Nezvladatelná téměř tříletá holčička

mimco
10. lis 2014
Píšu, protože jsem totálně na mrtvici. Mám doma krásnou vlasatou téměř tříletou holčičku, kterou všichni obdivují, jen já bych jí už nejraději zakroutila krčkem. Bojkotuje absolutně všechno, z jakékoliv činnosti dokáže udělat skandál, který končí řevem. Ničím se ji nezavděčím, cokoliv se po ní chce odmítá udělat a je velmi vytrvalá. Např. každé ráno, když si má sundat pyžamko končí tím, že leží vzteky na zemi, já mám ruce v pěst a bolí mě žaludek, To trvá třeba i hodinu a půl. Pak si řekne o jogurt, já jí ho podám se lžičkou a ona mi ho (v lepším případě) odstrčí a začne štěkat, že chce jiný. S tím samozřejmě u mě nepochodí a následuje obdobná scénka jako s pyžamkem. A tak to chodí s obědem, pak s oblékáním na vycházku, na vycházce, hned doma po ní za dveřma, když si má sundat boty se válí po zemi, pak sváča, večeře, mytí vlasů, čištění zubů atd. atd. a to nemluvím o usínání. Je to u nás jak v zoo, furt řev. Už mě to nebaví, netěší mě s ní být. Jediné, co trochu fungovalo bylo, že jsem jí v tom záchvatu odnesla a zavřela do pokoje, tam se vyvztekala a pak přišla jako vyměněná. Jenže jsem po konizaci a nesmím ji tahat. Ona byla od malinka celkem svéráz, ale čím je starší, tím to nabírá obrátky, ani si nepamatuju, jak dlouho to trvá. Nedá se s ní ani po dobrém, ani po zlém, jediné, co by jí vyhovovalo by bylo, kdybych ji na slovo poslouchala. Je mi na nic, totálně jsem selhala a o tom kolikrát dostala na prdel snad ani nebudu psát, nedokážu se už kontrolovat. Ona naprosto všechno ignoruje, nereaguje ani na oslovení. Podotýkám, že nežije v žádném šíleném prostředí, s manželem se nehádáme, ani nepereme 🙂 . Jsme normální, celkem fungující česká rodina.
dezyre
10. lis 2014
@mimco noooo to je celkem zapeklitá situace.. já bych ti poradila promluvit si s psychologem, vyslechne si "vaši" verzi co dcerka dělá atd. a pak jí zkoukne a prostě poradí jak na ní. Samozřejmě ta nejzákladnější rada je důslednost 🙂 Jako je dost možné, že má dcerka takové hodně bouřlivé období dětského negativismu, ale přece jen určitě budeš klidnější, když toto chování zkonzultuješ s odborníkem a uvidíš co poradí..
mimco
autor
10. lis 2014
Právě, že já jsem dost důsledná a v tom bude možná zakopaný pes. Mě taky napadl psycholog jako poslední spása, 1. 12. nastupuje do školky, oni tam mají nějakou externí psycholožku a prý je výborná, zajdu za ní. Malá je v kolektivu a celkově mimo domov výborná, jen se po ní nesmí nic chtít. Má svoji hlavu a umí být velmi vytrvalá.
pabka
10. lis 2014
@mimco ahoj, já ti moc neporadím, jen jsem si říkala, že alespoň napíšu pro podporu 🙂 sama bych nevěděla, jak na ní, naše malá měla podobné záchvaty vždy jen pár dní a pak se z toho vyvrbila nějaká nemoc nebo zub nebo podobně, no a i přes to, že to bylo vždy chvilkové, naprosto rozumím Tvým pocitům, sama jsem je cítila... tak já jen, že v tom nejsi sama, i když jak jsem psala, bohužel nemám radu... Nám taky pomohlo nechat jí být a počkat, až se uklidí, ale ono to vždycky dost dobře ani nejde, např. venku nebo v situacích, kdy sama sebe - nebo ještě hůř někoho dalšího - vystavuje nebezpečí... A udržet se v klidu mi přijde nadlidský výkon, měla jsem vždy chuť jí někomu věnovat 🙂 i když se nechci rouhat samozřejmě, myšleno s nadsázkou, milujeme jí nade vše... tak nevím, jak dlouho trvá tenhle stav té vaší holčičce, ale třeba to taky samo přejde...?
