Nezvladatelná téměř tříletá holčička
Píšu, protože jsem totálně na mrtvici. Mám doma krásnou vlasatou téměř tříletou holčičku, kterou všichni obdivují, jen já bych jí už nejraději zakroutila krčkem. Bojkotuje absolutně všechno, z jakékoliv činnosti dokáže udělat skandál, který končí řevem. Ničím se ji nezavděčím, cokoliv se po ní chce odmítá udělat a je velmi vytrvalá. Např. každé ráno, když si má sundat pyžamko končí tím, že leží vzteky na zemi, já mám ruce v pěst a bolí mě žaludek, To trvá třeba i hodinu a půl. Pak si řekne o jogurt, já jí ho podám se lžičkou a ona mi ho (v lepším případě) odstrčí a začne štěkat, že chce jiný. S tím samozřejmě u mě nepochodí a následuje obdobná scénka jako s pyžamkem. A tak to chodí s obědem, pak s oblékáním na vycházku, na vycházce, hned doma po ní za dveřma, když si má sundat boty se válí po zemi, pak sváča, večeře, mytí vlasů, čištění zubů atd. atd. a to nemluvím o usínání. Je to u nás jak v zoo, furt řev. Už mě to nebaví, netěší mě s ní být. Jediné, co trochu fungovalo bylo, že jsem jí v tom záchvatu odnesla a zavřela do pokoje, tam se vyvztekala a pak přišla jako vyměněná. Jenže jsem po konizaci a nesmím ji tahat. Ona byla od malinka celkem svéráz, ale čím je starší, tím to nabírá obrátky, ani si nepamatuju, jak dlouho to trvá. Nedá se s ní ani po dobrém, ani po zlém, jediné, co by jí vyhovovalo by bylo, kdybych ji na slovo poslouchala. Je mi na nic, totálně jsem selhala a o tom kolikrát dostala na prdel snad ani nebudu psát, nedokážu se už kontrolovat. Ona naprosto všechno ignoruje, nereaguje ani na oslovení. Podotýkám, že nežije v žádném šíleném prostředí, s manželem se nehádáme, ani nepereme 🙂 . Jsme normální, celkem fungující česká rodina.
@pouzarovaj No, šel ve slipech a tílku a venku 5 stupňů Celsia ....... po 10 minutách byl vpuštěn dovnitř a příště řval zase. A to se z toho nemá rodič zbláznit.😀
@mimco plivala ..... no já zdechnu ...... máš to těžké ...... s ledvinama na štíru ...... máš s trestacíma metodama trochu peška😀 ....... Jak jde u vás zákaz pohádek ....... jen za odměnu?
@melodygirl mi se líbí, jak máš od všeho klíče ..... já jsem nikdy neklečela a dostala jsem jen když jsem rodičům lhala a to velmi málo. Věř tomu, že náš malý má velmi vysoké seběvědomí...... teď chtěl kandidovat do voleb, aby byl starosta😀
@dagina nechci to nějak zobecňovat, ale máš 2 holky ( i když některé se vyrovnají a převyšují kluky) ..... věr mi, že kluk z rohama ke mně určitě nepříjde, že chce uklidit pokojík ...... sama bych si myslela zda není chyba v Matrixu.
@kocka5 byl to jako příklad, jak i hodně malé děti mají chuť s rodiči něco řešit, pokud jim je dám prostor.
A co si budeme povídat o nepořádku - mám kamarádku, které doslova vadí vytažené jedno autíčko a kluk je teda vycepovaný...., že si ani stavebnici nevytáhne aby mu mamka nehubovala, že má vytahaných moc kostek. To co cca 50% matek považuje za nepořádek, já považuji za luxusní úklid.
A copak ti jeden cipísek udělá za bugr 🙂??????
Já ale Denisce nic nezakazuju, teda v rámci mezí, aby nešlo o zdraví. Může jíst jaký jogurt chce a kde chce, hraje si s čím chce, ale přece po mě nebude házet jídlem, ani věcma, my rodiče to přece taky neděláme, Dneska jde spát bez večeře, protože prostě nechtěla jíst. Já ji nedržím za krk a necpu do ní jídlo. Za to, že dostala na prdel můžu jedině já a výčitky mám obrovské.
