Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí

@joa.n Ideální řešení - pár hodin týdně je jako nic a maminka i robátko si od sebe odpočinou a tatínek zažije slasti mateřské "dovolené" 😀 😀
@pepibubu che, to já jsem vyhořená teď spíš z MM a maličký mě naopak drží. 😝 Já si dám od MM pauzu, když jezdím každý rok v září k moři jen s Mariánem - báječně si těch 14 dní užijeme (puboš nerad cestuje, tak je s tátou doma)
@hupcza s těmi hrozbami dětem - rozpoměla jsem se na to, když jsem našim pudlicím v dětství z legrace hrozili, když zlobily "že tě prodám" - (byli to mazlíci posteláci,členové rodiny) - takže to jsem teď použila na Mariánka - reagoval jako ti psi - měl z toho děsnou švandu... 😀 Samozřejmě obchod s bílým masem není můj předmět podnikání 😝 😅 😅 ...

Myslim že podobný články by měli dávat matkám rovnou v porodnici 🙂 díky za vše, taky mě tahle diskuze vliva do žil zase trochu sil.
Jen bych chtěla připomenout že mít dvě děti takhle brzy po sobě je úplně jiná dimenze, je hezké radit, že se dětem má matka věnovat co nejvíc že pak míň zloběj nebo s nim stát u lampy a čekat půl hodiny než ho to přestane bavit když vám druhý dítě mezitim kramaří věci v kuchyni a s nim máte zase půl hodiny prohlížet nádobí 😅
Ta únova je taky dvakrát taková, tak já s Pepibubu rozhodně soucítím že jí občas přepadne beznaděj a už nemá na své dítě vůbec náladu 😉
A souhlasim že děti nejsou vše, znam pár maminek co skončilo vyčerpáním v nemocnici a to si myslim pak neprospěje ani těm dětem, takže taky doporučuji oddych a myslet i na sebe 🙂

@mataharyy: já ti mám nějak obavu, že poučení z prvního se na druhé nedá moc aplikovat - už teď vidím, jak mooooc rozdílní jsou ....a k tomu si moooc dobře pamatuju, jak mě točilo, když na nás se ségrou aplikovali stejný přístup, přičemž jsme obě taky tolik rozdílné ....takže nezbývá než znovu na bod nula 😀
@pepibubu: myslím, že by to byl úžasně úspěšný koncept ..jdu s tebou do toho 😀

@joa.n: super řešení 😉

@kubaka: 😀 ..a autorita v háji
mi se nedávno totálně rozložila autorita - ondra hodil hrst kamínků na sousedovic psa a já mu začala říkat, jk se to nesmí, že to pejska bolí a že se mu to nelíbí ...a ten tupý pes v tu smou chvíli za mými zády ty kamínky chytal a poskakoval tam našením ....mamlán jeden, jsem měla chuť po něm ty kamínky hodit taky - takhle mi kazit mé výchovné lekce 😀 😀 😀

jeee hupcza je tu !!! rada ctu tvoje prispevky.
pekne rostete!

@kubaka My jsme nasim postelovym cubam hrozivali: "Ze te dame do burtu" 🙂

teda já se úplně červenám, kolik lidí má rádo mé příspěvky - to mě teda moc těší 🙂

Husband boxy 😀 😀 😀
Mooc pěkné téma, svou milovanou dcerku nezvládám, už od té doby co se narodila. Asi má nějakou vrozenou pubertu čico 😀

@hupcza Zatím mi můžeš mé iluze nechat 😀 alespoň do porodu 😀

@mataharyy: ej ..pardon ....písnu adminovi, aby to smáznul 😀

@hupcza 😀 😀 Nemusíš já si to pak budu číst až si za pár měsíců budu rvát šedivé vlasy 😀

