Pomáhají vám rodiče s dětma?

Jabber, já si také myslím, že to není povinností rodičů nám pomáhat, zvlášť když mají své zájmy, zaměstnání, svůj život, ale také to tady v diskuzi ani jednou nezaznělo, že by to někdo vyžadoval od rodičů. Moji rodiče např. mají momentálně mnohem společenštější život než my, a to jsou oba v důchodu. Ale mám pocit, že pokud tady někdo náhodou napsal, že má rodiče důchodce a ti mu rádi pomáhají /zaznělo tu pěkné, že mají "mimořádný" zájem o svá vnoučata 😝 /, tak vypadají jako chudinky důchodci, co jen sedí doma, nemají do čeho píchnout a ještě jsou zneužíváni mladými.
Jen mne štve, že po čtyřech stránkách diskuze je to opět o něčem jiném. Jako o tom, že snad někdo chce, aby mu maminka doma prala, žehlila, uklízela, atp. To tu nezaznělo ani jednou, tak proč se o tom zmiňovat. Fakt nechápu.

No o troch grošoch je to tak,že rodičia vychovajú mňa a ja um to v starobe vrátim tým,že sa o nich postarám...nie že rodičia vychovajú mňa,budú sa mi starať o dieťa,posielať mi plody zo záhradky a ja s ao nich na starobu postarám...to je trochu nefér,nie?

martimarti - to já taky souhlasím, povinnost to není 🙂 Naši i tchánovci taky mají spoustu zájmů a moje máma ještě chodí i do práce, ale na vnučku si čas najdou, protože si ho najít chtějí, chtějí s ní být a mají z toho radost 🙂 A jak říkám, vždycky úplně omládnou 😀
Ale to je tak skoro vždycky, že diskuze sklouzne úplně jinam 😀

Jabber, tak u nás je to stejně 😉 A jsem tomu ráda 😉
Tak dobrou.... 🙂 Zítra mi asi nikdo nepomůže, tak si jdu lehnout, ať jsem čerstvá 😉 😀

baby...odstahujte sa na druhy koniec republiky a rodicia a svokrovci vas pridu len kuknut na vikend...potom sa stazujte ake je to tazke.
mamina mi prisla pomoc pri druhom na vikend...lebo sa maly narodil skor a doma vybuchla bomba.. a cely cas som nevedela rozchodit ze moja mama mi zehli veci... a asi 1000x som dakovala. a potom nas uz nechali na pospas...stihas-nestihas, neda sa aby som ti pomohla...takze tak s pomocou 😉

marti 😀 dobrou 😎

anielik - to znám. odstěhuj se do zahraničí a nemáš pomoc ani o víkendech...tak jednou za kvartál. s manželem na služebních cestách, je to občas na picnutí...nevím, co bych dělala nemít internet. fakt bomba

kočky,ja si tiež myslím,že nám rodičia nie sú povinní pomáhať,mne teda nepomohli nikdy,ale aspoň psychická podpora,keď som sa rozvádzala s malým 5 ročným dieťaťom by pomohla.Starám sa sama o seba od 13.tich rokov,vyrastala som u babičky,ale štve ma totálny nezáujem o moje problémy,a protekcia mojemu bratovi....ťažko vysvetlím mojej dcére,že sa babička o ňu nezaujíma.

Přesně tak, je to sice hezké, když se rodiče nabídnou, že nám pomůžou, ale netěší Vás přece jenom trochu víc, když to zvládáte sami ? Od toho máme manžela, aby nám pomáhal a rozdělil se s námi o výchovu dětí. A kolik z Vás třeba nabídlo pomoc svým rodičům? Musíte přece pochopit , že rodiče si už chtějí odpočinout, né každý je celý pryč z toho, že má hlídat mrně. Malá má skoro 3 roky a my jsme sami s manželem ,za tu dobu, co je na světě ještě nikde nebyli, ale né proto, že by neměl kdo hlídat, babičky se obě neustále nabízejí, ale já bych si to prostě bez malé neužila a pořád bych musela na ni myslet. Jo, něco jiného je, když jdu občas do práce na noční službu a hlídá manžel. Stará se o malou už od narození, takže to je, jako kdybych byla doma já. Je zajímavé, že to mi nevadí. My taky bydlíme v domě s mými rodiči, ale já jim dala malou hlídat tak max. 10x a to nanejvýš vkuse 2 hodiny a to jsem jo teda hodně spěchala, abych byla brzo doma. Mamce i tchýni sice věřím, ale stejně se snažím malou všude sebou tahat. Dokonce ji vodím sebou i na gyndu 🙂

