Nemůžu se od něj hnout, s každým brečí. Kdy to skončí?

mildickova
15. únor 2009

ahoj, mám prosbu, jestli někdo zažívá něco podobného, případně zažil a hlavně kdy to SKONČILO 😉 mám 8 měs chlapečka, narozený jako Rak a ty prý jsou hodně fixovaný celý život na maminku, vím že v tuhle dobu se mluví o separační úzkosti, u nás ale asi od 3 měs. v noci vůbec nechtěl tatínka a tak je to do dneška, jak se manžel přiblíží tak řev a řev ( ani né vztekání, ale pláč a lítost ).
No a teď tak 14 dní je to síla i přes den, nikdo jiný s ním nesmí ani s kočárem, postupně se vracejí s uřveným klukem, kamarádka mi hlídala před obchodem než dojdu pro pečivo - no hrůza, musela jsem ho v tom mrazu pak vytáhnout a pochovat,hroznej pláč při koupání atd.
Ještě tedy pro úplnost, kojím, věnuju se mu, skoro nikam nechodím, že by musel mít strach že zase odejdu, spí se mnou v posteli, je to naše vysněný díte ( 2x jsem potratila ) ale už jsem dost vyřízená, je to nespavec, v noci je co 2 hod. vzhůru takže jedu na 100% ve dne v noci a už mám tedy dost, jak psychicky tak fyzicky.
Aspoň když někdo povozil kočárek, ale to ted taky padlo
☹ máte někdo prosím podobnou zkušenost, kdy to skončí, prostě to vydržet ???
Díky moc a hezký den. 🙂

jaul
1. čer 2009

Zdravím,
já už jsem občas taky víc, než na dně ☹ Třeba poslední 3 dny už jsem jen tupě zírala před sebe, žádná radost, nic, prázdno...
Je nám právě 8 měsíců, řveme od narození. Nejdříve 3 měsíce v kuse bříško, to bylo peklo! Těšila jsem se, až to přejde, že to bude pohoda. Omyl. Od 4 měsíců si chtěla sedat a nechtěla ležet a já jí to nechtěla dovolit, takže řev. Na břiše vydržela chvilku, zpátky to až do 7. měsíce neuměla. A když to přišlo, stejně to nemělo vůbec účinek. Teď už válí sudy, plazí se, ale sama to vydrží jen cca 20 minut. Pořád bručí, jako když se rozjíždí metro a stupňuje a stupňuje, až nakonec řve, je rudá a slzy jí tečou, hází vyčítavý pohledy... dokud ji člověk nevezme a nevysvobodí, nepochová. A pak je klid. Ale jakmile bych někam potřebovala odskočit - řev! Potřebuje přebalit, položím jí - řev! Odnáším plínu - řev! Potřebuju si něco podat na krmení - řev! Při obědě dělá v sedátku blbosti, strká ruce do pusy, otáčí se, mele sebou, kouše sedátko a když položím misku, že už končíme - řev! Zvedám se, že jí vezmu na krknutí - řev! Přijdem z procházky a než zavřu dveře a vyndám jí - řev! Prostě pořád a tak, že to trhá uši. Už nevím, co s ní. Doma NIC neudělám, jsem z toho taky nešťastná, nějaký vaření a upatlaný ruce to nepřipadá v úvahu. Chtěla bych uklidit, vytřít, vyžehlit - s ní to prostě nelze! Tak dělám to, co lze, ale pak přijde domů manžel a jediný, co řekne - že je tady neskutečnej bordel a začne třeba hned vysávat. A mně je do breku! Místo toho, aby si jí vzal, šel s ní ven nebo si hrát a já se trochu odreagovala tím, že to udělám sama.
Je to spíš závislost než SÚ? Nechá se totiž pohlídat od manžela, tchánů, mojí mamky, třeba i 3 hodiny a na ostatní si musí zvyknout, ale prostě to jde. Jen jak se objevím najednou já, tak je řev. Když jsem doma třeba v kuchyni, dám si jí k sobě, vidí na mě, ale prostě to nepomáhá! Návštěvy moc nechodí, všichni jsou v práci, na všechno jsem v podstatě sama. Není kdo by povozil atd...
Co mám dělat? Nenechám jí vyřvat, zkusila jsem to párkrát a nepomáhá to, potom celý zbytek dne provzlykala. A to řvaní se nedá poslouchat, takže stejně vždycky jdu a vezmu jí. Nechci jí rozmazlovat, ale taky jí nechci přivodit zbytečně trauma. Takže co s tím? Je to tak, že to dítě to prostě potřebuje a mám mu vyhovět a časem to přejde?
Když někdo přijde úplně cizí, tak se směje, dělá obličeje a je tak hodná! Takže mi nikdo nevěří, že dokáže takhle ječet. Když jdem někam na zahrádku si sednout, je to anděl, sedí na klíně a čučí. Se mnou doma je to asi nuda 😅 😖
Ven s ní jdu jen do kočáru spát, protože jinak to nevydejchává, sedí ještě jako rosol, tak ji do něj neposazuju, jen takový pololeh, ale když není unavená, tak by ječela a o takovou ostudu nestojím.. Miluju ji, ale jsou dny, kdy už prostě nemůžu dál ☹

