Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí

@mataharyy my jsme spolu byli pořád hodně dlouho 😀 to jsme si celkem rozuměli i v tý výchově, ale jak začal manžel hledat práci a pak pracovat, stačí nám týden a je to ponorka jak něco 😀 😀 😀

@blandik já myslim, že to manžel poznal na vlastní kůži, když ho pak malej ve výtahu odstrkoval od nás pryč, že to nebylo to pravý ořechový ... 🙂 Každopádně je to pořád "mou výchovou" a tím, že malej je rozmazlenej... No, snad se z toho vyspí... 🙂 Nevim, co mu přelítlo dneska přes noc. V pátek jsme se byli kouknout k němu do práce a malej neměl svůj den, navíc se těsně před tou jeho prací rozplácnul, tak byl rozvrkanej a brečel, tak kdo ví, jestli do něj chlapi nerejpali a proto to tak dneska neřešil... 🙂

@sussanah jenže co už s ním no, v tom stavu, do jakýho se tímhle dostal by neudělal ani krok, k manželovi nechtěl ani za nic (já taky měla chuť ho nakopat někam...) , jedinej způsob, jak se dal udržet aspoň trošinku v klidu bylo ho nést na těch rukách. On Kuba občas v MHDčku sedí i sám, ale musí při tom vidět z okýnka, to kouká na auta, je nadšenej.. Ale takhle to byl přestřel...
No, až se manžel vrátí, tak s ním promluvím, pokud s ním teda bude řeč 😀
S malým se dá domluvit, pokud nemá hlad 😀 Že sušenky teď nedostane, že houpat na koníkovi se půjde, až si uklidí pastelky, co rozházel, dokonce z toho má i radost, jen na něj člověk nesmí tlačit no...

@mataharyy - jaj, ta hrdá dmutí, to je příjemné viď? jsem se pobavila....přesně tak, dětem stačí jen říct info, co a jak, dělat jim průvodce, není potřaba je drezůrovat, nejsou to zvířata...proto ani nemám ráda cirkusy, pro jejich nehumánnost.

@k.ate Jo tu ponorku si živě dovedu představit... Ono je to tím že je asi víc unavenej a pokud dne předtím mu malej nepřipadal dostatečně "reprezentativní" a opravdu do něj někdo nešikovně rejpnul, tak to bude asi tím... Ale to ho neomlouvá a navíc těžko dítě změní ze dne na den... spíš to dotáhne tak daleko že malej začne trucovat 🤐 Jináč to byl trest pro tebe, že jsi ho pak musela nést 😅 No můj manžel mi snad jen jednou řekl že to je tou mou výchovou a od té doby u nás platí víkend... Taktínek vychovává, přebaluje a do toho se snaží ještě něco dělat 😎 nikdy víc mi to neřekne... Jen občas když se vrátí a je tu bordel, tak chytne rapla a jde mi dokazovat že jsem neschopná si to zařídit, minule zvládnul umejt až jeden talíř, než uznal že s mládětem za zadkem to jde fakt na pytel 😀

@k.ate jj manzel mi taky obcas rika, ze to jsou ty MOJE geny a MOJE vychova 😀 nastesti to mysli jen ve srande, nekde jsme to slyseli ve filmu a strasne se nam ten obrat libil, takze cokoliv ted maly provede, tak uz se to veze 😀
Jinak s tim tlacenim, to jakoby videla maleho. Kdyz jse vsechno v klidu, tak mi rad pomuze, uklidi si svoje veci, proste je s nim super domluva. Ale jak je unaveny nebo na neho zacnu trochu tlacit (kdyz treba nekam spechame), tak se proste zasprajcuje a nehne s nim ani par volu 🙄
Treba fakt mel nekdo v praci blbe poznamky a tak se muz rozhodl, ze je na case, aby vzal vychovu sveho syna do svych rukou, nez ho maminka uplne zkazi 😀

