Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí

@sussanah Jo to je fakt nejhorší co se děti můžou naučit je že když maminka/tatínek zakáže, tak natajnáš za tím druhým a zkusit zda on povolí, u nás to táta dost razantně zatrhnul, ale když on něco zakázal, tak máma mu pak dělala naschvál a povolila... no jak to dopadalo je asi jasný 😒

@mataharyy u nas je to spis moje mamka, ktera kolem maleho neskutecne skace. Tchanovci jsou vychovani svagrovou, ktera ma 3 deti 2 roky od sebe kazde, takze oni jsou zvykli na to, ze deti litaji vsude po dome a zkoumaji a zjistuji a vetsinou se to obejde bez vetsich zdravotnich komplikaci 😀 Za to u mych rodicu je to katastrofa, maly se snazi vylezt na sedacku a mamka hned "ach och on spadne, drz se, chytej ho" 🙄 Pritom ma spis naopak pocit, ze kdyz obcas nekde spadne nebo uklouzne, tak si priste dava o to vetsi pozor. Jak se to ma taky jinak naucit nez zkosuenim, ze ano 😀

@mataharyy my jsme v tomhle nastesti s muzem taky zajedno, takze nas spis prekvapilo, ze tohle maly dela. On vylozene chodi jednomu z nas na druheho zalovat. Pritom oba s muzem drzime to, ze kdyz jeden neco rekne, tak druhy to malemu maximalne tak zopakuje "ale mama/tata rikal, ze to nemuzes". Dneska maly kousnul manzela, tak mu manzel trochu placl a on hned se slzama ke me a na neho se ani nepodival a dobre 15min trucoval. I kdyz jsem mu rikala, ze pujdeme spolu za tatinkem a ze se mu omluvime, ze ho to bolelo a ze tata se urcite omluvi i mu, ze ho nechtel placnout. No po 15min ho vzal na milost, kluci si navzajem udelali "mala mala" a byl klid 😀 Ale asi je to normalni vyvoj, ze maly proste zkousi, kde jsou hranice a jestli by nahodou jeden z rodicu nepovolil 🙂

@sussanah No co si budeme povídat, děti jsou pěkně vyčůrané stvoření 😎 No tak u nás je to tak že tchýně je stará (teda oproti mejm rodičům o víc jak deset let a výchovou tak o padesát 😀 ) a naši, táta s náma vždy dělal spoustu blbostí, třeba ve třech letech jsem prvně byla na vodě a jela bych už o rok dřív kdyby mě moje babička "neunesla" na chatu, takže je naprosto v pohodě i když už je na něm vidět že je to dlouho co jsme byli mláďata, no a u mé máti, tak tam je to naprosto extrém, s ohledem na to že mám sestru která je pouze o osm měsíců starší než můj syn 😀 😀 Takže tam je cvik a veliká (někdy až nepochopitelná) benevolence...

Holky, chtěla bych se zeptat, od jakého věku vám funguje to dávání dítěti na vybranou? Já se snažím malýmu taky dávat na vybranou maximálně, jak to jde, ale on to moc nechápe, když mu ukážku dvě mikiny, tak chce obě, stejně tak skleničky s jídlem nebo hračky. Nějak nechápe, že si má vybrat jenom jednu. Mám pocit, že je zmatený a že se mu uleví, když to rozhodnu za něj. Ale možná je ještě moc malý, nevím.

@vlastovka385 me teda maly na takove vybirani taky moc nereaguje. Obleceni je mu uplne putna, maximalne tak chce slipy s autickem a ne s medvidkem. U jidla na veceri, to si ale rekne, kdyz vidi co je vsechno na stole, tak se koukne a jednoznacne si rekne, co chce 🙂 Spis mam nekdy problem, aby si dal treba i chleba a nejen se cpal syrovou mrkvi 😀 Ale ze bychom se koukli do lednicky a on si rekl, co chce na veceri nebo na obed, to nehrozi, to rozhoduju ja. Zatim si nestezoval 😅 On teda malokdy vylozene rekne co che, spis to poznam podle toho, ze si rekne, ze neco nechce 😉

