Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Neumím si užívat mateřství. Máte to některá?

afitna
14. bře 2020

Ahoj holky. Mam 2 děti -4roky a 3 mesice. Druhé miminko bylo plánované, moc jsme se těšili. Těhotenství ale už od začátku hrůza, hodně silné nevolnosti kvůli kterým jsem byla od 6tt-13tt celkem 4x na kapackach, pak se to lepšilo ale hodně pomalu, úplně to odeznělo cca ve 22tt, do té doby jsem víceméně celé dny jen prolezela, protože jsem byla ráda, když jsem si došla na WC a zpět. Pak zase přišla nespavost, ale doryi, to holt k těhotenství patří, ale fakt jsem si to neužívala. Pak se nám narodila vytoužená holčička. Už první noc v porodnici byla doslova prorvana, pořád byla jen na prsu, vůbec nespala, pak se to uklidnilo takže jsem si říkala že už to bude dobrý. No, jakmile jsme přišli domu, tak brečela pořád, bezesnne noci a přes den jsem neměla šanci nic udělat. Dr říkala že ji trápí bříško. Postupem času se to začalo lepšit, ale pořád je docela plačtivá, teď přestala jíst. Je na um a místo každých 3 hodin co mi jedla 150ml mi tich 150ml vypije tak za 5 hodin. Prostě to do ní nedostanu. V pondělí jdu k Dr, bojím se co to bude.A prostě asi z toho všeho si to nedokážu užívat. Pořád přemýšlím jaké to bylo když nebyla a já si mohla "dělat" co jsem chtěla. S 4 letym už to bylo vše v pohodě, ale on byl i jako miminko spokojenej, s ním jsem si užívala každou chvíli, teď to prostě neumím, nebaví mě to a pořád si přeju ať už je starší a a přijde mi to jako věčnost, ten čas se mi tak vleče. Miluju ji, ale občas už nemůžu, padne to na mě a chtěla bych utéct pryč. Máte to některá?

jjasmina
14. bře 2020

Někdy je toho moc na každou z nás, někdy jsem tak utahaná, že si říkám, jak to zvladnu další den. Ale pak má manžel volno, řekne mi abych se prospala a kdyby něco tak na kojení mě vzbudí. Opravdu je to všechno v psychice a záleží jakou oporu máte v partnerovi. Ten muj třeba navaří , sem tam i uklidí a jak říkám umí se postarat i o malou a já jsem pak zase jako znovuzrozená a plná sil 🙂

mamikry
14. bře 2020

@afitna měla jsem to u prvního syna. Dlouhou dobu a zpětne mi došlo, že to možná byla nějaká forma poporodní deprese. Teď mě mrzí, že jsem si to neužila víc. Je to sice klišé, ale ono to to dítě snad i vycítí. Možná zkuste nějaké bylinkové čaje na klidný spánek (pokud nekojíte), anebo třeba se i zmínit doktorce.

g_m
14. bře 2020

@afitna Mám dvě děti 3r a 1,5r a padám na hubu. První rok byl šílený, starší byla ještě doma (teď už je ve školce a je to dost úleva) a miminko bylo taky dost náročné. Teď se to pomalu zlepšuje, už si dokážou spolu trošku hrát a mají se strašně moc rádi. Doufám, že za rok/dva to bude už super. Ale teď toho mám fakt plné zuby a naprosto chápu. Taky už jsme si párkrát s manželem říkali, jaká by to byla pohoda mít jen starší dceru, která je hodně samostatná a šikovná... Ale druhé jsme chtěli primárně kvůli ní, ať není sama a z toho, jak se mají rádi, mám radost. Ale rozhodně mě mateřství neuspokojuje a těším se do práce 😀

mariegroth
14. bře 2020

Myslim si, ze to ma takhle vetsina z nas akorat se o tom nemluvi. Maminky se nekdy boji rict, ze si neuzivaji materstvi. Ne kazdy moment je hezky. A ty to nemas jednoduche s malym ditetem. Do dvou mesicu meho syna jsem si pripadala jak ve vezeni - psychickem vezeni. A samozrejme - dite miluju, nedovedu si predstavit, ze bez nej existuju. To ale nemeni nic na tom, ze je to tezke.
Musis si rict o pomoc. Fakt to dela hodne. Nedovedu si predstavit, ze to vsechno tahnu sama

siocka
14. bře 2020

@afitna jestli můžu poradit s jídlem. První holčička se mi ve třech měsících také z ničeho nic sekla a přestala chtít prsa, ale i odsate mléko z flašky a o um nestála vůbec. Týden jsem do ní téměř nic nedostala, zkoušela jsem vše a byla opravdu zoufalá. Našla jsem na netu, že zabírá miminko zaměstnat písničkou z YouTube. Zkusila jsem to a opravdu to pomohlo. Výchovné to není, ale naučila se při tom alespoň pít odsate mléko z láhve. Po pár měsících už se na flašku těšila i bez písničky a "popoháněla mě" při odsávání.

