Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí

pepibubu
13. led 2011

ahoj, kolikrát mám pocit, že Pepína absolutně nezvládám. Pár příkladů. Leze za gauč, kde máme lampu, a s oblibou ji vytahuje ze zásuvky. Ví že nesmí. Vysvětlovali jsme, zakazovali jsme, přes ruce jsme plácali, hlas jsme zvýšili. k ničemu. Gauč přirazit natolik aby se tam nedostal nejde.

Další - ví, že nesmí vypínat a zapínat televizi (zapínání je na horní straně, když si stoupne na špičky tak dosáhne. Za cenu že to na sebe může stáhnout atd. Opět. vysvětlování, zakazování, plácání, zvedání hlasu, nic.

Ničí knížky, strká do mě, naposledy jsem málem spadla když jsem vstávala ze země a on do mě strčil. Fakt nevím. Většinou je hodnej, ale pak má den jako dneska, kdy dělal vše popsané, a já bych ho dala komukoliv.

mkr
13. led 2011

takhle malé dítě (miminko) bych doma nenechala 🙂 třeba ještě i kojí

petka80
13. led 2011

Nekojí a původně tak chtěli jet, pokud to dobře chápu.

andulka4
13. led 2011

no někdo tady psal že se mu málo věnuji......no tak právě naopak
máme za sebou víc jak rok rehabilitací vojtovky, bobatha a neurology-věnuji se mu daleko víc než bych měla a to je právě ten problém!!!!

že tady někdo psal že když začne dítě mačkat čudlíky od sporáku a stačí mu říct že maminka neuvaří a dítě toho nechá!!!!! no to je směšné-to by toho just nenechal!!!!

rozhodně souhlasím s tím že fyzické tresty jsou zcela zbytečné a navíc ponižující-ovšem v případě nouze nutné!!!!

některé děti jsou prostě temperamentnější

no a do ppp jdeme pro vyloučení hyperaktivity a nemyslím si že se tam bude David chovat jako andílek-ba naopak

hupcza
13. led 2011

@kubaka: nápodobně 😉 ....no on ondrášek je trošku po mamince 😀 takže když zapátrám v paměti 30 let zpátky, vím celkem rychle, jak na něj 😀
@andy80: dík 🙂

jinak přidávám se k názoru, že prcek může s tátou klíďo strávit nějaký společný čas - já s vynaložením šíííílené energie docílila toho, že spolu chodí každý týden na yamahu (taková hudebko-pohybovko-výtvarka 😀) .....nejdřív mi bylo vysvětleno, že chci něco zhola nemožného a teď kluci chodí s očima navrch hlavy, co u mí nového (ano i tatínek 😀) a doma trénují - já jsem jako vyšachovaná, mi se ukáže akorát razítko na zápěstí 😀 ....no ale prostě příjde mi skvělé, že mají s tátou něco svého, když už je teda furt v rachotě ....musím říct, že se velmi uklidnil jejich vztah (ondra si vynucoval pozornost, kterou u mého lehce workoholického muže získával jen těžko a málo kdy ji získal celou)
takže nejen, že to prospěje mámě, ale i všem zúčastněným 🙂

delapa
13. led 2011

No, ono možná pokud jde o to jestli má mamka zůstat u Pepiho nebo si od něj odpočinout - já bych volila to, aby ona odjela, ale s ním. Ne že on s taťkou a ona doma s mimi nebo ona doma s Pepim a taťka s mimi pryč. Když pryč, tak matka a problémové dítě. Když by s ním měla problém, musí to s ním taky vyřešit. A kdyby se dostala do jiného prostředí, řešila by to zase jinak. Ruku na srdce, řešit problém doma, kde mi každá věc bude prřipomínat kdy mě to dítě naštvalo... Vypadnout pryč, ale oba, podle mě.
Pak souhlasím s tím, že dítěti se má vysvětlovat proč něco udělalo špatně a proč to tak nemá dělat ne v amoku - to vnímá jak rudneme a řveme, ale nevnímá co říkáme, ale jak tu někdo zmiňoval - při snídani, u svačinky... Prostě v rámci rozhovoru.
A určitě by každá mamka měla mít čas jenom na sebe. Vždyť jsme s dětmi non stop ve dne v noci, chlap aspoň střídá prostředí (práce - domov), ale my furt do zblbnutí jen u zadků dětiček. 🙂 Jasně že nám to neva a děláme to rády, ale nejsme stroje abychom se naprogramovaly jely. Taky mám cca 2x týdně možnost vypadnout někam v podvečer ven a je to super. Přijdu naladěná a na děti se těším. Takže ta "alergie" kdy už máme chuť dítě přizabít je někdy i jen běžná ponorka. Vypadnout na 3 hoďky na courandu s kámoškou se vyplatí! 🙂 Holky co jste zatím jenom těhulky nebo máte jen jedno mimi, nezapomínejte na to dobíjení baterek už teď, často se pak stává, že chlapi frflaj jakto a kam jdeš a co to.... ŠOK, musej být s dětma sami. Nevěřila bych kolik holek má problém si vyjít. Tak to chce pěkně hned od začátku, i kdyby jen na hoďku. 🙂 A budeme v pohodě. 🙂

