Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí

@meleri @mataharyy no to jsou zážitky.... 😖 ale fakt to zavírání v pokoji nic nevyřeší... navíc by to asi bylo už pozdě, ale myslím, že v takové situaci snad i to plácnutí by nebylo od věci, i takový Matějček uznává, že plácnout třeba dítě, které chce utíkat do silnice, aby ho nepřejelo auto, má význam, ale dát mu za to na zadek až doma - to už nemá smysl, tam spíš pomůže to, že si budete o tom, co se stalo povídat....

@prcekpet Já taky chtěla držet šestinedělí, ale se obávám že to neprojde, leda že bych zamkla a nechala je stát venku a to věřím tomu že jak znám mou tchýni a tchána, tak nedodrží ani těch deset dní a druhý den po propuštění se dovalej, ale to přísahám že je nechám venku a bude mi to u ... 😎 Jo i já uvažovala o školce, ale jen chvíli pak jsem si řekla že by ho to mrzelo a mě potom taky, takže hezky budeme spolu pečovat o miminko 😵 Tak hádám to zvládneme a bude pohodička 😎 S tím počůráváním se to stává, prý je to reakce na náhlou změnu (nemusí to být zrovna novej sourozenec, ale všeobecně), mě to ovšem trápit nemusí malej ač umí na nočník, tak na něj chodí jen když on sám chce, což je opravdu velmi málo 🙂

@mataharyy. ad preference - neboj on se nedá ....zrovna včera jsme to probírala y mamkou - má 4 vnoučata, 2 starší chlapečky a 2 mlaší holčinky ....veru nepočítám, té je to zatím fuk, ale ti prvorození se na ní vždy slítnou, jak jsou zvyklí ji mít jen pro sebe a jsou na výmaz, že se musí dělit ....a druhorozená je nechá vybít a pak se zajde k babí přitulit, aže jejich první vlna opadne - v klidu a sama 🙂
prostě oni ti prvorození to těžce nesou, že měli 100% pozornosti a najednou to je je jinak - ale zvládnou to, když je okolí podpoří
u ondry je třeba zajímavé, že to takhle má ve vztahu k tatínkovi, babičce, ale ne ke mě - o mě se s veru nerve, prostě přisedne k nám ...zajímavé

ad vztekání - u nás se teda děje jen hodně výjimečně, ale když sebou plácne na zem, nechám ho ležet, informuju ho o svém stanovisku a čekám až ho stráví..jen to chce mít nervy na to vytrvat, nenechat se rozhodit nějakýma cizíma lidma (co mi je po nich, jde mi o ondru) - obvykle během chvilinky vstane a s veselou konverzací mě chytne za ruku a pokračujeme 😀

@majdula: no lidi to dělají z nevědomosti ...myslí si, že dětem prospějí ...ale prd ...potřebují mámu - je jim fuk, jestli bude utřený prach a tříchodové menu s dezertem, klidně ať má neumyté vlasy ....ale ať je u něj ...
jinak spinkání ve vlastním pelíšku jsme zkoušeli před narozením veru - měla jsem obavu, aby se nerušili a právě jsem nechtěla, abych ho musela odvelet až tu budou oba ....ale u nás to proběhlo tak, že jsme začali montovat nábytek aon si tam začal nosit hračky - prostě si vzal pokojík okamžitě za svůj, ani jednou jsme nediskutovali o tom, že tam musí spát ....přestěhoval se vlastně sám 🙂

@meleri +@mataharyy : vy máte zážitky teda

jo a ad odvelení - i jen jak si vezmu, jak byla veru z ondry poprděná - byl první na koho se smála ...ale jak hodně ...a hlavně, kolik dnů trvalo, nešž se madam usmála na mě 😅 😀

@reruna Ono je problém že u nás plácání nezabírá vůbec, takže když ho plácnu tak už je to asi spíš ze zoufalství, pač když po sto osmé opakuješ neházej s tím hrnekm rozbije se a on s ním stejně a na just (to je to co mě nejvíc dokáže odstartovat) šlehne, takže pak dostane na zadek a někdy, neradostně uznávám, je to asi spíš proto že už nevidím jiné kloudné řešení 🙄 Jináč ho nerada mlátím a snažím se řešit víc domluvou, ale někdy prostě uletím a čím blíž k porodu tím víc 😅 Asi začínám trpět nějakou předporodní labilitou, či co...