miska85
10. lis 2014
Tak tohle přesně máme doma,jen je to kluk. Ve srandě říkáme, že má období vzdoru od července 2011 (to se narodil), tak svéráz...ale tohle si myslím je téměř všude, kde je dítko v tomto věku.
Jinak mě strašně vytáčí vymýšlení (nápod. s jogurtem....atd.). Docela zabírá když Tomíka jakdyby podpořím nebo jak to říct. Např. se zeptám - jdeš se mnou ven? Nejdu, chci být doma. A já řeknu - tak fajn, buď. A jak švihá se mnou...Když nechce jídlo, řeknu - dobře nejez, ale nic jiného nebude, atd. atd.

A s tím nošením - prostě ji tam pošli, proč ji smýkat, když má nožky. Já jsem asi necitlivá nebo co, ale jinak přesně chápu Tvé pocity.
wenduliks
10. lis 2014
@mimco. Upřímně tě lituji a tve pocity chapu,mela bych to same. Prijde mi to jako dost velky extrem... Take bych zasla za psychologem,kdyz pises,ze po dobrém ani zlem to nefunguje. Treba poradi,jak na takove det. Kazdopadne pevne nervy!! 🙂
mimco
autor
10. lis 2014
Když ona neodejde, to víš, že bych ji netahala 🙂 . Právě problém je v tom, že já jí taky řeknu, že jdu teda sama a jí to nevadí. Kolikrát jsem se obula, zabouchla dveře a jako odešla a čekala schovaná a nic, nezájem, kreslila si 😃 . Nejsi necitlivá, to já jo, dneska jsem ji málem nechala v lese.......Sebrala jsem všechny zbytky mateřské lásky a vzala si ji zase domů. Snad z toho vyroste, někdy mám pocit, že mě malá nemá ráda, že mě nechce u sebe, když se k ní tulím, nebo ji chci pusinkovat, tak se hrozně brání, občas má slabou chvilku a vezme mě kolem krku 🙂 .
mimco
autor
10. lis 2014
@wenduliks Děkuji, už se moc těším do práce, opravdu, snad se to tím trošku vyřeší.......
miska85
10. lis 2014
@mimco bude to lepší, uvidíš...Tomík se ke mě teď nějak upnul, asi školkou, tak mě dává pusy a objímá sám od sebe docela často, až mě to překvapuje (ale mile, mám slzy v očích),protože nikdy nebyl maminčák,spíš naopak..
alice.r
10. lis 2014
To mne mrzí a chápu Vás. Bude asi silná osobnost. Když o tom přemýšlím, tak kdybych po naší chtěla vše, jak jste vyjmenovala, s důsledností, tak máme doma samý. Právě mi nevyhovovalo, když jsem zkoušela, aby byla samostatná, že se u nás furt křičí a je to takový neharmonický. Když nejde o život nebo o nějaké zbytečné vynucování, tak udělám, co chce. Většinou s komentářem, že se mi to nelíbí, měla by sama atd. Ale je klid a já jsem v pohodě. Mám problém nastavit hranice, ale nic není černobílý, člověk musí dělat kompromisy. A z čeho vyroste, to taky neřešim. Snažim se všímat hezkých věcí. Jakože poděkuje, pomáhá atd. Uvidíme, čas ukáže. Držím palce.