andy80
13. led 2011

@delapa Jo, v tom máš pravdu, hodně holek má problém někam jít, že by manžel byl naštvaný, já chodím tedy alespoň jednou v týdnu večer s holkama na kafe. Je fakt, že člověk si odfrkne, probere stejné problémy, postěžuje si a ono když se z toho vykecá, hned je člověku líp.

lucija
13. led 2011

@delapa Já myslím, že @pepibubu nepotřebuje s Pepínem ani tak nic řešit jako spíš si ODPOČINOUT, aby pak v KLIDU mohla vysvětlovat Pepínovi co je správné a co ne. Ale v tom klidu nebude pokud si od něj neodpočne!

delapa
13. led 2011

@andy80 no ale že jo, plno holek s tím má problém a partneři prskaj... 😕 Až mě to udivuje... 😕
Já byla včera odpo s kámoškou v podvečer na čaji, dneska je manžel s kolegou z práce na bowlingu, zítra budeme zase spolu doma, ale prostě ženská potřebuje i jak řikáš pokecat o problémech atd. A ujistit se, že všude jsou podobné problémy. 🙂

delapa
13. led 2011

@lucija no jo ale zase asi by se měla řešit hlavně příčina a ne až pak důsledek... Víš jak, aby už nejezdila až na doraz sil..

hupcza
13. led 2011

jo a ještě jedna rada, co jsme vyčetla v jedné chytré knížce - pro mě osobně k nezaplacení
"není důležité dělat všechno správně, důležité je, aby toho dobrého bylo víc"
je to strašně obyčejné a logické, ale často na to mámy zapomínají - člověku se celkem uleví, když si to čas od času připomene 🙂

jenovefa
13. led 2011

Nemám sice vlastní zkušenost, ale určitě bych Pepiho poslala jen s taťkou. Sakra, jet na hory přece není žádný trest! Pánská jízda, ne? Ale asi Ti nesmí ujet něco o tom, že nejedeš, protože zlobí, nebo tak něco... Navíc - hory (pro mě = balení věcí pro všechny, vaření+pečení dobrůtek s sebou, cesta 😝 ..., po příjezdu megabordel...) by mě asi v takové situaci dodělaly. Zkus vše zklidnit, ať odjezd proběhne bez vášní. Držím palec.
@kubaka Tvá slova si vždy moc ráda přečtu a promiň, dnes mě hned napadlo Tvé oblíbené slůvko superm*tk*, ale skutečně v pozitivním smyslu. 🙂 Fakt, až budu mít nějaký problém, asi přilezu do IP.

neumisa
13. led 2011

Já osobně bych poslala Pepína s tátou na hory a pokusila se během "volného" týdne nabrat síly a dáchnout si. Ve stavu, kdy je mi špatně i jen od pohledu na své vlastní dítě je nejlepší poslat ho pryč, než s ním zůstat týden sama. Kluk si s tátou užije pánskou jízdu a máma se vzchopí. Za sebe můžu říct, že já bych v této situaci a při možnosti poslat kluka na hory neváhala ani chvíli. I matky mají své dny a potřebují oddych.

