Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí

@blandik Jo je dobré rozdělit kdy se dítě vzteká protože zkouší jak dlouho vydržíš a něco jiného když se vzteká protože ho něco trápí a neví jak jinak tě na to upozornit 🙂 Když Adrián dostane amok v obchodě protože on "chce" tohle, tak ho ignoruju, po chvíli to většinu vzdá (když mi do toho nezačne někdo kecat 😠 ) a je pokoj, ale je na něm poznat když mu něco nejde, něco ho bolí... a tehdy se vzteká, to pak člověk musí dávat pozor na to jak reaguje, aby situace nebyla ještě horší 🙂

@k.ate u nás jí malej fakt rozžužlal 😀

@mataharyy za rozžužlání by mě manžel asi ukamenoval 😀 (ne, přeháním, ale on je hodně citlivej na to, co malej žužlá a jí 😀 )

@blandik Jenže co naděláš když i tak to dítě nejde dle tabulek? Adrián třeba odmítal sedět a tchýně s tím měla hroznej problém, tak jsem řekla doktorce že nechce sedět, ale že při pozorování je jasný že nemá problém v tom si sednout, ale prostě nechce ona zkontrolovala zda není problém jinde, zjistila že je vše v pohodě a řekla no tak nesedí až bude chtít sedne si... a byl klid a tchýně pořád šílela a posazovala ho čímž ho štvala, protože on prostě nechtěl 😀

@k.ate celuloza neuškodí 😀 Ne je pravda že taky nemám ráda když děti žerou kde co... ale ono ho fascinovalo jak to šustí 😀

@mataharyy no celuloza ne, ale ty barvičky.. i když já jako relativně malá jedla jízdenky 😀 , nevim, co nás na tom tehdy tak bralo? 😀 A zatím taky žiju 😀

@k.ate Jo chut jizdenek... ja pamatuju jeste ty uzky brnensky 😀 dodneska cejtim chut toho papiru 😵

@mataharyy Kdepak, děda mě asi jen načal a pak to šlo pěkně postupně 🙂

@k.ate Já mu pořád říkám, ať se k malýmu chová jako k dítěti. Ale on se jednou tváří, že je Adam hvězda a pak, že na něj není zvyklej a je divokej. Ale takovej je na každého. Buď je zlatej, je s ním legrace je zábavnej, milej a najednou vyšumí a skoro lítají talíře. On si prostě jede po svém. A Adam je fakt divoch a já nevím, jak ho donutit, aby přestal tu svojí sílu používat.

@mataharyy - možná že právě nechtěl, protože to tchýně chtěla a tím sezením...děti jsou radary, s očima i vzadu...K tomu vztekání kvůli něčemu - já souhlasím, že dítě si nemůže věci vyřvávat, to by byl začarovaný kruh...u nás to je tak, že když by malý spustil, že něco chce a chce a chce, tak prostě mu dám tu empatiti - ano, ty by jsi moc chtěl to a to, chápu, že tě zlobí...a počkám, až se zklidní a po zklidnění mu řeknu důvod proč...a hrozmě moc mi pomáhá se s malým o těch problematických věcech (tyčinka, rohlík v obchodě, autíčko na mince, sezení za volantem...) se domluvit předem - než dojdem do toho obchodu..že svačinka už byla, tak musli tyčinku sice koupíme, ale bude ji jíst až další den na svačinku...že nejprve nakoupíme, pak zaplatíme spolu a pak půjdem na to auto...a jak to dítě nezvládne, že uteče hned na auto a nechce jít pryč, tak ho odnesu ven z obchodu, ječí...počkám až se uklidní, max empatie - že bylo to silnější, moc jsi tam chtěl, dkyž jsi ho uviděl..a až se uklidní, tak se s ním znova domluvím s tím, že kladu důraz na kooperaci - že to můžeme zkusit znova spolu, poprvé se nám to nepodařilo...a pak ho moc ocením, když to zvládne...Musím za'tukat, že tyhle scéný v obchodě, že by ječel a něco chtěl tím odpadly (ne že by předtím nějak moc byly), ale podle mě dítě potřebuje mít v tom jasno - co se týče jeho potřeb - ono postupně snese, že něco není hned (až po nákupu), že jeho dobrotu nedostane hned za pokladnou, ale musí mít jasno v tom - kdy ji dostane a proč to tak je...ta empatie v situaci, kdy malý je neš'tastný, že něco nejde mi ohromně pomáhá ve dvou věcech -daří se mi pak udržet moje emoce v klidu, protože skutečně jakoby tím postojem chápu, že musí být pro něj těžké něco chtít a nedostat a taky mi to pomáhá jakoby udržet si pozitivní pohled na dítě ...vlastně neznám situace, kdy bych si říkala - on je hrozný, přeci by už měl tohle a tamto pochopit a že bych byla na něj fakt naštvaná vnitřně, takže to vlastně pomáhá udržet bezmeznou nepodmíněnou lástku...je to děsně fajn pocit...Ale jak píšu, není to, že by si malý dělal co chce, dostal co chce a kdy chce...spíše je to o pochopení jeho situace a dání mu čas se s tím vyrovnat aniž bych nějak soudila jeho právo na to být naštvaný (z našeho dospělého pohledu je mnoho věcí, tkeré dítě prožívá dost nepochopitelných...)

