Neplánované třetí dítě s milencem

Dobrý den, zdravím vás všechny. Nejsem si uplně jistá, jestli tohle téma patří zrovna do této kategorie, nicméně se pokusím. ..takže velmi stručně 😒 ...je mi 36, jsem samoživitelka se dvěma dětma, 10 a 7, otec již není. Mám velmi prestižní práci, kterou jsem se rozhodla po několika letech ukončit k poslednímu dubnu, především z důvodu časové vytíženosti a konfliktních situací s vedením a také nové výborné nabídky, kterou jsem si vždy přála....finančně jsem na tom ne moc zdařile, jelikož vše táhnu sama a velmi mi i pomáhají rodiče, kteří nejsou zrovna z chudých poměrů....bez nich by to byla skutečně síla a velká omezení, koupili mi auto, vlastně téměř vše dětem platí, veškeré kroužky, babička má velkou zálibu v nakupování oblečení, takže si myslím, že mají i nadmíru všeho...a teď již k věci, zadařilo se, naprosto záhadným zpusobem, samozřejmě v uvozovkách 🙂 , že jsem otěhotněla s jedním s nejlepších kamarádů..již v několika předchozích vztazích se snažil s partnerkami o dítě a nikdy to nešlo, a už byl téměř přesvědčen, že plodný nebude, přitom mě bylo jasně řečeno, že třetí dítě počít u mě by byl velký problém....každopádně jsem to neřešila, jelikož jsem se zařekla, že dvě jsou dost a už další mít nikdy nechci, i vzhledem k zdravotním problémum mladšího dítěte a také skutečnosti, že jsem na ně sama...vždy jsem se mohla i na dobu ovulace spolehnout naprosto stoprocentně....těhotenství bych tipla tak na čtvrtý týden, udělala jsem si již 4 testy a vždy jasně pozitivní...vzhledem k výše uvedenému bych vás ráda poprosila o váš objektivní názor, již jsem si vyslechla spoustu těch subjektivních od nejbližších přátel, nicméně by mi skutečně pomohly i názory jiné..tak nějak jsem již na 80% rozhodnutá, nicméně matka ve mě křičí neskutečných způsobem a nedá se s tím poprat tím správným způsobem..každopádně představa, že bych byla na tři děti sama je jedna velká šílenost, teď kdy jsem konečně dostala vysněnou práci, kdy jsem se konečně parádně sehráli a s dětma skvěle spolu fungujeme....s otcem dítěte jsme to už řešili velmi důkladně, několik hodin a výsledek byl ten, že je v šoku a absolutně nechápe, navíc je dle jeho ve fungujícím vztahu..a nechce se ho vzdát..je to komplikovanější..mě v žádným případě nechce ztratit, ale jako kamarádku...no prostě plky..který lze těžko odůvodnit..skutečně je to muj jeden ze skvělých kamarádů a nedovedu si představit, že by nebyl..měli jsem skutečně vzácný vztah....bylo toho povícero, každopádně to vidí tak, že by nejvhodnější řešení byl potrat, kdybych si ho nechala, samozřejmě by ho nezavrhl, ale zničilo by mu to vše, vztah atd..finanční zázemí...ale nechci se zde rozepisovat..už tak je to slohovka....ještě bych dodala, že potrat jsem již jednou podstoupila cca před 16 lety, a dodnes si vzpomenu...velmi mnoho děkuji za každou reakci!....