@blandik si piš jsem se dmula jak páv 😀 😵 A včera jsme byli na karnevalu a to jsem se teda musela zasmát jak mám moudré dítě, zajistil si zábavu: adoptoval tam jednoho tatínka a nechal se ním bavit, pak si určil podavače jídla... No prostě si to chlapec zlatej umí zařídit 😀

@mataharyy jj manzel od te doby, co ma maleho taky nekdy na starost plne uznal, ze opravdu to nejde mit porad barak jako klicku. U neho je v podstate vrchol, kdyz zvladne uklidit nadobi po obede ze stolu do mycky.. Takze kdyz uz je tady nahodou poradek, tak me pekne chvali, jak jsme to s malym zvladli dobre a tak 😀 😀

@k.ate - taky bych ho nesla po tom incidentu...ačkoliv koukám, že jsi těhotná...tak bych se k němu přiblížila, dřepla si k němu, určitě bych ho nenechala jít ječícího a domáhajícího se moje blízkosti...Na tvém místě by mě asi jako první u toho hovoru s manželem zajímaly jeho pohnutky, proč měl potřebu postupovat jak postupoval...co ho trápí ve výchově...a z toho se pak dá dále vycházet...Každopádně není dobré dítěti nutit nebo nabízet věci, které už zvládně sám, ale současně není dobré ho nutit, aby dělal sám to, na co není připravené...Dítě bude mít o to větší jistotu, oč silnější v kramflecích /tedy v rodičích/ se bude cítít...a tohle je problém zděděný z předcház. generací - že mají pocit, že samostatnost dítěte je něco, co musí rodiče naučit tím, že odmítnou dát dítěti oporu (že je to jako otužování - čím dříve a drsnějí, tím větší správňák a drs'nák později - nesmysl)...Hodně štěstí..

@sussanah tak koukám jak to mají ženské těžké, to nestačí vychovat dítě, ono je potřeba vychovat i manžela 😀 😀

Ahoj, krásné téma, byť jsem přečetla jen pár posledních příspěvků.. mám dva prcky a po druhém císaři nejsem ještě zcela fit a "že nezvládám si přiznávám celý den" a víte co je zvláštní když to řeknu před někým nahlas připadám si jako pitomec, celkem všichni reagují "jo to je divné vždyť děti jsou super" ... to nepopírám, ale prostě nezvládám 🙂 A taky nedávám "babičky", které poučují teda hlavně mě 🙂

@veronika.h já to mám tak podobně s tím vnímáním, k čemu mi autoritativní výchova byla... je ze mně akorát tichá panenka v koutě a to mi teda v životě k ničemu není... jak slyším babičku, že na nás měla proutek, lezu po zdi, no zas takoví hajzlíci jsme se ségrou nebyly, já už vůbec nee, i proto to chci dělat jinak