@zzuzinda Kuba naštěstí po dětech zatím moc nejde, jediný co se naučil, je házet s věcma ☹ Možná to trochu odkoukal od nás s manželem, tak mám strach, aby někoho nesejmul, vysvětluju, že s věcma se neháže, že autíčko to bolí, třeba mu to, s čím i přes to vysvětlování xkrát hodil, schovám a dám mu místo toho míček, se kterým házet může... Nevim, jestli je to dobře...
I když teď přemejšlím a malej občas mlátí i do nás, to většinou pramení z toho, že má přebytek energie, začne dělat "malá", je hodnej, ale pak se rozblbne a těma rukama začne plácat... U toho taky pořádně nevim, jak reagovat, protože on je z toho vždycky tak hrozně vysmátej... dělat to nesmí, ale kolikrát je utady těch lumpáren takovej děsně vtipnej 😀 to je pak vnitřní boj 😀

@k.ate - ono je to většiou tak ,že právě to, že potřebuje házet je vlastně znak toho, že má senzitivní období na házení - potřebuje se učit házet věcma - takže bych normálně legitimně malému řekla- ty chceš asi házet, tak si můžeme vzít balonek. S autíčkem se nehází, to se může rozbít...a v tomhle pořadí - nejprve co asi chce, co může dělat a až nakonec informaci, že se s auttem nehází /je to negativní věta, tak dítě pak může chytnout amok, že mu to zakazuješ (recept na vzdor)...takže je dobré, když se dítěti umožní dělat to, co se biologicky potřebuje naučit (naučí se to mnohem snadněji než později, když nám už příjde správný čas pro danou věc...tělo je nastavené na to se danou činnost co nejlépe naučit)...toto jsou právě ta nedorozumění mezi rodiči a dětmi, to co se běžně označuje, že dítě zlobí, že lumpačí...a přitom dítě si nemůže pomoci, tělo mu říká - teď se uč házet (rodič pak má filtrovat s čím může házet, dát info...)

To že plácá - je určitě to, co píšeš - přebytek energie, tak nabídnout něco energického, honění, plácání do gauče, do bubnu...někdy to může být i znak frustrace, že dítěti se vícekrát něco zakáže za ten den, nějaká nedorozmění, dítě pak vybíjí svou špatnou náladu...

