Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí
ahoj, kolikrát mám pocit, že Pepína absolutně nezvládám. Pár příkladů. Leze za gauč, kde máme lampu, a s oblibou ji vytahuje ze zásuvky. Ví že nesmí. Vysvětlovali jsme, zakazovali jsme, přes ruce jsme plácali, hlas jsme zvýšili. k ničemu. Gauč přirazit natolik aby se tam nedostal nejde.
Další - ví, že nesmí vypínat a zapínat televizi (zapínání je na horní straně, když si stoupne na špičky tak dosáhne. Za cenu že to na sebe může stáhnout atd. Opět. vysvětlování, zakazování, plácání, zvedání hlasu, nic.
Ničí knížky, strká do mě, naposledy jsem málem spadla když jsem vstávala ze země a on do mě strčil. Fakt nevím. Většinou je hodnej, ale pak má den jako dneska, kdy dělal vše popsané, a já bych ho dala komukoliv.
@kubaka Ano, jsem o 21let mladší, což znamená, že ty jsi oproti mě o TOLIK STARŠÍ 😀 a tvoje dcera bych rozhodně být nechtěla 😖 ... Pochopila jsem dobře, o čem si tu píšete, ale to nebylo předmětem mého názoru. Reagovala jsem pouze na ty tvoje dvě excelentní věty: "někdy je mi odporný" a " i kdybych ho umlátila". Nemám potřebu nic vyčítat, pouze jsem vyjádřila názor. A naopak mě uklidňuje, že to nejsem já, kdo má doma nevychovaný dítě a nezvládá ho 😀
@f161 na to, jak jsi mladá, tak jsi docela drzá a ještě ke všemu neumíš číst a nechápeš nadsázku, kontext a vtip. a reaguješ s měsíčním zpožděním. Navíc "odporný" jsem nenapsala já. Tak si své kýčovité a urážlivé názory nech pro sebe. Názor je faktické k vyjádření k věci a ne posuzování někoho, když vůbec nemáš ponětí, která bije - a domníváš se navíc lúplně špatně.
Exceletních vět jsem v životě napsala víc, než ty jsi jich zatím vůbec řekla.
ahojte
tuto diskuzi mám v oblíbených, akorát nestíhám poctivě vše dočítat - snad to ale napravím - a už vůbec ne reagovat, ale to je asi tím, že zatím naši prckovou celkem zvládám
a když už na ni nedovedu být 24/7 milounká a slaďoučká, připomenu si to vaše (teďka nevím, kdo to tu psal), že toho dobrého musí být víc a že když jsem chvíli protivná, že to pak smažu tím lepším, nebo tak nějak... a hned je mi líp a uklidním se, takže díky za to
a něco o dokonalosti tu bylo, no, s tím bojuju (mám v oblíbených i téma touha po dokonalosti - trošku o mě beze mě 😀)
docela jsem mile překvapená, že už je popsáno 8 stran a obešlo se to snad bez nějakých hádek a chytání za slovíčko, až tady kapku výš se to nějak žvejká, no snad to nebude pokračovat, tak jako na mnohých jiných diskuzích
holky, teď sem se cárala po koníkovi a našla i tuhle diskuzi. Nepřečetla sem úplně všechno, ale tam mě napadá, jestli není taky problém v nedostatku magnézia. On je horčík považován za vitamín štěstí a taky psychické pohody. Já když už mám malé plný oči, a malá je pěknej ďáblík, tak vím, že si musím zvýšit dávky magnézia a fakt to pomáhá. Ten pocit, že sem úplně na dně, bych přičítala i tomu. Zvlášť pokud zakladatelka (a nejenom ona) bere antikoncepci třeba. Fakt doporučuju, mám to vyzkoušeno 🙂
@mataharyy nikdy nezklame 😀 😀 😀 Ta má v buňkách samý horčík. 😅
@evatk to se nežvejká - jen jedna maminka nám na třetí stránce vysvětlila, že když máme někdy dětí plné zuby, tak je nemůžeme mít dost rády a jednou se nám to vrátí 😀 Akorát reagovala až teď.