moncicak.as
14. led 2011

Já mám 2 letého caparta a ta ,pravá dětská puberta" mu ještě asi nezačala, ale vztekloun je to pořádnej. Když ho to chytne, tak ho odvedu do pokojíku a řeknu mu, až bude klidný, at přijde, přijde většinou tak do 2 minut a chce pusinku a pak je jak milius...Já tedy na odreagování nikam nechodím, kluk beze mě ještě nebyl, ale stačí, když s ním začnu třeba tancovat nebo posilovat a on se cítí důležitý, že dělá to, co maminka, a se zlobením dá pokoj a já se pěkně odreaguju a ještě zpevnim postavu 🙂

mataharyy
14. led 2011

Ahoj, nečetla jsem vše, ale chci tě "uklidnit" máme doma naprosto to samé a čím více jsem unavená tím více se chová jak blb... Nebo když potřebuji něco udělat a jemu se to zrovna nezamlouvá tak to je děs... Je hodně svéhlavej, když se zabejčí nehnu s ním ani kdybych se postavila na hlavu a je fakt že poslední dobou jsem na tom tak nějak, že ani nemám na to ho nějak vychovávat... Ale vím že křikem, ani ránou na zadek ani prosíkem s ním nic nezmůžu, pokud on nechce. Takže ty dny kdy je na zabití to musíme nějak přežít a dny kdy je v pohodě si musíme užít 😎 Jen dávej pozor, čím více se tím necháš užírat, tím horší to je... Pak se v tom budeš plácat a žádná naděje na konci tunelu nebude vidět... Radu jak na něj ti nedám, ještě jsem jí nenašla, ale rada pro tebe, lepší než se zbláznit je, mávnout rukou, ne vždy, ale když už si myslíš že víc nevydržíš, pak na to doplácíš ty i děti... Já ho vždy nechám vyvztekat on se pak chodí mazlit tak ho pošlu pryč a když už je klidnější a já taky tak se snažím to s ním prodebatovat (nedělám si naději že chápe o čem mluvím 😎 ale mě to pomůže 😀 )... Hodně zdaru a o hory se nepřipravuj, nebudeš tam sama a pokud tam bude více lidí a cizí prostředí tak se taky bude chovat jinak, ty si odpočineš, on bude pln dojmů a chvíli bude klid 😉

pepibubu
autor
14. led 2011

Ahoj, všem děkuju za snahu mi poradit a pomoct. Už je mi zase líp na světě, Pepča už je zase hodnej - nevím co to má občas za záchvaty že celej den se chová tak jak včera. Bylo by mi asi i milejší, kdyby občas zazlobil během dne a trochu si to "rozložil" 😀 Ale to on ne, on je buď zlatíčko, nebo tyran jako včera, nic mezi tím.

Miminko bych samotné rozhodně nenechala, sice nekojím, ale tak nějak pocitově vím, že pro dítě do roka je matka to nejdůležitější (posléze mi tento názor potvrdil i prof. Matějček ve své literatuře), navíc u Martínka začínám pozorovat separační krizi, takže by to fakt nešlo. Pepča s tátou jsou velký parťáci, a kámoši, takže vím že pláč po mamince by se jako fakt nekonal 😀

Uvažuju o tom, že s Pepínem začnu chodit na cvičení do Sokola, H bude s Martinem sám a Pepa bude mít mámu "jenom pro sebe," a stejně tak si říkám, že s H dám řeč aby jedno odpoledne v týdnu bylo jenom a jenom moje - vcelku jedno jestli on někam vezme oba, nebo já někam vypadnu, ale prostě abych měla jenom své třeba tři hodiny.

A každopádně děkuju za všechny příspěvky, měla jsem strach že sem napíšou převážně ty Perfect Mothers - "jak se ti může hnusit vlastní dítě, to si ho nezasloužíš" atd, občas mám pocit že z některých ženských se po narození dětí stávají perfektní stroje... Ale naštěstí k ničemu takovýmu nedošlo a jsem za to moc ráda.