Nám to vychází tak, že když začne dělat něco, co se nám nelíbí (je to pro něj nebezpečné, dělá to s nesprávnými věcmi), tak hledám, co vlastně potřebuje a to mu zkoušíme nabídnout, dítě se toho moc rádo chytne, vymění svou aktivitu za tu nabízenou, pokud je stejného druhu...ale pokud začnu mít pocit, že dítě tím zlobí, protože mé vysvětlení neposlechne (ač je to vysvsětlení sebelépe zdůvodněné), pokud dítě prostě potřebuje se učit zrovna házet, tak to bude pořád zkoušet ...a pak už tu máme zlobivého a hodného chlapečka, lumačení a odměny za správné chování...začarovaný kruh...mě se oplácí jeho chování nepotlačovat, přemýšlet, co se tím potřebuje naučit a umožnit mu to v rámci bezpečných podmínek...zdá se mi, že dítě je pak vyrovnané, nepotřebuje zrychlit, aby si mohl něco vyzkoušet, co má zakázané, nezačne později ty věci dělat rodičům za zády, protože ví, že rodiče nejsou ti, co kazí srandu nebo vše zakazjují...

náš jazyk je hrozně negativní, dítě naráží v jazyce na samá negativa - myslíme negativně - neřeknem třeba udělej to a to, namísto udělel tohle...a dítě neví, co má dělat jiného, když mu to neřeknem...slyší jen to, co nemá dělat a s tím si nedokáže pomoci. Navíc batolata neslyší ten zápor ve větě - neSKÁKEJ, slyší jen SKÁKEJ...tak je dobré vůbec nepoužívat slovesa, která nechceme, aby dítě dělalo...namísto toho rovnou říct, co má dělat...Náš malý jednu dobu měl tendenci nás kousat, jen tak z legrace a pomohlo nám mu rovnou říct se smíchem, že "já chci pusinku, já chci pusinku" a on opravdu nakonec dával pusinky, ačkoliv se chystal kousnout...

@k.ate Házení už jsme si odbyli 🙂 To ho naštěstí dlouho nedrželo. Myslím, že to bouchání do dětí má taky trochu z přebytku energie. Jak je zima, tak toho venku moc nenalítá a není vyskákaný. On je náš králíček Duracel 🙂 Tak se pokusím mu vymyslet nějakou aktivitu. Dneska vyrazíme do království železnic a tenhle týden mají ve Stanici malých přírodovědců nějakou akci, že se tam může jít na prohlídku zvířátek. Už aby bylo teplo a mohli jsme chodit do lesa a do ZOO, to ho spolehlivě utahá 🙂 Zkusím na Adámka ještě jiný přístup, abych na něj pořád jen nehulákala. Uvidíme. Anebo se fakt zblázním. Ale prý tohle děti v určitém období dělají a pak je to přejde. Tak doufám....

tak holky, dneska teda mame den D 🙄 Manzel rano vstaval uz kolem pul 6 a maly jak zmercil, ze tata je vzhuru (obvukle vstavaji spolu), tak se spankem slus. Jeste jsem se ho snazila presvedcit, ukojit do spanku, ale skocnilo to nakonec brekem nas obou kolem 7 rano.. Ja vycerpanim a nevyspanim a kluk uz zoufalstvim, ze chce proste vstavat. Tak jsme se sli divat na pohadky, to vydrzel hodinu, tak jsem neco dodrimala. Ale samoze on byl taky unaveny, takze cele dopoledne tak kvalitne prudil a fnukal, ze na tu moji unavu to bylo to prave orechve. Nejprve mi na prochazce malem zahucel do strohu z mostku, potom jsem ho musela nest na ramenou az domu, protoze uz byl tak unaveny, ze si sedl a odmital jit. Takze jsme dosli domu, ja vyrizena, zase krece v brichu, maly urvnay unavou.. Vytahla jsem mu sklenicku (dneska je vareni nad me sily) a on mezitim jeste stihl vysypat celou ryzi na podlahu 😠 No takze opet rev, ja nervy jak spagaty, narvala jsem do neho obed a uz konecne spi a ja muzu jit uklizet ten bordel.. Tak doufam, ze po probuzeni uz to bude lepsi, protoze takove dopoledne uz jsme dloooouho nezazili 😝 uffff, jsem to ze sebe musela dostat 😅 😀