mildickova
autor
1. čer 2009

Jaul, neboj rozhodně máme všichni podobné stavy a to co popisuješ.
Já tohle téma zakládala když jsem se cítila podobně, všechno je teď zase lepší, ale .... Malej je hrozně čilej, od půl roku lezl, postavil se, teď už chodí takže je to pořádný hlídání. A přesně jak popisuješ, doma se asi nudí, takže pořád kňourá, chce se chovat atd. taky nic neudělám, štve mě to, potřebuju uklidit atd. No vždyť to znáš...ale sama jsi to napsala hezky, mě se to vždycky osvědčilo. Prostě se obrnit trpělivostí, říct si že to prostě potřebuje a vyhovět jim.
My třeba koupili Chicco židli za tři tisíce, no co myslíš, nechce v ní být, krmím ho u okna nebo v otevřený troubě, jídlo je všude, no a co nadělám když chci aby něco snědl.... 😉 Drž se, bude zase líp.

ined77
2. čer 2009

ahojky 🙂 ,

jaul 🙂 ...naprosto ti rozumím,doma mám s naším matýnkem úplně to samé,teda snad už je to o něco lepší 😅 ,ale u jídla mi dělá scény,chytá misku...když mu ji nedám a to samozřejmě nedám,když je plná -řev,to samé se lžičkou a v poslední době s čímkoliv.leze na balkon...odnesu ho pryč a už zase ječí a tak pořád dokola.když potřebuji umýt nádobí,začne se mi věšet na nohu a když ho hned nevezmu,zase pláče 🙄 .hlídání nemáme,za celou dobu co je na světě ho měla tchýně venku 2x,dohromady na 2 hodiny.na prdíky trpíme dodnes,sice už to není tak strašné jako na začátku,ale i tak...určitě to znáš sama,věčné čekání...na 3 měsíce,až se začne přetáčet až až až 😠 ...matýnek dnes naprosto perfektně leze,snaží se stavět na nožičky,takže pohybu má habakuk a stejně ho ti prďoši trápí,nejvíc teda u jídla a v noci ☹ .manžel je věčně v práci,pracuje v rodinném podniku,já jsem byla poprvé někde až minulý pátek(4 hod.) atd.atd. 😅 .chce to asi opravdu jen hodně trpělivosti a pochopení pro to mimi,ono to jednou přejde a určitě na to budeme vzpomínat jako na nejkrásnější dobu 😵 .já mám v této době taky dny,kdy už si říkám,že mě to vážně nebaví,že jsem unavená,na všechno pořád sama atd.,mytýnek navíc už skoro 4 měsíce v noci strašně špatně spinká,podle naší dr.to jsou zoubky,ale zatím nemáme ani jeden.dnešní noc se budil a opravdu nepřeháním každou půlhodinu 😢 a to se pak těžko nahlíží na svět optimisticky,když by člověk potřeboval tak týden spánku 😀 a to nemluvím o zábavě 😅 .chce to vydržet 😅 .no a matýnek je opět vzhůru,spal celých 30 minut 😕 😝 !!!uffff,tak tedy do práce 😅 .