Já odvelela po týdnu prázdnin mrňouse do školky - "neci do kolky, mě se tam nelíbí" - vběhl tam a ani se na maminku neohlédl. 😀 Ranní klasika . Mám tichý byt, dopíjím kávu, vyřizuji emaily a odebeřu se do dílny ruchat.
S čokoládou 🙂 😎
@kubaka ahoj, jo, snažím se cokoliv, našla jsem nám s Pepčou i cvičení v sokole, aby měl mámu jedno odpoledne jen pro sebe, i když jsme ještě nebyli, pořád do toho něco leze, ale věřím tomu že od března to bude vycházet.... Z toho psaní snad bude i pár korunek, a hlavně je to prevence proti zmagoření 🙂
@f161 neobviňuj kubaku z toho, co jsem řekla já. Ta, kterou vlastně opovrhuješ a jíž to její děti vrátí, jsem já.
Prima téma 😉 taky z dětí nemůžu a pocity, že bych utekla, spláchla je do záchodu- to je přece normální obranná rekce na velké vyčerpání, podobně na tom jsou lidi v pomáhajících profesích- prostě syndrom vyhoření. Napadají člověka hnusné myšlenky ohledně zlobícího dítěte a nejhorší na tom je, že stokrát víme, že vlastně nezlobí, že je to projev určitého vývoje, že není vlastně zlé. Ale člověk má prostě svou, omezenou kapacitu sil, omezenou frustrační toleranci, aneb "Matka je taky člověk a má taky lidská práva" 😀 .
Navíc je pěkně pitomé, že děti vycítí, že matka začíná být lehce zhroucená a naopak přitvrdí (bůhví proč). proto se za každou cenu snažím si vybojovat podmínky, abych si mohla odpočinout, vypadnou SAMA ven- klidně na celé odpoledne strčím děti mámě a manželovi a vypadnu- akce se jmenuje "Děti, jdu vám zachránit maminku" 😀 . Vracím se, až když se mi stejská. Ne, samozřejmě to vždycky nejde a musím zůstat v jámě lvové,. 😉 😉
Připadají mi velmi naivní názory zdejších kritizujících matek- prostě jste se ještě neocitly na opravdovém dně svých sil. I když si třeba myslíte, že jo, tak prostě ne 😅 .
@kvakulka souhlasím, krásně napsané
o tom, že přitvrdí, když vycítí nervní matku - to sedí, někdy si říkám, že za to možná můžu i já, neb jsem vstala ráno prde** napřed, když vstanu spokojená a v pohodě, mám pocit, že i malá je hodnější, nějak už neumím rozlišit, kdo reaguje na koho, jestli já na to, že je malá protiva, nebo jestli ona je protiva, protože ze mě cití něco negativního
@evatk Na jasně, dobře znám 😉 Víš co, obě jste jenom lidi, myslím, že dítěti nemůže uškodit, když vidí, že mamina má svoje hranice, svoje omezené síly- takhle to přece mezi lidmi funguje- pochopí, že i když ji má maminka ráda, tak na ni třeba vyjede, plácne ji- že zkrátka nežijeme v Ráji a vztahy nejsou sladce ideální jak v telenovelách. I když si někdo myslí, že svoje dítě nikdy ani citově nezranil, tak se může mýlit. Sama si pamatuju z dětství křivdy, o kterých rodiče ani netušili, že je dělají a nedělali je úmyslně. A naopak- to, že jsem dostala na zadek, zdaleka nepovažuju za nějakou hroznou újmu- prostě mi bylo takhle řečeno, že už dost. Sama nejsem rozhodně vyznavačem fyzických trestů, ani jakýchkoli jiných, ale myslím, že když prdnou nervy a stane se, že na tom vztah rodiče-dítě nepadá. Myslím, že stavy nepříčetnosti už naše děti znají velmi dobře, takže aspoň vidí, že jsou po nás a my jsme jako oni 😉 😉 😵 😵 A že se přesto máme rádi
@kvakulka do mramoru vytesat 😀 😀
jo, určitě je výchovnější být autentická v pocitech - než v sobě dusit cosi nečitelného, což je pro dítě peklo, tak raději vybuchnout a plácnout - dítě vidí bezprostřední přímou reakci, vidí, jak vypadá "ventil" a pak třeba vidí, jak se mu máma omluví a vysvětlí, ."jdu vám zachránit maminku" - to musím použít.
