bere jako dobrodrůžo, tak je to něco diametrálně odlišnýho.

Anetce byly skoro 2 roky, když se jí narodil bráška. Když jsem odjela do porodnice, vzal manžel malou a odjel s ní za babičkou 170 km daleko 🙂 , takže návštěvy nehrozily. Bála jsem se přesně toho stejného, že bych malou akorát tak vystresovala, že nemůže jet s maminkou domů a odchází beze mě. Bála jsem se taky, aby si to nespojila s novým sourozencem a nezačala proto žárlit... Pamatuju paní na vedlejším pokoji, přišel za ní asi 3 letý syn a při odchodu stropil strašnou scénu 😅 . Ale těžko radit, každé dítě je jiné a jinak to bude snášet, no...

@paffi ono pět měsíců je docela dost času....může se to ještě nějak změnit. Já jsem celé těhotenství pořád vysvětlovala-jak to bude, jak večer budu muset uspávat mimi a Natynce pak přijdu dát jen pusinku a pohádku bude číst tatínek...a tak-pořád do zblbnutí. Chce to prostě ji co nejvíc zapojit do příprav-i když to u takovýho mrněte jde těžko ☹ A zkoušet pomalu změnu v uspávání-třeba se s tátou střídat-stejně to pak v reálu nebudeš zvládat a budete muset zvyky trochu změnit. Ale víš co-nakonec to stejně nějak dopadne a všichni to přežijete 🙂

U nás je rozdíl 2 roky a 7 měsíců, dcera je taky mamánek, večer uspávat mohla jen maminka, jinak se jí spát nechtělo..nikde jinde sama nespala, vždy jsem tam byla s ní..na miminko jsem ji připravovala už od začátku, těšila se. Do porodnice samozřejmě šla, ale nebavilo ji to tam, tak sama zavelela, že chce jít domů - třebaže jsem já zůstala s miminkem ještě v nemocnici. Sourozenec pak domů dovezl dárečky 🙂

ja jsem mela mezi prvnim a druhou 22 mesicu a na navsteve byl hned v den kdy se narodila 🙂 v postylce u miminka nasel darecek pro neho, on zase donesl ji. Kdyz se narodil treti, bylo nejstarsimu necely 3 roky a prostredni 12 mesicu, opet probehla navsteva s dareckama, oba bez problemu ty tri dny s tatinkem vydrzeli, ani jednou neplakali kdyz ode mne odchazeli. Ja bych se toho nebala, prinejhorsim prijde jednou a pak az treba budes odchazet.

@paffi A nepřemýšlíš o ambulantním porodu? Co nejdřív po porodu (pokud bude všechno v pořádku) jít domů? Já to teda mám tak v plánu, jednak kvůli synovi, kterýmu budou dva roky, až se další narodí a jednak i kvůli sobě - rozhodně si v nemocnici nijak "neodpočinu" a nemám chuť se nechat buzerovat co mám a nemám se svým dítětem dělat.

@hamma já jsem o tom taky uvažovala, ale pak jsem usoudila, že pro mě bude porodnice lepší volba. Přeci jen i po bezproblémovém porodu mohou nastat komplikace a ty se pak doma řeší hodně špatně. Naše malá třeba 48 hod po porodu ublinkla plodovou vody a začala se mi dusit. Volala jsem sestru, která mi ji okamžitě odsála, ale doma nevím nevím... A taky všechna vyšetření si pak musíš oběhat sama, což pár dní po porodu taky není moc příjemné. Já jsem si teda v porodnici nemohla na nic stěžovat.

@paffi Hm, já prostě nemocnici nesnáším, vadí mi být tam zavřená, muset vstávat, kdy se to hodí jim (jako by nestačilo, že člověk je celou noc vzhůru s dítětem, tak ho ještě ráno budí vizita), jíst jejich jídla, spát v jejich hnusné posteli s igelitovou podložkou, ukazovat každý ráno rozkrok komisi doktorů...Navíc i manžel byl smutnej z toho, že si vlastně první dny našeho syna vůbec neužil.
Většina komplikací se neobjeví z minuty na minutu, takže obvykle má člověk čas na to nějak reagovat, samozřejmě máš trochu větší zodpovědnost. Ale stejně ti nikdo nezaručí, že po propuštění z porodnice už žádný komplikace nebudou, takže se ta zodpovědnost prostě jenom posouvá.
Těch vyšetření taky není tolik, může je udělat i pediatr, pokud je ochoten a já bych ráda měla porodní asistentku, která se na nás přijde po porodu podívat.