@k.ate s manželem mám podobný problém, až bude víc času, tak napíšu víc 😉

Ahoj, tak jsem ráda, že nejsem sama. Akorát mám dneska pocit, že by se mi hodil máma box. Já bych se do něj zavřela a běda tomu, kdo by mě chtěl vyndat 🙂
Mám kluka, 2roky a 8 měsíců, je to čipera, je dost divoký, ale většinou jde ukočírovat. Je i dost velký a silný, tak vypadá starší a má fakt velkou sílu, ale prd rozum. O víkendu jsme byli u babi a dědy, dokud jsme tam byli sami, dobrý, ale pak dorazila jeho sestřenka, která je o 1,5 roku starší a děda hned začal, že je Adam jako neřízená bomba a neposlouchá a Anynka je hodná holčička dědouškova a Adam je ještě hloupej a malej,...A dneska jsme vyrazili do herny, prcek si tam normálně hrává a zlobí jen přiměřeně. Pořád ho sleduju jedním okem a dneska jsem si říkala, je v klidu, tak jsme kecali s kamarádkou a najednou na mě vlítnul pán, co tam byl s dítkem a jedna paní, že Adam bije děti po hlavě a já na něj kašlu, paní mi řekla, že to není jeho vina, ale moje a já jsme na něj zlá (řekla jsem Adamovi, aby neřval, pravda, ne moc vlídným tonem). Adam chápe, že to není hezký, že to nemá dělat, ale za chvilku zase majznul jiné dítko. Tak jsem ho sbalila a že půjdeme a než jsme odešli, shodil ze židle dcerku kamarádky. To už jsem ho přetáhla přes holou prdku. Řval, ale Terezce se omlouval, říkal,že to nebylo hezký. Přitom doma byl hodný, mezi dětma byl taky vždycky hodný. Sice divoch, ale poslechnul a teď vůbec. A doma mi chlap do telefonu sdělil, že na ně na oba moc ječím a štěkám a jsem hrozná. Nakonec mi ruply nervy, rozbrečela jsem se a Adam mě hladil, mámo, nebec, mámo, neboj, mámo, já te pritulím, jo?
Začal takhle jančit po tom, co byl na 3 dny u babi. Tam mu hodně povolí, já na něj zhouknu a babi ho pochová. On se začne vztekat a ona ho hned utěšuje. Příští týden jsem jim slíbila, že jim Adámka zase půjčím a už teď mám děs z toho, s jakou se vrátí. Asi se fakt zavřu do máma boxu. Navíc se mnou asi cloumají hormony a jsem dost cíťa.

@mataharyy
@sussanah
@blandik
tak mi teď manžel volal 😀 Už jede domů a říkal, že to přehnal, ale že neví co s prckem a s jeho výchovou dělat... přitom mně fakt nepřijde, že by byl v něčem "horší", než jiný děti, je trochu aktivnější, ale já prej byla to samý, babička dokonce říká, že ještě horší 😀 a když jsme byli kouknout dneska za mamkou v nemocnici, tak to je úplně to samý, co jsem vyváděla já jako malá (takže tam fakt asi ty moje geny nějakou roli hrajou 😀 ), ale většinou se s ním odmluvit dá. Problém je v tom, že manžel většinou malýho vidí až večer a to už jsou většinou oba utahaní, navíc mi přijde, že to, že přijde z práce domů vždycky Kubu rozhodí z toho domácího stereotypu se mnou a začne se chovat přeci jen malinko jinak, ale co nadělám no 🙂
Každopádně beru jako úspěch, že jsem mu řekla, že kuličky, co naháže pod gauč už dneska vytahovat po stopadesátý prostě nebudu, ani se nevztekal, chvilku se je pokoušel vylovit sám a pak se na to vykašlal a "řekl", že už chce jít spát 🙂 😀

@evatk mě štve, že manžel v klidu říká, že nechce vychovávat malýho tak, jak byli vychovávaní oni - malý dítě nemá rozum, aby mohlo cokoliv rozhodnout, nesmí se mu ustoupit v ničem atd., ale stačí malinko a prostě k tomu sám sklouzává. U nich tělesný tresty jako klečení v koutě, vařekou přes zadek a tak docela byly. To já to neznám. Sice mi tím mamka vždycky "vyhrožovala", když jsem chtěla za každou cenu dělat něco, co se jí nelíbilo, ale nikdy k tomu nedošlo (nebo si to aspoň nepamatuju), ale docela to na mě i na bráchu fungovalo 😀 My jsme možná měli trochu výhodu v tom, že mamka je (byla) dětská sestra a i maturovala z psychologie, tak možná tu výchovu brala jinak, než bylo v té době zvykem...