Nikes, mám to stejné jako ty 😉

pindruska, presne ako pises, pochodila som tych dr.dost a niekam kde je debilna sestra co by mi ho mala podrzat si dieta na x hodin do zatuchnutej cakarne nevezmem.
proste z mojho pohladu uz to je pomoc, ze rodicia postrazia dieta ked potrebujem k dr., nie je to o pohodlnosti, ako tu niekto napisal, dotycna asi nikdy nemala rozostupenie lonovej spony, ja som od bolesti ledva chodila, stalo sa si, ze som uz nohu vobec nezdvihla a ked som sa pokusala nadvihnut kocik, zviezla som sa na zem.........
pre mna ist k lekarovi znamenalo, ze musim v bytovke prekonat schody bez vytahov a to mi daruje den az dva neznesitelnych bolesti kym sa to opat upokoji. na prechadzky s malym som mohla takmer na celych 6 mesiacov zabudnut, vencil ho manzel, ja som sla von len ak s nim bolo treba na poradnu, alebo ja k dr., alebo som mala lepsi den a verila som ze mi noha nerupne ked pojdem s dietatom k dr. takze o pohodlnosti hovorit, to mi pride smiesne.
myslim, ze som osobne dokaz toho ze ked sa chce, tak sa da, zavolala som si mamku na pomoc len na par dni, ked manzel odcestoval, aj ked som inak vzdy uz len pri otacani sa na posteli zatinala zuby od bolesti, a to bolest znasam super, rodila som prirodzene bez EDA a urobila by som to zas...
omluvam sa ostatnym za dlhy obkec, ale reagujem na to ze je pohodlna vyhovorka ze k dr. si dieta neberiem. pochodila som toho dost, rehabilitacie skoro rano, kym manzel pojde do prace, lebo ked to inak neslo, trepala som tam maleho v manduce a lehatko pod pazuchou, aby mal kde lezat kym ma vybavia, kocik by som tam nevytrepala...takze pohodlnost asi tazko....
a to som moje super akcne dieta mala od narodenia na rukach 14-18 hod, lebo nie a nie spat, len pozorovat svet a cuckat mliecko. on bol happy, teda aj ja, na tie bolesti som si zvykla.
takze na ten rtg nejdem koli nemu, ale aj preto, ze viem ze uz mi to nepomoze, dr.mi povedala, ze kym kojim, na bolest mi nic poriadne neda a ze niektore zeny maju proste smolu, maju to aj 2 roky a potom to preje......
mne najviac uskodili tie schody bez vytahu, tak aj ked si nemozme dovolit vyskakovat, predali sme byt a kupili iny, lebo ked sa chce da sa.......
kopa ludi sa stazuje, ze musia zit u rodicov, kopa z nich nemusi, len si nechcu priznat ze je pohodlne nemat vysoke naklady na zivot, neplatit podnajom alebo hypo a potom sa tu stazuju ze im este viac nepomahaju. len par z nich ma naozaj taku nudzu aby u tych rodicov museli byt.
je to zlozite, kazdy ma svoj pohlad a vsetko to vychadza aj z vychovy a za tu mozu zas len ti rodicia...

moji rodiče pomáhají a manželovo ne 😅 naši bydlí blízko a jsou v důchodu a je fakt, že v určitých chvílích (hlavně při druhým těhu, když jsem nemohla nic jinýho než ležet a manža musel chodit do práce, tak se starali o staršího prcka) je jejich pomoc neocenitelná 🙂

nikes, to víš, že by mě těšilo, kdybysme to všechno zvládali sami, ale ono to někdy ani nejde, zvlášť u nás, když manža hodně jezdí po služebkách (a to musím říct, že je to 100% táta, kterej, když je doma, tak krmí, koupe, přebaluje, hraje si s klukama a třeba čte i pohádky), s jedním dítětem je to paráda, ale se dvěma, zvlášť, když už je to školák, je to horší 😔

mamutko, jezis, tak to je snad jasny, ze kdyz mas takove vlekle zdravotni problemy, ze potrebujes pomoc. To je ale neco uplne jineho, nez na co se ptala zakladatelka tematu, ktera hned v prvnim prispevku treba pise, ze ji vadi, ze ji rodice neuvari obed (jen tak, ne proto, ze by mela akutni zdrav. problem). Kdyz mas nejaky fakt problem, tak je pomoc namiste, ale kdyz je nekdo pohodlny a automaticky ocekava pomoc s tim, co by mel zvladat sam, tak to uz je jina a to si myslim je dost blby, kdyz nekdo neco ocekava od rodicu jen proto, ze uz jsou treba v duchodu...kazdy si prece porizuje dite pro sebe a ne pro rodice atd...