adinka_k
10. lis 2014
Mám k některým postupům paní Prekopové svoje výhrady, ale knížka Malý tyran mi přišla v tomhle velmi zajímavá. Možná si ji pujč/kup a třeba tě tam něco osloví 😉
mimco
autor
10. lis 2014
@alice.r Právě, že ona sama od sebe se chtěla sama oblékat, sama jíst, všechno sama, a když jí to třeba nejde, tak se zase vytočí sama ze sebe, tak ji chvilku nechám, nabídnu ji pomoc, že ji to ukážu a zase špatně. Kdybych se neupínala na ty hezké chvilky, byla bych v blázinci. Ale jinak je šikovná, moc se těší do školky, umí si krásně hrát. Ona ale fakt potřebuje pevnou ruku. Nedávno byla na dvě noci u tchýně, babičku miluje a ona jí a tak by jí splnila každé přání, ale po těch dvou dnech byla tak vyplivnutá, že si večer otevřela sedmičku vína 😃 .
mimco
autor
10. lis 2014
@adinka_k díky za tip, kouknu se po ní 😉
nadja73
10. lis 2014
vypada to, ze moje starsi dcera je plus minu presne o rok mladsi. Loni nastupovala taky do skolky v prosince ve 3. letech. I ona je dost tvrdohlava a svehlava. Ted si uvedomuju, ze min nez Tvoje, i kdyz i ja si kolikrat myslela, ze tohle neni normalni. V hodne bodech se nase holky shoduji. Skolka ale hodne pomohla, ve vsem. Zacala vic spolupracovat a vubec, an skolku peju samou chvalu, co dokaze udelat s temahle malyma "tyranama". Dneska, je to mnohem lepsi, nebyli jsme nikde zazad o pomoc, vyresil to cas. Zkus si precist nejakou tu knizku, co ti nabizeji holky vys, popripade se obrn jeste vetsi trpelivosti a jeste vetsi duslednosti nez ted a vydrz. Zlepsi se to, drzim palce. Opravdu chapu, ze kolikrat nevis, kam dal, ale vydrz 🙂
melodygirl
10. lis 2014
@mimco Ahoj, úplně vím o čem mluvíš 🙂 Mám takovou skoro 3 letou doma. Je svérázná snad od narození🙂 Co si pamatuju asi od 9 měsíců začal být boj s oblékáním a s přebalováním, vždy jsem byla tak vystresovaná, že se jde ven, protože totální scéna a já byla zpocená až na p... Přebalování jedině za pochodu. Uspávání do roka a půl s hodinu a půl hysterickým řevem a buzení 10x za noc. Od těch 9 měsíců přestala jíst, chtěla se jen kojit. I po odstavu totální nejedlík, já z toho stresy, byla se schopná zkoncentrovat a trochu najíst jen u pohádky. Sama si byla schopná hrát max 15 minut až od 2 let!!! Jinak v obchodě scény, když je v košíku z nákupem, že se lidi podivují, pak mi říkají samé moooc pěkné věci. Nyní, když se má odejít ven, tak ji honím po celém bytě, při chycení schválně padá a klátí se, takže se nedá obléknout, sama se najust neoblékne. Padá i na ulici, když ji chci vzít za ruku, neustále utíká a "neslyší" na zavolání. Na veškerou manipulaci s ní je "netykavka", když není po jejím řev 😃 Taky to místy nedávám. Ale jinak je úžasná, na svůj věk výborně mluví, má velkou slovní zásobu, dokáže se mi omluvit, poděkovat 🙂 Mám naštěstí úžasnou maminku, která hodně pomáhá, dělala s dětmi celý život a je neuvěřitelně trpělivá. To je to co tyto děti potřebují. Ona ji dokáže neuvěřitelně zklidnit, povídat si s ní a pak ji jde na ruku. Já jsem moc zrychlená a pak vynervím. Myslím, že funguje nejlíp, když je hodně utahaná z venku, pravidelně a dost spí. Nechávat určité věci, ať si rozhoduje a řídí sama, dát ji taky najevo, že tě něco trápí a mrzí, když to a to dělá. Mě tedy také ruka párkrát ujela, ač toho nejsem příznivce, na ni platí vysvětlovat, vysvětlovat. Nicméně mám podezření, že tam bude pravděpodobně ADHD, měli jsme komplikaci při porodu a taky dědičnost. To se ale diagnostikuje až tak mezi 4-5 rokem. Každopádně podpora dětského psychologa by také byla dobrá, já docházím tak od jejího roku a kousek. Jednoznačně bude mít ale nějaké geny rázné a vůdčí osobnosti 😉