@sussanah dneska jsou asi nějaký skvrny na slunci 😀 Kuba je dneska extra protivnej, já měla naplánovaný, že dopoledne půjdeme nakoupit sváču a všechno bude v pohodičce... ALE na otázku "Kubo, půjdeme ven?" odpovídal jen úplně histerickým řevem, nic nepomohlo vysvětlování, že koupíme ovoce na sváču, nejhorší je, že doma vůbec nic nebylo, tak jsem mu dala nakonec Jogobelu, normálně slazený jogurty nejí, ale dneska už v lednici bylo prázdno a nechtěla jsem, aby měl stejnou snídani a svačinu... :-/ rozbrečela ho každá kravina, třeba to, že mu mop nejezdil po koberci. Vysvětlování, že s ním musí jít na parkety nebo na dlaždičky zabralo na chvíli, ale pak se vracel na ten koberec, tam to zas nešlo, tak řval... No moje nervy... Naštěstí dojedl ten jogurt a je víc v klidu... Tak za chvíli půjdu udělat oběd a pak zkusím uspat... Ale teda měla jsem se co držet, abych nevybouchla, protože jediný, co ukazoval, že chce, bylo mlíko :-/

@blandik no, budem to muset s ním nějak pořešit, ale dneska teda to s ním je na provaz 😀 Snažím se, aby mi ty nervy neujely, ale teda je to náročný víc, než bych čekala... 😀 A to mě čeká scénka u oběda, že chec jíst sám, ale máme špenátovou polívku a tu samotnou jíst prostě nemůže, chci mu k tomu dělat vajíčko, tak to mu asi nakrájim stranou a bude ho jíst sám a já ho budu krmit polívkou 😀 😀 😀

@k.ate Když mají své dny, tak to stojí za to. Náš Adámek je tedy dneska zlatíčko. Skouknul pohádku, pomáhal mi utírat prach, krásně se nadlábnul a teď je v posteli a je tam ticho, tak snad spinká. Asi jsem ho včera překvapila, jak mi ruply nervy 😉

@k.ate no ja maleho dneska rano kojila asi 3x behem hodiny, jak jsem se ho snazila uspat. A on jak vycitil prilezitost dostat se k mliku, tak furt ze chce mliko a ze potom uz bude spinkat 😝 No ale nakonec jsem neco ted uvarila, manzel ma nastesti dneska po odberech volno a uz je doma, najedli jsme se, ja jsme zpraskala celou cokoladu a citim se podstatne lip 😀 U nas je fakt nejhorsi rev z jeho unavy a kdyz se do toho jeste prida moje unava, tak to je holt hodne vybusna kombinace 😖

@sussanah tak takové dny D znám taky velice dobře...to si někdy přeju, jak tu někdo psal, abych se mohla zavřít do mama boxu! A vy nechodíte ven s kočárkem? To si jaksi nedovedu představit a být těhu, tak už vůbec ne....
@k.ate knížku Respektovat ... mají i u nás na malém městě v městské knihovně, měla jsem ji doma půjčenou 2 měsíce a pak jsem usoudila, že si ji stejně koupím, protože se vyplatí ji mít doma, abych mohla nakouknout, když je potřeba, já mám bohužel v sobě dost zakořeňenou tu tradiční výchovu a často nevím, jak se jinak zachovat... přitom u nás doma nebyly fyzické tresty, to one, ale to běžné - příkazy, zákazy, srovnávání se ségrama, nadávání atd.
@blandik tak to určitě vyzkoušíme - chci pusinku! malej má te´d kousací období 😠 a zapamatuju si taky to, že neslyší ten zákaz - neskákej, že slyší jen skákej! a říkat spíš, co chci, aby dělal.... tak na to se opravdu zaměřím u obou dvou, protože ty zákazy ze mě pořád bohužel lítají úplně automaticky a prarodiče to samý.... a děcka na to vůůůůbec nereagují samozřejmě