zanett, ved jasne, mna sa len trochu dotklo ako predtym niekto napisal, ze presne to co som ja zakladatelke temy pisala, nech je vdacna ze jej postrazia ked ide k dr., ze ja taku vyhodu nemam, tak toho sa dakto chyti a oznaci to ako pohodlnost, ked si nejdem daco vybavit s dietatom. som si trochu ulavila, lebo som to este nikde takto neopisovala, tie moje trable, mne proste nejake stazovanie si, ze nepomozu, pride scestne...........ked ja babatko zdrave a matka tiez, tak sa predsa da vsetko uplne v pohodicke zvladnut, aj ked je zena cely den sama. to je bez debaty 😎

panterko, to je jasné, že když máš více děti, tak to není taková havaj, jako když máš jenom jedno. Já jenom nechápu, jak to někdo nemůže zvládnout a potřebuje pomoc rodičů, když má pouze jednoho prcka.My sice bydlíme ve velkém RD s rodiči , ale je to takový dvojdomek, takže každá máme svoji domácnost,svůj vlastní chod, staráme se o velkou zahradu (cca 2000m2) a já chodím od 6 měsíců malé do práce na pouze noční 12 hod služby, kterých mám do měsíce v průměru tak 6. Spím po nočn s malou po obědě.Naštěstí doted spí po obědě zhruba 2 hodiny, ale hlavně díky tomu, že si s ní lehnu a hladím ji , dokud neusne 🙂 . Večer už usíná sama.

mamutka - nevím zda jsi reagovala na můj příspěvek, ale pokud ano, tak si ho prosím přečti znovu - jasně jsem tam napsala, že výše uvedené neplatí pro mimořádné situace nebo vážné nemoci.

nikes, mně spíš vadí takový to odkládání dětí na víkendy k babičce, aby si rodiče odpočinuli 😝 první prcek u našich spal poprvé skoro ve 3 letech... u nás je to naopak, manža často pryč, chodí do práce, tak se právě o víkendu snažíme mít společný program, aby si ho kluci maximálně užili a byli jsme prostě rodina 🙂

Ahojík...
tak moji rodiče bydlí o 4 vchody vedle.....
před porodem mi mamka doma pomohla udělat generální úklid 😀
a ted mi pomůže tím,že si vezme kočárek a je s malým venku a já si doma třeba v klidu uklidím,vyžehlím a tak...
nebo si prostě jen na chvíli lehnu.
Přítel je týden od rána do večera v práci,tak v tom týdnu to uvítám.
pak má týden volno,tak to je jiné......
a je to 1.vnouče,tak naši jsou z něj unešení a povozí kočárek moc rádi.

ne, jen babi kupuje malé oblečení a to celkem často

ahojky tak mě nikdo nepomaha,svou mamku nemam ,nevlastni chodi do prace a děda taky a co se tyka manželovych rodiču tak ty na nas přimo kašlou.Tchyně se strašně po narozeni male změnila a chova se tak aby nam dala najevo že ji nema rada...
ale už jsme si zvykly,někdy je to sice smutne že jsme jen spolu ale co nadělam..

Ahoj holky, tak já bych pomoc měla ze stran obou babiček a odmítám ji, jak můžu 😀 Prostě děti jsou naše a já si je s manželem taky zabezpečím. Děti babičkám dávám ne na hlídání, ale na pomazlení a potěšení. Ale možná mám ten přístup proto, že vím, že kdybych trochu chtěla, babičky se v pomoci přímo přetrhnou...

ahoj holky tak moje deti maji dve babicky jedna je 400km daleko druha je 5km daleko tchyne je bliz a pomaha jen v krizove situaci to znemane kdyz ja jsem travyla dlouhej cas v nemocnici s druhym tehotenstvim ted ikdyz me ceka dalsi operace a mam dve deti musim se spolehnout na manzela ze se postara a ja jen budu doufat ze me telo bude spolupracovat a brzo me pustej domu.
Taky jsme casto s manzelem touzily nekam si vyrazit odpocinout si jednou nam to bylo umozneno a tchyne rekla ze pohlida ale nas starsi syn to neprekousl a ustavicne brecel takze jsme se musely otocit a prijed.
Myslim ze pomoc rodicu at uz s moji strany nebo manzelove by bylo dobre ma to sve pro a proti ,deti ktere mohou travit pobyt u prarodicu tak se dokazou obejit i bez rodicu ale ti co tu moznost nemaji tak se snich stava velky zavislak a pak vznikaji problemy.
Ale na druhe strance bylo to uz tady zminovane proc by se rodice mely starat dit nase volba byla porid si dite tak my se musime snazit a starat se ne oni.Nam ani jedna rodina nepomaha po fin.strance a proc by mela jednou jsme se rozhodly mit rodinu tak ji sami musime umet zabezpecit.Nemuzeme se stale otacet zda nam nekdo pomuze.
U zakladatelky je to smutne v tom ze jeji rodice pomahaji jeji sestre a ona nic tak je nekde chyba.
ovsem kdyz se tak zamyslim tak tchyne to dela taky tak vice se venuje vnuckam nez mojim klukum ale at se pak nekteri prarodice nedivej ze je deti odmitaji mysleji si ze sjou naockovani od rodicu ale ono tomu neni tak teda aspon ne v nasem pripade