@hupcza čuba jedna ignorantská , nečetla RABR 😀 😀
Mě taky uvede do rozpaků, kolik lidí mě rádo čte - někdo mi raději ale píše jen do IP...
Ovšem hned si škodolibě uvědomím, že jee zase skupina těch, co mě nesnáší 😀 😀 Takže z principu oblibu beru jako velice subjektivní záležitost.
Mám ale zhruba zmapováno, že způsobuji anafylaktický šok většinou fanaticky a rigidně smýšlejícím jedincům, kteří si urputně brání "právo na svůj názor". Tož tak to na tom světě chodí... 😎 😎

Ahoj holky,
jsem ráda že existuje takhle diskuze. Musím si to pročíst celé. Mám doma 2letého syna, který mě má totálně na háku, neposlouchá, nereaguje na mě, přes zadek nemá smysl, křičet nemá smysl a domluva taky nepomahá :((

například teď, měl jít spát a několikrát vylezl z postele, smál se mi když jsem říkala ať si hajne a spí, nakonec dostal na zadek :((

Podotýkám že s manželem jsme za celou dobu co ho máme nikde nebyli sami, žádná večeře, prostě nic. Já poslední dva měsíce jsem jen a jen s ním a začíná mi hrabat.

@kubaka: a tak to já vím, že tu je spousta lidí, co má ze mě osypky 😀
jinak to psiště určo nečetlo 😀 - je to takové odrostlé štěně - no úplně stejný rozoumek jako ondráš - prostě dvojka 🙂

holky, občas sem juknu. teda naprosto jsem odpadla z příspěvku @ludva s vrozenou pubertou 😀
jinak máme doma rovnou dva takové...jeden lepší, jak druhý 😀 😝 zrovna dnes je to jedna perla za druhou. a doma nemáme ani jednoho panáka na zlepšení nálady 😀

Mamči tak to tady pročítám, je to asi všude stejný, souhlasim s názorama kubaky.. a to 100%.. a Pepína bych poslala s taťkou určitě bez mamči a brášky..když neni v poho mamka, nejsou děti..znám to.. mám holky od sebe 2r3m (starší jsou 3,5 a mladší 16m).. a mladší nespavá, budí se v noci jak mimino..takže únava je..a když je..je to prostě znát a odráží se to na nich..hlavně na té starší,taky kolikrát o víkendu pošlu na celé dopoledne nebo odpoledne taťku s oběma pryč..a já mám klid pro sebe, a zase se na ně těšim.. 😉 a jsem i nabitá k tomu, abych se jim zase mohla pořádně věnovat..

juuu, tak som vas vcera citala a DAKUJEM vsetkym normalnym maminam. som rada, ze nie som sama, ktora ma pocit, ze obcas uz nevladze.. po precitani mam tooolko optimizmu, ze bol dnesny den hned krajsi a bola som podstatne kludnejsia a chapavejsia mama 😀
to, co preziva pepibubu s Pepinom mam ja doma kazdy den a este intenzivnejsie, holt, maly je extremne aktivny.. obcas toho uz je moc a potom som KO. Naposledy zabralo, ked vzal manzel Sebina na cely den prec.. takze urcite by som Pepina poslala na hory s manzelom a ostala doma, alebo ich aspon niekam poslala na vikend..

@pepibubu Husband box 😀 😀 😀 , to by bylo super, ale kdo by mi pak hlídal rakeťáka??? 🙂 🙂 . Pro mě by byla ideální kombinace odložit je na pár hodin oba dva🙂))
@mataharyy S tím spaním to máte takto pořád nebo je to vyjímečný stav?? U nás jsou i chvíle, kdy se vyspím, pro ty žiju 😉 🙂 . Teď nespím a umírám🙂)

@hupcza My takovýho kaziče výchovy máme přímo doma a velmi si spolu rozumí 🙂 🙂 . Když už jsem úplně K.O. pošlu Matýše, ať jde trápit psa 😝 😀
@jajinka27 MY jdeme s MM 27.1. do divadla po sto letech. Dostali jsme lístky k vánocům a hned jsem si musela koupit kalendář, kam jsem si to zaznačila červeně a s několika vykřičníkama a každý den se dívám, kolik dní ještě zbývá🙂)). Budu mít propustku a dostanu se za kultůrou a ještě s manželem, červený bod v každodenní šedi🙂)))