millist
2. čer 2009

Ahoj u nás se to teď po třech týdnech zlepšilo, dokonce už na sebe o víkendu nechala sáhnout od babičky na plavání a doma, když ji nechala sedět, tak si s ní i dobu hrála. Snad se to už bude lepšit a budu ji moct nechat pohlídat. Minulý dvouhodinový hlídání než šla spát dopadlo hrozně, mamka z toho byla nešťastná. Dokonce jí z toho řevu blinkala hleny, jak se jich napolykala. Až se ještě trochu víc uklidní, nechám ji hlídat častěji, aby si zvykala.
Taky ji před dvěma týdny, když jsme byli na stavbě povozila tchýně, no hrůza a děs, myslela jsem, že jí tam jednu střihnu. Malá se vztekala a já už se naštvala, protože nechtěla nic a nic nezabíralo a otočila kočár, aby na nás neviděla a vyvztekala se (u nás to totiž i pomáhá, když už fakt moc vyvádí, strčím ji do postýlky a zavřu v ložnici a ona za chvíli přestane, pak ji teprve vezmu). No a tchýně hrozně aktivní (do teď ji ani jednou neměla na procházce), že se s ní projede, já jí říkala, ať ji nechá... Když se s ní vrátila a malá měla vzteky pěnu u pusy, myslela jsem, že jí opravdu...
Jinak u nás vztek v kočárku přešel, když jsem ho přehodila na sporťák a ona sedí vepředu u toho madla a kouká ven. Spaní v kočárku moc nehrozí, nespí tam, pořád chce koukat.
No ale malou vzteklinu teda taky máme, vteká se kvůli všemu. Včera u jídla jsem jí nechtěla dát lžičku a ona se málem udusila vzteky, nemohla vůbec popadnout dech. Teď už si ale vydrží chvíli hrát sama, už u toho sedí a docela ji to na chvíli zabaví. Jen Teď objevila chození a vzteká se, když nemám čas ji vodit. Asi koupím chodítko, abych stihla aspoň uvařit.
Jaul, mě ji bohužel taky nikdo nepohlídá. Mamka bydlí jinde a tady si ji nikdo nevezme. Už jsem si na to zvykla a mám štěstí, že malá jak v noci tak přes den aspoň spí, takže si odpočinu, ale nechápu to. Pak se nedivím, že z ní vyrůstá takovej malej závislák, když je jenom se mnou.

pattie
2. čer 2009

Ahoj holky, jak to tady tak čtu, tak máme asi separační úzkost, když jí bylo asi 7,5 měs, začala strašně brečet, dostává hysterické záchvaty, jak nejsme s ní. Po pravdě, už jsem z toho občas na prášky a nevím co dělat. Chvíli je to veselé miminko, chvíli uvztekanej řvoun ☹ Jsem z toho smutná, ale asi nejsem sama, jak to tu tak čtu.... Naštěstí není fixovaná jen na mě, ale i na tátu, takže se střídáme v hraní a chování, ale je to záhul ☹ Kdyby někdo věděl jak to řvaní zmírnit... budu moc ráda..

blandik
2. čer 2009

Máme 8M chlapečka, separační úzkost taky začíná - zatím se jen tulí k nám, když příjde někdo nový k nám.A k'nučí, když jeden z nás (já nebo manžel) odejde z místnosti i když tam třeba ten druhý zůstává. Četla jsem, že separační úzkost prodlužuje, když se dítě nutí do kontaktu s druhými lidmi - když je přes jeho odpor třeba někomu dáme na ruce, opustíme místnost apod. Prý se má dítě nechat na rukou, když je tam nekdo cizí, a postupně mu umožnit se s novým člověkem seznámit, pak neodcházet z místnosti, podku to dítě potřebuje. Takže to staré nucení (když jsme my byli miminka se slovy - však se musí otrkat) prý není dobré. Jak říkám u nás to teprve začíná, ale zkusím se tím řídi a uvidíme.

jitrulka
3. čer 2009

Holky, ale prosím vás jak dlouho může toto období trvat? My to máme taky asi od 4 měsíce, ale známí lidi jí nevadí (rodina) ale jak má zůstat chvilenku o samotě, je zle. Nemůžu si ani uvařit ani odskočit na záchod. Okamžitě začne histericky řvát a dobívat se za mnou. Bude nám 10 m a tak se ptám, kdy může skončit tahle nesamostatnost, kdy si čkověk nemůže ani odskočit na wc?