@zzuzinda No nevím, ale neomohlo by to být taky proto co říkal děda?? Děti jsou citlivky, proto jim škodí porovnávání a špatně nesou přesně takové to "koukni jak to dělá ona a podívej se co děláš ty..." Tak jestli to nebylo způsobené tím že si dědův "nezájem" a dost necitlivej projev kompenzoval, nebo ventiloval na ostatních dětech, protože na sestřenici "nemá" tak se snaží okolí dokázat že je lepší než si myslíte 😕 No a pak pokud babička ho jde utěšovat a povolí co ty zakážeš, tak morálka na prd... 😠 Každopádně nebreč, stejně ti to nepomůže, mám to vyzkoušený 😉

@mataharyy On už takhle zlobí delší dobu, ale většinou se srovnal. Ale dneska mě asi i rozhodilo, jak mi ta maminka s tím tatínkem dali najevo, že jsem špatná máma a můj drahý tomu asi taky nepomohl.
Dědu, zdá se mi Adam moc nehrotí. On je dědeček takový od zdi ke zdi. Buď všechny děsně miluje nebo jsou všichni hrozní.
S babi budu muset asi hodit řeč. Opět. Nejradši bych jim ho nedala, ale mám strach, kdybych měla nějaké problémy a musela do nemocnice, tak by u nich být musel, tak ať je na ně zvyklý. Navíc Adam babi miluje.

@k.ate - kolem věku tvého malého jsem taky dospěla k takovému bodu, jako tvůj manžel /asi/, malý se změnil a začala jsem hledat, jak na něj...měla jsem pocit, že ho musím učit dělat věci, čím dřív, tím líp - aby fingoval, aby mi nepřerostl přes hlavu - prostě vychovávat...Pomohl nám v tom rabr, je tam rozebráno trestání a neefekt. komunikace s dětma...možná by to i manželovi pomohlo,protože on je v klasickém patu - nelíbí se mu, jak se chová k malému ve vypjatých situacích, ale neví, co místo toho...tak jako spousta lidí, a tak pak má tendence prosazovat svoji vůli proti vůli malého - jen tak cvičně, jen aby malý s ním později necvičil...

@zzuzinda Aha, já to pochopila tak že to bylo po tomto dědovo vystoupení... S babi každopádně hoď řeč, nebo tě bude mít malej totál na háku 😨 a pak si budeš tlouct hlavu o zeď... A teda věř mi není nic horšího než urovnávat nezvladatelné dítko v pokročilém stádiu těhotenství 😉 Vím o čem mluvím a to mám dítě vesměs v pohodě, jen má své dny... No a na ostatní kašli, stává se někdy prostě děti mají fakt den na prd a pak to tak dopadá, a kdyby ty "super" rodiče co ti to tam předhazovali byli soudný, tak vědí že i oni mají se sevejma dětma čas od času krušnou chvilku 😉

@zzuzinda hele a nedalo by se promluvit s dědou, aby si před malým dával pozor co říká? Já vim, že je to asi složitý... Já takhle nedávno vyjela na tchýni docela hnusně, protože jsem jí asi dvakrát řekla, ať něco nedělá (už ani nevim, co to bylo), ale ona furt trvala na svým, tak když jsem po ní vyjela, přestala... I když jsem se pak teda cítila blbě 😀

@blandik co (nebo kdo? 😀 ) je to rabr? 🙂 to neznám... 😕 mně přijde, že manžel má trochu strach i z toho, že malej pořádně beze mě neusne, a poslední dobou na mě visí víc, když byl mladší a oba jsme s manželem studovali, bylo mu fuk, s kým z nás je, ale teď na mně visí víc než na něm, tak možná i to mu vadí, že když malýmu není dobře, nechce jít k němu, ale ke mně 🙂 Tak až budu v porodnici, asi má strach, jak to společně budou zvládat. Ale snažila jsem se mu vysvětlit, že tímhle si k němu cestu nenajde, spíš naopak. Tak uvidíme 🙂

@k.ate No jestli mají dědu podobného jako je můj děda (malého praděda) tak bych se u takového hovoru bála o život 🙄

@mataharyy tak to já mám štěstí, můj děda malýho jako první pravnouče šíleně rozmazluje a trpí na něj... Až kolikrát koukám 😕 😀 a všichni ostatní taky, jak se mu věnuje, když jsme u nich... Jen má pořád nějaký starosti, že malej ještě nemluví asi před čtvrt rokem zase, že má krátký nožičky a tak 😀