@veronika.h tak to závidím 😀 nás to možná čeká v březnu, až budu mít narozky tak půjdeme na véču 😀 tchánovci pohlídají 😝

@veronika.h od určitého věku skoro pořád, spím o víkendu když je doma tatínek 😀 Jako malej prospal 27 hodin za den 😀 teď ani nápad, dlabe na celej spánek... ☹ Ale říkám si že jak náhle to přišlo (ze dne na začal spánek sabotovat), tak to třeba stejně odejde... Navíc momentálně nemám na to se s ním nějak prát, ale spoléhám na to že nejpozději po porodu se trochu umoudří, když bude chodit spát i miminko, to by mohl zabrat jako lákadlo 😎 A nebo mě čeká očistec a nebude spát ani jeden, to pak bude sranda 😀

@andulka4 - píšeš, že máš zájem číst, není tam ale nic, co by ti pomohlo...Nevím, jestli znáš - Respektovat a být respektován. Je to o komunikaci - neefektivní způsoby /křik, manipulace, pokyny, příkazy, zákazy...) a efektivní styly (informace, popis, já-výrok, výběr...)...a pak tam jsou rozebrané emoce, tresty a odměny = špatně a co místo nich (přirozené důsledky)...není tam přímo návod na batolata, ale je to o tom, že děti jsou stejné bytosti jako my a je třeba se k nim chovat s úctou. Nesnaží se o výchovu poslušného dítěte, ale zodpovědného dítěte. Snaha o to, aby dítě mělo vnitřní motivaci dělat věci "správně" a ne z donucení, strachu...Takže dítě, které je vystaveno autoritativní výchově je nakonec bu'd poslušné nebo vzdorovité - přičemž obě je špatně. Vzdorovité je možná lepší než poslušné, protože vzdorovité si zachovalo svou aktivitu, kterou je třeba ale namířit správným směrem...Je to o dohodách, hranicích a pravidlech...Je to o tom, že když nechci, aby dítě něco dělalo - tak mu neřeknu - nesmíš to a to, jestli to jetšě uděláš, uvidíš, zakážu ti..nedám...ale o tom, že mu napřímo řeknu - že když bude např. pořád rozsvěcovat lampu, tam ta žárovka se může porouchat, žere to zbytečně elektriku..Nám to krásně funguje. Občas příjde vzdor...dá se to ustát...Je to o tom, že důležité při výchově je dávat dítěti bezpodmínečnou lásku a zachovat si k něm úctu, zachovat jeho důstojnost...klást důraz na spolupráci, pravidla, dohody - ty vytvářet v době pohody a pak na něj odkazovat...je to o nenegování dtíěte přílišným ne, ne -smíš, ne-dělej...ale říkání mu, co může dělat - ne - nemůžeš mít čokoládu, ale můžeš mít banán nebo sušenku....Funguje to.

Ahoj ,úplně chápu matky, které jsou na nervy ze svých dětí a občas jim i plácnou.Ten kdo napíše, že dítě by nikdy neuhodil (nemyslím surově, přes hlavu ...) , tak asi nezažil hodně zlobivé dítě.Já jsem dneska byla se synem u psycholožky a když viděla jeho chování k ní i ke mě když nebylo po jeho, řekla, že něco takovýho ještě neviděla.Za pár týdnů jdeme k pedopsychiatričce, tak jsem zvědavá, co mi řekne, ale už vím, že má poruchu v chování.A to jsou malýmu 3,5 roku.Prý je moc dobře, že jsem s ním psychologa navštívila, protože se jeho chování dá ještě možná změnit, takže když tu někdo píše, že je zbytečné chodit s tříletým dítětem k psychologovi, neví o čem mluví a jeho dítě ho asi ani nezlobí.Miluju svého syna, je moc chytrý a dokáže být hodný, miloučký a roztomilý, ale najednou když mu někdo něco zakáže nebo mu řekneme , že má dělat něco jinak, je zle.Háže kolem sebe co mu přijde pod ruku,začne kopat , škrábat, tahat vlasy a je nezvladatelnej.Když mi dneska trhal vlasy u psycholožky, nechápala.Kopal i do ní a nadával, no hrůza.Nevím kde se to v něm bere, myslím, že jsem nic nezanedbala , ale taky už jsem bezmocná.Snad nám dětská psychiatrička pomůže.A všem maminkám zlobivých, ale opravdu zlobivých dětí přeju hodně sil a nebojte se dítě svěřit do rukou psychologa, aby nebylo pozdě než půjde do školy.