jaul
3. čer 2009

Ahoj,
tak je dobrý vědět, že v tom není člověk sám, i když je to na mašli ☹
My jsme dneska byly s kámoškou a jejím malým v naší bývalé práci a ta moje se tam na všechny hihňala, veselá byla, žvatlala. Pochovala jedna teta, bylo to dobrý, vzala si ji druhá, začala trochu natahovat, ale za chvíli jí zabavily a taky dobrý! Pak někomu vysvětlujte, že doma je to tragédie a jeden velkej řev! Doma se prostě nudí, ještě nikam nedoleze a nekramaří, takže jí to na břiše nebo v sedátku dost neba ☹ Říkám si, už aby lezla nebo chodila, že snad potom nebude tak ječet, že potřebuje vzít, i když asi nevím, o čem mluvím 😀
Poslední 3 dny ale nedopíjí večerní mlíko, včera nechala i 90-tku ze 150 😒 a vzbudila se v 1h a bulila. Vzala jsem ji k nám a tam se ve spánku mlela asi 2h, než byla klidnější, zato já od tý doby nespala vůbec.. Doufám, že nám nezačíná ještě problém se spaním, který bylo doteďka úplně v pohodě!

mildickova
autor
3. čer 2009

Jaul, no vidíš, aspoň spaní jste měli OK, ber to pozitivně, já v podstatě nespala od porodu 😉 malej není spáč, uměl vstávat - brečet i co hodinu, pak měl období kdy ráno vstával v pět ráno atd. takže dost depka, když je člověk nevyspanej.
Jinak jak píšeš, já se taky těšila, až začne tohle a až začne tohle...ale každý období má něco, už sice i chodí ale řve doma taky, málo co ho zabaví, hračky vůbec a věší se na mě dál, jediný řešení, aspoň u nás být pořád venku, hřiště, zoo atd. tam pozoruje, hraje si a je to celkově lepší. Ale počasí vždy nepřeje, že 😒

masacek
3. čer 2009

Ahoj lidičky,připojuji se k vám se stejným problémem.Mám s 11.měsíční dcerkou tento problém asi od 6.měsíců.Je období kdy je to lepší a pak zase horší.Teď nechce vůbec nikoho krom mě,ani taťku a segru.Stále se po mě plazí a když vidí jen náznak že ji potřebuju dát na zem tak spustí obrovský řev.nestačí ji mě vidět ale musím ji mít na ruce.Je to náročné mám ji pořád na sobě.Ani v kočárku nechce sedět ale chce se u mě nést.Cesta kočárkem jsou pro mě galeje.Když nespí tak řve.V noci spí ve své postýlce a k sobě si ji beru až k ránu když se zbudí.Jsem bezradná a unavená!!

masacek
3. čer 2009

Jaul to co jsi popisovala mi připadá jako bys psala o naší Lucince.Já s ní byla několikrát u doktora jestli ji nic není jak furt brečí.Vždy mi bylo řečeno že musím vydržet.V šesti nedělích mi říkali bříško do 3měsíců jsem věřila že to přejde,pak až bude sedět a vnímat okolí,pak až bude lézt a zabaví se,a teď už skoro chodí /okolo nábytku atd/a NIC.Teď se uklidňuji tím že až bude chodit tak se to zlepší.

mildickova
autor
4. čer 2009

masacek: čauky, nechci brát iluze, ale u nás se to nezlepšilo ani s chozením 😒 tím hůř, už mě i dožene 🙂
nejhorší jsou rána, než jde znova spát, to je problém se i nasnídat, s kočárkem podobně, včera v zoo jsem prochodila s klukem v
jedný ruce a s kočárem v druhý ruce 😠
tak hlavně že je máme a mïlujeme, snad bude líp, hezký den 😉