@vlastovka385 to těžko říct, jsou děti kterým to trvá déle a jsou děti které ti už jako mimino dají jasně na jevo co chtějí a co ne 😉 třeba ten náš v jeden čas odmítal jíst co jsem doma uvařila, takže když dostal možnost zcela jednoznačně volil skleničku, byl tak vyčůranej že si v chodítku došel ke skříňce, vylezl z chodítka a vyndal si přesnídávku a nikdo mi to nevěřil až když jsem to ukazovala kamarádce 😉 Ale nezoufej, ne vždy to funguje musíš zkoušet a asi to nějak nehrotit 😉

@mataharyy
@sussanah
Holky, když on je v problém v tom, že my spolu v klidu za jedno jsme 😀 Jenže pak je manžel naštvanej na něco jinýho a točí ho všechno, malej udělá nějakou kravinu a jeho to začne stahovat do těch stereotypů výchovy, který byly u nich doma... On o tom ví, ale prostě když se vytočí, tak to jde stranou... Jenže mě prostě štve, když s sebou prcek plácne a manžel se na něj ještě naštve, že kdyby nedělal kraviny, tak by se mu nic nestalo 😕 a malýho to ještě víc rozhodí a rozeřve se a to jsou pak situace, kdy se prostě ty naše přístupy srazej... Když jsem s malým doma sama já a dělá kraviny a spadne, řvát nezačne, protože já to relativně v klidu přejdu a on ví, že dělal něco, co není úplně OK a lumpačil... A takhle se dá pokračovat 😀
Přitom mám pocit, že Kuba je dost chytrej, hodně věcí mu dochází, dokáže si "říct" , co chce, tak mi kolikrát přijde zbytečný ho nějak extrémně korigovat 🙂

@vlastovka385 Promin, ja jen nechapu, proc chces tak malymu decku davat na vybranou, co si chce oblict, co chce jist a pod? Prece z toho nemuze mit rozum, ne?
Jako na vyber jakou mikinu? 😕 Proste mu oblec, co chces, aby mel na sobe a jde se. Pak budou akorat zbytecne sceny a decka v tom budou mit gulas. A s jidlem to samy. Tedka se jde jist tohle a je to. Zadnej vyber! Pak si akorat budou vymyslet a ty ho budes jen obskakovat a skakat podle toho, co chce on.
Mi to prijde trosku ujete davat tak malymu prckovi na vyber. 🙄

@petronuska a to mně to ujetý nepřipadá, samozřejmě nejde to ve všem, ale proč by si nemohl už malej špunt říct co chce... Neříkám mu otročit, ale prostě kde je výběr "neškodný," tam nemám problém.... Pepča už si jako malý miminko ukazoval jakou chce kašičku 😀 a dneska nemám problém mu říct "vyber si bundu" - jasně, pokud je tam -10 a on si vybere letní, že mu to zkoriguju, ale jinak ne....🙂

@vlastovka385 u nás to vybírání si funguje taky jak kdy... K obědu má malej, co chci já, ale třeba ovoce - zeleninu na sváču mu dám vybrat, mně je jedno, jestli si dá papriku nebo místo toho jabko nebo hrušku 🙂 😀 A on má radost, že dostal, co chtěl 🙂

@petronuska a proc by z toho nemely mit deti rozum??? to ze nemeri ani metr neznamena ze jsou uplne vypatlane 😉 Je taky otazka, co to znamena dat na vyber. Ja mu dam na vyber 2 veci, pokud si nic nevybere, vyberu ja. A jidlo? No kdyz neco vylozene nechce, do pusy mu to cpat nebudu. Dostane druhou variantu, pokud ani to nechce, tak neni nic. Neni to o tom, ze das malemu na vyber a pak mu budes otrocit, protoze si bude vymyslet. To uz je o celkovem pristupu k vychove. Ale me prijde vcelku prirozene brat ohled i na prani ditete, i kdyz je jeste male (samoze to ma sve limity, ale opravdu pro me neni zasadni, jestli si da banan nebo jablko 😀 )