Holky, dík za ocenění výroku 😀 .
@kubaka Autenticita- určitě ano. Emoce je potřeba umět zpracovat- vybuchnout, venitlovat, vysvětlit, porpřípadě se omluvit- hlavně sebe i dítě brát i s těmi extranegativními emocemi (skoro bych řekla, že tím dítěti dám do života víc, než kdybych nikdy nevylítla a byla dokonalá jak Chuck Norris- psychoanalytici by řekli, že mu umožním integrovat svůj stín 😉 😉 )
Taky to tady obcas ctu, je to docela zajimave 🙂
jj taky myslim, ze neni nic spatneho na tom, kdyz clovek obcas vybuchne. Je ale dobre, se u toho aspon trochu drzet, protoze teda ja obcas vybuchuju spis kvuli sve unave nez proto, ze by maly nejak extra zlobil. Takze vzdycky vylitnu, jak certik z krabicky, trochu pokricim, obcas prilitne jedna mala na zadek (to ale jen kdyz me maly kouse, jinak se tomu snazim vyhybat), ale nejdulezitejsi potom podle me je ze umet zase zklidnit, vysvetlit ditku, ze proste mama je unavena a tohle chovani proste neni vhodne a nedela se to a ze kousani boli atd atd a umet se i omluvit, kdyz je to nekdy nefer vylitnuti 🙂 Nejprve jsem se taky snazila se nenervovat, snazit se uklidnit a vsechno mu vysvetlit atd a vysledek byl ten, ze jsem akorat citila, jak ve mne ten vztek narusta a nema se kde uvolnit. A pak jsem samozrejme vybuchla v tu nejmene vhodnou chvili 😅
@kvakulka no uz se taky pripravuju, ze az budou ditka 2, tak to bude vetsi tanec, budu "zachranovat maminku" pravidlne 😀
Dnes se musím pochválit 😀 Mé dítě je nemocné, tak mám sice na pochodu vše včetně nervů, ale přemáhám se co to dá, pač je mu fakt blbě, ovšem když po čtvrté naschvál rozlil kakao do snídaně, tak jsem dostala jinej amok, chudák jen pět minut koukal a čekal co se bude dít... No a hodinu a půl na to co jsem uklidila kakao, dala mu další talíř se snídaní si bral čaj a hrnek mu vyklouznul a čaj všude, ale (zde přichází důvod k sebepochvale 😎 ) prodejchala jsem to, chudák jen čekal co se bude dít, ale když to nebylo schválně... Je teda fakt že jsem to prodejchávala dlouho po tom raním cvičení, ale pak mi pomohl čaj poutírat a s omluvou v očích mi přišel dát pusu, no já myslela že se rozbrečím, jak mi to přišlo dojemé 😵 Každopádně doufám že na dnešek se po třech probděnejch nocích trochu vychrápu a zítra bude lépe 😅
Ach jo, tak já tu chvíli nejsem a už mám vydlážděnou cestu do pekel a pomalu jsem krkavčí matka 😠 .Chci napsat toto, nemůžete srovnávat roční dítě s 2,5 letým, koukala jsem do profilů, je jasný, že pokud rodíte druhé a prvnímu je kolem roku, je to úplně jiná situace.
