Poraďte jak na ročního vzteklouna. Jak mám reagovat?
Ahoj,
začínám být trochu bezradná 😔 a potřebuju poradit. Synovi je rok a během asi 14 dní se změnil k nepoznání. Z dřív klidného a pohodového chlapečka (každý to i říkal) je z něj rapl uvztekanej...jakmile se mu něco nedaří, zakážeme mu něco apod,tak se začne neskutečně vzekat, někdy z toho řevu ztratí dech a co hlavně - mlátí kolem sebe rukama, šponuje se, utíká vzteky. Když jsem poblíž já, tak mlátí do mě. Když poblíž nejsem, tak mlátí do země, do čehokoliv poblíž.
A teď mi, prosím, poraďte: Jak mám reagovat? Nijak? Mám odejít? Nebo mu mám dát na holou a doufat, že už to neudělá, nebo si to rozmyslí? Teda je mi jasný, že vztekat se bude pořád, ale alespoň ať do mě nebije! ☹ Každý radí něco jiného a já vážně nevim co dělat.Moje máma mi řekla, že to si nemůže dovolit, ale to ho mám umlátit? 😔
Našla jsem si tu téma, ale týkalo se to 14 měcíčního dítěte a myslim si, že se nedá vychovávat stejně jako roční. Roční dítě nepochopí, když ho odnesu za trest do jiné místnosti, nebo ano?
Já pořád přemýšlím co jsem třeba udělala špatně, že jsem měla zbrojit proti tomuhle chování hned na začátku. Vážně bych řekla že se to jen a jen stupňuje. ¨
Dneska jsme byli v nákupním centru, šli jsme kolem těch autíček, které po vhození mincí hrajou a blikaj a dítě v něm sedí. Posadili jsme tam Dominika, jen tak, bez mince, bavilo ho to, ale až tak, že když jsme ho čapli a odešli od toho, tak dostal zase neskutečný záchvat breku! Ale takový, že na nohou se neudržel. Přítel ho vzal na ramena na koně a on nám řval ještě asi 15 minut. Ale už to byl klasický pláč dítěte, co si chce něco vyřvat! Tak dlouho mu pláč předtím nikdy nevydržel. Třeba chvilku přestal, pak jsme prošli zase kolem nějakého autíčka a on zase začal 😕 😅
Až teď po roce začínám cítit únavu, teď teprve začíná kolotoč nervů mi přijde - a to výchova! Odjakživa jsem se strašně bála, abych neměla doma rozmazlenýho spratečka, nebo vzteklouna. Vim že tohle dělá každé dítě, ale určitě je dobré ho nějak krotit. JAK? 😕 😅
Omlouvám se za tu délku 😲 😅
Tak já mám několik metod, záleží na situaci. Když mi jí venku kameny nebo hlínu a vzteká se, že mu to nedovolím, jen ho plácnu přes ruku a odnesu ho na místo, kde hlína nebo kameny nejsou a nechám ho vyvztekat. To i v případě, že se vzteká, že mu něco nejde nebo když jdeme za ruku a on si sedne a vzteká se, že nejde a chce jinam. Občas, když jsme na bezpečném místě se nebojím i nechat ho na chodníku a odejít třeba za strom. A někdy dělám to, že jeho řev a chování napodobím. On ještě nechápe slova, ale vidí, jak tohle chování vypadá a uvědomí si to a kupodivu přestane. Naplácat mu nechci ani to nejde, protože bych mu pak zas tu plenu nanadavala hodinu, protože se samozřejmě nejvíc vzteká při přebalování 😅 . Když mě s oblibou silně tahá za vlasy nebo bije, odstrčím ho od sebe, řeknu, že to nesmí a jdu o kus dál, dokud se neuklidní..