anushka111
10. lis 2014
Taky se domnívám že je to na psychologa. Mohla by to býr i nějaká porucha v chování, chápání věcí či tak ... No a pokud ne, tak aspoň budete mít jistotu, že vaše dítě je zdravé a "jen" neskuteně zlobivé a vaše případné méňe adekvátní reakce si tak nebudete muset vyčítat. Jinak jste neselhala !!! Snažíte se co to jde, píšete i sem a to chce s takovým případem hodně odvahy (kvůli případným negativním reakcím) !!! Držím vám palce, a´t ta psycholožka pomůže 😉
bunny123
10. lis 2014
Celý dotaz bych zkopírovala a přeposlala do rodičovské poradny Mgr. Markéty Klingerové na ona.idnes.cz.
mimco
autor
10. lis 2014
Musím ale říct, že z něčeho vyrostla, pochopila, že auta jsou nebezpečná a tak se nebude skákat pod kola a jde za ručičku, alespoň přes silnici. Jednou, byla ještě v golfkách, docházela jsem na přechod a ona si těsně před projíždějícíma autama rozepla! 4bodobý pás a vyskočila mi do cesty, tak tak jsem jí chytila za kapuci, bylo to o fous. Nechápu, jak se jí to povedlo, jde to dost z tuha. Okamžitě jsme šli domů a já s šíleným pláčem od hrůzy. V červenci mi utekla z dětského hřiště, jen jsem se sehla pro láhev s pitím, která mi spadla a byla pryč, musela sprintovat. Bylo tam víc mamin, dvě mi pomáhaly hledat, našla jsem ji schovanou v našem vchodě do baráku na velmi rušné ulici, udělala na mě baf!!! a hrozně se smála, málem jsem ji zabila, musela oběhnou celý jeden blok baráků, to jí bylo dva a půl 🙂 ! Takových historek mám víc. Ona se nikoho a ničeho nebojí, odešla by úplně s každým, i s bezdomovcem.........
ivular
10. lis 2014
@mimco Já všude čtu o důslednosti, ale abych pravdu řekla, kdybych ji aplikovala na svého syna (3,5 roku) zešílel by on i já. Rozhodně si netroufám tvrdit, že je to nějaká univerzální rada, ale on nepotřebuje ty pevné hranice (tak jak je často důslednost překládána), on potřebuje naopak vědět, že na jeho vůli záleží. Nevím, co z něj tedy vychovám, ale opravdu fungujeme tak, že mu neustále dávám najevo, jak jeho přání respektuji (i když je to často o tom, aby se vlk nažral a koza zůstala celá). Nevím, jestli to dobře popisuju a už vůbec nevím, jestli by to zabralo na Tvoji dceru, ale u nás to funguje. Syn ví, že když po něm něco chci nebo mu naopak něco zakazuju, opravdu nemůžu ustoupit, protože jinak bych zkrátka ustoupila. A bez problému tedy poslechne. Máme krásný vztah, pořád mi říká, jak mě má rád, pořád si povídáme a sousedé se mě ptají, jestli to dítě taky někdy zlobí :-N
mimco
autor
10. lis 2014
@melodygirl Jako bych četla o té naší. Taky je naopak velmi šikovná, krásně mluví, umí říct promiň, poděkuje, je hrozně komunikativní, s každým se dá do řeči, lidi kolem, sousedi atd. ji zbožňujou, ona vždycky pokecá s babkama za domem, je s ní taky hrozná sranda, je to takové naše šídlo. Uvidíme co ta škola, dost se na to upínám.