Situace: Já vařím a malá sedí na jídelním stoje, který je přiražený k lince a pomáhá mi vařit, loupala česnek. Vedle ní je mísa s ovocem, položí česnek, vezme jablko a vší silou s ním mrskne o zem, bezdůvodně, na otázku co a proč to udělala mi odpoví, že proto, že to bude dělat. Kde jsem prosím v téhle chvíli udělala chybu?
To jsem fakt taková megera? U nás doma se o nějakém naleštěném hnízdečku nedá mluvit, je tady permanentně provozní bordel, ale nenechám ji čmárat propiskou po týden nové sedačce a na názor, že si nemáme pořizovat novou, když máme malé dítě rovnou odpovím, že stará se rozpadla tak, že malá, když po ní skákala propadla dovnitř, praskl celý rám 🙂.
Jak jí mám dát prostor? Znova píšu, já ji zapojuju do všech činností, ale nikdy nad ní nestojím a hystericky na ní neřvu, že to a to udělá. U nás ječí a řve zásadně ona.
@dagina a jak jí mám dát prostor,když leží na zemi vzteká se jak blázen,nechce se nechat obléknout a já prostě musím ven?? nechat jí půl hodiny se válet,vytírat mi tady a nestihnout to,co chci??to nejde jinak než ukázat,že ty jako matka se zlomit nenecháš!Msíš?tak prost musíš a když už to nejde jinak plácnutí jí ukáže,že to co dělá,dělá špatněže tohle se nedělá..... mám skoro 2letou holku a takhle vyvádí každé ráno když musíme jít ven a to je den co den...když to udělá jednou - ok,ale když 5dní v týdnu,tak to je už na palici! nemyslím,že @mimi má nějakého jó agresora...je to normální vývoj, oni ty děti zkouší co můžou... a mám kamarádku,která se snažila domlouvat svému synovi.Nebyl pro něho roblém jí ve 4 letech říct fakt něco hnusného, a jen proto že ho neplácala výchovně je z něj fakt malej hajzlík! takhle opravdu nechci aby má dcera skončila! díky bphu za výchovu rodičů, kde bych byla teď?? nemluvě o pubertě.
@mimco je to na hlavu, udržet se abychom nevybuchly, přesto se musíme snažit...že jsi ji dala na zadek, no kdo ví, jak bychom to ustály my, ktere říkáme, že na zadek ne 🙂) a já jsem taky plácla, symbolicky holky a pak v noci bulela....ale nekdy se to prostě nedá, jsme jenom lidi, proto, že nekdy ujedeme - nemyslím tak, že někoho seřežeš, tak stejně deti milujeme...
nám dcera dá ruce v bok a řekne taky ne a čeká co bude...my ji to vysvetlujeme pořád dokola a pochopila to. U nás zabírá říci, např, dobře, nevážíš si jablíčka, nevážíš si toho, že vaříme v kuchyni a neposlechneš, tak se mnou vařit nemůžeš. Chováš se jak malé miminko, mám strach aby ses nezranila...
pokud delala sceny, měla takové období, ale jen chviličku, tak šla za dveře a řekla jsem že takhle se válet po zemi nemůže, že se to nedělá...a že prostě musí poslechnout a že at si křičí za dveřmi, ale že tady u stolu nebo s náma křičet a delat sceny nebude, neb něco deláme...a zabralo to....nebo ji řeknu, že mě to moc mrzí a je líto a jsem smutná a ona toho nechá...a pak - my holky nosili a i nosíme často, pusinkujeme atd, tak prostěv řeknu, že dokud se neomluví, tam kde je třeba, tak nebude mazlení, že mě mrzí, jak se chová. Nekdo to možná označí za vydírání a kdesi cosi, ale bít ji nechceme a musíme ji dát najevo, že takhle ne...a není to tak, že by se zlobila a my ji nepotulili apod....prostě ale když je extrem a neposlouchá, nemůže si myslet, že je vše vpořádku a na domluvu...