Sonije tak tu poslední variantu zkusím, odejít od něj pryč, třeba i za dveře, možná to pomůže 🙂
to vas lituju holky,u nas je to zatim v mire 😉 slysela jsem o zrcadleni,to pry pomaha
Ahoj tak už to u nás taky začalo zatím jenom brečíme nebo ječíme a hazíme věcma ,když začne sednu si k ní a dělám to samé co ona a za chvíly se tomu začne smát nebo si jí nevšímám a tak za 5 min. jí to přestane bavit ,nejvíc se vzteká na zahradě když jí nedovolím trhat nezralé ovoce a zel. ale jak jí to vysvětlit to jí musím plácnout přes ruku a odejít s ní pryč pak ta zahrada vypadá 😀 no nevím jak to bude dál
Holky, náš David mlátí hlavou o zem a nebo se bije rukama do obličeje a u toho všeho propíná vztekle tělíčko.
Dneska jsem byla u doktorky (kašel nás trápí), tak jsem se jí svěřila a ona říkala, že je to normální a prý je to tak do těch 4 let věku.
Na někoho platí zvýšit hlas, na někoho ignorace (bez diváků nuda) a na někoho plácnutí na zadek .... říkala paní doktorka. A taky se to prý může stupňovat, že začne i modrat u toho jeho záchvatu vzteku.
Asi mi hrábne.
Člověk se ho teď nemůže skoro dotknout, protože se hned rozčiluje....smrad mrňavej....ho asi reklamuju 😀
Ahoj děvčata!
Já mám dítě vzteklé jen občas,ale to co tu popisujete je pro mě jako SCI-FI. 😅
Nejdřív pomáhala ignorace,když přestala působit,tak jsem ho plácla po zadku,ale to se minulo účinkem úplně. 😀
Poslední 2 dny u nás funguje,že se mu začnu smát.To asi není reakce,kterou by rád očekával,tak zmlkne a vyklidí pole. 😀
Tak to zkuste taky. 😉
Ahoj, tak jsem to tady zhruba pročetla a jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Už jsem si myslela, že fakt něco nezvládám, když mám doma dítě, který začne hlavou mlátit o nejbližší podložku (zem nebo skříň) a vtekle řve. Taky začal zhruba v roce, hlavně mě tahat za vlasy a kopat do mě, když ho přebaluju. Přes pohlavkování mámy a blízkého okolí se propracoval ke vztekání a mlácení hlavou o cokoliv - to je jeho nejlepší výkon, který používá asi týden.
"Léčit" jsem zkoušela plácnutím, ale to se nejdřív smál, později oplácel. Řekla bych, že plácnutí začíná chápat až teď (17. měsíců). Tak pak nastoupila ignorace a ta zatím pomáhá nejvíc. Když ho přebaluju a začne kopat, otočím se k němu zády. Kope sice do zad, ale tam mě to nebolí a on se za chvíli zklidní, protože si ho nevšímám. Když se vzteká, na zemi, tak ho nechám a odejdu se slovy: až se vyvztekáš, tak přijď. No zatím chodí, i když ještě řve, ale vezmu ho, až přestane.
Zrcadlení vyzkouším, to mě nenapadlo. Tak uvidím.
A ještě něco jsem vypozorovala. Za ruku chodí, ale občas se mu taky nechce, hlavně tam, kde to zná. Tak ho vodím za hlavičku. 😀 Lehce zatlačím tím směrem, kde ho chci mít, případně trošku zastíním jeho výhled a on uhýbá ruce a otočí se tam kam chci. Nezabere to vždy, ale většinou ano. Tak můžete vyzkoušet 😵
Jinak nám všem asi nezbývá popřát nic jinýho, než pevný nervy! 😎
Tak u nás jako když utne, je to tak měsíc a půl a najednou už se nevztekal 😲 , teď má zase období, že je trochu vzteklej, když mu něco zakážu, ale už to neni tak horzný 😉 Tak nějak v míře...
Musim reagovat!!!