afitna
autor
14. bře 2020

@jjasmina jo manžel pomáhá jak může 🙂 mě už ani nechybí spánek, asi jsem otupela :D ale nějak se nedokážu z ničeho radovat 🤷 teď už to začínalo být fajn, ale od čtvrtka má ten problém s jídlem a už si to zase neužívám. 😏 Jak bych to řekla-kdyz je dobrý den- jsem v pohodě, šťastná, užívám si to. Když špatný den- neužívám si to, chce se mi brečet a tak ruzne. Asi to tak má každá, jen o tom třeba nemluví...? Všude jen vidím šťastné maminky a vlastně když si vzpomenu na první mateřství, a to mi bylo 20 a mohl by si každý říct, že jsem o spoustu přišla, tak jsem si to užívala i přes ty spatne dny.

afitna
autor
14. bře 2020

@mamikry také už jsem přemýšlela, jestli to může být poporodní deprese. Díky, ty bylinkové čaje zkusím 🙂

afitna
autor
14. bře 2020

@siocka děkuju, vyzkouším to 🙂

afitna
autor
14. bře 2020

@mariegroth jojo psychické vězení, to je přesně ono. Pomoc mám, manžel pomáhá, spíš bych asi potřebovala pomoc psychicky a to on neumí. Vždy když si postezuju, tak mi řekne, pláčem nic nevyresis, neboj ono to přejde, s malým jsi to taky zvládla a konec a už se o tom nechce bavit 🤷 a to mi nijak nepomáhá , jsem pak akorát naštvaná že mě nedokáže pochopit, ale asi toho po něm chci moc, nebo to prostě neumí no...

amazonkajanik
14. bře 2020

Taky jsem občas na pokraji sil. Malý je naštěstí zlatíčko, ale jeho zuby se rozhodly,že polezou od 6.měsíce jeden po druhém a nedají mu pokoj. Hlídat ho nechávám jen,abych mohla udělat velký nákup ,nebo něco zařídit a zbytečně ho nevláčela sebou . Ale za 9.měsíců ani jednou proto,abych se vyspala. Občas si ho vezmu odpoledne do postele,když nemůže usnout a buď relaxuji,nebo vytuhnu s ním,ale to je tak 4x do měsíce,že bych usla s ním. Ale už mám problém ujít i ty procházky,jak jsem vyšťavená. Přesto všechno si jeho přítomnost užívám a to mě nabíjí dost na to,abych vydržela do jeho první noci u babičky 😁

afitna
autor
14. bře 2020

@g_m no úplně přesně, také jsme chtěli druhé hlavně kvůli synovi a už se těším až si budou trosku hrát. Má ji moc rád, pusinkuje ji, hladí ji 🙂 si říkám, že časem to bude určitě lepší, ale hroooozne se mi to vlece, jak každý, píše, že to utíká, tak mě teď teda vůbec 🤦😁

krutak1fle
14. bře 2020

Ahoj,
absolutne te chapu!
S prvni dcerou jsem to mela stejne.
Velmi tezky nepostupujici porod, mala vytlacena lokty porodni asistentkou. Z porodu jsem si odnesla diastazu 10cm, hemoroidy 3.stupne, velke krevni ztraty a pohmozdeniny.
Mala mela zlomenou klicni kost.
Rano po porodu jsem mela vstat, nemohla jsem se udrzet na nohou.
V porodnici mi rekli, at lezu po ctyrech, kdyz mi to nejde. Do sprchy jsem tedy rano lezla po 4 a malem jsem zkolabovala bolesti bricha a konecniku.
Mala byla plactiva a neprisavala se. K tomu vsemu mi akorat rozzuzlala bradavky do krve a nesala.
Musela jsem si pres bolest odsavat a dokrmovat odsatym mlikem. Nedelala jsem nic jinyho, nez prikladala a mezi snazenim o kojeni odsavala.
Mela jsem velky nastrih, ktery mi poskodil nervy u sverace a sverac mi nefungoval cele sestinedeli. Doma jsem se nemohla hnout z domu. Dvakrat se mi stalo, ze jsem nedobehla.
Pri tom jsem mela obrovske bolesti bricha kvuli te velke diastaze a potazmo i obrovske bolesti zad, protoze jsem kvuli tomu chodila v predklonu.
Kdyz jsem malou prebalovala a ona mi skrtla nozickou o to bolave bricho, malem mi vystrelila ruka, jak to byla velka bolest.
Do toho mala vubec nespala. Neustale rvala. Pres bolesti jsem ji porad nosila.
Kojeni a odsavani jsem nenavidela.
Nesnasela jsem i to noseni na rukou a vlastne me stvala jakakoliv manipulace s miminkem, protoze jsem zila jen v bolesti.
Byla jsem tak strasne nevyspala a vycerpana, ze jsrm nebyla schopna odpovidat na sms a nechtela jsem domu zadne (krom kamaradky, co mi chodila zehlit a pomahat koupat) navstevy.
A taky mala ve 14 dnech dostala frejkovu perinku, kterou nosila az do 8.mesice.
Nenavidela ji. Bylo to uplne jine dite, kdyz jsem ji to na chvili sundala. Bulela jsem, kdyz jsem ji do toho upinala. A taky jsme od 3.mesice cvicily 3x denne vojtovku, kvuli uklaneni hlavicky. To bylo taky s placem nas obou.
Z toho obdobi mam spoustu vzpominek v mlze nebo si nektere obdobi vubec nevybavim. Nechapu, kde jsem brala silu a energii.
Treba vubec nevim, jak jsem doma krmila a vencila sveho psa a jak vubec chudak prezil.
Jedine, co mi tenkrat detska doktorka poradila, kdyz me videla, byly spunty do usi.
Taky vim, ze zaklad je "mama v pohode", ale nekdy to proste tak kvuli mnoha vecem neni mozny.
Nikdy bych nenechala dite vyrvat kvuli vlastnimu pohodli.
Asi po roce jsem byla na petkrat na operaci s temi hemoroidy a na velke abdominoplastice s brichem.
Ted je male 6 a mam jeste 1,5 starou dcerku a to je uplne jina liga. Sice taky spatne spi, ale ja si vydupala cisare, coz mi v mem pripade hodne pomohlo. Spanek je narocnejsi, ale to ostatni okolo je uplne o necem jinem.
A taky je obrovsky rozdil v tom, ze na prvni dceru jsem byla sama a na druhou jsme uz dva a chlap je mi velikou oporou.
Nestyd se si rict o pomoc, nech si nakoupit, neres co nemusis (ja treba rok a pul nemyla okna), klidne objednavej hotovky nebo si nech uvarit a pokud to pujde, tak odpocivej.
I kdyz se to ted vlece, nakonec to nejnarocnejsi obdobi utece a pak si zacnes uzivat miminko, co uz komunikuje, dela viditelne pokroky, je sikovne a dava zpetnou vazbu.
Drz se, brzy bude mnohem lip!