masacek
4. čer 2009

mildickova - Tak to není moc dobrá vyhlídka ale naděje přece umírá poslední.Lucka ještě sama nechodí uděla jen dva kroky a padá ale to ji nebrání ke mě dolézt a stoupnout si. Já něco dělám a Lucka je pořád přilepená na mojí noze a ještě kňourá.Je to docela náročný nemůžu se pořádně hnout aby nespadla..Všechno dělám když usne a pak hned padnu já 🙂 .Teď plánuju koupit jiný kočárek TŘEBA JE TO KOČÁRKEM!!!!
Ale jsou to zlatíčka než půjdou do školy tak je to snad přejde 😀 😀

jaul
4. čer 2009

Ani já si nedělám iluze, jen tiše věřím v zázrak 😅
Až poleze nebo bude chodit a stejně bude řvát, tak aspoň budu mít ale lepší pocit, než když je přivázaná v sedátku nebo řve jen na břiše a nikam nemůže.. Klidně ji pak budu tahat za sebou na noze 😀
Když jsem někde řekla, že fakt pořád brečí, tak jsem byla za úzkostnou mámu nebo hysterku. Nj, první dítě skoro ve 30-ti, tak neví, co s ním, moc si to bere... Miminka přeci občas zabrečí, hmmm.. Tak to jo, to jsem milovala.
Jsme s tím řvaním skončily až v nemocnici, když jí bylo 14 dní, ale vůbec se to tam neřešilo. Ale to bylo kvůli prdům, což se asi nijak urychlit nedá. Doktorce už radši nic neříkám, to by bylo pořád dokola. Prostě asi je to normální a budem z toho muset vyrůst. Někdo má to štěstí, že o děckuc ani neví, někdo si to vyžere pořádně. 😖 😅

masacek
4. čer 2009

jo jo to máš pravdu.Taky jsem slyšela ty názory na starší rodiče atd.Mě taky brečela od narození a doktor stále říkal že je v pohodě že musím vydržet ☹ .Tak jsem se s ní objednala do Motola do poradny pro nadměrně brečící miminka.Nic moc čekala jsem od toho víc.Nejhorší je že Lucka nechce vůbec nikoho jen mě 😉 .Manžel je z toho zoufalý že u něj pláče 😠 .A já když jdeme na procházku a manžel tlačí prázdný kočárek a já nesu skoro 10kg v ruce jako soumar!

jaul
4. čer 2009

masacek: Ježiš, tak to máte hrozný teda! Manžel dneska makal doma, takže měla i povyražení a celkem to ušlo. Sama si odpol i na gauči v pohodě hrála a my tam jen tak seděli. V poradně byla taky v poho. 2x jsme byly v kočáru a teď si hraje s tchánama. Hlavně když kolem sebe někoho má, kdo se jí věnuje a něco se děje, i když všechno jí po čase omrzí, ale vydrží aspoň něco! Kdyby chtěla jenom mě, tak už dávno někde visím 😖 Taky už máme 9,3 kg, takže nic lehkýho to není. Hlavně když je tu někdo, kdo pochová a je spokojená.. 😅

masacek
4. čer 2009

jaul tak to buď ráda že na tobě maličká tolik nevysí jako na mě.Je to fakt někdy dost náročný.Stále věřím tomu že až začne chodit tak se to zlepší 🙂 .

jaul
5. čer 2009

A může být hůř - dneska bych se v pr...i viděla! Táhne se to už od včera, kdy tu tchýně opět stropila scénu.. Dneska jsem po ní chtěla uklidit vlasy ze sedačky, co jí malá včera vyrvala, abych jí tam do koutka mohla posadit a jen jsem se na vteřinu polootočila, tak mi z leže ze sedačky spadla rovnou na hlavu - na stranu a tvář. Šok a šlupka jako prase - nemáme zatím koberec! Takže dneska jí na sobě budu mít přilepenou třeba pořád. Ale snad to bude dobrý! Řev byl jen asi 5 minut, zato drsnej ☹
Na prochajdě jsem o tom včera přemýšlela. Máme co jíst, kde bydlet, tak nějaký to řvaní musíme přežít! Jsou horší věci na světě, nemoc, když vás někdo podrazí, umře někdo blízký - a že už jsem si toho pár zažila! Tohle jsou proti tomu prkotiny! I když pro nás jsou ty děti teď prostě na prvním místě, tak se nás to víc dotýká!
Takže hodně sil vám všem!

sebisek
5. srp 2009

Ahoj holky, nevím zda jsem tady správně - uvidíme 🙂

Mám klučíka, 18 měsíčního a začal být na mně neuvěřitelně fixovaný. Je to prý obvyklé v tomto období. Cizích lidí se nebojí - jen nesmím odejít. Stále mně musí mít na blízku.