Budete me baby nenavidet, ale ja mam uplne poslusny dite! Fakt, ja furt cekala, ze neco a ono nic! Zadny zachvaty vzteku, asi nas to potka pozdejc...kazdopadne jsem se naucila jednu vyzkousenou metodu...5x pochvalit za jeden trest...tzn. naseres me necim, tak te potrestam (otocim se zady, vysvetlim co a jak-nemyslete si, ze nase prtata nam nerozumeji, vic nez si myslime), a behem dne najdu neco, za co te pochvalim(5veci), ale opravdove...ne jen na oko...bo to pak oni prokouknou a jsme vite kde? Na zacatku s podlomenou duverou! Ja rikam, chvalit, chvalit, chvalit...a nerikejte, ze neni za co... 😀
Hele, doufam, ze se nepripojim pozdeji s opacnou zkusenosti... 😉
Jo, jeste k tomu, biti...placnuti...proste fyzickemu trestu...kazdy podle sveho gusta, alemuj nazor je, ze dite ve sve nevinnosti nepochopi trest typu: tu mas (plac pres prsty, vracene kousnuti, stipnuti, atd.)at vis, jak to boli!!!! Pro nej je to ukazkou toho, ze bit se muze, protoze maminka to dela a vzory tahnou!!! Nepochopi jeste pricina-nasledek! My to nemyslime samozrejme zle, jen dite si to prebere po svemu...myslim, ze jsou i jine cesty nez fyzicke. Pro dite je dulezita vase pozornost, nebojim se rict, ze nejdulezitejsi...kdyz mu toto odeprete (otoceni se zady, izolace v pokojicku), je to ucinnejsi trest a nenaboura to jeho duveru k vam. 🙂
Tak se hlásím do klubu původně hodných a po roce vzdorovitých dětí 🙂) Filípek byl andílek a po roce se změnil v malého teroristu.. U nás pomáhá jediné - a to je 100% ní pozornost. Ale to bych musela mít někoho na úklid a na vaření atd.. Prostě kdykoliv potřebuju něco udělat, je řev.. včera mě např. kamarádka střhala a řval těch 20 min jako blázínek.. pak jsme šli ven a hrál si 2 h sám... nechápu. Jinak k těm trestům..je to věc každého, já se snažím jít střední cestou, já nikdy nebyla jako dítě moc bita, ale občas - když už to překročilo meze - tak jsem na zadek dostala. A tak to dělám i já, Fíla zatím dostal / tzn. plácla jsem ho přes plínku a vynadala/ asi 3x.Jinak se snažím vysvětlovat a ukazovat... no uvidíme. Janus nechci se s tebou hádat, ale psychycký teror je někdy horší než plácnutí / izolace může v dítěti vyvolat horší pocity než plácnutí/
S tim souhlasim, a proto ma vetsi ucinek...a dlouhodoby 😉 , jen bych hned nemluvila extremne o teroru 😵
Ono na každé dítě v určité situaci platí něco jiného.Na Adama platí někdy plácnutí přes plínu,někdy zvýšený hlas,někdy "izolace" v ohrádce(ale pouze v mé přítomnosti 😉 -do pokoje bych ho samotného nezavřela,pokud se nejedná o dobu určenou ke spaní)............ 😎
Ale když to srovnám teď a před měsícem,je to jako nebe a dudy.Už se dost zklidnil,takže se budu psychicky připravovat na další vzdorové období,které je kolem 3.let. 😀
Ahoj holky, taky máme občas malého zuříka, ale furt to tak nějak jde... zkušenější kamarádka mi ovšem nedávno sdělila, že to nejlepší (nejhorší) přichází až od roku a půl 😕 😀 .