@reruna maly je vcelku velmi zdatny chodec, kdyz jdeme na kratkou prochazku (30-45min), tak to zvlada v pohode bez kocaru. Bydlime na vesnici, takze se spis jen tak zamrame po cestach a cestickach, vetsinou jsme tak ve vzdalenosti 10-15min dospelou chuzi od domu. Akorat jak dneska byl tak unaveny, tak jsem si to nejak neuvedomila a kocar nevzala :-/ Navic manzel mel prijet autem kolem pul 12, takze my jsme mu sli v podstate naproti s tim, ze nas pak vezme autem domu, ale po pul mi volal, ze nestiha (jakoby nemohl zavoalt driv 😠 ) a maly zacal uz byt hotovy. Takze jsem ho vzala na ramena a uz jsme si to vyslapovali domu 😖
Kazdopadne myslim, zebehm 2-3m uz kocar ani potrebovat nebudeme krome nejakych vyjimek. On v nem stejne nerad sedi, jen vyjimence v nem usne (kdyz jsme nekde na cestach a potrebuju mu udelat odpo spanek v kocarku), spis si jen odpocine tak 20min a pak zase hura chodit. No alepson nemusim vuuuubec resit sourozenecky kocar 🙂

@reruna jinak u nas maly taky dobre reaguje na to, kdyz mu spis reknu, co ma delat nez co nema delat ( jakoze nebehej po ledu = jdi po tom ledu pomalu a opatrne, protoze hodne klouze). Ale je to hodne o tom, ze musim byt v normalnim stavu a ne tak kvalitne vystavena jako dneska 😒

@sussanah aha, tak to jo, když nechodíte nikam daleko, tak to je jasný, ale stejně bych si pro jistotu ten kočár brala pro případ takových situací, že malej bude unavenej a s postupujícím těhu ho budeš stále méně a méně zvládat nést. Já jsem si vždycky brávala kočár, když jsem byla podruhé těhu, i když jsme šli třeba jen do obchodu a zpátky a věděla jsem, že to malej ujde v pohodě, on tam třeba celou dobu ani neseděl, jen šel vedle, ale já jsem si na ten kočár dala nákup a taky jsem se o něj v podstatě už ke konci i opírala, protože jsem měla strašné bolesti v kyčlích a malýmu někdy taky přišlo vhod si sednout... když se pak narodil mladší, tak neměl problém chodit vedle kočárku, ale pak zas přišel vzdor a to byly někdy situace, kdy jsem se proklínala, že jsme nekoupili sourozenecký kočár a tlačila jsem kočárek jednou rukou a staršího jsem nesla ve druhé ruce...

mám doma skoro dvouletou holčičku.. a taky jsou problémy. Navíc je narozená v znamení berana, takže neskutečně tvrdohlavá a živá 🙂 někdy je to opravdu o nervy... když řekne NECI, tak přes to prostě blak nejede i kdyby se člověk stavěl na hlavu.. můžete vysvětlovat, můžete prosit, uplácet, prostě NECI! a když neni po jejim následuje scéna... kdy brečí a začne si vymejšlet, že chce čaj, dáme čaj a už ho zase nechce, že chce méďu, dáme méďu a už ho zase nechce... atd. pak mi prostě dojde trpělivost... obestavim ji všema tima věcma co jmenovala a vyprdnu se na ní.. většinou se tak za 20 minut uklidní.. ale jako udržet se a nevybouchnout, to je to nejhorší ☹

a jak tady někdo radil, že když si hraje se zásuvkou, tak mu dát prodlužovák ať si trénuje... já jí dát prodlužovák tak mi řekne NECI tady budu.. a bude si rejpat vesele dál tam kam rejpala 😀 ty děti prostě nejsou hloupý a poznaj to.. neni to tak jednoduchý jak tu někdo radí!