chroustinka
10. lis 2014
@mimco normalni vzdor 🙂
jak se rano zacne takovy je den to je vsude. proc se musi rano vyslict z pyzamka? chodi do skolky? co tu udelat proste jinak, nerikat decku co ma delat ale nechat ho ridit si tak trosku svuj den 🙂 ono je to pro ne zmena a byva to vic v klidu proste hrat s nima trosku divadlo a ne ted delej to ted to ted to musi byt tak a tak 🙂
marcinek
10. lis 2014
jak pisou holky, urcite bych kontaktovala detskeho psychologa a jinak u nas se osvedcila hodne metoda, ze ji poslu do detskeho pokoje se vyztekat, uklidnit, vybrecet. Proste,kdyz nechtela jit, tak jsem ji tam dostrkala, priste kdyz uz zacinala scena, tak odchazela sama. Nekdy sem tam za ni prisla jestli uz se uklidnila a ona ze jeste ne a za chvili prisla jak vymenena a rika maminko ja uz nebudu zlobit. A ze u nas je to povaha tvrdohlava jak neni po jejim, vztek a rev.
melodygirl
10. lis 2014
@mimco Ta školka by mohla zabrat, my když jsme byly na "zvykačce" ve školce, tak já sledovala schovaná, jak co probíhá. Když se jedlo, seděla způsobně u stolu a vše snědla 😕 , přesto že ostatní děti odbíhaly a měly jiné zájmy. Pak paní učitelka četla a ona seděla u ní a spolupracovala, když ukazovali v knížce různé věci. Byla jsem konsternovaná! Moje kolegyně z práce má syna (dnes je mu 25), který byl v dětství přesně takový, vystudoval gympl a teď dodělává medicínu se všema zkouškama napoprvé. Je takový sebevědomý a vůdčí typ. Tak to mě uklidňuje 😃 . Prostě jenom vydržet, ono se to přece pořád o kousek lepší. Zjistila jsem také, že nelze s těmito dětmi zvládat moc věcí v rychlém tempu. To jsou pak záseky, scény. Prostě si vytyčit na den polovinu věcí a pak je i matka v menším stresu a jde to lépe 🙂
mimco
autor
10. lis 2014
Je fakt, že jsem ke všemu dost nervák, ale fakt se snažím krotit, všichni, kdo naši holčičku znají by ji doma opravdu nechtěli. Někdy má dny, kdy je to nejlepší parťák na světě, vaříme spolu, blbneme, kreslíme a já nevím co všechno, prostě si to vychutnávám, jaké mám štěstí, že mám zdravé dítě. Jen se nějak neumím vybavit, kdy to bylo naposled. Snažím se jí motivovat, večer před spaním po přečtení pohádky (taky nezájem) ji vyprávím co budeme třeba dělat další den, něco vymyslím, na co by se třeba mohla těšit, ona poslouchá 30 vteřin a pak po mě začne skákat, trhá mi vlasy, plive, já se na to s prominutím vys...a jdu pryč, jinak to nejde napsat, po celém dni toho mám fakt tak akorát. Když jde číst manžel, nechá po sobě skákat třeba do půl jedenácté a holčička pak usne okolo půlnoci a já jsem ve vývrtce ]-( .