@prcekpet: to dělá spousta mamin - příjde mi to drastické

@hupcza Jo jen to ustát, já mám právě ten problém že jsem ze všeho nějak KO, a hlavně se fakt bojím co bude až začnu rodit (ne porodu ale co s tím "miminkem" co máme doma když tatínek jezdí jen na víkend... 😅 Asi musím prostě opravdu zas rodit o víkendu 😀 ). Takže ne vždy zůstává elán na domluvu 😖 No jak říkám asi předporodní labilita, snad brzo odezní...
Jináč mě přijde drastické jakékoliv nečekané odvelení nebo velká změna v životě prvorozeného, on si to prostě v té své makovici vyloží jináč a po svém... 😉

@mataharyy koukám že si ve stejném týdnu jak já! myslím že je to i těhotenstvím. možná něco vycítí že jsme slabší a tak to víc zkouší.....já fyzické tresty moc neuznávám, ale někdy mi to ujede a dostane pěkně na zadek, ale přes plínu ještě látkovou to je spíš o tom gestu. ale výsledek je - začne se třást a plakat. pak toho lituju. není "bicí" typ.
mamka mě uklidnovala že toto dělal brácha. řekla mu Jeníčku poď jdeme domů a on se otočil a mazal pryč....ted když se na něho podívám je to normální chlap, slušný. myslím že si to možná moc beru....ale ono mě to vytáčí kvůli druhému dítěti, totiž tlačit kočárek a vedle toho můj živý starší syn...nevím..sice plánuju nosit, ale myslím že ty začátky se bez kočáru neobejdou..

@mataharyy nemůžu ho už znova najít, ale pošli mi vzkazem svůj mail, mám ho v odeslané poště, posílala jsem ho Honzovi k vytištění.

Nebo to mám nakopírovat sem, aby si početly i další nešťastnice? 😀

Jak se projeví, že dítě je v období vzdoru?
…dítě najednou přestává poslouchat, odporuje, vzdoruje, odmlouvá, je tvrdohlavé, zarputilé, nespokojené, umíněné, náladové, slovník tvoří zejména slova ne, ne, nechci, já sám…, odmítá vše, co se mu nabízí, vzteká se, pláče, křičí, sekne sebou o zem a kope kolem sebe, hází vším, co mu přijde do ruky nebo věci rozbíjí, trhá si na sobě šaty, předvádí hysterické scény a záchvaty zuřivosti…
Mezi druhým a třetím rokem života se objevují v chování doposud hodného, poslušného a milého dítěte změny, které nazýváme vzdorem či negativismem.

2. Proč se období vzdoru objevuje?
V podstatě dítě začíná rozlišovat mezi vlastním a cizím, jasně si uvědomuje, že už netvoří s matkou symbiotickou jednotu, že jeho vůle je nezávislá na její a ačkoliv je tato vůle primární a zatím nezralá, dítě ji začíná nepřiměřeně, někdy až nesmyslně prosazovat. Bojuje a za každou cenu touží vyhrát. Formou jednání „já sám“ a „já chci“ naznačuje dítě snahu o samostatné zvládání a řešení situací i tendenci vzrůstajícího uvědomování si sebe sama.

Rodiče jsou často velmi překvapeni a zaskočeni, když si dítě takto začne stavět hlavu. Pro mnohé milující rodiče je pak těžké obrnit se trpělivostí, tolerancí a někdy i smyslem pro humor. Dítě však musí vědět, kde končí jeho svoboda a začíná svoboda jiných, musí znát hranice, za které již nelze svým chováním a jednáním jít, musí znát jasná a platná pravidla, musí mít ve svém životě jednoduchý a srozumitelný řád. Je třeba, aby dítě v mnohém pochopilo, že chování se neřídí podle toho, co si přejí rodiče a dospělí, ale podle toho, že určité zásady platí pro všechny.

3. Jak má rodič přistupovat k dítěti v období vzdoru?
Lámat či zlomit vůli dítěte je ve výchově velká chyba. Každé dítě má jiný temperament, je individuum a jako k takovému by se k němu mělo přistupovat. Proč nutit malého „flegmatička“, aby spěchal a malého „cholerička“, aby seděl a ani se nehnul? Různé děti mají různé potřeby – ve spánku, jídle, pohybu, ale i mazlení a kontaktu s jiným lidmi. Výchova by tedy neměla být příliš liberální (dítě sice vše může, ale v podstatě je zmatené a stresované z toho, co může) ani příliš autoritativní (což vede k větší agresivitě či k pozastavení svobodného rozhodování, aktivity a spontánnosti dítěte), ale demokratická a spolupracující, tzn., měla by být natolik volná, aby mohlo dítě rozvíjet svoji osobnost a natolik formující, aby dítě mělo jasnou představu o mantinelech svého jednání a chování. Malé dítě stojí proti svým rodičům (vychovatelům), každá strana chce něco jiného a je jen na „rozumných dospělých“, jak situaci vyřeší. Zda trestem, převahou a autoritativním postojem nebo respektováním potřeb, přání dítěte a schopností empatie při hledání pomoci dítěti nalézt samo sebe.

