• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nemůžu se od něj hnout, s každým brečí. Kdy to skončí?

11. února 2012 
ahoj, mám prosbu, jestli někdo zažívá něco podobného, případně zažil a hlavně kdy to SKONČILO :wink: mám 8 měs chlapečka, narozený jako Rak a ty prý jsou hodně fixovaný celý život na maminku, vím že v tuhle dobu se mluví o separační úzkosti, u nás ale asi od 3 měs. v noci vůbec nechtěl tatínka a tak je to do dneška, jak se manžel přiblíží tak řev a řev ( ani né vztekání, ale pláč a lítost ).
No a teď tak 14 dní je to síla i přes den, nikdo jiný s ním nesmí ani s kočárem, postupně se vracejí s uřveným klukem, kamarádka mi hlídala před obchodem než dojdu pro pečivo - no hrůza, musela jsem ho v tom mrazu pak vytáhnout a pochovat,hroznej pláč při koupání atd.
Ještě tedy pro úplnost, kojím, věnuju se mu, skoro nikam nechodím, že by musel mít strach že zase odejdu, spí se mnou v posteli, je to naše vysněný díte ( 2x jsem potratila ) ale už jsem dost vyřízená, je to nespavec, v noci je co 2 hod. vzhůru takže jedu na 100% ve dne v noci a už mám tedy dost, jak psychicky tak fyzicky.
Aspoň když někdo povozil kočárek, ale to ted taky padlo
:frowning2: máte někdo prosím podobnou zkušenost, kdy to skončí, prostě to vydržet ???
Díky moc a hezký den. :slight_smile:
15. únor 2009 v 06:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky,

promin ale zavinila sis to tak trochu sama. Nemela si s nim byt stale a uz od malinka ho zvykat i na tatinka. Myslim ze ani moc nehraje roli to jake je znameni. Ted jedine co ti mohu radit, je ho proste zvykat na tatu, at nejsi jeho stredem pozornosti jen ty. A tim ze odejdes a pak se treba zase vratis.... malemu ukazes ze se vzdycky vratis, a ze nemusi mit strach, ze by to bylo nekdy jinak. Bude to chtit pevne nervy, protoze malej bude rvat jak tur. Je dulezite, aby i tatinek s nim chtel byt. Ja tohle vubec neznam, ale mozna je to tim ze malej nebyl kojeny a tak krmil i manzel. moje jedina rada je zvykat na nekoho jineho. tak preju pevne nervy a hodne stesti :sweat_smile: Ja bych se z toho asi scvokla:slight_smile:
15. únor 2009 v 07:37  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
nooo tak asi jsem nenapsala všechno: tatínek je s malým často, hraje si, koupe, chodí plavat, takže rada aby s ním ctěl být je dost lichá, hlídá ho když jdu k lékaři apod.
Psala jsem jenom že ho nechce v noci a teď má tedy špatných 14 dní, ono asi bude opravdu rozdíl když kojíš nebo ne a flašku mu může strčit každý....!!
15. únor 2009 v 08:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, skús vydržať. Okolo roka by to mohlo skončiť. Náš Petrík bol tiež hodne fixovaný na mňa amnžela, nikoho tu nemáme, takže sme si museli vystačiť sami.... Na únavu Ti poradím jedine, že aby si si ľahla cez deň keď spí malý tak spi aj Ty - doma Ti nič neutečie, aj tak si to budeš musieť spraviť a aspoň si trochu odpočinieš...... Skús nejaké nosítko - Manduca, Ego - to hu budeš mať pri sebe a aj sa niekam dostaneš, vybavíš a urobíš.... Tak veľa síl. A neboj, bude lepšie :wink:
15. únor 2009 v 08:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak treba chce v noci nakojit a tezko ho bude kojit manzel:slight_smile: proto teba vyzaduje po nocich tebe. Co mu davas k veceri? ja bych malyho nikdy s nama v posteli nenechala spat, za 1) nechce, za 2) bychom se nevyspali my a ani on. A on nespi ve vlastni postlyce nikdy? Nas malej je dokonce v jinem pokoji, aby sme ho nerusili, kazdym otocenim.
15. únor 2009 v 08:31  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
midlickova, musíš to vydržet a ono to přejde samo. Každé dítě má takové období mezi 7-12 měsícem života
15. únor 2009 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
musko, andy80: díky holky, vím, že je to normální vývoj, ale dost náročný :slight_smile: krosničku už taky máme, hlavně aby už bylo teplo a šlo být hodně venku, doma je to dost depka, malýho od malička zvykáme na lidi, návštěvy, obchody, hlídá moje mamka, ale teď je to prostě bída....