sisstin
10. lis 2014
@mimco existuje "porucha opozicniho vzdoru" nebo taky Aspergeruv syndrom (u holcicek neni tak napadny jako u kluku), urcite bych kontaktovala psychologa, ale overeneho 😉 Tech moc neni bohuzel 😉
chroustinka
10. lis 2014
ja teda nevim me to neprijde na psychologa, jak ma reagovat trilete decko kdyz maminka ztraci nervy a je doma krik, decko jen a jen zrcadli co vidi doma - meli jsme v urcitych obdobich to same - ale stacilo si to dycky uvedomit sama sebe na dva tri dny totalne zklidnit - proste neresit od rana musim tohle tohle tohle, nechces si cistit zuby tedka necisti, nenapadne nabrnkout hele ja si jdu tedka s medvidkem, panenkou vycistit zuby a odejit decka jsou opice zvedave jak maminka dela nejakou jinou cinnost bez nich ono jim to neda zacnou chtit taky pak uz je jenom krucek od toho aby zacly chtit delat veci samy, staci je do toho "vmanipulovat". popr. jim dat nejakou zodpovednost, ukoly. potrebuju malou pomocnici na to a to. sama tohle nedokazu myslis ze bys mi mohla pomoci? atd. je to jednoduche akorat to chce sam sebe dospelak hlidat. dobre je se naucit univerzalni usmev a nasazovat ho od rana, byt az prehnane pozitivni, delat si srandu, zahrat si obcas na decko, lezt po kolenou po byte, schovat se, bafnout cokoliv. syn je velice vzdorovity proto mi uvodni prispevek neprijde nijak extremni ale proste jsem se naucila jak na neho, nehroutim se kdyz neco nejde zkusim to jinak je to jen decko.
mimco
autor
10. lis 2014
@chroustinka Ona v tom pyžamku je tak do jedenácti, já to začínám řešit s větším časovým odstupem, ne hned, vím, že když to ráno začne kraválem, pokračuje to v tomhle duchu dál, jenže občas je třeba jít ráno ven, do obchodu atd. a pak je to prekérka.
chroustinka
10. lis 2014
popr. je fajn napsat si spolu urcita pravidla - ve chvili kdy je dobra nalada dite spolupracuje vzit papir a tvorit spolu - treba ze rano v xy hodin nejpozdeji vylikame pyzamko (decko zaroven muzem ucit cisla, hodiny), cistime zoubky (k tomu nejaka rikanka o zoubkach) atd. popsat tam par situaci o kterych vime ze delaji problemy. staci par bodu, neco k tomu nechat decko nakreslit nebo vymyslet. plnit to i jako rodic sam. vyvesit na lednicku a delat z toho hru, psat nekam (specialni kalendar) razitka nebo kyticky, po dosazeni urciteho poctu neco slibeneho drobneho koupit). tyhle vudci typy decek jsou ohromne soutezive, vyuzit toho.
pouzarovaj
10. lis 2014
@mimco Jsem dětská psycholožka a rozhodně bych v tomto případě doporučila se obrátit na odborníka a navštívit ho i s dcerkou. Kolem 3 roku bývá období vzdoru, ale přijde mi to z popisu již příliš vystupňované. Nicméně těžko soudit dle popisu - vždycky je nejlepší, když ten psycholog uvidí a promluví si s tebou i dcerkou a poradí... Ale zbytečně dlouho bych to neodkládala, pokud tyhle problémy trvají již delší dobu.
chroustinka
10. lis 2014
ono to fakt chce zacit sam u sebe, rict si napsat si (s manzelem) ceho chcete dosahnout, postupne samozrejme, a pracovat na tom.
mimco
autor
10. lis 2014
@chroustinka Já se zatím nehroutím, jen bych si ráda užívala společně strávený čas. Já nad ní určitě od rána nestojím se vztyčeným ukazováčkem jako bachař ve vězení, to bych s ní rozhodně nehla, ale nemůže se celý den točit jen kolem ni, z babičky si udělala služku, ta skáče, jak naše beruška píská, jenže já za ní mám zodpovědnost a pokud mi bude bezhlavě utíkat a doma rozbíjet věci a já nevím co včechno, budu holt muset být přísná a neoblíbená matka 😉.

Sem začni psát odpověď...

Odešli