Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Noční děs už od 6 měsíců věku?

jatrix
16. črc 2017

Chtěla bych se zeptat, zda má někdo podobný problém. Moje dcera má cca od půl roku (teď je jí rok a půl) v noci něco, co částečně vypadá jako noční děs. Z ničeho nic začne strašně brečet (slzy netečou, oči ma celou dobu zavřené jako by spala), strašně s sebou mrská, je rudá, odstrkuje mě, nechce chovat, snaží se někam odlézt (což ji ale nejde, spí totiž v pytli). Děje se to v různou noční dobu, někdy 2-3 hodiny po usnutí, někdy nad ránem, trvá to cca 15 minut, pak vyčerpáním usne, ale spí neklidně. Na netu jsem se dočetla, že u děsů se děti kromě toho, co už jsem popsala výše, většinou ještě potí, jsou bledé (ona je naopak úplně rudá jak řve) a navíc se děsy objevují až u starších dětí (kolem 4 let), tzn. že tyto příznaky ona nemá. Stává se ji to tak 1x za měsíc až dva.
Zažili jste někdo něco takového u takhle malého dítěte? Myslíte, že to může být noční děs, ikdyž některé příznaky děsů nevykazuje? Děkuji předem za vaše zkušenosti.

krystalka
16. črc 2017

@jatrix - může být.....s nočními děsy, které se projevovaly přesně tak, jak popišuješ, máme bohaté zkušenosti, syn je měl nejvíc mezi 2. a 3.rokem, to bylo několikrát do týdne a třeba 2x za noc, trvalo to kolem 20 minut, nejdéle snad třičtvrtě hodiny....přesně, zhruba tak cca 3 hodiny po usnutí.....začalo to pobrekáváním, které přešlo do řevu, nevnímal, odstrkoval nás, mlátil kolem sebe rukama, vřískal jdi pryč, nereagoval skoro na nic, pochovat ani utěšovat se nenechal, kopal kolem sebe, válel se po zemi....zkoušeli jsme všechno - otřít obličej navlhčenou žínkou, rozsvítit, pustit tv, chovat, napít, vyčůrat....ale v podstatě jakýkoli náš pokus všechno spíš zhoršoval....nejrychleji to přešlo, když jsme ho nechali být, seděli kousek od něj, případně na něj potichu mluvili a dávali pozor, aby se o něco nepraštil, nebo nespadl....jakýkoli zásah byl spíš nežádoucí a většinou to prodlužoval....postupně se ta frekvence zmenšovala, pak už to bylo třeba jen po nějakých rušnějších zážitcích, nebo když měl náročnější den a byl hodně unavený....snažili jsme se těm příliš vzrušujícím zážitkům a akcím spíš vyhýbat a docela dost to pomohlo....pak už se to objevovalo třeba jen po vysokých horečkách, nebo jednu noc po narkóze, když byl na nosní mandli....asi tak od 5-6 let už je klid 🙂

lusynkova
16. črc 2017

U nás to bylo taky v tomhle věku, trvalo to cca do roku. Přesně jak popisuješ. Akorát se probral, když jsme rozsvítili. Bylo to vždy po dni náročném na emoce (pozitivní i negativní). Prostě když toho ten den bylo hodně.

Sem začni psát odpověď...

Odešli