znám mají děcko a to jim ve 4 letech nevydrží ve školce a ani s jinýma detma, to jen proto, že ho nechali, aby byloo zle na ostatní a vysvetlovali to poklidne poklidně (nevadí, že škrtil jiné decko)...dnes ho nemůžou ani nechat se sourozencema....
takže za mě, já nevím, my se snažíme a vychováváme je v lásce, každý večer před spaním je chválíme, jaké jsou šikulky, jak je máme rádi...a pokud se neco nepovede, tak řeknu, že mě to mrzí, že mě to je líto a ona začne brečet že ji o taky mrzí a je líto.....ale je pravda, že když dostala ode me symbolicky na zadek, tak jsem ji říkala, že me to mrzí, že jsem ji plácla., že me to je líto, ale že prostě to myslím s ní dobře, že ji mám ráda, a chci aby si neublížila....že by měla poslouchat....
my toho po ní zase tolik nechceme...nemají pevný režim ve 20,00 v posteli, nenutíme jim jídlo atd....hodně věcí dělají s náma, vlastně všechno....takže když jim pak řekneme, že neco delat nebudou, protože neposlechnou...tak jim to je líto...
možná dcera zkouší, co ji projde a co si může dovolit.....
@kocka5 tak to mě pobavilo 😀 konečně nějaká sranda 😉
@bjoucik.15 v rychlosti - ten prostor je třeba dávat právě stále v normálních běžných situací, ne až když je vyhrocená situace a je ve svých emocích. No je to celé složitější, je třeba pochopit celé proč to chci dělat jinak, než je běžně zajeté a než nás učili naši rodiče. Také se s holkama stále učím, někdy se něco nepovede, pak přemýšlím jak to udělat třeba jinak....ale s jejich pomocí to jde celkem snadno, příjde mi, že jsme naladěné na stejnou vlnu a hrozně si rozumíme...až mi to někdy příjde divné 😅. No jsou to ještě prcci, až příjde puberta, teprve bude třeba obrnit nervy a emoce.
Tak výchově zdar, je to to nejtěžší v životě mi příjde.
@dagina Cipísek? Satánek ..... 😀 Ráno fičí dolů a udělá, než si umyju zuby, těsto na palačinky, roztáhne velkoplošně lego aby postavil kotelnu a pokreslí asi 20 ks A4 na téma, jak odpálit školku😀
Nevím, jak to dělá, patřím k rychlým matkám ..... ale on stihne 40x více než já...... místo chůze běží....... diagnóza naší Mudr. ..... on pouze preferuje rychlý motorický pohyb, je to takový všudybýlek šišlá na mě doktorka, po té co jí přestavěl výstavku hraček...... takže mám být úplně v klidu, asi aby mě neje*lo.😀
@mimco Mám 2,5letou holčičku. Jsme na tom úplně jinak..takže nechci a ani nemůžu říct že bych věděla jak přesně to zvládnout.
Co ti ale můžu poradit. Zkus skupinku nevýchova ..nebo jinak www.nevychova.cz řekla bych že to dost odpovídá tomu co ti radí Dagina. Jak bych to napsala..jde o to abyste se s dcerkou líp chápaly.. Jednoduše ona nechápe proč má dělat tyhle a tyhle věci v tyhle a tyhle chvíle a ty zase nevíš jak "na ní". Určitě byste obě ocenily kdyby vám bylo spolu líp. Kdybyste se zvládly na situacích domluvit a řešit je víc v klidu.
A teď pozor vůbec nemuvím o tom že bys jí měla ustupovat! Naopak je potřeba dítku říct co potřebuješ a proč.. Ona se to časem naučí od tebe 🙂 Samozřejmně, je potřeba abys si odešla tam kam potřebuješ v dobu kdy musíš a tak dál. Jak bych to napsala je potřeba abste se naučily respektovat na vzájem a hned vám spolu bude líp.
Já dám příklad ..