eithelwing
14. bře 2020

U nás byly začátky s první dcerou těžké. Hodně řvala, já byla celé šestinedělí vypsychlá, nechápala jsem, jak to někdo může být za hezké období, sama jsem spíš brečela nešťastná, proč zrovna já musím mít uplakané dítě. Světlé drobné chvilky se střídaly s dlouhými řevy.
Ano, jsou některé děti uplakanější, ale také věřím tomu, že žádné neřve, ale opravdu řev, jen tak. U nás to byla blokace krční páteře, tzv. kiss syndrom, přišli jsme na to v půl roce.

mariegroth
14. bře 2020

@afitna To dite neni jenom tvoje. Je mi lito kazde maminky, ktera tu podporu nema a partner to nechape.

verionka
14. bře 2020

Úplně te chápu. První syn byl hodně uplakane miminko, musela jsem být pořád u nej, chovat v náručí, nosit v nositku, zpočátku se nedařilo kojeni atd. Když jsem ho třeba jen položila na hrací decku, po chvilce zase plac. A já se stejně jako ty tesila na jakoukoliv další fázi. Bylo mi líto, ze si to neuzivam, ale bylo to prostě náročné. Teď mám druhé miminko, a to je úplně jiné. Krasne spí, usíná sám, vydrží samostatně v hnizdecku nebo postýlce třeba i hodinu, i když nespí, no prostě člověk by na něj málem zapomněl 😁. Ale hlavně, když si s ním hraju, tak pozoruje, sleduje, neplace, takže i ty "hry" mě s ním baví o dost víc a také už jsem si říkala, že kdyby on byl prvni, o dost víc bych si to mateřství už od zacatku užívala. Na druhou stranu kdyby si povahy vyměnili, tak teď bych se asi hroutila, když bych měla doma už starší dítě a k tomu uplakane miminko. Teď je naopak starší už velký šikula a moc mi pomáhá a malého má rád. Ale co tím chci říct - podle mě ta nalada maminky opravdu hrozně záleží na povaze miminka, takže si to určitě nevycitej. Neboj, malá poroste a bude lépe, vydrz, uteče to rychleji, než myslíš a tvoje pocity jsou opravdu normální 😉.

prejeta_zaba
14. bře 2020

Jo, neužívám si mateřství. Občas mě přepadne myšlenka, jestli toho za pár let nezalituju, ale za mě je to nekonečná, nikde neviditelná dřina. Vyčerpání, jekot a stereotyp - nakrmit, umýt, převlíct, uvařit, nakoupit, zabavit, uklidit...to vsechno proto, abys to mohla za hodinu zopakovat..k tomu akorát připomínky ostatních, co bys mohla líp a nekonečnej hluk. Fakt se těším, až moje dny budou mít i jinou náplň. Utěšuji se tím, že honit uřvaná batolata po bytě nebudu navždy. (Nadsázka, ale ne moc velká 😝)

lucifux
15. bře 2020

Taky občas psychicky nezvládám, a v době kdy mladší trpěl kolikamu jsem byla na dně, připadala jsem si.neschopně, že nedokážu utišit své dítě. Mám kluky od sebe 2,5 roku. Staršímu 3,5 a mladšímu bude rok. I přes to jsou stále dny, kdy bych se nejraději neviděla.