@hamma ještě nedávno jsem byla přesvědčená, že do ambulantního porodu půjdu, ale mám z toho trochu strach. Škoda, že porodím dříve než ty. Ráda bych znala tvoji zkušenost než půjdu rodit 🙂 A každá porodnice musí umožnit mamince odejít po porodu domů nebo je to opět možné jen v některých zařízeních?

nestíhám dočítat. starší bylo 23m., když se ji narodila sestřička. rodila jsem císařem, takže jsem byla v porodce téměř týden. od malička byla jen se mnou, takže jsem z toho měla také hrůzu. jediné, co jsme zavedli s předstihem, že jsme se s přítelem střídali ve čtení pohádek před spaním. zkoušeli jsme i koupání, ale to od tatínka většinou odmítla. v porodnici za mnou byla 2x (na chvilku ráno po císaři a druhý den - za 5 minut jsem je poslala pryč, dcerka měla teplotu). já se v porodnici pomalu sesypala, že nemůžu být s ´´mojí´´ holčičkou, když je nemocná, ona zvládla loučení po těch dvou krátkých návštěvách i ten týden doma s tatínkem naprosto v pohodě.

@paffi syn měl 1,5 roku když se nám narodila dcerka a do porodnice chodil s tatínkem každý den. Prvně jsem nechtěla, ale manžel to chtěl vyzkoušet. Myslela jsem, že bude brečet když bude odcházet zpět dom. Byl na mě závislý (manžel pracuje a převážně roku i žije v zahraničí, takže jsem na děti sama), ale v porodnici naprosto překvapil. Nechtěl za mnou vůbec jít. Nakonec jsem musela poprosit mamku aby mi nakoupila nějaké sladkosti na které jsem syna lákala aby za mnou vůbec přišel. Když jsme přišli domů, tak mě ještě chvilku odmítal, ale to přešlo jakmile tatínek musel zpět do práce. Pak už vše bylo opět ve starých kolejí a jsem pro něj zas číslo jedna 🙂
Teď za mnou budou děti opět chodit, jen už se pro jistoti dopředu vyzbrojím sladkostmi 😉

Jinak v porodnici, alespoň v té naší, pouštějí maminky co už mají doma dítě na vyžádání dřív. Musí to ale nahlásit co nejdřív to jde, protože uspíší i převážný množství dětských vyšetření.

@paffi musím vás všechny dočíst,ale mám z toho taky lehce nervy ☹((

@paffi na mě je taky závislý, do doby nez jsem jela do prodnice (byl mu 1,5roku), tak spal kazdou noc na me doslova pricuclej a na navstevu prijel 1x. On by v pohode, ale my s muzem (byli jsme tam celou dobu spolu) jsme to hrozne obreceli a bylo nam z toho uzko. Pro nej to nemelo zadny vyznam, ale byl mladsi nez tovoje holcicka a navic holcicky jsou vyspelejsi, mozna to pro ni bude mit vyznam.. 😕

Ahoj,
Laura se narodila, když bylo Elle 2,5R...A přišlo mi zcela přirozené, že se na nás přijde do porodnice podívat. Rodila jsem SC, takže přijela až čtvrtý den po porodu, abych už byla tak nějak v pohodě a mohla relativně normálně fungovat, aby se nelekla, co se to mamince stalo...a bylo to úžasný, byla ze sestřičky nadšená, byla ihned hrdá starší ségra, dala jí do postýlky dárek, který pro ní za asistence tatínka saa vybrala, o vše se zajímala, já byla šťastná, že jí vidím, hormony pracovaly a mně se stýskalo...Odchod domů byl v klidu, pusinka a "Ahoj mami a Lálo, já zase přijdu." Ale je fakt, že dcerka na mě nebyla závislá, byla zvyklá, že mě třeba celý víkend nevidí, navíc po dobu, co jsem byl v porodnici, byla na střídačku s tatínkem a s mými rodiči (na které je zvyklá), takže jsem neměla obavy, že to nezvládne. A zvládla to dobře a vše bylo asbsolutně samozřejmé, jak říkám, ani by mě nenapadlo, že by za námi do porodnice nepřišla.