@petronuska já zas nechápu, proč prckovi na vybranou nedat? 🙂 mně pak přijde jako mazec, když třeba 8letý dítě není schopný si vybrat, v čem půjde druhej den do školy a musí mu to chystat rodiče 😕 náš malej teda moc dobře ví, co chce a má z toho rozum 😀 Jen jde o to mu tu možnost volby dát. Třeba i když jí oběd, je znát, co preferuje 😀 Napřed vyzobe barevnou zeleninu, pak brambory a nakonec si teda vezme i to maso, ale v 90% případů postupuje takhle 😀

@petronuska Myslím, že holky ti už odpověděly, já z něho chci vychovat samostatnou osobnost a nemyslím, že je na tom něco špatnýho, když si sám vybere. Na druhé straně je možná fakt, že je na to ještě malý a vzbuzuje to v něm nejistotu, proto jsem se zeptala, jak to mají jinde 😉 .

@vlastovka385 u nás to funguje a vždy fungovalo jako u vás. Jo, možná za to že se mi teď Pepča leckdy velmi kvalitně vzteká může to že mu to právo volby neupírám, to je možný. Ale vždycky si drtím mezi zuby, že to je normální zdravý vývoj. A když už jo nemůžu, tak nakouknu sem 🙂

@sussanah he normálně jsi mi připomněla, co jsem minulý týden řekla mámě, když na Pepína šišlala a jednala s ním jako s debilem - "to že je malej, ještě neznamená, že je debil..."

@petronuska Podle mého pak dítěti přijde že ho bereš jako parťáka a má menší tendence dělat něco na just (ale taky to neplatí 100% jináč by jsme tu asi nežvanili už deset stran 😎 ). Ale když si vezmeš ze svého pohledu, jak by ti bylo kdyby někdo rozhodoval za tebe? A u dítěte je to stejné potřebuje mít určitej dojem důležitosti a potřebnosti, každý v rodině má nějakou úlohu, máma vaří uklízí, táta chodí do práce a co má dítě? Když nic tak akorát spoustu prostoru ke zlobení, takže když mu dovolíš aby ti pomohl s tím a tím, on ztratí zájem ti zdevastovat pračku a sahat na horkej hrnec, když mu dáš možnost aby se sám za sebe rozhodl zda bude jíst raději jogurt, nebo si dá k sváče chleba, tak mu vzorste přirozené sebevědomí a pak nebude do budoucna (jak doufám) uťáplej. Pokud už jako malej dostane možnost zvolit co si vezme na sebe, tak mu to pak jednou nebude dělat potíže, bude se umět sám rozhodnout... Navíc mu tím dáváš najevo že vše je o komunikaci, takže do budoucna (nepočítám li dobu kdy zkouší kam až může zajít, což patří k dětem) třeba nebude mít problém přijít a na rovinu ti říct o tom co ho trápí, nebo že něco provedl, takhle učil táta nás, vždy se dá vše vyřešit, jen se to musí včas říct a probrat. Pokud má dítě doma vládu absolutní moci rodičů, tak pak přirozeně bude chtít unikat a bude zkoušet, protože zakázané ovoce nejlépe chutná 😉 Navíc je základní lidskou potřebou mít možnost volby... Ale je to můj pohled, každý musí jednat dle svého a doufat 🙂
@k.ate tak to je dobrý, když to je jen ve slabejch chvílích, u nás je to taky tak když je dusno, tak prostě občas ulítnem (jak já tak manžel 😅 ) a malej pak nechápe proč mu vynadáš za něco co jindy "nevadí"... Jsme lidi a ne stroje, takže i to k tomu asi patří 🙂