taky jsem jí třeba někdy musela jednu lísknout, protože to už bylo nesnesitelný... a o tý pozornosti.. bohužel to dělá i u babičky a u dědy, a ty jsou s ní opravdu celý den zavřený v pokoji a hrajou si! je to jenom o tom, že to dítě zkouší, co si muže dobolit!

jinak my máme problém se spanim... i když je utahaná k smrti, tak si prostě nelehne.. skoro každý odpoledne a noc jdeme spát s brekem ☹ jsem z toho nešťastná, ale nemůžu jí nechat přes odpoledne vzhůru, to mi pak usne v pět a v noci mi nechce spát ☹ a v noci zas.. je úplně jedno jestli je to v osum nebo o půlnoci, prostě když ten den nechce, tak je to s brekem i když okolo ní skáčem jak chcem ☹

@wansday ahoj, možná, nevím..nechceš na to koukat trochu veseleji? neber ohledy na to, že je beran, ber ji jako zdravou, chytrou holku, která je osobnost, která se v životě neztratí. má svoji hlavu (kdo z nás ji nemá?🙂), to je dobře. když budeš ty naladěná pozitivně, bude malá tak, uvidíš.
Třeba na začátek zkus jen tak pro sebe - zapomeň slovo NE. Všechno, co jí říkáš, začni jakkoliv, jen ne negací. Třeba bude dělat, co nemá, tak se jí zeptej, jestli by si raději nechtěla hrát s něčím jiným...nebo když přijde tím NECI , nabídni jí, co by chtěla....dej jí vybrat. A jinak je fajn to její nECI repektovat - nechce, tak ne. Zkusíš to o chvíli později, ale pokud jí budeš nutit dál do toho samého, vyvolá to jen a jen další vzdor. Je to začarovaný kruh. Zkus fakt vypustit NE ze slovníku, pomáhá to🙂))))

@berenika39 jéééé řikala jsem si, že tam toho berana nemam psát, že bude nějaká takováhle odezva ☹ neboj beru jí jako úžasnou a chytrou holku... a vééélkou osobnost, a už od roka jí opravdu dávám vybrat ať už s jídlem nebo s hranim.. nechávam jí aby si sama řekla... ale jsou situace, kdy jí prostě přepne a ty i když se snažíš a nabízíš, tak ona řekne že to chce, přineseš to a ona řekne že to nechce.. a je to samozřejmě se řevem... a hlavně někdy opravdu nemáš ani čas nebo možnost s dlouhym vyjednáváním 😒 nejhorší bylo, když tohle dělala venku.. děda jí naučil nosit v náručí a tlačil káru...já bohužel jsem drobnější a v roce a půl už jsem jí neunesla v jedný ruce a ještě tlačit káru a už byl problém, chození ven byla noční můra, protože prostě nechtěla sedět v káře, ale bejt na ruce a tlačit káru, vyvrcholilo to pak scénou, kdy já jí neunesla a prosila jí aby šla aspoň deset metrů, že si protřebuju odpočinout... ne prostě chtěla na ruku.. a když jsem jí na tu ruku nevzala tak začala neskutečnej céres.. a pak když už jsem jí chtěla vzít, tak nechtěla a vztekala se a kroutila, že jsem jí sotva udržela a málem upustila... a ani do káry nechtěla a ani jít, křičela na mě čau a mávala mi ať jdu pryč...jako já myslela že se tam rozbrečim, za boha jsem s ní nemohla hnout 😒 nakonec jsme to vyřešili tak, že jsem přestala brát káru a jezdili jsme autobusem, po třech měsících se jí začalo stejskat a dneska se nehne z kárky a je klid....nejsem ten typ rodiče, kterej hned za všechno nadává a mlátí... ale někdy prostě to dítě opravdu zkouší.. je něco jinýho, když se bojí nebo jí něco bolí 😉

@wansday super. ono to všechno jsou jen období, časem to pomine a pak už na to koukáš jinak. jako s tím kočárkem...autobus to vyřešil. tak to bude i s tím spaním, uvidíš. tak at vám to klape....
Jinak v těch zaseknutých situacích, kdy je to boj kdo z koho, pomáhá to nechat být. Úplně, pokud to jde. dělat něco jinýho, neřešit, nikam to stejně nevede, to už víš. počkat, najít něco děsně zajímavého a pak se k problému vrátit v klidu.