Hory ještě uvidím, dneska už to tak černě nevidím. A musím se tu taky pochlubit, Martin je šikulka a včera si sám stoupnul v ohrádce. 😵

lenkabu
14. led 2011

@hupcza "není důležité dělat všechno správně, důležité je, aby toho dobrého bylo víc" výborně řečeno,jedna moje známá mnohonásobná matka říká "není třeba být dokonalá matka,stačí být docela dobrá matka" 🙂 taky podle toho jedu 🙂

lucija
14. led 2011

U nás v diskuzi máme heslo ,,hlavně se z toho neposrat" 😀 😀 😀

kubaka
14. led 2011

@lenkabu určitě - lepší než "dokonalá" což stejně neexistuje, je spokojená matka i dítě - ať už udělají cokoliv jakkoliv. A hlavně další uklidŃující teze je ta, že se zjistilo, že vývoj je do jisté míry samoopravný. Což znamená, že případné rodičovské chyby a omyly se setřou následným normálním fungováním. Což je vlastně totéž, jako "toho dobrého by mělo být víc" 🙂

kubaka
14. led 2011

@lucija 😀 😀 jo, tak nějak bych to taky řekla 😀 😀

pepibubu
autor
14. led 2011

Luci, včera už to v těch gatích málem bylo 😀

berenika39
14. led 2011

ahoj, @pepibubu, klid a at je brzo líp.
konečně normální dikuse, celé jsem to přečetla a fakt zajímavé názory, myslím, že si pepibubu má z čeho vybírat, a ono někdy stačí se vypsat, utřídit si to v klidu v hlavě a ráno na to člověk kouká už jinak, a to s netýká jen zlobivého Pepči🙂.
mějte hezký den 😉

@hupcza , ahoj, kde jis schovaná, tvoje názory sdílím bez výjimky, škoda, že tu nejsou čatěji🙂

lucija
14. led 2011

@pepibubu Veru, ale jen málem, a o to jde 😉 😀
@kubaka přesně tak, ,,dokonalá" matka neexistuje, ale pár si jich to holt o sobě myslí, no 😒 A to jsi mě teda uklidnila, že na to to dítě zapomene, když se matka pak aspoň chvilku chová normálně 😀

berynka
14. led 2011

@pepibubu, četla jsem začátek tvé diskuze a moje zkušenost je prostě vytrvat 😉 .
Naše Hedvika měla od období vzdoru v roce a půl do těch tří let dvě období, kdy byla hodná a kdy zlobila. Nevypátrala jsem, čím se to měnilo, nebo co na to mělo vliv. Když zlobila, tak prostě neposlouchala, brečela, schválně dělala co nesmí a nebylo možné se s ní dohodnout vůbec na ničem 😅 . Musím podotknout, že ve výchově jsem já ta (nej)přísnější než zbytek blišží i širší rodiny. Nechci, aby z mého dítěte vyrostl sobecký a bezohledný spratek 😎 . Takže jsem se za všech okolností snažila být důsledná a nenechala se zásadně rozhodit zvlášť náročným obdobím, nebo slepě důvěřovat, když byla zrovna hodná.
Všechno se otočilo kolem toho třetího roku a já věrím, že je to výsledek přístupu předešlých let a měsíců. Hedu je rozumná holka, která poslouchá, nediskutuje se mnou, když něco prostě nemůže. Je ohleduplná a jsem přesvědčená, že v určité vývojové etapě u dítě nastává důležitý okamžik, kdy už mu není jedno, jestli rodiči něco vadí a to je taky velké ulehčení ve výchově 🙂 !

A vím, že jsem v ničem nemohla udělat chybu, když jsem slyšela větu: "Mami, nebuď smutná, vždyť já tě mám přece ráda!" 😵

gisminka
14. led 2011

Ahoj, konečně nějaká "normální" diskuse 🙂
@pepibubu určitě je na hory pošli!!!! 😅 Pepča už je vlekej kluk, užijou si to a ty si dáchneš. Já manžu a dítě poprvé opustila na 4 dny když bylo H. 16 m. a zvládi to úplně suprově. Jedinej, komu se stýskalo, jsem byla já. Od té jsme to občas zopakovali, buď jsem odjela na chvilku já, nebo naopak manža s dcerou a nemyslím si, že bych byla o to horší matka. Naopak mě dojímá, když vidím, jak krásný vztah spolu ti dva mají 😵
@lenkabu jsem ráda, že jses odvážila vyslovit svůj názor na kult dítěte. Taky s ním ne úplně souhlasím. Své děti samozřejmě bezvýhradně miluju, ale to neznamená, že musím rezignovat na vše, co mě těší. Dokud kojím, tak samozřejmě beru ohled na to, abych svou nepřítomností nestresovala ani dítě ani manžela, ale jinak si myslím, že není úplně nutné, aby byly malé děti celý den výhradně s matkou. Takže H. tráví vždy jeden den v týdnu u tchýně a užívají si to obě, u našich je taky pečená vařená. Důležité je, nelámat nic přes koleno a nesnažit se být bezchybná ( to stejně nejde) ale jen "dost dobrá" máma. A to jde jen tehdy, když si mám šanci občas odpočinout. 😉