@petronuska to je o tom, že dítě je prostě stejný člověk jako ty, ty máš přece taky možnost si sama o určitých věcech rozhodovat, a asi by se ti nelíbilo, kdyby někdo za tebou stál a diktoval ti, co si máš vzít na sebe a jestli kafe si máš dát s mlékem nebo bez....navíc tím dítě učíš tomu, že později bude vědět, co to je možnost volby, že se bude umět rozhodnout a nést případně následky rozhodnutí.
tím, že dáš dítěti na výběr mu dáváš jasně najevo, že je pro tebe partner, že je to člověk jako ty, který má právo, a hlavně schopnost se sám rozhodnout. I možnost výběru má svoje pravidla - měla by to být volba mezi dvěma věcmi (činnostmi...), které jsou přijatelné pro obě strany, a neměla by to být jakákoliv manipulace. PAk to funguje skvěle, dopřej prckovi ten pocit, že je rovnocenný partner, není přeci nic mín než ty a ostatní. Z pozice autority - bude to podle mě a hotovo - docílíš leda vzdor.
Volby nejde nabídnout vždycky, to je samozřejmé, ale těch situací, kdy ano, je hodně

@pepibubu jj taky obcas neco takoveho rikam mamce, kdyz cela nadsena ukazuje, jak maly neco zkouma nebo ze neco pochopil a opakuje. Taky ji rikam "vsak proc by tomu nerozumnel, prece neni blby" 😀 Ale uz si zacinam vsimat, ze teda nas maly je zdaleka nejsamostatnejsi ze stejne starych deti v okoli, takze asi bude neco na tom nebrat ty deti jako naprosto neschopne nesamostatne bytosti, ale dat jim trochu prostoru, az uz v rozhodovani nebo cemkoliv jinem 🙂

@sussanah To je taky takovej přežitek, je to dítě tak musí bejt "hloupé"... 🙄 Vždy když to někdo naznačuje, tak si vzpomenu na můj oblíbenej film z dětství, kde se praví "Já jsem velkej, ty jsi malá. Já jsem cyhtrej, ty jsi hloupá. Já mám pravdu a ty se pleteš" je to z rozhovoru otce a jeho dcery... No a tímto se ještě na mnoha místech řídí výchova dětí... 😅

@mataharyy tak tak a jeste potom moje oblibene je, ze kdyz dite nemluvi, tak vlastne jeste ani nepremysli a nema na nic vlastni nazor 😀 Nas teda porad jen par nic nerikajicich slabik, jinak ani tuk (bezne zvatlani 9m deti 😅 ), ale protoze znakujeme, tak se domluvime pomerne obstojne, nekdy az ziram, jake ruzne veci si dokaze spojit, kolik veci si pamatuje apod.

@vlastovka385 - nám ten výběr začal fungovat pořádně až posledních pár měsíců, možná tak od těch dvou let na to začal reagovat a od těch 27M už to má opravdu efekt velký - večer - jestli se chce umýt v umyvadle nebo ve vaně...jestli mu má vyčistit zuby máma nebo táta - hodně to funguje na takové to postrčení k danné činnnosti - že mu řeknu, že se půjdem umýt a on nic nebo zamrčí a když pak navážu, že jestli ve vaně nebo v umyvadle, tak si vybere a jde...v tom věku, co jsi ty nám hodně pomáhala empatii - když se kvůli něčemu čertil, tak místo vysvětlování pomohlo mu prostě "rozumět" -že chápu, zlobíš se, protože táta odešel pryč...a malý v tom věku fakt v tom hysteráku to odkýval a pak brečel dál, ale podle mě je důležíté, že dítě vidí, že mu rozumíme...až se uklidnil (prostě jsem u něj byla, objala ho, až mi to dovolil a jen mu řekla, jak se asi cítí...) tak teprve po uklidnění jsem mu řekla důvody, nějaké vysvětlení...A ještě jeden tip - má se dítěte ptát, třeba i při hraní, při rozlití čaje...že co s tím uděláme? Jakoby mu nepředstírat řešení, ale zeptat se ho ...že dítě dlouho dobu - měsíce - třeba nic nenavrhne, ale pak si na to zvykne, že se po něm chce nějaké řešení a začne je produkovat...ale tohle je taky až na později, ačkoliv, proč to neříkat už te'd, jen nelze čekat moc odpově'd. Malý třeba te'd předváděl krtka s buldozerem, jak mu tam buldozer málem přejede zahrádku a malý si na to hrál...a jsem se ho ptala, že co s tím můžou udělat a malý vymymslel, že bagr přenese zahrádku na jiné místo...(jsem čučela, podle mě to rozvíjí myšlení, rozhodování, samostatnost atd....)