@k.ate - malý má kolem 1,5 roku, to začíná vrcholit separační úzkost u něj, určitě není vhodná doba pro nějaké násilné osamostat'nování (jestli vůbec někdy je vhodná, tak v tomhle období naprotost ne) a je úplně normální, že více na jednom z vás lpí...Náš taky visel na mě, a pak kolem 20ti měsíců se přeorientoval na manžela a měli jsme 5ti měsíční období, kdy zase mohl vše jen manžel...mlíčko, ukládat ke spaní, pofoukat bolístku, obléct...to pak přešlo a občas se to vrátí...ale to mlíčko a večerní ukládání a to, že si malý manžela více vyžaduje přes den při různých aktivítách - to od těch 20ti měsíců zůstalo...Já ukládám jen, když manžel není doma a do těch 20ti měsíců jsem ukládála ke spaní zase jenom já...Je přirozené, že nazačátku je malý více navázaný na maminku, později se to mění...možná by manželovi prospělo více chvilek o samotě s malým...a taky pochopit, co děti potřebují, proč věci dělají....Rabr - je knížka Respektovat a být respektován - čeští autoři, psychologové - je tam právě hodně o tom, jak se běžně mluví s dětmi (příkazy, zákazy, ignorace, křík, podmi'nování, kázání...a jak to na děti působí, co místo toho, jak s tresty, odměnami, pochvalami, o vnitřní motivaci,emocích, zodpovědnosti a sebeúctě u dětí a jak je budovat a posilovat - já jsem za tu knížku moc vděčná, pomohla mi vidět naše dítě úplně v jiném světle, komunikovat s ním a manželem tak, aby jsme se dokázali lépe domluvit a sdělit si, co potřebujeme.

@k.ate to já nemyslela ve vztahu k malému, ale tak když si můj děda něco řekne tak je o život mu odporovat, udělala jsem to po porodu (odmítla jsem v týdnu malému narvat puding) a od té doby je na mě naštvanej 😅

@k.ate - tak to je jako u nás - malý měl plínku do 25M, ve dvou letech mluvit jen táta a máma...a tchýně nosila ty příklady, že tamten už dělá to a to a už nemá plínku...a jakmile malý už něco začne dělat, že se může rozplynout, že ten a ten to ještě má a ještě nedělá...já už ji tyhle hovory utínám v půli (a v soukromí se ji snažím vysvětlit, že opravdu se nechci bavit před miškou jak spí, jak jí, jestli se počůral...že tohle můžeme probrat spolu bez malého...). Asi by se ji taky nelíbilo, kdybych s dědou kritizovala její chování - o ní, před ní, ale bez ní..

@blandik o té knížce jsem přemýšlela, asi pořídíme nebo aspoň přečtem 🙂 no a s plínkama... nás se moje babička z tátové strany pořád ptá, jestli už malej chodí na nočník a tak (chodí občas, sem tam se povede víc, semtam míň ale zatím z toho nedělám žádnou tragédii, však plíny do 20 taky nosit nebude 😀 ), pak přijde to, že ona dávala děti na nočník hned jak seděly a že si pak brzo říkaly a tak, ale to se hodím do modu "jedním uchem tam, druhým ven" a jen kejvám, my to prostě děláme po svým... Stejně tak, jakože můj taťka hodně brzo mluvil, v roce a půl už v plynulejch větách... Ale to naštěstí teda potom jeho mladší bráši ne, takže to se tolik neřeší, že malej ještě nepovídá nic srozumitelnýho 🙂

@mataharyy já se takhle hádala s dědou kvuli psovi 😀 A to byl teda kolikrát fakt mazec, párkrát to končilo tak, že jsem nás obě tehdy sebrala a šla prostě pryč, protože mi nestálo za to pořád vysvětlovat, proč nemůže žrát od stolu atd... 😀 Teď u nich psice bydlí, tak se jim do toho už nemíchám... Ale u malýho naštěstí takovýhle tendence neměl, jen že mu máme dát pořádnej kus masa a tak... Ale babička ho v tomhle rychle srovnala, že Kubovi dáme to, co uznáme za vhodný a byl klid, naštěstí... 🙂

