Potřebuje dítě tmu a ticho nebo přiměřený hluk a světlo?
Ahoj mam menší dilema jsem skoro v polovině těhu, s přítelem bydlíme v pronajate garsonce 0+1 větší byt mame ale bude volny až za dva roky a tak sme se dohodli že to ty dva roky v malem bytě nějak zvladnem. Protože se nechceme stěhovat jak někde v kocourkově. Jenže se ke mě začaly donašet takove věty že at neblbnem že se v malem bytě zblaznime, že se akorad budeme hadat a že ditě potřebuje mit hrobove ticho jak spi a přes noc uplnou tmu. Mě se to zda jako uplna kravina protože kdybych to měla takhle dělat tak bych nemohla doma nic dělat večer bych asi nejspiš seděla potmě. Jenže budu mit prvni ditko a tyhle věty mi mluvi holky ktere už maji děti. A tak mi to vrta hlavou protože pokud bych to učila ditě od sameho začatku tak by stačilo asi jak pes zaštěka nebo zazvoni zvonek a maly bude vzhuru. A tak se ptam co je lepši ktera ta varianta?? Děkuji za rady
@joel01 My taky bydleli v 1+1 když se dcera narodila.Kuchyně byla jen úzká nudle a z ní se šlo do koupelny,takže kro kuchyňské linky a spotřebičů se tam už nevešlo nic,ani stůl a židle.Takže vše ostatní bylo v pokoji-obývák,ložnice,jídelní stůl a dcerčin koutek.Ten jsme oddělili závěsem,aby tam měla "klid" 🙂 jinak se trochu ztlumila televize a fungovali jsme normálně.Malá spávala úplně v pohodě a to ještě z ulice byl přes den rachot,jak jezdilo jedno auto za druhým.Nakonec jsem byla ráda,že si nezvykla spát v absolutním tichu a tmě-ne vždy a všude to jde a pak je problém,že dítko nemůže usnout-např.dovolená apod.Vůbec se toho neboj.Když jsem byla těhotná,tak jsme byt trochu upravovali a dost se vrtalo,no a když se narodila,tak zvuk vrtačky s ní ani nehnul a spala jak dřevo i když se vrtalo málem u postele 😉
Tak naše malá je hrozně lekavá, od narození do teď (8M) špatně spí a když usne v tichu, tak ani nesplachuju záchod, protože jí vzbudí i třeba takové to lupnutí kostí. A to jsme jí to neučili, ale když jsme viděli, jak nemůže spát, tak jsme kolem ní prostě chodili po špičkách, aby se vyspala. Hlavně venku je to blbé, protože jsme z Prahy a když uteču od silnice do vilové čtvrti, tak tam jsou zase za plotem psy 😀 Takže za mě si to neumím představit, hlavně jak už se píše nade mnou, rok v pohodě, ale dva, to už se tam pomlátíte. Ale na druhou stranu, děti si zvyknou na všechno a když budete vy v pohodě, bude taky.
Ve dne kolem dítěte nechoďte po špičkách, normálně fungujte. Jakmile si zvykne během dne na klid, tak se zblázníte. Nic neuděláte a jen budete čekat až se vyspí. Večer určitě tmu a ticho, stačí tedy ztlumit TV a velké světlo, ale od malička učit, že je noc a v noci se spí. 😉
@joel01 na jednu stranu platí, že jak si dítě naučím, tak bude fungovat a na druhou stranu je každé dítě jinak dráždivé a citlivé. Přikláním se k tomu, že v noci má být klid - v garsonce to nejde jinak než jen tlumené světlo (nebo lze i přes postýlku přehodit nějakou látku, aby mu stínila) a ztlumit TV a svůj hlas. Přes den je pochopitelné, že musíte udělat i určitou práci, ale je fajn si pokud možno zvolit ty činnost, které nejsou tolik hlučné. Obávám se, že to je však věc, kterou nyní nenaplánujete, ale budete ji řešit za pochodu, tak abystre sladily své potřeby.
My sice nemáme garsonku, ale jedne pokoj byl tak dlouhý, že jsme jej předělili polozídkou na obývák a ložnici, kde je i postýlka. Od příchodu z porodnice, ať jsme malou dali spát kamoliv, tak jsme se chovali normálně. Žádné šeptání, ani nějak ztlumená televize (ale moc nahlas to taky nemáme, tak normálně). Jediné, co má malá jsou nebesa přes tu část postýlky, kde je obývák, aby ji moc televize neblikala. A k tomu máme tři malé divoké pejsky, kteří si tam i hráli, vrčeli, štěkli a malá spí v pohodě. Teď když je větší, tak je akorát změna v tom, že když ji uložím ke spánku, tak televizi a hlasy na 5 minut stišíme, aby v pohodě zabrala a nechtěla za námi a pak zas normálně.