@wansday u nas bolo zaspavanie tiez sialene, hodinu a pol so mnou maly bojoval, bil ma, kopal, kusal, jacal, utekal z postele.. uz som nevedela, co robit, zufala.. tak ho proste nedavam cez den spat.. odvtedy je klud, vecer zaspi okolo pol deviatej a nie o desiatej (ja mam aspon vecer trochu volno).. a zaspava pekne, precitame si knizky, porozpravame sa, potulime a spinka.. takze max. pol hodka aj s citanim..

@wansday To znám 😅 Taky mám trvrdohlavého berana a ve spoustě věcech co jsi napsala ho úplně vidím 🙄 Ale je fakt že to chce najít způsob jak s ním jednat, pravda trvalo mi to déle, ale už se to více méně dá, ale pořád jsou u nás okamžiky kdy prostě NÉÉÉÉÉ a NÉÉÉÉÉCHCI a to se pak můžu třeba i zcvoknout a nic. Takže když si lehne venku a vzteká se protože on prostě nepůjde, tak udělám pár kroků od něj sednu si na krajnici a jen hlídám kdyby jelo auto, abych ho odtáhla ke kraji. On zjistí že má smůlu, za pár minut ho to přejde a je zlatej, jako by nic 😎 Ale je fakt že když se to pěkně sejde s mou blbou náladou, nebo únavou do breku nemám daleko a řvu jak pitomá i když vím že mi to nepomůže, ale v tu chvíli jsem na tom asi jako on, prostě jiné řešení nevidím 😅

@mataharyy Já si myslím, že většina dětí je chytrých, jen je rodiče nechávají málo realizovat... Když si dítě je ukáže a má to, místo aby se pokusilo vyslovit název věci, tak se pak nedivím, že ve 3 letech nemluví (nemyslím děti s vadou řeči). Adík taky zapíná myčku, pračku teď ne, máme novou, tak až budu mít náladu ho to naučit, ale jinak dá prací gel, naplní pračku, apk odnosí prádlo pod sušák a podává, už umí i poskládat vyžehlené, jen mu to hrozně trvá, ale snaha se cení.. Mladšího Míšu jsem teď nechala lehce sáhnout na žehličku, takže taky pochopil.. Ale pokus o samostatnost má i svoje nevýhody, teď jsem to trochu neodhadla, když se Míša učil slézat schody, byl už unavený, takže dva předchozí pokusy mu vyšly, třetí dopadl tak, že i když jsem stála pod schody, nestihla jsem zareagovat, jemu sjela ruka a nosem sjel dva schody potažené kobercem, takže si ho spálil. No vypadá to šíleně. Být to na koleni, asi se nad tím ani nepozastavím, ale na tom nose to je šílený, každý, kdo kouká do kočárku, tak se lekne, dneska ho mámy dávaly svým dětem za příklad "vidíš, když budeš lézt po výškách...". 😒 . Adík byl v jeho věku to samé, pořád po vejškách, zakázaných místech, že se divím, že to přežil, taky v 15 měsících zakopl o balon a sjel si nos o asfalt, takže hodně podobný úraz a dnes to není vidět... No sypu si popel na hlavu, ale vím, že to se prostě občas stane, nemůžu a ani nechci mít děti uvázané u nohy... Takže teď si dal na schodech na kokos a příště bude opatrnější nebo na ně nepoleze vůbec a zkusí to znovu, až získá jistotu..