Ahoj holky mám úplně stejný problém.Mám 14-ti měs.syna a začlo to asi před 3týdny.Cokoli mu zakážu nastane neuvěřitelný řev.Začne mě bouchat hlavou tzv.čelo a když ho držím od sebe,aby mě nemohl bouchnout snaží se hledat do čeho by hlavou bouchnout mohl.Je už chytrý takže hledá něco tvrdého.nechápu to vždyť ho to musí bolet.Zkoušela jsem ho dát do postýlky,aby se uklidnit,jak radíte,ale bouchá se o postýlku.Fakt nevím co mám dělat.Nemůžu mu přece dovolit,aby si ubližoval.Už jsem uvažovala,že zajdu k doktorce.Taky mu ale nedovolím všechno.Nechcu,aby byl rozmazlený.Tak nevím poradíte mi?
slunicko,dcera to delala uz od 10mesice.Ja ji chytnu,zavru ji za dvere do predsine,dvere nedovru,aby mohla jit zpatky,reknu ji,az bude hodna,tak at se vrati a ona jak prestane brecet a zurit,tak prijde,ja se ji zeptat...Hodna??Ona prijde objememe se a dam ji pusu.Brzo ten system pochopila,ted se nekdy vrati a zuri a vi ze nesmi zpatky,tak zaleze a sama si zavre dvere a prijde pozdeji,tak je to nekdy fakt sranda pro nas.
A kdyz zuri fakt hodne,tak ji placnu i po zadku nez ji tam dam.
Ale dvere nezavirat,fakt tak,aby mohl maly vejit,kdyz se uklidni a nediv se,kdyz tam treb bude i 15min.ze zacatku a mozna ho tam budes muset dat i nekolikrat po sobe.Doktorka ti s tim asi neporadi.
SEgra mela takove zurive zachvaty,ze upadala mamce do bezvedomi oni s ni leteli k dok.,jestli nema neco ze srdcem a ta jim rekla,ze je jen nervak maly a ze se ji nic nestane,ze ji maji nechat.
Děkuji zkusím to,je to pro mě,ale dost náročné,když ho vidím.Snad nám to pomůže pa pa
nestrašte mě! U nas už také začíná plačící období. Zatím se nevzteká jak popisujete, ale vy máte o něco starší děti.
Jak píšete o tom, že se začne vztekat, když jim něco vezmete z ruky (u nás se pláče), tak záleží na tom, jak se to z te ruky vezme. Když řeknu Nataše "ne, nedávej si to do pusinky, dej mi to" a nastavim ruku, tak mi to okamžitě dá. Pokud to už dala do pusy, někdy je rychlá, tak si to s klidem vezmu z té pusinky. Pokud to udělám ve stresové situaci, v panice, tak akorát z toho pláče.
Když má záchvat zuřivého pláče, tak ji necham být. Nenapadlo mě ji zavírat do jiné místnosti nebo odejít z místnosti. Prostě začnu dělat něco jiného, ignoruju jí, ona se vždy po chvíli uklidnila a začala si hrát jako by se nic nestalo. Je fakt, že taťka tohle chování nemá rád a občas se rozčílí, takhle akorát přileje olej do ohně.
Ahoj markeet,u nás to bylo taky tak,ale potom se to úplně vyhrotilo.nepomáhalo vůbec nic,co jsem doposud dělala.Prostě šílený záchvat vzteku a bití a hlavně bouchání hlavou.přidalo se i vyplivování jídla,vždycky tak,abych to viděla(prostě schválně).Určitě vše dělám v klidu,bez křiku a rozčilování.Prostě stejně jako vždycky.
simone děkuji za radu,hodně pomáhá,když řeknu-až budeš hodný-za chvilku je zase v pohodě.
slunicko,to jsi dobra,ze jsi v klidu,ja se teda nekdy taky vzteknu,uz ztracim nervy. ALe to jen kdyz ma fakt svuj den a je protivna od rana a dela vse na zlost,u nas ale nastesti plati ty dvere a hodna,taky ted strasime bubakem,mamka rika,ze se to nema,ale u nas to plati do vteriny. Zatim z toho Veru trauma nema a nejak moc se neboji,ani nevi kdo nebo co to je,ale vzdycky poslechne.