Neviem ci to niekto uz nepisal ale podla mna zalezi od veku starych rodicov.... 🙂 Ja by som isto nic nechcela kebyze maju pomalicky 70 rokov....proste my mame mladych starych rodicov....Teda hlavne u chlapa...este nemaju ani 50 tak neviem v com by sme im mali pomoct....Samozrejme kebyze je treba tak radi
pomozeme 🙂

mně stačí, když jdou mojí rodiče s malou ven na 2 h a já si odpočnu (ven chodí děda),udělám co je potřeba...k dr.chodím tak, aby mohl hlídat manžel...upřímně naši bydlí dole v RD, pomohli s rekonstrukcí, mamka s přípravou pro mimčo, mamka mi v šestinedělí vařila obědy, tatka pomohl přes zimu s procházkami, tatka topí, pravda, že zase tak často za malou ještě nechodí, většinou totiž spinká, ale aspoň na 10 min. za den se staví...zatím je dcerka malinká a časem se uvidí co a jak, určitě vím, že spoléhat na ně ve všem nemůžu, roky jim budou přibývat a budou potřebovat zase pomoct oni od nás...myslím, že až přijdeme do jejich věku, tak teprve sami na sobě uvidíme kolik budeme schopni pomáhat svým dětem, ono člověk pak vidí všechno jinak...

Ahojky,to je dnes aji úplně normální,jak čtu a poslouchám jiné maminky.Moji rodiče by moc stály vidět se s v noučátkama(mám 3 dětičky),ale bohužel jsou 600 km daleko.3 km od nás bydlí přítelovo rodiče,kteří se ale o děti nezajímají vůbec :( Neznám,že by s nima šly na procházku,nebo si je vzaly k sobě na odpoledne,a to jsme s nima asi rok bydlely v jednom baráku(s vlastním vchodem a půlkou).Byla jsem s na operaci ruky,když bylo klukovi 7 týdnů,musela jsem si sama vařit,uklízet a chodit s kočárkem ven.Tchýně se mi nikdy nenabídla,jestli nechci s něčím pomoct.Tak já nevím,myslím jsi a doufám,že já jako babička budu jiná a budu si vnoučátka užívat.Spousta žen se ani vnoučátek nedočká.Je to smutný.....:(

já plně zakladatelku chápu. Určitě není povinnost rodičů pomáhat s našimi dětmi. Bydlím v jiném městě než, moji rodiče (asi 80km) a ve stejném městě jako přítelovo rodiče. Moji rodiče jsou v důchodu oba, přítelovo matka a přítel i jeho otec také. Přítelův otec ani neví, že je malá na světě. Jeho matka jí vidí, jen na sešlostech a naši tu byli u nás asi třikrát. 😖 Přítel odjíždí ráno v pět hodin a domů chodí v osm večer, víkendy musí dodělávat resty. Ve městě nemám žádné kamarádky. Mám rok a půl starou holčičku s těžkou formou atopického ekzému a alergií na kravské mléko a vajíčko s vysokými hodnoty, které budou přetrvávat do budoucnosti. Kdo se s tím potýká, bude vědět, o čem mluvím. Tak to je jen pro představu. Malou od mala trápí bolesti a k tomu se přidává šílené svědění. V noci jí musím držet za ručičky, aby se nedrbala, když se k tomu přidá nějaká bolest, leží na mě. O spaní se v tomhle případě nedá mluvit. A přes den, musím uklidit, protože tohle dítě musí žít v čistém prostředí, bez prachu, uvařit speciálně pro ní, protože má dietu (dvě teplá jídla a domácí svačiny, péct vlastní pečivo), vyžehlit, vyprat, chodit s ní na procházky, protože venku je jí dobře (když nejsou vedra). Přes den jí musím minimálně pětkrát denně namazat (večerní mazání, už je utrpením, pro obě), jinak se to okamžitě zhorší. Přidejte si k tomu jedno trápení (zuby, rýma, nemoc) navíc a mám o zábavu postaráno. Teď se chystám vrátit do práce, za týden nastupuji, pracovní doba deset hodin denně, myslíte, že si odpočinu? Myslíte, že budou rodiče pomáhat? Ne, musela jsem si obstarat chůvu. Ptáte se, proč jsem tedy šla do práce. Protože si potřebuji odpočinout 😀 A to vážně, psychicky. Tak, kdo máte tak úžasné rodiče, kteří pomáhají a hlavně o vaše vnoučata mají zájem (protože u nás tomu tak není, i když finančně nikdy malou nezanedbávali, ale to není vše), nebo alespoň tatínky, kteří mají čas pomáhat, nebo kamarádky, tak si to užívejte 🙂