Stejně tak je pro dítě nebezpečné dostávat od rodičů (vychovatelů) tzv. dvojnou vazbu - rozporné požadavky a příkazy formou slov, tónem řeči, mimikou, gesty i celým tělem (matka řekne dítěti „pojď ke mně“ a otočí se zády, matka řekne dítěti „pojď ke mně“ ironickým v podstatě odmítavým tónem aj.). Dítě těmto rozporům nerozumí, nechápe, co se po něm žádá, ztrácí důvěru v rodiče nebo v to, co vnímá, slyší a vidí, ztrácí možnost naučit se racionálnímu uvažování. Cokoliv poté udělá, je špatně.

proč nepovolit dítěti, aby se samo obouvalo (když spěcháte, začněte se chystat dříve, kupujte boty s jednodušším zapínáním), aby se rozhodlo, co si oblékne – zda červený nebo modrý svetr, aby s Vámi uklízelo, umývalo a utíralo nádobí, aby si udělalo v bytě kdekoliv malý hrací koutek, aby si jen! ve svém pokoji malovalo na zeď, natřenou speciálním nátěrem, aby vezlo malý košík v obchodě a dávalo do něho zboží, aby vezlo svůj kočárek

uzpůsobte bydlení dítěti tak, aby mohlo provádět samo co nejvíce sebeobslužných věcí, nízké skříňky na oblečení i hračky, stoličku u umyvadla

dejte dítěti vždy čas k ukončení hry a upozorněte ho na to – ulož panenky, zaparkuj auta, dostav bábovky aj. (pokud odcházíte z pískoviště, pokud si doma hraje a má jít jíst či spát)

chovejte se tak, jak si přejete, aby se chovalo i dítě; nápodoba je u batolete hlavní formou sociálního učení, pokud jí tatínek u televize, těžko udržíte dítě v kuchyni u stolu, pokud se ušklíbnete nad jídlem, těžko bude dítěti chutnat, pokud si dáte nohy na stůl, jak vysvětlíte dítěti, že je to neslušné?

v některých situacích lze naopak napodobit dítě: křičí a bouchá do stolu? – křičte a bouchejte také…, dítě uvidí svůj obraz, bude překvapené a pochopí, že tímhle chováním ničeho nedosáhne

ignorujte - někdy, ale přece, naznačte dítěti, že s jeho chováním nesouhlasíte, pokud přestane, hned se mu věnujte
snažte se zachovat při vzteku dítěte klid, pokud to jde, odpoutejte jeho pozornost na něco zajímavého

projevům dítěte se neposmívejte, snažte se zachovat vážnou tvář, pro dítě je to ponižující, bude se vztekat víc nebo si vybije zlost jinde

pokud se silně vzteká, buší do vás pěstičkami, obejměte ho a držte v objetí, dokud se neuklidní

pokud dítě sedí v obchodě na zemi a vzteká se, využijte pasivní separace (nechte dítě a pomalu odcházejte), většinou se děti zvednou a utíkají za Vámi, v těchto situacích si nepřipouštějte pohrdavé pohledy okolí, že jste špatná matka, vydržte

nepřekrmujte zákazy a příkazy, zejména těmi, na které dítě nestačí

nevracejte dítěti nezájem (předtím jsi neměl zájem ty, teď ho nemám já), dítě má krátkou paměť a Vašemu chování porozumí tak, že ho nemáte rádi