Simonne,to víš že to jsou nervy,ale fakt se snažím.Pokud už se to nedá vydržet tak se otočím zády a zavřu oči.Jinak bych asi vybuchla.Teď opravdu hodně pomáhá až budeš hodný.Myslím,že to chápe,Tak uvidíme jestli nám to vydrží. 😉
Jo a samozřejmě jsem myslela,že jsem v klidu při nějakém zákazu nebo odebrání věci.Když se vzteká celý den a dělá naschvály tak to by nevydržel asi nikdo. Myslím,že v tom jsme na to snad všechny stejně 😉
Už jsem měla připravené založení nové diskuze a nakonec jsem ji objevila 😀
Máme stejný problém, Peťulín se už nějakou dobu pěkně vzteká když není po jeho..hlavně mě děsí to mlácení hlavou o zem 😖 chvilku byl klid ale poslední 2 dny je to tu zase ☹ Mlátí do čekoholiv...o zeď, zem, o mě...hrůza, jsou to rány. Já ho nechávám..řve pak teda ještě víc, že ho to bolí, ale nelituju... 😔 Snad tohle bude účinkovat...
perada tys s náma dneska byla na procházce???
holky já pozoru poslední týden šílenou změnu v chování u mého prcka...už jsem to vypisovala u nás v termínu 😉 dneska jsem z toho už brečela 😢
tak vám to sem zkopíruju:
pomoc...já nevím co mám dělat s tím malým vzteklounem...začíná to opravdu sílit a přerůstat mi přes hlavu...dneska jsme ráno šli nakoupit a udělal mi scénku 3x za cestu....jednou, že jsem chtěla jít jinudy, podruhý, že jsem mu nedovolila práskat klacíkem do pejska...a potřetí to už ani nevím proč...asi jen tak...já byla zpocená jako kráva, vnitřní vibrace na plný obrátky musela jsem se ovládat abych ho nezmlátila, vlasy jsem měla rozcuchaný větrem jako kdybych prolítla roštím...krásný divadýlko pro kolemjdoucí...hysterická matka (kdoví jeslti nechlastá když není ani učesaná) a chudinka malý chlapeček s nudlí u nosu...prostě fakt záhul...
no a jinak ho chytaj záchvaty asi takovýhle:
scénky jak kdy...ale ty nejhorší jsou, že sebou praští na zem...dělá aláha (jak tomu říkám já...klečí a mlátí hlavou o zem) pak si lehne na záda a kope nohama až se otáčí jako hodinová ručička...když zkouším metodu pevného objetí...je to na prd, protože začne třískat i rukama a navíc je jako gumovej takže mi protejká 🙂) u toho šíleným způsobem řve tak jako o dvě oktávy výš než normálně...a vydrží to třeba 5 minut když na něj promluvím tak je to taky většinou ještě jako když přileju benzín do ohně je to děs...doma ho nechávám ale posledně se praštil o zem a rozkousl si oba rty a teklo krve jak z vola...takže řval ještě kvůli tomu...
a co jsme k tomu našla (omlouvám se za délku příspěvku):
Vydali jste se na poklidnou odpolední procházku. Sotva jste vyšli před dům, vaše ratolest na vás šibalsky mrkla a rozběhla se do dáli. Rychle se rozhlížíte jaké hrozí nebezpečí. Po několika pokusech přivolat dítko zpátky se vám aspoň podaří zastavit ho, ačkoliv i to je v uctivé vzálenosti od vašich ideálních představ. "Pojď ke mě" "NEE". "Pojď honem nebo se budu zlobit" "NEE". Vaše trpělivost s dalšími pokusy začíná přetékat. Dochází k rezolutnímu činu. Jdete a dítko si "přivedete" sama. Následuje jeho hysterická scéna, lehne si na chodník, kope vztekle kolem sebe a křičí jak na lesy. Kolemjdoucí se za vámi ohlížejí. Pod povědomým tlakem okolí nasadíte smírlivý tón hlasu a dokonce se vaše dítko pokoušíte zabavit, jen aby přestalo vřískat. "Podívej, tamhle jsou ptáčci, pipi, pojď se na ně podívat"... Rozmrzele vstává ze země, už v tichosti a poté co spatří ptáčky, je náhle po vzteku a pláči, na tvářičce se objevuje úsměv a vaše děťátko vesele vybíhá vstříc novému dobrodružství.