alishia: ještě že jsi mi to holka poradila, že v noci těžko nakojí manžel .... :sunglasses: navíc není zvyklý pít každou chvíli jako jiné děti, kojím tak 2x za noc, ale zjišťuju, že kdo nezažil stejné situace tak se mu dobře radí aneb nejlíp se vychovávají cizí děti :wink:
15. únor 2009 v 08:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
mildickova: když se narodil Jiřík, tak do jeho dvou let jsme bydleli u rodičů. Na lidi byl hodně zvyklí, ale stejně přišlo období v 9 měsících, že se nehnul ode mě na krok, řval i když jsem šla na záchod. Trvalo to dlouho a nešlo se toho zbavit. Pak si musel zvyknout, protože jsem musela, když mu byl rok zpátky do práce na zkrácený úvazek, takže mě pár hodin denně neviděl, byl s mojí mámou a zvyknul si. Malá je teď na mě taky závisláček. Jak vidí neznámého člověka, tak brečí. Na chvilku vydrží s tátou, ale to max. půl hodiny, takže jakoby ani ne. Ale musíme to holt vydržet, je to období a jednou to přejde. Užívej si to, dokud to jde, za chvíli nás děti přestanou potřebovat a nebudou se s námi chtít ani pomazlit, protože se budou stydět před kámošema :grinning:.
15. únor 2009 v 08:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
andy, moja reč :wink:
15. únor 2009 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj,s prvním synem jem si to prožila taky. jenže mi bylo dvacet, bylo to před dvaceti lety, informace žádný a já netušila nic o období separační úzkosti. od osmého měsíce brečel s každým, jen na něj někdo promluvil, dožadoval se jen mě. lidi z okolí už na mě koukali, jak je rozmazlenej, že bulí všude. přešlo to samo tak za tři měsíce. ted se snažím druhého syna pomalu nechávat na hlídání na pár hodin někomu jinému, lepší je to ze začátku v domácím prostředí, kde je zvyklý. nech ho doma, at přijde někdo k vám. at s ním nikdo neodchází pryč. oni to nechápu, že jdeš jen na chvíli pryč, že se vrátíš. v týhle době mají hrůzu, že se nevrátíš. ale netrápila bych ho, spíš vydrž, potřebuje tě víc než kdy jindy a nebude to trvat věčně. držím palce.
15. únor 2009 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
alishia, tohle si žádná máma "nezaviní sama". tak to prostě je a nedá se to moc ovlivnit, nejde tomu moc předejít, halvně každý mimčo to má jinak, některý to zvládnou líp, jiný hůř. at tě nic takovýho nepotká :wink: .
15. únor 2009 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky - tak u nás to je teď taky jako na houpačce,jeden den se k němu nesmim ani otočit zády a jiný je skoro celý den sám na dece(krom toho kdy nespí) a hraje si úplně bez problémů:grinning: Jiný den zas chce po mě šplhat a válet se a házet na zem věci,jiný den ho sotva zvednu ze země už je řev,nechce být u mě ,ale hrát si sám nebo zkoumat nové hračky. Jinak taky kojím,zatím se dá říct plně,malej nechce jíst příkrmy,když už si veme ,tak dvě tři lžičky a končí,tak místo zeleninky dostává k obědu trochu kaše a prsíčko. Já vychovávám malého sama,ale je zvyklý na lidi,hodně jezdíme po návštěvách,každou chvilku ho někdo chová.Ale sem zvědavá kdy přijde to pravé závisláctví:grinning:
V posteli se mnou spával jen cca do 3měsíců a to jen ráno,když sme spolu dospávali nebo spinkal na mě,jinak ze začátku spal v kolébce a teď v postýlce ve svém pokojíčku :wink: Cca od 3 a půl měsíce spinká celou noc do teď:slight_smile:
Andy,ta poslední věta se Ti povedla :wink: Svatá pravda,mazlíkuju se s ním pokaždý když to jde a nechá se mazlit :sunglasses:
15. únor 2009 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
dnada - příkrmy zatím moc řešit nemusíš, některé kojené děti se rozjedí až tak kolem 10 měsíce, některé i později.