S malou řešíme obligátní oblíkání. Samo že se stane že nejde nic a já tu na ní klečím a oblíkám ji násilím 😔 😔 😔 na druhou stranu jsem jí zkusila navrhnout " Leuškou potřebuju aby ses oblíkla..je zima..co by ti pomohlo" poprvé sem slyšela "neciii oblíkat" podruhé nebo potřetí prostě to chvíli trvá nevzdávat se hned! "Medvídek pomůže" tak sem koukala cože..donesla medvídka a že nám pomůže oblíkat..příště nám pomohla motorka..balónek..Největší kouzlo bylo v tom že si to dcera vymyslela sama - rozhodla si o tom co zvládla a bylo to úžasné bez řevu, honění se..a v rekodrním čase..
Doporučuji videa od Katky Králové ..člověk se musí sakra zamyslet nad tím jak svět vnímají děti ..bohuže jsme to už zapomněli..a následně si uvědomit proč to a to dělají pomůže nám to trvat jen na pro nás opravdu důležitých věcech a ne na kravinách které se prostě mají ani nevíme proč../netvrdím že je to tvůj případ/ prostě držím pěsti
Chodila jsem jeden čas hlídat jednu holčičku, dělala to stejné co popisuješ...ze všeho dokázala udělat scénu, ale dělala to už na 10 měsících, lehla si na zem, začala ječet a škubat si vlasy...když si jí chtěla zvednout ze země aby tam neležela, tak tě kousla....nebo ti dala facku...jenže, mlať si 10 ti měsíční dítě, který z toho asi nemá ani rozum....pak to pokračovalo až někde do 3-4 let...s tím rozdílem že si jednou do krku vzteky zarazila nanuk....prostě si ho tam narvala( to byl příklad jogurtu...chtěla prostě jinej nanuk a s její mamkou jsme řekli, že prostě né- tak si ho tam vzteky nacpala)....nebo vzala hrníček s čajem a hodila ho na zem....pak měla ještě to, že se 20x za den převlékala :D vyházela všechno ze skříně...a oblíkla se...za půl hodiny se šla převléknout....
Ahojky, přiznám se, že jsem nedočítala rady ostatních a nemám s takovýmhle ďáblem zkušenost, i když naše holky mi taky někdy pijí krev a ječí a ječí a ječí.
Ale když chci, tak si ten respekt zjednám, takže v tomhle problém nemáme.
Každopádně jsem dříve také zkoušela-dala jsem na zadek, křičela, zakazovala.
A pak jsem se naučila se zklidnit-došla jsem za dcerou, vzala jí pevně do ruky a řekla jsem jí, že jí chápu.
Např. - nechce si sundat pyžamo. Vzala bych jí na kolena a řekla bych: Ty si nechceš sundat pyžamo, viď? Já te chápu-taky je mi v pyžamu dobře. Ale v pyžamu se spinká a my si teď musíme jít hrát/vyábět/malovat/vařit. A pyžámko bychom zašpinili. Podívej, já jsem taky převlečená, i když se mi také nechtělo. Vím, že jsi z toho smutná, ale pojď to se mnou zkusit.
Já vím, že jsi tohle nebo něco podobného už možná zkoušela. Pro naše holky bylo opravdu hodně důležité to slovo - já ti rozumím/já tě chápu.
Musím říct, že to teď občas používá starší na mladší, ale tomu i odpovídá jejich vztah, že se postupně snaží mezi sebou lépe komunikovat a domlouvat se, než se prát.
I když někdy je to u nás jak v boxing klubu-o tom žádná.
Stejně jako situaci s jogurtem - tu znám moc dobře. Chceš tenhlo jogurt? - Jo. Tak tady ho máš. - Tenhle nechci, chci růžovej. V tom momentě prásknu s otevřeným jogurtem provokativně do koše a řeknu - Fáájn, nechceš tenhle, nebude žádnej.
- Evidentně taky chyba (minimálně ta škoda na jogurtu) Ale prostě se taky neudržim.
Pro plácanec taky nejdu extra daleko-někdy lepší než domlouvání.