Řeším ale, zda k němu najmout chůvu. S manželem podnikáme a od září musím začít makat. Nevím, zda to s tou chůvou zvládne a zda do toho vůbec jít. Anebo být neustále s ním, ať se mně nabaží ☹

Poraďte!!!

momin
4. pro 2009

Ahojky holky,ja sem tu nedavno psala ze me trapi ze si maly porad hraje sam,nepotrebuje me,dokonce me vubec nechtel! A ted? No pomooooooooc.. rikaly ste mi to! 😎 Danik nam leze po 4 a mam ho porad za zadkem. kdyz treba varim sape se mi po noze a fnuka.... kdyz jdu na zachod a zavru pred nim dvere zacne neuveritelny jekot... Nekdy ho zabavi pritel ale nekdy nefunguje nic jenom ja... 😀 jooo na jednu stranu me to tesi ze me konecne chce mit u sebe ale na druhou je to na zblaazneniiiii..... 😝

germik
4. pro 2009

momin, my sme mali to isté. Prvé štyri mesiace sme preplakali, nič nás nebavilo,len nosit a nosit, potom sa to zlepšilo až do takého extrému že ma vobec nepotrebovala, ked som sa chcela s nou hrat tak sa po chvili odplazila niekam uplne inam lebo ju mamina nezaujímala ☹ A asi pred mesiacom nam začalo obdobie, kedy jej nestihnem ani obed ohriat,lebo už ma tahá za nohu a fnuká...a chce na ruky 😒

kubaka
4. pro 2009

momin - klídek, přejde to tak, jak to přišlo. Je to normální období. Až bude chodit, bude to zase úplně jiné dítě s jinými projevy a potřebami. 🙂

martimarti
4. pro 2009

Momin...pamatuji se...a ty jsi si stěžovala 😀 😀 😀

momin
4. pro 2009

Ja sem si mylsela ze me nema rad.. 😀 bylo to presne jak pise germik ze kdyz sem k nemu prisla odplazil se pryc.

Me to ani tak nevadi... jenom se nekdy bojim at mu neslapnu na rucicku kdyz treba varim,ale zatim davam pozor a nic takoveho se nestalo.🙂

momin
5. pro 2009

Holky jeste mnam takovy dotaz? maly v tomhle obdobi nechce ani usinat sam v postylce..nepomaha ani kdyz u neho stojim. Musi u me bud lezet a nebo ho musim mit na rukach!! 😠 Uf na to nejsem vubec zvykla.. mam ho uspavat nebo nechat plakat nebo jak ste to delaly vy???

kubaka
5. pro 2009

malý Dan měl přesně totéž ve stejném období. V 8 měsících. Vříškal v postýlce. Vykašlala jsem se na varování, že ho něco naučím, zkazím, budu otrok, a prostě jsem ho uspávala v náručí. Přitulil se do podpaždí, usnul, položila jsem ho a spal v pohodě. Vedlo mě přesvědčení, že to prostě potřebuje a má důvod.... asi za dva měsíce se mi jednoho dne začal sápat z náručí a vrhal se do postýlky. Dala jsem ho tam, lehl a usnul. Od té doby byl s postýlkou kamarád, hrál si v ní tiše třeba půl hodiny, než usnul. Už nikdy nebyl problém usínat v postýlce a žádný pláč.

To je prostě fáze potřeby být s matkou za všech okolností. Jakmile to období přejde, potřeba se naplní a zmizí.