@petronuska - souhlasím s holkama tady, dokonce si myslím, že je to přesně opačně, než jak píšeš - že dítě, které se může v mnoha věcech, které se ho týkají rozhodnout, právě nemá problém se podřídit nebo spolupracovat v situacích, které si to vyžadují....a navíc tím nezničím jeho přirozenou schopnost se rozhodnout

@mataharyy - to mě taky fascinuje, kolik lidí si myslí, že děti snad inteligenci nabývají s rozvojem řeči a že do doby než začnou mluvit gramaticky správně ve větách, tak se k nim chovají jako k malým retardům. Nedávno mě šokovala jedna matka - že jak prý se budou s manželem hádat až jejich dítě (v současné době cca dvou leté) začne pořádně mluvit, že jim pak bude rozumět, jak se hádají...

Tak si musim postěžovat 😀 máme za sebou výstup v tramvaji... manžel se rozhodl, že malej bude dělat to,co chce on, takže jsme ho posadili na sedadlo vedle mě a ne mně na klín a začal řev, ale "aby si nezvykal", že si všechno vyřve, na další zastávce jsme vystoupili a domů šli pěšky :-/ teda spíš já nesla řvoucího mrňouse, no fakt super 😖 Tak já nevim, podle manžela tím, že malýmu často "ustoupím" z něj vychovám rozmazlený dítě, který sebou za chvíli bude v obchodáku mlátit o zem, když mu nebudem chtít něco koupit, ale já si zas říkám, že jsou věci, ve kterejch když ustoupím, nic mi to neudělá a malej je spokojenej a neječí... Achjo, mám občas pocit, že spíš než do diskuze "Nezvládám své dítě" bych měla psát do diskuze "Nezvládám svého manžela" 😀

@sussanah Jo to je taky dobrá úvaha, nemluvíš nemyslíš 😀 To by mohlo být nějaká nová koampaň pro TV, jako nemyslíš zaplatíš... 😎 Je pravda že kolikrát je dospělej fakt v šoku co dítě chápe a čemu dokáže porozumět, protože právě v nás je zakořeněnej ten postoj "malej, hloupej, neschopne" je to model našich prarodičů, někde i rodičů, ale těžko jim to mít za zlé taky dělali co uměli a dle dostupnejch informací, no chvála bohu se to láme takže další generace už na tom budou snad jen lépe 🙂
@blandik Jo otázka a co teď s tím, kterou jsem vznesla když se mu vysmekli cerálie u nás vedla k oznámení fůůůj, běhu pro smetáček a lopatku a sám si to pozametal, stejně když něco rozleje, mnohdy nemusím říct ani slovo a letí pro mop, nebo hadr a utírá a u toho konstatuje "tak, tak" 😀 😀

@blandik 😀 😀 No to teda fakt nevím co budou dělat... Hlavně že je dokázané (a mám to i vyzkoušené na vlastní kůži) že i tvor prenatální, tedy mimino je schopno vnímat hádku... Minule jseme se s manželem nějak porafali a teda co ten náš prenatál prováděl to jsem měla dojem že rodíme 😀
@k.ate Nezoufej, i manžel mi leze občas krkem, ale tím že ho mám doma jen o víkendu, tak není moc možností ke střetu zájmů 😀 Ale teď marodil a byl doma tři měsíce a já byla zralá na bohnice 🙄