Ale prostě pro celkové to přočištění vzduchu a ujasnění některých pravidel je fajn začít na tom místě, že nejste nepřátelé a chcete vybudovat vzájemnou důvěru. Ty jsi maminka-ty jí chápeš, rozumíš a chceš udělat to nejlepší. Respekt si myslím dojde tak nějak s tím.
holky tak to tady pročítám.. u něčeho jsem se i zasmala😆
a zároveň sem si tim to uvědomila,ze mam vlastně hodné dite😉
😀 😀 😀
Ahoj holky, taky hledám na netu pár rad a manuál na svoje dítě 🙂 Ondra je paličák a co nechce to neudělá. Nereaguje na svoje jméno když nechce a když řeknu Ondro po 10té s řádně vysokým hlasem udělá jen naštvané grrrrr a stejně si v tu chvíli dělá co chce. Nechtěl venku chodit, ale nosit se. V křižovatce si lehl do půlky silnice a ležel. Bydlíme na vesnici, takže se tady skoro všici znají - šli jsme kolem hospody a jak kdyby si řekl jen ať vědí jak mi ubližuješ, tak začnu řvát. nechtěla jsem s ním nikam chodit, ale takhle bych ho to nenaučila. a ještě když jsem mu jí plácla přes zadek tak mě úplně ignoroval a mával na mě rukou jako NESNÁŠÍM TĚ. bylo mi hrozně. teď se už uklidnil a je to lepší. ale třeba se děsím každého odpoledního vstávání - vstane a je schopný se až 45 minut hystericky vztekat a já prostě nevím proč - má hlad, něco ho bolí, něco se mu zdálo. už jsem taky zoufalá :( poslední dobou mám pocit, že jsem špatná matka.
co je zvláštní - když jsem neměla dítě, a někde se nějaké vztekalo, koukala jsem na něj a říkala si, tak tohle bych mít doma nechtěla .. když to vidím někde teď - koukám stejně, jen s myšlenkami, že maminko, přesně vím, jak se teď cítíš. 😉 maminky držte se a co je nejvíc potřeba - najít si třeba v okolí maminku, co má to samé doma. maminky si o tom vypovídají a děti jak to navzájem vidí, třeba se jim to u druhého nebude líbit a přestanou to dělat ;) ale určitě je kvůli své dominantnosti nestranit od ostatních .. taky jsem chvíli byla jen doma, aby nikdo neviděl, jakého mám doma vzteklouna :D
@melodygirl
Já byla dítě hodně samostatné a sebevědomé a to i přes handikep, který mám. Rodiče mne podporovali, učili, ale co řekli - to platilo a nedebetovalo se o tom. Měla jsem velkou míru svobody, ale tím i odpovědnosti .
klasika - nechtěla jsem jíst - nejedla jsem. Dostala jsem hlad - přistálo přede mnou to, co jsem nechtěla. hotovo. Bez křiku, bez řečí. Něco jsem řekla, že udělám, tak to muselo být udělané. A to od mala - třeba úklid hraček, krmení slepiček , mytí mrkve.. prostě co si vzpomeneš. Napřed byla práce, pak zábava 🙂
Když jsem dostala hysterák, dostala jsem na zadek a byla jsem poslána do pokoje at se uklidním. Jako děcko jsem zase klečela v koutě abych přemýšlela. Můj tatínek říkal, že by se mi měl omlouvat, že jsem celá on - paličatá, tvdá a průserová 😀 možná proto byl an mě tak přísný a jsem za to fakt ráda, neb kdyby nebyl, kdo ví kde bych byla.. a když pak onemocněm - mě bylo 12 let a umřel, když mi bylo 16 let - já pomáhala mámě s péčí o něho ( měli jsme tátu doma , nebyl odložený ve špitálu nebo ústavu ) , o domácnost, mladší sestru . Věřím, že kdybych neměla výchovu jakou jsem do té doby měla, tak bych to nezvládla .
Mám skvělý vztah - už to bude 15 let :-O , dobrou práci, pár opravdových přátel a spousty známých . Takže pár na zadek nebo facana neberu jako něco strašnýho, co by mě nějak sráželo nebo poznamenalo. Každý to máme ze své zkušenosti jinak 🙂