@k.ate - nás ta nížka s manželem moc bavila, byla to taková reflexe vlastního dětství..tedy já jsem četla a on občas poslouchal..U nás tchýně nemohla přenést přes srdce, že malého na ten nočník ani neposazujeme - protože ho bojkotoval (jinak bych ho tam dávala, co by ne..). A pak najednou šup, odmítl plínku jednou ráno a bylo hotovo, nočník přijal naprosto přirozeně...V tom je taky velký rozdíl ...jakoby dříve se všechno řešilo tak, že všechno musí rodiče naučit - kdy čůrat, co jíst, co říkat, co neříkat, sedět na místě, mlčet...a tak se ani nedivím, že mají se současným přístupem občas problém...a pak je pro nás těžké si poradit s tím, že vnitřně cítíme, že to chceme jinak, ale nic jiného jsme nezažili, tak jak na to...Tu knížku bych vám doporučila, protože taky příjde vzdor a to je pak záhul na nervy a na to, aby se člověk udržel a nezačal dítě plácat nebo použivat jinou "na vlastní kůži" vyzkoušenou metodu z dětství...protože dítě ve vzdoru to je emoční zátěž jak hrom...bylo by dobré ukázal manželovi cestu ještě před tímto úžasným obdobím...

ta kniha je dobrá, jak nemám ráda podobné knihy protože mi některé přijdou jako že vnucují jedinou správnou metodu jak na to, tak tato mě celkem nadchla 😎
@k.ate No já se taky zvedla a odešla a to je to co následně neprodejchal a do dnes mi neodpustil 😀 Prostě generační problém 😀

@mataharyy - mě se na té knížce líbí to, že to vlastně není ani nějaká metoda, je to v podstatě aplikovaná psychologie komunikace, kterou by nám nejspíše doporučili v manželské poradně /viz dohody - jak řešit spory s manželem, jak komunikovat s puber'tákem.../. a úžasné na tom je to, že člověku jakoby docvaknou všechny ty věci, které tak nějak tušil, ale neuměl uchopit a už vůbec ne změnit...a pak už není cesty zpátky, nedovedu si předtsavit, že bych po tom, co jsem se tam dozvěděla třeba svoje dítě ignorovala nebo mu řekla, že je zlobivý chlapeček, že ho nemám ráda nebo že je nezodpovědný...

@blandik asi koupím co nejdřív, abych pak neměla na talíři, že malej se dostal do období vzdoru, protože mu moc povoluju 😀 mně právě přijde, že manžel kolikrát s malým řádí a dovolí mu toho spoustu, ale pak chce mít najednou klid a malej se nedokáže tak rychle uklidnit, on dokud je vzhůru, tak pořád někde leze, lítá 😀 Tak je blbý po něm chtít, aby najednou seděl v koutě a ani nedutal 😀 Manžel zkoušel, že si tu knížku mám pujčit v knihovně a číst si ji tam, ale já ji chci naordinovat hlavně jemu 😀 Takže až bude víc peněz, hned ji objednám 😀

@mataharyy tak to děda to prodejchal, naštěstí 😀

@blandik Ono je fajn že ti nic nevnucuje a že rady v ní obsažené můžeš aplikovat na veškeré vztahy mezi lidma 😵 Proto jsem jí dočetla, byla jedna z mála některé jsem rovnou odhazovala, protože ten rozkazovací podtón mě šíleně štval 🙄

Jináč s nočníkem, to je tchýnino téma, ale já nebudu nutit na nočník tvrdohlavé dítě, když vím že čím více do něj budu hučet, tím víc on bude ignorovat... Takže nočník je na dosah, když chce použije ho když nechce, tak nechce... 🙂