česká výchova je nesmírně negativní (vzpomeňte: nesmíš, neumíš, neznáš, neučíš se, nedokážeš, nezvládneš, neudělal jsi, neuklidil jsi, nejsi hodný, nejsi poslušný), pokuste se mluvit kladně

pokud nemusíte, nekárejte a netrestejte „špatné“ chování dítěte, ale výrazně chvalte to „správné“, tím dítě posilujete v tom, jak se má chovat

stejně jako trest zvažte i odměnu za to, že se dítě uklidní, odměna je vlastně váš ústupek, dítě brzy zjistí, že si takto vyvzteká, co chce

v některých případech využijte opačného reagování: dítě vám nechce nic namalovat, vezměte tužku a začněte malovat sami, dítě bojuje a potřebuje zvítězit a tak Vám ji vezme a začne malovat samo; dítě si nechce obléct čepici v zimě – čepička chce jít na procházku, vezmeme ji do kabely, dítě nesouhlasí s vaším návrhem a dá si ji na hlavu

časté boje bývají s jídlem – jezte v pravidelnou dobu a seďte s dítětem u stolu, neopouštějte ho, nechte dítě jíst samotné, nají se i rukama, ale samo (zamazané dítě i ubrus lze umýt), nenuťte ho, nespěchejte, některé děti jsou pomalejší a loudavé, nedávejte mu před jídlem sladkosti, zákusek bývá po jídle, pokud dítě nejí, protože nemá hlad, nemůže ani dobroty

rozlišujte u dítěte ničení hraček při vzteku a „ničení“ při hře, zde nejde o rozbíjení, tato destrukční vývojová fáze poukazuje na zvědavost, co je uvnitř (a podle toho hračky kupujte)

a co se týká plesknutí dítěte přes ruku či plácnutí na zadek – pokud jsou časté, ztratí účinek, pokud jsou silné, dítě trpí bolestí a stejně neposlechne (vždyť bojuje!), takže jen rodiče musí zvážit, zda tyto tresty použít; jen pozor, dítě musí rozumět tomu, za co je vlastně trestáno…

dávejte často dítěti najevo, že ho máte rádi, mazlete se s ním, děti milují hlazení, masírování, najděte si čas na hru, věnujte mu pozornost ve chvílích, kdy se nudí, hledá zábavu

…a obrňte se trpělivostí!

Je to dlouhý text, překopírováním sem se ztratil formát odrážek, ale informace jsou tam zachovány.

@pepibubu podle textu, který jsi sem dala, tak období vzdoru máme nepřetržitě snad už dva roky. 😀 😝 Tedy s občasnými minipauzičkami. Rady jsou (nejen zde uvedené) super, některé fungují (stále nebo jen chvíli), některé ne. Např. napodobování - několikrát jsem doma zkoušela když začal ječet ze vzteku ječet stejným způsobem apod. a výsledek byl, že jsme ječeli oba dva a malej byl vysmátej. Podobně to dopadlo i u jiných činností.
U jídla se také vyskytnou problémy. Většinou zafunguje to, že jej vykážu od stolu (není to hezké a ať si jde vykřičet do pokojíku a pak ať přijde). Někdy se vrátí někdy ne. Když ne, tak je hlady (žádné sladkosti nebo cokoliv jiného) a oběd mu přihřeji k večeři.
Pokud se začne vztekat venku, tak ho ještě povzbudím s tím, že křičel, dupal málo a jistě to všichni neslyšeli. A je rázem klid. 😅 V obchodě funguje, když ho posílám, ať se jde vyvztekat ven - samozřejmě nejde.
My na příchod sourozence připravovali celé těhotenství. Když jsem musela předčasně okamžitě do nemocnice, musel zůstat u babičky. Došel se s ní za mnou podívat, aby viděl, že opravdu v nemocnici jsem a to je důvod, pro který jsem pro něj už nemohla dojít. Když se mu narodil bráška, tak s tátou chodil do porodnice. Nicméně vzhledem k okonostem (tatínek musel do práce) byl v den našeho příchodu z porodnice u babičky. Samozřejmě jsme ho od ní hned vyzvedli. Doma jsme pak společně uklidili, když V. spinkal, tak jsme si hráli a dělali blbinky apod. Sice ho už nebaví vynášet počůrané plíny, ale občas ještě dojde namazat po koupání brášku, nosí mu hračky (i svoje), staví komínky z kostek apod. Tak doufám, že snad budou mít hezký vztah i v budoucnosti.