ahoj holky, s úlevou jsem si přečetla vaše příspěvky a ujistila se tak, že nejsme rodiče, kteří by "něco" udělali špatně. Máme chlapečka, který je živější, ale neřekla bych, že je hyperaktivní. Miluje stereotyp a režim, každá změna znamená to, že z hodného chlapečka se změní v ďáblíka. Např. když je v prostředí, které zná (doma, u babiček), tak je ok, když jsme na dovči, nebo někde, tak lítá, neposlouchá, nemá čas jíst, no mazec.
Jediné, co mě trápí, jsou dvě věci. Za prvé moc nevydrží u hraček. Sám si hraje jen chvíli, a když si chci s ním hrát já, tak schválně bourá vše, co postavím, háže věcma kolem sebe a nechce si hrát společně. Nemá zájem stavět hrady, garáže, kostky, cokoliv....sám nejraděj jen všechno montuje, mačká, atd....jinak je dost bystrý, všemu rozumí atd.
další věc je, že když řekneme něco v negativním smyslu (např. to nesmíš, to se nedělá atd), tak nás začne bít. Kope do nás, dává nám facky, štípe atd......my ho nebijeme, nikdo z rodiny, tak proč to dělá? máte taky některá takovou zkušenost? že když něco dítěti zakážete, tak vám začne ubližovat? a co s tím?

Ahoj, zběžně jsem přečetla diskuzi, nedávno jsem to řešila s kamarádkou, která má děti tak od sebe jako já. Obě jsme měly naprosto stejný pocit, že jsme na to starší dítě kolikrát až alergické, ale jakmile naši kojenci začali být samostatnější, zlepšilo se to. Já bych řekla, že je to takový pud, mámasi zrovna chrání to své miminko, než ho vypiplá. S odpočinkem souhlasím, mělas to udělat už dřív. Těm, které by své děti neopustily na den, gratuluji, asi máte fakt skvělé děti nebo dobré nervy. Možná tu budu za hyenu, ale když se narodila Adík, byla jsem tak vyčerpaná, že jsem měla halucinace, takže když mu bylo půl roku, odjela jsem na tři dny do lázní. Nekojila jsem, takže hlídal manžel. Výčitky jsem neměla, uklidnila jsem se, odpočnula a na mimčo jsem se pak těšila. Když se měl narodit Míša, začali jsme Adíka zvykat na noc u babičky a část péče přebral táta. No prakticky je do výchovy zapojený stále, protože od 9 měsíců Adíka pracuju. Přesto jsem s ním byla stále víc než táta, což se po porodu obrátilo. Celé šestinedělí byl u babičky, jezdil domů na 2-4 hodiny denně. Míša byl hodně náročné mimčo, pořád na ruce a u prsa, byly mrazy, takže ven se chodit nedalo. Neříkám, že mi to nebylo líto, ale věděla jsem, že se má dobře a víc by mi bylo líto, kdyby byl doma a já ho odstrkovala... Za odměnu letěli pak s tátou do Egypta. Já jsem se sladila s Míšou a nebyla jsem nervák. Když se vrátili, bylo pro něj naprosto přirozené, že se mu více věnuje táta, já spala v posteli s Míšou, Adík s tátou. Před 14 dny jsme je dali oba do pokojíčka a v pohodě. Adík taky zlobí jak čert, ale řekla bych, že tak normálně, jako kluk. Spíš mi vadí, když kňourá kvůli oblíkání apod. Takže počítám do 5 a pak začne většinou fungovat. Oba mají povolené skoro všechno, taky dělají pořádný binec, ale vyhýbají se nebezpečným věcem.. No nevím, je to prostě období. Odpočiň si, zapoj tátu a babičky a bude líp...
Jinak souhlasím s lenkabu, dneska je kult dítěte, nikdo by ho neplesknul, udělá se vše co dítě chce, všechno se podřizuje jen jeho pohodlí a když se náhodou chová trochu nestandartně, tak se to nazve, že projevuje svou osobnost. Mám kolem sebe několik takových dětí a přestože Adík dostane na zadek jen málokdy, tyhle bych řezala od rána do večera. To co občas vídám není zlobivost nebo rozmazlenost, ale bohužel chladná vypočítavost (mluvím o cca 4 letých dětech). Tyto děti absolutně neuznávají autority. Příklad? Sedíme na pískovišti, "osobnost" přetáhne druhéo dítě po hlavě kovovou lopatou. Jeho máma sice řekne, že by se měl omluvit, ale kluk řekne, že se nechce omlouvat. Máma mu na to odpoví "dobře, nemusíš se omlouvat, ale chci abys věděl, že to není hezké, nedělá se to a slib mi, že to příště neuděláš." Jo, odpoví grázlík a tím je vyřešeno. Příklad číslo dvě. V Aquáči si cizí dítě od nás vypůjčí hračku, jdeme domů, tak pro ni posílám syna, dítě mu ji nedá, tak tam jdu já a dostanu odpověď, že si s touhračkou teď hraje a prostě mi ji nedá. Řeknu mu, že je naše, ale trvá si na svém, že si s ní teď hraje. Jeho rodiče se mě zeptají, jestli chvíli vydržíme, až si jejich dítě dohraje, že mi ji přinesou do šatny... Nechápu, nechápu, nechápu a nikdy nepochopím...