Mildickova, separační úzkost je daná psychickým vývojem mrněte, uvědomí si, že máma není jeho "přídavné zařízení", ale samostatná jednotka a musí se s tím nějak vyrovnat. Některé děti to zvládají lépe, jiné hůř. Je dobře, že jsi s malým v častém fyzickém kontaktu - společné a spaní a kojení bojácným miminům svědčí, rozhodně ho nyní neosamostatňuj, tím bys separační úzkost nejspíš prodloužila.
15. únor 2009 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj. :slight_smile:

My teda máme zatím jen skoro šestiměsíčního chlapečka, ale separační úzkostí trpí už asi od 4 měsíců. :grinning: Nicméně to není zas tak hrozné, protože třeba ten kočárek zatím většinou prospí, takže je mu docela jedno, kdo ho vozí, že jo. :grinning:

Ale v každém případě se snažíme ho zvykat i na další osoby. Je to těžký, jde to ztuha, ale jinak to holt nejde. Na tatínka je zvyklý, ale taky mu kňourá, takže to často vypadá tak, že když "hlídá" taťka, tak za mnou chodej všude po bytě jako ocásci, protože Toníčkovi moc pomáhá, když mě vidí. A až se uklidní, tak si jdou zase na chvilku spolu hrát a tak. Často se na mě choděj dívat i jak se sprchuju. :grinning: Akorát nedávno se Toníček při pohledu na mamku rozplakal místo aby se uklidnil, protože jsem měla zrovna pěnu ze šampónu na vlasech a on se mě, chudáček, lekl. :grinning: :grinning: :grinning:

No a s našima a s manželovou maminkou to děláme tak, že vždycky když přijedem na návštěvu, tak ho nejdřív nějakou dobu chovám já, aby se rozkoukal a aby si zvykl na nový prostředí a na lidi kolem sebe... a pak jim ho dám na chviličku pochovat. A když začne natahovat, tak si ho zase hned vezmu.

Ale je to legrace, protože stačí, abych šla na záchod... tj. mamka se ztratí z dohledu... a už si to babička s dědečkem vyslechnou... :grinning: Naštěstí jsou oba trpěliví a chápaví, takže když jsem šla třeba k zubaři, tak jsem jim ho zavezla a mamča (tj. babička) hlídala a Toníček prý krom prvních 10 minut celou tu dobu prořval... a dost hrozně, když jsem se vrátila a slyšela ho, skoro bych plakala s ním. :cry:

Ale co naděláš... no prostě moje rada je postupně dítko zvykat. Prý to časem přejde samo, tak snad jo... rozhodně si myslím, že je dobrý, abyste se nevyhýbali kontaktu s jinými lidmi. A začít třeba právě tím, že se budete mazlit společně s taťkem, přičemž ho držíš v náruči Ty... pak třeba pokračovat tím, že fajn, mazlíme se stále společně, ale vezme si ho taťka, mamka ho jen hladí atp. ... a postupně prostě tu vzdálenost maminky zvyšovat s tím, že jsi stále v dosahu... časem třeba na minutku odběhneš do jiného pokoje, zase se vrátíš atp. Jak už tu někdo psal... aby se naučil, že se vrátíš, že ho neopouštíš... Nemůže být fixovanej jen na mámu, musí zvládnout aspoň chvilku vydržet alespoň s tím tatínkem, když už ne s nikým jiným. Nemůžeš se přeci zbláznit a padnout na hubu...
15. únor 2009 ve 12:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
díky, díky všem :slight_smile:
on je jinak strašně šikovnej, abych si pořád nestěžovala, příkrmy žádný problém, sní všechno co dostane, pije z hrnečku, měl teď rýmu a trpělivě si nechá stříknout do nosu a pak odsát, takže v tomhle je pohodář.
Na naší mámu je zvyklej takže občas hlídají, jen ty noce to je děs když se člověk nevyspí a teĎ ten kočárek, dřív to prospal, ale teď kouká kdo vozí a hledá mámu.
Navíc už leze jak fretka, sedí a začal se stavět, takže je pořád samá boule, ikdyž jsem u něj tak to prostě nejde uhlídat.
15. únor 2009 ve 12:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mildickova, vydrž, každé dítě je jiné a tvůj chlapeček tě potřebuje mít nablízku, tak mu to dobřej, i když jsi hodně unavená. Dej mu čas, sám přijde na to, že i bez mámy se dá užít legrace, ale až na to bude zralý. Tatínek si k němu musí vztah vybudovat sám, třeba později - to je kompletně na něm a ty se tím teď netrap. Přejde to, neboj :wink:.
15. únor 2009 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
dej ho do vlastniho pokoje a hlavne do vlastni postylky!
15. únor 2009 ve 13:29  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
.....a bude to ještě horší......
15. únor 2009 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
alishia, tohle krátký období se asi nedá vyřešit tvrdou výchovou. taky jsem pro to, aby děti spaly samy, i petu jsem od začátku navykla na klidné samostatné usínání, spí celou noc, ale sepprační úzkost je něco, za co ty děti nemůžou, neovlivníš to, spíš bych viděla mu vyjít vstříc a dopřát mu mámu tak, jak to potřebuje.
15. únor 2009 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jenze ono vubec neni jasne jestli trpi separacni uzkosti...mildickova si to nekde precetla, a ted to prisuzuje k chovani jejiho syna. Ja to nemyslim zle, jak to tady asi vyznelo. Ja ji chapu, ze je na nervy, ja bych byla take. Ale myslim si ze kdyby malej spal sam, ze by se mu treba spinkalo ve vlastni posteli lepe. A co sex? jak se sexuje s miminem v posteli?
15. únor 2009 ve 14:32  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
alishia: vůbec jsem ti nechtěla odpovídat, bavíš se dost od tématu, protože k tomu nemáš co říct...ale nedá mi to. Rozhodně jsem neseděla na netu, přečetla si separační úzkost a hele to máme my - takhle to děláš ty ??
Znám svoje dítě dobře, doteď byl pohodář a najednou změna, tak pátrám jak by to mohlo být a jak se s tím nejlíp poprat. A jestli spíme spolu, ať si to každej dělá jak chce, když ty jsi matka která nepotřebuje mít svoje dítě u sebe OK, dělej si to jak chceš, mimochodem i doktoři a laktační poradkyně doporučují při kojení spaní s dětmi. A do sexu už ti není vůbec nic, jestli jsi tak omezená, že si myslíš že sexujeme s manželem v jedný posteli s miminem tak jsi opravdu ....omezená.
15. únor 2009 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Mildickova - v podstatě máš dvě řešení. 1. Přizpůsobit sebe, tj, vydržet několik horších týdnů.Tvůj malý je nejspíš bojácné dítě, které se hodně fixuje na matku. Ovšem - nedoporučuju sedět doma, choď po návštěvách, na plavání, do MC, mezi lidi, občas nech malého jen tak na zemi nebo ho dej pochovat, ale jakmile začne nabírat, vem ho zpátky k sobe. Časem (v řádu týdnů ) pochopí, že ho opravdu neopustíš a nenecháš napospas cizím lidem a začne tvou pozornost vyžadovat méně.
2. Přizpůsobit jeho - dát ho do vlastního pokoje, začít praktikovat uspávací metody (5,10,15), nekojit v noci - bude to stát několik dnů (až týdnů) poměrně zoufalého řevu a nervů tvých i prcka, ale nakonec si zvykne, že řvaním matku nepřivolá a vzdá to.