@meleri Jo já si taky říkám že do určité míry to je tím že jsem těhu a doufám že pak to bude lepší, myslím že i s tím kočárkem, pač jak vidí kočár tak hned vozí 😎 No uvidíme, každopádně už jsem koukala na takové to "vodítko" na děti 😅 Po vesnici u nás je to v pohodě, ale když půjdeme do města, tak z toho mám obavu už teď 😖
@pepibubu díííky jdu studovat 🙂

@mataharyy: tak mi se to právě před porodem ustávalo fakt nejlíp v duchu "ať mi všichni vlezou na hrb" 😀 ....
jinak s tátou to máš teda dobré ....no já mám porody v duchu prdne plodovka a min. půl dne se neděje nic, takže u mě by to stihnul i z blízkého zahraničí 😀

@hupcza Tak to se máš, já jsem teď naprosto debilní 😅 Jo máme to dobrý, on děla sice v Bratislavě, tak domu cca tři - čtyři hodinky, tak by se to dalo stihnout, ale problém je že musí sehnat odvoz, pač jsme bezautoví 😀 Takže záleží jak by jel autobus... 😎 Ale u Adriána byl na slovensku, já v čechách a taky byl u porodu, přijel na velikonoce na prodlouženej víkend tak jsme se domluvili že rodíme v sobotu a jak se řeklo tak bylo, v pátek jsme ještě stihli sexovat večer jsem pak měla už kontrakce a v sobotu v 5:10 byl malej na světě... Říkám rodit budeme o víkendu 😀

@hupcza - ještě k tomu odklizení prvorozeného, mně by to ani nenapadlo, Pepa je prostě součástí rodiny a stejně jako s námi večeří, tak stejně tak chystal věci pro miminko, chodil za ním na návštěvu a zcela logicky si jel i miminko vyzvednout z porodnice... Od známé jsem nechala uháčkovat stejné "bráchovské" čepičky, oba je měli cestou domů a byli k sežrání.

A jestli ještě jednou budeme mít kuráž mít miminko, jako že myslím že jo, tak úměrně jejich věku a schopnostem je taky zapojíme.

Ale jak říkám, sto lidí, sto chutí, každý to dělá po svém. Hlavně aby ten koho se to týká s tím byl srovnaný a o tom přesvědčený.

ahojky 🙂 ,
tak už vás tady dlouho čtu, vlastně od začátku.
popisovat našeho miláčka ani nemá smysl..je to všude to samé v bledě modrém 😅 .
prostě vzdor jako brno..a néé a nechci 😝 .dnes mě ale kráásně vytočil...my máme lahůdky u oblékání 😅 .
nevím jestli je to normální, aby dítko v jeho věku nechtěl chodit ven 😅 .prý počká 🙄 ...každý den to samé...
zaujala mě diskuze ohledně prvorozeného a příchodu miminka, protože i u nás je to už hoodně aktuální.
já se osobně děsím den ode dne čím dál víc, protože náš brouček se mnou spí, usíná se mnou, MM je živnostník a v práci většinu času, babičku máme jednu a ta funguje jen když je opravdu potřeba...teď teda hlavně na mé ko v těhotenství.takže jsem a budu na děti většinu času sama...teď ale musím přiznat, že moje pocity jsou hodně podobné jako u
@mataharyy ..já prostě jen doufám, že po porodu bude opravdu více sil, taky už nebude zavazet ten ''batůžek 😅'' se kterým je to opravdu veselé...naposled mi spadl malý skoro z klína při obouvání botek...načež prohlásil, že bříško už je veliké a mám si ho sundat 😀 😝.
ale naprosto souhlasím, že odvelet prvorozeného je myslím hodně nevhodné...a když už bude nějaké to hlídání, tak určitě raději nabalím miminko a pošlu ven s babi, abych měla nějaký čas jen pro malého.
jinak moc děkuji za tuhle diskuzi...člověk si aspoń na chvíli nepřipadá tak neschopný a je mu útěchou, že není sám 😔 🙂 .

@ined77 No však za chvíli si ho už sundáš 😀 A neboj já taky na děti budu více méně sama, představa že by mi měla pomoct tchýně, tak je mi jasný že leda do hrobu a manžel je od pondělí do pátku pryč, ale s tím jsem do toho šla... Jen teda budu "sobecká" a po šestinedělí už jsem si našla cvičení na hodinu jednou týdně, kdy prostě bude fungovat manžel, kterej je chvála bohu velmi fungující 😵 No a taky bych ráda aby jsme pak měli nějakou aktivitu, kdy buď já nebo manžel byl opravdu s tím starším... Tak uvidíme jak to bude 🙂
Každopádně dnes hlásám že mi asi někdo zaměnil dítě, chvílema je na ránu, ale jináč dnešní den je na 1* venku byl celou dobu za ruku, nikam neutíkal žádné vztekání nic, prostě parááááda 😵

@mataharyy 🙂 ...a to já si taky zase nemůžu stěžovat, že když už je MM doma, tak pomáhá, to jo.. 😉 jen je doma prostě málo....ale jak píšeš, taky jsem s tím do toho šla.tak nějak to zvládneme, budeme muset 😉 .
o cvičení také přemýšlím...vyplavit ty endorfiny 😀 .
já jsem dnes z našeho miláčka byla zralá buď rodit nebo na kroměříž, ale zatím se nekoná ani jedno 😀 ...akorát se mi vrací s tatínkem z procházky, tak snad mi ta pozitivní nálada vydrží až do uspání 😀 .