ia. - máme doma asi stejný problém, tak jak popisuješ az na to , ze malý si vystačí sám s hraním, rád staví z kostek a jde mu to moc dobře.Přesně o ten stereoptyp a režim jde taky u nás, jakmile vybočíme třeba tím, že začal chodit do školky, byl problém.Nebo jakýkoli zákaz atd...Kvůli tomu jsem navšívila psycholožku a ta mi řekla, že to není normální chování a jsme objednaní jak jsem napsala k pedopsychiatričce.Dneska jsem malýmu při jeho vztekání řekla, že jestli mě bude zlobit a kopat, že odejdu pryč a at si najde jinou maminku, když mě nemá rád, schovala jsem se do koupelny a on se rozbrecel, hledal me a kdyz jsem za chviličku za ním přišla, objal mě a omluvil se mi. 😉

ia-koukám, Tvému dítku jsou dva roky, u nás malý taky začal kolem dvou let s tímhle chováním, to jsem s ní byla poprvé u psycholožky a ta mi řekla, že bude jen víc temperamentní a vůdčí osobnost, že si nenechá nic líbit.Ale ted mu jsou 3,5 a je to jeste horsi, taky nas mlati.Já osobně jsem dneska dostala takovou depresi, ze jsem se zavrela v koupelne a brecela, proc zrovna ja mam takove dite...Ale říkám si, je ještě čas ho to odnaučit ay poradit se s odborníky, než bue mít rozm kolem těch pěti let.

@martinka24 já se ti právě přiznám, že nechci zatím nikde k dr. Pořád věřím, že je to jen období. Když je u rodičů, tak je zlatý, nemůžou si ho vynachválit. Miluje děti, hlavně ty starší, které si s ním hrají, stejně starých vrstevníků si moc nevšímá, pže se navzájem neumí zabavit. Jen mě trápí, že opravdu když mluvím v negativech, tak mě štípe, kouše a je zlý. Ale že by to bylo až na to, abych s ním šla k psychologovi, to se mi nezdá.....ale s tou koupelnou, jak za tebou přišel a omluvil se ti, to zkusím. Hele a když jsi ho dala do školky, co se stalo?