Druhá věc. Nejsme "klasická" rodina s výhradní péčí o dítě závislé na mámě. Adík byl u babičky a s tátou minimálně 4 x týdně vždy několik hodin od 9 měsíců. To jsme dokonce kvůli rekonstrukci u tchyně několik měsíců bydleli, takže je to pro něj druhý domov. Adíka jsme s Míšou seznámili už v porodnici a dostal od miminka dárek, který si přál. Když jsem přijeli z porodnice, jeli jsme první za ním. Teď nevím, kdo to psal, že si práci udělal večer. Bezva, ale já v práci potřebuj volat a po nocích mi nikdo telefon zvedat nebude.
Kdyby zůstal Adík přes šestinedělí doma, byl by to pro něj daleko větší šok, protože bych se mu opravdu nezvládla věnovat. Jak jsem již psala, Míša byl velmmi náročné miminko už od porodnice, to znamená, že byl klidně dvě hodiny v kuse u prsa, jinak plakal, pak hodina pouza a zase dvě hodiny u prsa, dle doktora to bylo v pořádku. Nebylo možné ho tedy dát do šátku a fungovat, ono se to hezky radí, když má někdo klidnější miminko..
Adík měl zachované kroužky, na které jsem s ním docházela. U babičky byl rád a tátu má raději než mě, protože s ním prostě víc blbne (a mě to vůbec nevadí, nepotřebuju dítě závislé na mě).
O tom, co se bude dít a co se následně dělo, jsme sáhodlouze mluvili. Koupili jsme kvůli tomu i knížku a studovali encyklopedie. S ročním dítětem bych to asi těžko probrala, ale s 2,5 letým, který je myšlenkově o rok napřed (potvrzené lékařem i školkou), se to dá rozebrat celkem příjemně. Možná byste se divily, co všechno už takhle malé dítě chápe, když si s ním pohovoříte téměř na dospělé úrovni.
Adík Míšu miluje, pomáhá mě i jemu, nežárlí, rádi se spolu mazlí. Jediné, co mu vadí je, že mu Míša bourá hračky. To nám vyřešila právě školka, do které chodí rád (nastoupil, když bylo Míšovi 9m), žádné trauma z ní nemá, těšil se do ní od začátku, nikdy neplakal a učitelka ho chválí jako jedno z nejvnímavějších dětí ve třídě. Ve školce si pohraje vklidu, bez vpádů Míši a o bráchovi rád všem vypráví, tak ho má rád..
Stále máme zachované věci, které dělá výhradně on - kroužky, společenské hry, četbu, zpívání a pečení, se kterým rád pomáhá.
Jsem hrdá na to, že mám inteligentního syna, který se dokáže přizpůsobit jakékoliv situaci a nezanechává to na něm žádné následky. Nyní již dokáže mluvit o pocitech a často o nich mluvíme, je šťastný, má rád všechny členy rodiny stejně, za svou přijal i učitelku ve školce, a jediné, co ho trápí je, když mu Míša rozebere lego nebo koleje. Období vzdoru má v normálním průběhu, nehroutím se z toho a možná je to právě díky tomu, že s dětmi nejsem celý den, mám svou práci, své koníčky, ale své děti nemiluju o nic méně než vy. Děti jsou rády, že mají nevystresovanou mámu, hodného tátu a babičku, která nám vaří. i mě tento model rodiny vyhovuje a v lecčems mi i pomáhá. Teď, když přestáváme kojit, jednoduše si Míšu vezme babička nebo táta, je na ně zvyklý a u nich zapomíná na kojení.
Rozhodně si nemyslím, že svým dětem jakkoliv psychicky ubližuji, řídím se intuicí a vybírám vždy to nejjednodušší řešení, aby z něj profitovali všichni. Nedávat nikomu hlídat? Takových dětí mám kolem sebe víc, jsou závislé na mámě, nesamostatné a když se pak dostanou do školky, jsou to uplakánci a otloukánci jiných dětí..