Za pár minut se celý příběh opakuje znovu. A znovu. Také to znáte?
V období mezi druhým a třetím rokem nastávají maminkám krušné chvíle, protože děti vstupují do období negace a vzdoru. Vaše dítko si poprvé uvědomí, že má svoji vlastní identitu, svoje vlastní já odlišné od toho vašeho. Do začátku negativismu nerozlišuje mezi vámi a jím samým, vidí vás jako jednu osobu. Nyní si uvědomuje, že může odejít samo bez vás a zkouší své nové možnosti. Toto období je velmi důležité, protože si jím dítě vymezuje své možnosti a také limity kam až lze zajít. Je na vás, abyste mu jasně naznačili kde jsou hranice a co už je příliš. Dívejte se ale na celé období s nadhledem. Samozřejmě nelze toto stadium vývoje přejít bez povšimnutí, ale snažte se dítě za vzdorovitost netrestat. V konfliktní situaci byste měli odvést pozornost dítěte jinam a vysvětlit proč není dobré chování, které předvedlo, např. proč vám nesmí utíkat a jaké nebezpečí mu hrozí. Pro vaše děťátko je potřebné poznávat příčinné souvislosti.
Pamatujte, že děti z liberálnějších rodin procházejí obdobím vzdoru snáze než ty z velmi autoritativních prostředí, kdy je jim téměř všechno zakazováno.
Na závěr článku vám popřejeme spoustu trpělivosti, pevné nervy.
ježiš....no snad se tohle nebude stupňvat a většina se nám vyhne...no ale náběh máme slušnej 😅
drago, aláh..bezva výstižný! 😀
Dřív teda vzteky Petřík šlehnul hlavou do zadu a hodil záda (ještě nechodil) naštěstí jsem ho vždy chytla, protože to by si teda dal, ale teď si nějak dojde a mlátí..mlátí..a řve a řve... 😔 a že to jsou rány! Venku ho ještě zvládám...když jde kam nemůže čapnu ho, začne si sedat resp. protejkat ale houknu na něj a jdeme...máme za sebou už ale první veřejnou scénu a to že nechtěl do kočáru..leč musel, takže jsem ho protejkajícího, řvoucího kšírovala, taky spocená, rudá studem...ale nepovilila jsem. řval dlouho až když na něj začala mluvit cizí ženská co vylezla do okna, tak se uklidnil a koukal na ní...mě bylo stydno, ale byla jsem ráda, že jsem nepovolila...to je podle mě základ. Hledala jsem jen rady, jestli nedělám něco blbě, co se týče toho vzteku doma...podle mě ještě malej, abych ho dávala vedle do pokoje ať se uklidní...takže ho pprostě nechám být, mračím se, koutkem oka pokukuju a přestane..ovšem při další příležitosti se to opakuje... ☹
hysteráky a mlácení ho chytá, když mu nedám to co chce, ovedu ho od kamen, že s knoflíkama nebude cvakat, nebude shazovat věci apod... 😖 začíná to být fakt mazec...
drago, metoda pevného objetí spočítá v tom, že ho prostě jen pevně přitisknu k sobě? To je dobré asi spíše dělat když už má nějaký obr modrací záchvat ne? 😕 Aby to nebral pozitivně..že ho prostě obejmu. Objímáme se když se mazlíkujem apod. 😒
metoda pevného objetí by měla spočívat v tom, že to dítě se cítí v bezpečí a že ho máme rádi a mělo by ho to uklidnit, chce to ho opravdu pevně přitisknout a tisknout......jenomže!!! Dalího to spíš naštve a řve ještě víc ...a navíc začne mlátit rukama a kopat a protejká (což sama víš jaký je 🙂)) takže u nás to nezabírá 😀
perada něco k tomu objetí 😉
perada - dočetal jsem až sem. To pevné objetí má být pozitivní 🙂 aby cítil, že i když je ZLÝ, miluješ ho a přijímáš. I tato zkušenost je smyslem období vzdoru. Vědět, že ho miluješ ať se chová sebepříšerněji.