pepibubu
autor
14. led 2011

@gisminka Kolikrát Pepčovi říkám, narodil ses do rodiny, kde děti jsou na prvním místě, ale kde nevládnou.... Tolik ke kultu dítěte 🙂 Naše děti, ať jich bude kolik chce, budou mít to co potřebujou, z toho co chtějí, rozhodně nebudou mít všechno 🙂

gisminka
14. led 2011

@pepibubu 🙂 😉

hupcza
14. led 2011

@lucija: i tak se to dá říct 😉 😀

@berenika39: díky - to mě těší ...ale já tady jsem skoro stálice ... i když pravda - čím dál spíš jen "občasnice" 🙂

@berynka: taky jsme za tu zlou ...manžel mě někdy "podporuje" větami typu: á tak pro jednou se nic nestane ..no tak mu to dneska dovolíme ... takže pak mám výchovou lekci praktickou pro ondru a teoretickou pro tatínka 😀

lenulle81
14. led 2011

Holky, já to vidím tak, že jsme jenom lidi a nemůžeme být dokonalé. Ano, dítě je prvořadé, musíme uspokojovat jeho základní potřeby, zahrnovat ho láskou a být tady pro něj. Dítě potřebuje zdravou a spokojenou matku, takže i my musíme uspokojovat své potřeby a mít chvíle pro sebe. Občas mi taky rupnou nervy a na dítě zařvu. Občas si připadám jak hysterka, ale bohužel, nedá se 😉 Mám doma raubíře, navíc znamením Beran, který si stejně nic z toho mého řvaní nedělá 🙂 A protože občas potřebuji oddych, jezdívá Luky tak jednou za 3 měsíce na 14 dní k babičce. Je to ke spokojenosti všech, jinak bych skončila v blázinci 😝 Takže myslet i na sebe, dítě klidně vyexpedovat na pár dní z domu, uklidnit nervy, trošku ze sebe udělat člověka, zajít si s kámoškou na dvě deci a uvidíte, jak přibude nových sil do dalších "náročných" dnů 🙂

lenkabu
14. led 2011

@gisminka dík 🙂 všimla jsem si že máme stejně staré Alice 😀 dobrá náhoda 🙂

kubaka
14. led 2011

@berynka A vím, že jsem v ničem nemohla udělat chybu, když jsem slyšela větu: "Mami, nebuď smutná, vždyť já tě mám přece ráda!"

s tímhle výrokem bych byla opatrná, jak ho interpretovat. Já z toho lehce cítím provinění dítěte, které se cítí být zodpovědné za to, jak se matka cítí. S láskou se nelicituje ani se nedává jako náplast na něco... nevím, Každý jsme zodpovědný jen za své pocity. Je normální, že jsem se něčím konkrétním provinila a vím, že je to moje vina. ALe nemohu se cítit vinná za to, že matka je z toho smutná nabízet jí jako náplast ujištění, že ji mám ráda...blbě se to slovy vysvětluje a je v tom veliký obsahový- citový rozdíl.
Já jsem totiž v tomhle prostředí vyrostla - celé dětství jsem musela ujiš´tovat matku, že ji mám ráda, ona mi naopak dávala najevo, jak se kvůli mě různě mizerně cítí, je smutná, zklamaná, nešťastná a já si to brala jako svou vinu a cítila povinnost ji dělatť šťastnou, dělat jí pomyšlení, jen aby byla ze mě spokojená. Zbavovala jsem se toho ještě v dospělosti - tohle je úplně špatně a je to citové zneužívání dítěte.
Netvrdím, že je to u vás, na to jsi napsala málo ifnormací - jen mi to ten tvůj výrok asocioval.