@ined77 Tak se tiše těším tím že jednou vyrostou a budou se starat oni o mě 😀 Néé to si dělám srandu, ono se to dá přežít, já se pak trochu srovnám, on se srovná a snad trochu zmoudří a navíc bude to miminko které spolu budem opečovávat, tak to taky bude aktivita 🙂 Jináč já to cvičení zítra předkládám jako hotovou věc, pač za jedno mám záda na dranc a za druhé on tu hodinu přežije a já budu mít pak dost elánu na to zvládnout celej tejden... Ty ostatní vedlejší plus, jako že možná přestanu být jak vyvrženej vorvaň už je druhořadé 😀

@mataharyy: tak ať vám to vyjde 😉
ad cvíčo - to já si našla taky, ale nedostala jsem se na něj ani jednou ...takže zaženu drobotinu a vyrážím v 8 .... ale tak co už ...endorfiny se vyplaví i tak 😀

@hupcza No já doufám že se tam dostanu, alespoň jednou 😀 No uvidíme...

tak u nas zase "vtipny" den.. maly uz dostal po zadku, ak jeho dnesne zasahy mycka prezije v pohode, tak je genialna.. (niekolkokrat prepol program pocas mytia - ten posledny krat som to uz nezvladla..) ☹

@hupcza ted nerozumim, na co reagujes? co dela hodne mamin a je drasticke?

@evaviki Neboj, přežije já se takhle minule modlila u pračky aby přežila, máme tam kolečko na program a když jsem viděla co s tím provedl, tak jsem málem odpadla 😎

@prcekpet: odvelení prcka do školky, když se narodí druhé

😀 uz jsem par noci poradne nespala, tak mi to moc nemysli anebo myslenka dojde pozdeji 😀 takze schvalujes moje rozhodnuti, ze jo? Chci se spravne rozhodnout, ale dnes me zase jedna maminka nasadila brouka do hlavy, ze prej je to pro dite lepsi, ze se nauci rad atd....i malej mi rekl, chci do skolky, ale jsem si 100% jista, ze nevi o cem mluvi 😀

@mataharyy tak pracka zatim prezila vsetky "utoky".. to eliminujem zamykanim kupelne a tym, ze ju moze pustit, ked spolu navolime program.. no, za take dva mesiace sa stahujeme a mycku chcem plne integrovanu, tak snad uz bude pokoj.. i ked on si najde zase nieco ine 🙂) (napr. vo vezi mame zasunute asi 3-4 cd, z toho jedno je tam tak, ze nejde vybrat, ani pustit.. tak ak to naaahodou nepovoli, caka ma opravovna.. )

@prcekpet a kdy jsi chtěla dát staršího do školky? od září? to mi už přijde docela v pohodě ne?.... bude mít 3 roky a malej skoro 1 rok, a jestli ti ho do té školky vezmou, tak proč ne..... to už je jiná situace, než dát starší dítě do školky hned, co se vrátí máma z porodnice s "vetřelcem", to bych taky neudělala. Ale náš chodí od 3 let do školky a celkem mu to prospívá, ,akorát mě štvou ty věčný nemoci, co tam na sebe pochytá a pak to od něj mám všichni.

@reruna jj chtela jsem od zari, ale dnes jsem potkala kamaradku a rikala, ze tu skolku, kterou jsme chteli pro maleho, tak berou jen 13 deti a prednostne berou 4 lete, pak berou deti, co maminky jdou do prace a naposledy deti, ktere maji maminku doma na materske....v dalsi skolce berou jen 10 deti a tam kdyz jsem byla mi ucitelka rekla, jestli jsem normalni dat tak male dite pryc...tak jsem se musela smat, ze co maji maminky delat, kdyz jim skonci 3 lety rodicak a dalsi dite nemaji / necekaji / nechteji....nektere nazory jsou fakt drsne.... 😒