O psychologii dětí jsem toho četla dost, z jedné knihy čerpám pořád, děti prožívají úplně normální období tak jak mají, takže nikde žádná výchovná chyba (řekla bych, že právě děti, o které se výhradně stará máma, mají daleko více výchovných problémů)
Nepotřebuju se hájit, ani nikomu radit, každý máme své výchovné metody a to, co dělají jiní, bych zase nedělala já. Stojím si za tím, že neuznávám kult dítěte a snažím se, aby z kluků vyrostli chlapi a né maminčini uplakánci, nechci mít doma skleníkové květinky ani otloukánky (v dnešní době se to myslím ani nehodí). Moje výchova se dá shrnout do dvou slov - laskavě, ale důsledně. Potom si Adík mnohem více považuje, když polevím z důslednosti a může si jít třeba později lehnout. Děti potřebují režim, jasné hranice, důslednost a plno lásky.
@sonije Myslím že o tobě nikdo neřekl že jsi krkavčí matka, pouze každý pronesl svůj názor 😉 Prostě u nás je to nastavené tak že nikdo nehlídá, děti jsou semnou o víkendu přijede táta a tak fungujem, z mnoha důvodů ke tchánovcům hlídat nedám a svou rodinu mám 400 km daleko, takže to taky není k hlídání, no a když tatínek jezdí domů z práce jen na víkend a kamarádky mají svejch starostí se svejma dětma dost, tak prostě hlídání není a nebude a nesdílím tvůj názor že děti které hlídá pouze matka nějak strádají, či mají potíže se začleněním atd. dle mého názoru záleží na tom jak jsou děti vychovávány a je více méně jedno kým 😉 A protože u nás je to nastavené tak jak je, tak jsem vyjádřila svůj názor k tomu že najednou odlifrovat starší dítě někam pryč, když do teď se to nedělalo, mi přijde krutý a dítě si to ve své hlavě přebere jinak než to rodiče myslí... Ano něco jiného je pokud u babičky, nebo jinde je hodně často, tak to třeba není takovej šok, ale i tak mi to přijde z mého pohledu vůči němu nespravedlivé, stejně jako by mi přišlo nefér najednou ho prsknout do školky (i když jsem i tuto možnost chvíli zvažovala, ale nakonec z těchto důvodů zamítla), do školky půjde příští rok a nemyslím si že by mu něco uteklo... Je to vždy na úhlu pohledu a každý dělá co umí 🙂 Já to prostě cítím tak jak jem to napsala a dělám vše dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ty to vidíš a cítíš jinak, proč ne 😉 zas ano oproti mě máš třeba výhodu v tom že nejsi s dětma 24 hodin a tedy máš i čas na odpočinek od nich a pak když jsi s nimi máš více elánu, který mě se většinou od středy/čtvrtka nedostává 😀 Prostě na všem lze najít klad i zápor a není nutné si to brát osobně, že má někdo jiný názor... Jediné opravdu odsouzení tu padlo výš a to bylo globálně na všechny kdo si dovolí mít občas dětí plné zuby 😎
@mataharyy : já jen rozklikla zmínky o mě a čtu cesta do pekel.... To mě fakt nakrklo. Jasně, je to o názorech každého, každý to má doma jinak a každý je v určitých mezích spokojený, neměly by pak ale padat slova o drsných metodách atd.. Ty máš ani ne dvouletýho klučíka, dobře víš, že u tak malých dětí je každý měsíc znát, u vás by vycházelo, že by v září nastupovaldo školky jako 2,5 letý, to bych syna taky nedala do školky, ale jemu v září byly 3 roky a dva měsíce, v kolektivu byl rád, takže nebyl jediný důvod ho tam neposlat.. Jasně, děti si to mnohdy přeberou jinak, ale proto se synem mluvím, aby mi řekl, co si myslí, co cítí... Nevím, jak je na tom tvůj syn, mě kolem toho vašeho věku už dával dohromady věty o pěti šesti slovech, takže jsem s ním mohla probrat hodně věcí a dělám to tak dodnes. Já teda vždycky když slyším, že si nekdo myslí za něčí dítěm že je to takové nebo makové, tak to nechápu, protože kdo může vědět nejlíp, co se dítěti honí v hlavičce, než dítě samotné a na něm je, aby to řeklo nebo jinak ventilovalo. Takže tvoje nefér a nspravedlivé, bylo pro Adíka bezva výlet k babičce, která ho nebetyčně rozmazlovala, až jsem ho pak doma musela srovnávat. A doma byl jinak každý den pár hodin, podívat se na brášku, vzít si nějaké hračky, pomazlit se, popovídat si.. Nehádám se, diskutuju 😉 . Každý ať si dělá po svém, nemáme děti přes kopírák..