A žádný stud před lidmi. Důležité je dítě, ne, co si myslí okolí. Každé dítě tím procházelo a každá matka to v různé míře zažila. Pokud se ostatní tváří, jako že si neumíš poradit a co to máš za "spratka", je to jen pokrytectví.
A navíc, pokud má až takovéhle záchvaty, kdy si ubližuje, je to zcela jasně nezralost nervového systému, která se prostě časem urovná. Děti se přestanou úplně ovládat a vlastně děsí sami sebe: proto ta metoda pevného objetí. Je to v tu chvíli jediný pevný bod. Ale samozřejmě nemusí zabrat na každého vzteklouna.
Já sama jsem to naštěstí nezažila - první syn byl mírný a křehký klouček, ale i tak měl své období, kdy nesmyslně trval na něčem, jen proto, aby si dokázal, že má svou vůli. Ale dopředu jsem se na to teoreticky připravovala a kolem mě byli samí malí vzteklouni, takže bylo co studovat. Jeden psycholog radí ve třetině vyhovět, na třetině trvat a ze třetiny odvést pozornost - zhruba. A hlavně předvídat konflikt a předcházet jim - pokud to jde.
Náš druhý je pěkný ďáblík a vztek projevuje zatím roztomile teatrálním způsobem: opatně si lehne na zem s gestem Hamleta, leží a tiše protestuje. Jak bude vypadat klasické období vzdoru, to neodhandu.
Ale určitě neztrácet nervy - na okolí nezáleží. Ať si myslí co chtějí 😉
u nás to zatím není asi tak šílený drago jak u vás, ale to objetí zkusím, díky za odkaz i vysvětlení holky, neměla jsem o tom potuchy...
včera večer opět scéna a mlácení hlavou...odcházím do kuchyně a jak jsem se k němu otočila zády ubral, přišel za mnou a zase nabral, nekoukla jsem se jen řekla že až se uklidní vezmu si ho a za necelou minuti byl klid 😀 potvorák jeden ...
venku je to asi každé nepříjemné, co si lidí pomyslí, ostuda atp....ale kvůli dítěti je opravdu důležité nepovolit i přes tu ostudu....no ještě se matky hodně zapotíme 😔
Já byla trucovité, nafoukací se a vztekací se dítě...takže se prý mám na co těšit. 😅
Holky já to mám podobné jak píšete, ze zlatého roztomilého dítka je smaďoch největšího kalibru 😒 , jakmile není vše po jeho, tak nás kouše, škrábe, štípe, tahá za vlasy a to i přes to, že děláme jako že pláčeme, že nás to bolí, rázně mu to vysvětlujeme že nám dělá bebí atd. ale ho to ještě více popudí proti nám a dělá to s ještě větší razantností. Nic nepomáhá, sem tam dostal i přes plínu, ale je to jak házení hrachu na zeď...dokonce si nám už začíná lehat na zem bez ohledu na to, jestli je mokro nebo si lehne do kaluže, nebo v obchoďáku lidem pod nohy...jsem z něho zoufalá, pevně věřím, že je to jen vzdorovité období, které časem přejde 😒
Jediná věc co zabírá je ho urychleně zabavit něčím jiným, třeba zajít hned k hračkám (pokud jsou po ruce), nebo mu ukazovat něco, co ho zabaví. Poslední variantou je dudlík, kterej alespoň u nás zaručeně zabírá na zklidnění na určitou nezbytně nutnou dobu...no holky nemáme to lehké, přeji nám všem hodně síly a pevné nervy při výchově těch našich zlobidel 😅 😀