Proto mě může vzít čert z té přežité praxe nechat "vyplakat" - otřesný výraz.
Když miminko nechávají plakat "aby si nezvyklo, nebo zvyklo na to či ono" děcko akorát rezignuje , stáhne se, zklame se a uloží se mu to do podvědomí jako úzkost, strach, křivda, nepřijetí, neuspokojení atd.
V téhle mimikovské a poté batoletí době se nasekávají nejhorší chyby, které ovlivňují náš celý život - i když velmi zašifrovaně. A těžko se to v dospělosti rozmotává.
Takže moje krédo je: nenechat dítě plakat, neignorovat ho ve snaze ho něco naučit či odnaučit. Miminko ví, co a proč chce. Má lepší instikt než my.

germik
5. pro 2009

momin, myslim že tie naše detičky su z jedneho cesta 😉 mala tiež nechce zaspavat sama, síce moc neplače,len tak fnuka, stojí v postielke a čaká kým za nou prídem...asi 2x som ju tak nechala asi pol hodinu a potom už som nemala srdce ju tam nechat stát /aj ked ju položím,ona je hned na nohách/. Takže to riešim tak,že si vedla nej lahnem na velkej posteli, do 5 min je tuhá a potom ju už len prenesiem..

momin
5. pro 2009

Diky za rady... ja taky nema to srdce nechat ho tak.. Danik teda neknoura... On uplne silene litostive place a tryskaji mu slzy! Uspavam ho taky v naruci.... 😉 Nebojim se toho....nemyslim si ze by si na to nejak moc zvykl a pak uz bych ho nikdy nenaucila usinat samotneho... 😎
Germik tak pevne nervy at to nejak zvladnem... 😅

matra
6. pro 2009

Ahojky holky, tak my na tom jsme skoro stejně... 🙂
Taky uspáváme u prsu a pak přenášíme do postýlky do dětského,jinak sám neusne, taky to občas zkusím, ale žačne řev, takže si ho vezmu k sobě a usne rychle, cítí ode mě asi bezpečí a je v pohodě,někdy když už je unavený tak ležíi s přítelem a taky vytuhne, nebo když sleduje TV... 😀 A v noci když ho kojímtak u toho usneme oba dva takže spíme všichni tři v naší posteli,máme ji uzdi a malý spí vedle me naboku, takže máme dost místa a jednu vééélikou peřinu...Ale kdyžu kojení neusnu tak ho většinou zase přenáším do postýlky.

A co se týče kuchyně, tak před nějakou dobou přišel na to že skřínky a zásuvky se dají otvírat, takže se mi nevěší na nohy, on se po mě předtím nesápal jen jsemmu dělala oporu při stání... 🙂 No a z těch skříněk vytahuje co se dá a hraje si s tím 🙂 Je zabavený ale já nemám pomalu kam stoupnout 😀

beruska24.9.
12. črc 2010

Ahoj maminky,
nejsem si jistá, jestli píši do správného tématu, ale snad mi poradíte. Už si nevím s malou rady. Naučila se sama večer usínat v postýlce (spí s námi v ložnici), stačilo jí položit, popřát dobrou noc a odejít (příp. se 1x, 2x vrátit) a spala. Kolem 8m. jsem se od ní nemohla hnout na krok, jen jsem se vzdálila z místnosti, už byla za mnou. Nějak jsem si zvykla. Leze za mnou i na záchod. Jinak přes den občas odleze z místnosti, kde jsem já, ale vzápětí se vrací a kontroluje, zda tu jsem. To ještě vzvládám. Ale to uspávání.........
Když jí přes den položím do kočárku, tak začne pofňukávat, musím se k ní přitulit a uklidnit jí a pak mě pořád kontroluje, zda tam jsem a jakoby se bála usnout. Nakonec jí uvozím a spinká.
Ale ty večery.... Už jsem totálně na nervy. Jen jí položím do postýlky, tak hysterický řev. Asi měsíc fungovalo, když jsem si lehla na svou postel, aby mě viděla a tak do půl hodiny usnula. Poslední dny jen řve a řve, úplné záchvaty, nepomáhá ani, že jsem s ní. Je na ní vidět, že se jí chce spát, ale jakoby se bála usnout. Snad, že jí uteču či co. Nakonec je úplně vyčerpaná tím řevem, drží se mě křečovitě za ruku a nakonec usne a vzlyká ze spaní.
Jsem na nervy a zároveň nešťastná, že nevím, jak jí pomoct, aby zase klidně usnula.
Dokážete mi někdo poradit, jak se s tím srovnat, nebo je to jen další období a přejde?? Ale kdy??