Ahoj holky, chodím se sem zklidňovat a odreagovávat, poslední dobou celkem často🙂))
@vlastovka385
u nás ten efekt výběru funguje jen při hraní a jídle a to taky ne vždycky, jinak teda oblíkání je tak neoblíbená činnost, že dávat mu na výběr mezi dvěma tričkama ho akorát rozčílí, v tu chvíli nechce žádný 😝, takže to rozhodnu za něj. Ale přijde mi, že je ještě brzy, že to všechno přijde později🙂
@petronuska Se to tu na tebe sneslo, co?? Osobně teda zastávám taky opačný názor než ty. ZA mě můj táta rozhodoval celej život, co budu dělat za kroužky, co si mám oblíct na sebe, kterým šamponem si mám umýt vlasy ..... Následky si nesu dodnes, jeho autokratická výchova se na mě tak podepsala, že to s psycholožkou řeším doteď.
TAkový názory na výchovu jako máš ty zastávali mí rodiče, žádný ptaní, tohle se prostě tak dělá a MUSÍ to tak být.... Musíš sníst to maso, musíš jít spát..... Já se podřídila, nikdy jsem nedělala scény a byla hodné bezproblémové dítě. Vyrostl ze mě ale nesebevědomý člověk a odmalička mě provází jen strach, super výbava do života, fakt 😝 .
Jasně, že všechno má svoje meze, že bych malýmu nedovolila jít ven jen v tričku,když mrzne, ale je super dát malýmu dítěti pocit, že jeho názor je taky důležitý🙂 i on se pak cítí důležitě 😉

@mataharyy - a to nebudu ani psát, že ta mamina je úča na univerzitě...něchci implikovat, že je to zárukou inteligence, ale přeci jen bych u takové osoby čekala větší postřeh...Já mám vyzkoušené u našeho, že snad nikdy nevypustil z pusy něco, co bych mohla označit za imbecilní úvahu...jasně, má svoje vlastní představy osvětě a já mu je neberu, ale logika tam je....ale já jsem exra případ, jak se někdo k malému chová jako k hloupému dítěti - ve smyslu cvičené opičky, tak rostu do nebe - mě už vadí i věty typu - jak dělá býček, ukaž jak trká koza -takové to předvádění...Tak nějak nevidím důvod, proč se k dítěti formou mluvení neobracet jako na dospělého - včetně toho, že nebudu vlastní dítě komentovat před ním samotným druhým - že se v noci počůral a že dělá to a to nebo nedělá to a to...
@k.ate - to je velmi smutné...asi by to chtělo manželovi trošku vysvětlit v klidu, večer...že malý je malý a že to, oč manželovi jde - nemít z něho rozmazlence, tak tím tak akorát narušuje jeho důvěru ve vás jako rodiče, tím mu do budoucna ubírá na vlastní sebeúctě...protože to, jestli dítě bude sedět na klíně v tramvaji nebo na sedadle opravdu řídí jen a jen dítě - podle toho, jestli už se cítí dost v kramflecích silné, aby si sedlo samo nebo ještě potřebuje pocit jistoty a sedět na klíně...tohle urychlování a tvrdá výchova může mít tak za následek, že dítě si bude paradoxně věřit méně a že se naruší jeho důvěra k vám, takže žádné zisky...

@blandik raději nechci vědět co učí, pač bych mohla odpadnout 😅 Já taky nemám ráda když se s dětma mluví jak s volama, takže u nás se s ním mluví jako s dospělou osobou (jistě v komunikaci bereme ohled na to že ne každej slovní obrat v jeho věku pochopí a ne každé vyjádření je vhodné, takže věta se nezkládá z "hele vole..." 😎 ) ale taky z naší strany opravdu nehrozí nějaké ťuťu muťu... A můj jedinej "úlet" tímto směrem byl těsně po porodu, když jsem mu říkala nazdar myšátko 😀 Jináč když se zeptá co je to, řeknu pes, pokud jde ke kamnům oznámím mu dej pozor pálí to, když jdem ven tak mu řeknu dáš mi ruku? dnes ty schody kloužou... Nemám problém s tím že by mi spadl ze schodů, kolem kamen chodí a říká pozor pááá, když jdem kolem psa volá havo a začne si s ním "povídat"... Když vidí kočku řve kočka čičí... Dnes odrovnal půl nástupiště když začal stopovat vrabce a pak si přišel pro kousek rohlíku a říkal mi "mamija, ptaček papa (papat) a začal je krmit 😵 Jsem se hrdě dmula 😀