Já mám dvě dcery, první byla povahově podobná tvému Miloškovi, mamánek už od narození, nedejbože, abych jen tak někam šla bez ní nebo ji v nocii nechala samotnou v pokoji. Zkoušela jsem ji nechat vyřvat - vydržela jsem to 5 minut...na to prostě nemám. V roce to přešlo, z uřvaného a bojácného závisláka se stala samostatná a temperamentní holčička.
Druhá dcera je individualista, která mě "nepotřebuje", klidně je celý den s babičkou nebo dědou a ani si na matku nevzpomene, večer si klidně lehne a usne sama (ačkoli já děti uspávám ráda - vždycky je tak ňuchňám a očmuchávám :slight_smile:))
Tím chci říct, že metoda vhodná pro jedno dítě je absolutně vyloučena u jiného - ona ta děcka jsou osobnosti už od narození a na každé z nich platí něco jiného.

Co se týká toho vyčerpání - pokud opravdu cítíš, že ti to přerůstá přes hlavu, zkus si vyrobit u manželské postele "balkón" - z dětské postýlky sundejte bočnici a přirazte ji k manželské. Dítě bude spát s tebou a přitom ti nebude zabírat prostor ke spaní - ono je docela možné, že se v noci budíte navzájem.
15. únor 2009 v 15:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
midlickova: neurazej laskave. Jen protoze Te nelituji, nejsem omezena.
15. únor 2009 v 18:30  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
dala sem Ti radu, zvykej ho na tatinka. A uc ho spat ve vlastni postylce, treba jak tu nekdo psal at si postylku das k manzelske posteli a sundas dolu tu jednu stranu. Ja nechapu z ceho jsi tak podrazdena.
15. únor 2009 v 18:54  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
přečetla jsem diskuzi a už na začátku jsem jaksi nechápala ty narážky na alishiu,napsala jenom svůj názor a jestli se někdo ptá a druhý mu odpoví svůj názor a ten se někomuý nelíbí,tak se nemá tak pitomě ptát.neřekla bych,že se alishia baví dost od tématu a jestli jsi chtěla midličkova jenom politovat,tak jsi to měla napsat hned.jinak si nemyslím,že by byl rozdíl v tom,že kojíš,nebo že flašku může strčit každý,to je jenom blbá výmluva,i když mamina kojí,tak není určitě problém,aby si dítě zvykalo i na někoho jiného a pokud dítě od 3m.odmítá i otce,tak by se měla mamina nad sebou zamyslet,mně by teda bylo tatínka dost líto a hlavně bych to ani nedopustila,aby dítě odmítalo otce.
15. únor 2009 v 19:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Meli jsme v ramci mimi kurzu prednasku psycholozky na tema separacni uzkost. Odnesla jsem si z toho zaver vydrzet a predevsim "neotuzovat" dite zrovna v tehle fazi. Pokud behem separacni krize matka zkousi resit situaci tak, ze se od ditete vic vzdaluje, tak mu zbytecne vyrabi trauma.
U nas to kolem roku preslo samo. Takze doporucuju vydrzet a naplnit si cas pokud mozno cinnostmi, kde muze byt dite s tebou a pritom ty se taky trochu bavis. Setkavani s jinymi matkami je ideal.
Jinak to ze v noci chce dite proste maminku a nikoho jineho mi pripada jako normal. Klidne i v tom roce. Ono to postupne prejde :slight_smile:
16. únor 2009 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
jezisi zensky klidek :grinning:

Alishia zvolila na zacatku trochu drsnejsi ton, protoze mildickova se ptala na radu a ne na to, jestli si za to muze ... zbytek uz jsou rozvasnene emoce ... :stuck_out_tongue_closed_eyes:

mildi: to fakt prejde ... nas mrnous, ac je cele dny se mnou, byl vzdycky smisek a kolem 8. mesice dostal zachvat place jen co se nekdo cizi naklonil bliz ke kocarku a s tatou vydrzel tak 30 minut maximalne ... ted je mu 10. mesicu a uz se to lepsi - uz na me nemusi koukat ze sedacky i kdyz jdu na zachod :grinning: ... lidi uz si ted vybira, predtim se smal na kazdeho, pak na kazdeho becel a ted si vybira ... svoje lidi (babicky i dedecky, i kdyz se s nima nevida casto, tety apod.), tak ty pozna a smeje se .... takze vydrzet a hlavne mi se vyplatilo fakt ho v tom obdobi brat vsude s sebou - ergo je super vec, ono ho to prejde - si myslim teda :frowning2:
16. únor 2009 v 16:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
aj ja som absolvovala kurz a podobnu prednasku, ale asi co terapeut to iny nazor.... kazdopadne by som nechcela byt v kozi tatinka, ktoreho vlastne dieta odmieta :astonished: . alishia ma pravdu. chce to vlastnu postielku a troska dietatko aj ucit samostatnosti. ked dieta zaplace a ty uz letis a trhas ho inym z ruky sa nediv ze nikoho ineho nechce.
16. únor 2009 v 16:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
paola: to si nemyslim, nas mrnous spinka s nama v posteli tak od pulnoci do rana, protoze jinak se budil kazdou chvilku, ze zacatku jsem ho taky brala ostatnim z ruky, aby neplakal (kdyz byl uplne mrne, tak do tech 5ti mesicu a oni ho brali tak, jak to nemel rad - proste jsem se snazila, aby nemel duvod plakat), pak si prosel tou separacni uzkosti a ted je pohodove dite .... ono kazde mimi je jine, to se neda asi tak pausalne rict, ze kdo si nunal mimi pro sebe, tak se nema divit ... no nevim, u nas to rozhodne tak neplati ... :sunglasses:
16. únor 2009 v 18:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
no,souhlasím s paolou,pokud jde ještě o cizí lidi,tak budiž,ale pokud jde o nejbližší příbuzné a hlavně o tatínka,tak má snad stejné právo,jako matka,ne?takže takovéto nunání pro sebe teda není na místě,jak už jsem psala,nikdy bych nedopustila,aby dítě odmítalo otce.
16. únor 2009 v 18:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
díky všem za rady, teď to myslím vážně, néé ironicky :wink:
ono to vyznělo taky trochu jinak když to teď po sobě čtu, rozhodně nervu dítě nikomu z ruky, naopak se snažím aby mělo co nejvíc cizích obličejů a prostředí a daří se, a to co Vás nejvíc rozhořčuje-že ignoruje tatínka, tak opakuju, je to pouze v noci - jinak si myslím, že mají skvělý vztah, táta s ním dělá všechno od malička ( přebaluje, koupe, hraje si, plave) o nebudu se tady obhajovat....a k tomu společnému spaní, spal do 3 měs. dobře ve své postýlce, pak při růstovým spurtu se začal často budit, ale ještě to šlo, ale když jsem začala vstávat co hodinu tak jsem to usnadnila hlavně sobě a fakt nevidím nic špatnýho mít ho v posteli.
a rada dej ho do svýho pokoje ? bydlíme v 1+1, tak jedině že bych ho vystěhovala na chodbu ?? prostě vždycky tady nepadou všechny info ...
hezký večer všem :slight_smile:
16. únor 2009 v 18:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
1 2 3 ... 6
Tvůj příspěvek