Ale ty nesamostatné děti, těch mám v okolí opravdu hodně a když už dítě od září chodí do školky každý den s brekem a je únor, tak už je to na pováženou... Je fakt, že záleží případ od případu, pokud chodíte do kolektivu a nestojíš dítěti věčně za zadkem, neřešíš za něj každej spor, tak pak je to ok... Ale některý mámy fakt nemají soudnost a pak ještě soudí ostatní 😠 . To není myšleno na někoho z diskuze, ale obecně..
@sonije Tak nevím zda "cesta do pekel" není přímo od mé maličkost 😀 Každopádně i tak by to bylo myšleno z mého úhlu pohledu a ne jako odsouzení tebe... Nedovedu si to asi představit v jiné situaci, nebo možná si spíš nedovedu představit že bych malého na takovou dobu někam umístila 😅 Ale je opravdu je něco jiného když je s babičkou často a když je s babičkou jednou za čtrnáct dní, když přijde na návštěvu... Proto i mé výroky jsou tímto ovlivněný, vidím to za sebe a tak jak to cítím já a i když s mládětem se dá mluvit, je dost chápavej tak za mě si myslím že by toto vzal jako křivdu i kdybychom se o tom bavili pořád dokola 😅 Nevím možná se moc vžívám do té situace, ale z pohledu dítěte si to nedovedu představit i proto jsem zamítla tu školku i když mi všichni říkali že by to pro něj bylo lepší... Za jedno je ještě malej na to aby se ubránil určitým dětem (...) a za druhé si myslím že by to právě viděl tak že se ho zbavujem... 😨 Takže nakonec jsem došla k závěru že budem doma ono po porodu už to bude taky lepší (i horší 😀 ) nebude mi překážet břicho při stavění kostek, budu snad míň unavená a náladová... No uvidíme co bude až to bude, ale stejně ta možnost toho hlídání u nás není, takže spolu budeme muset nějak zaválčit a všichni si sjednotit nějakej program vyhovující všem 😎
@sonije Taky se nehádám a mé nefér a nespravedlivé prohlašuji ze svého pohledu a z pohledu který si myslím že by na to měl můj syn 😉 A je teda pravda že znám taky hodně dětí které se nepustí rodičů a jen přihlížejí co se kde děje, ale to teda taky není náš případ... Mám dítě akční a za zadkem mu stále nestojím, myslím že bych přišla o duševní zdravý a on o spoustu zajímavejch zážitků 😀 V kolektivu je více méně každý den, nepotřebuji dítě ze skleníku, které když vleze mezi děti tak pláče a dostane nějakou chorobu 😎 Má svou volnost, ale i jistotu že když bude potřebovat jsem tu... Jak píšeš každé dítě je jiné a je na rodičích zda jsou schopni mu naslouchat a dedukovat co potřebuje a cítí, nebo nejsou, pokud nejsou tak je jedno zda ho vychovává celá vesnice, nebo jen máma, pokud jsou tak ustojí i více méně výhradní výchovu jednou osobou 🙂 Je to opravdu individuální a každý ten názor co tu padl byl z pohledu té dané pisatelky a neměl sloužit jako útok, teda to říkám hlavně za sebe 😉
@prcekpet no tak to je teda názor! Většina žen má RD 3letou a nastoupí do práce a dítě jde normálně do školky. V tomhle teda souhlasím s psychologem Matějčkem, že 3 leté dítě školku pro svůj vývoj potřebuje a kdyby školky nebyly, tak by si je děti vymyslely. U nás je školek dost a Míšu mi tam vzali, i když jsem na RD.