Nikdo sice dopředu neví, jaké jeho dítě bude, ale myslím si, že když kolem mimča nebudete od začátku chodit po špičkách, tak se to dá alespoň nějak ovlivnit...
Co se velikosti bytu týče, známá žije v bytě 1+kk, má čtyřletou holčičku a ročního chlapečka. Myslím, že teď už to mají dost na těsno, ale dokud byla jen holčička, problém s tím rozhodně nebyl. Jim to teda nevadí ani při současné situaci, což nechápu 😀 , ale když jim to vyhovuje, proč ne. Osobně zkušenost nemám, ale myslím, že ty dva roky se to vydržet dá, když vy sami jste na ten prostor zvyklí. Dítko do dvou let soukromí zase až tak nepotřebuje, až teda na ten spánek. K tomu za sebe můžu říct to, že přes den by dítě mělo mít světlo a nemělo by se učit na ticho. V noci přesně naopak - tma a ticho. K tomu dennímu spánku - nemyslím tím, že by se mělo schválně bubnovat na hrnce, jen zkrátka takový ty běžný denní zvuky by se rozhodně tlumit neměly. Samozřejmě pokud jde o mytí nádobí, tam je asi potřeba hlídat, aby ty talíře moc nebouchali, skládání nádobí umí udělat pěknej orchestr 😀. Osobně úplně nesnáším, když odpoledne dítě spí a někdo chodí po špičkách a dělá pššššššt 😀. Ale co se jednopokojového bytu týče, tam jsou ty zvuky asi potřeba tlumit všechny, protože to to mimčo bude mít vlastně za hlavou, ale to zase je otázka toho, jak moc bude citlivé. Můj synovec spal, i když mu ve vedlejším pokoji mlátila zbíječka 😀 - vážně. Tenkrát se rekonstruovalo, takže se jaksi nemohlo celé odpoledne čekat, až se dítě vyspí 😀 . A můj syn byl zase opak, citlivý na kdejaký ťuknutí, ale snažila jsem se, aby si zvykal.. počkala jsem, až usne hlubším spánkem a pak jsem začala fungovat v běžným režimu bez tlumiče 🙂 , stalo se, že ho to budilo, ale časem to začal ingnorovat a dopracoval se i k tomu, že ho to neruší ani při usínání... Dnes už má skoro dva a půl roku, takže ten spánek už je zase o něčem jiným. Takže když to shrnu, myslím, že dva roky se s mimčem ve stísněných podmínkách vydržet dá a šance, že se naučí v těch podmínkách spát, je taky, podle mě, docela vysoká. Když je tam vize, že se přestěhujete, nebála bych se toho. 🙂
řekla bych , že jako u všeho jak které dítě🙂 některé spí tvrdě a nic mu nevadí, některé vzbudí i to, že je někdo v místnosti.....
@deenyska ono když ti dítě usína v 10 večer vstává v 5 ráno ...mezitím je i 10x vzhůru a přes den spí maxmálně 2-3x 30 minut, tak pak uděláš všechno, aby spalo...takže maximální klid je to nejmenší🙂. Jinak při "normálním průměrně spícím dítěti"🙂 také nejsem pro absolutní klid během dne.
@joel01 - my byli s prvním prckem taky v bytě o výměře 42 metrů, velkou místnost jsme měli přepaženou nábytkem, v jedné části jsme měli postel a postýlku a v druhé minikoutek s televizí, pořídili jsme si lampu, kde se dala korigovat intenzita světla, večer jsme ho ztlumili, pokud jsem byla doma sama, tak jsem i normálně koukala na televizi a za skříní mi spalo mimčo, jen jsem ztlumila zvuk. Dělala jsem všechny běžné činnosti, při kterých jsem jen byla tišší, přestěhovali jsme se do většího, když prďolce bylo 15 měsíců. A vše jsme do té doby takhle dělali a prcek úplné ticho nepotřeboval a nikdy jsme ho nerušili.
Po nás se tam přestěhoval pár s ročník chlapečkem, teď je mu 5 a bydlí tam pořád - mají udělané dřevěné patro, nahoře spí rodiče, prcek tam má pod patrem svůj kout s postelí, stolem, hračkama, zatahovací závěs a je tam v pohodě, vedle rodiče koukají na telku.
Tak myslím, že to zvládnete, hlavní je, aby jste se vy dva pořádně domluvili.
Moc děkuji všem za rady a nazory, pokud maly bude stejny jako ja nebo jako tatulda tak s tym spankem by nemel byt problem jelikož ja když spim tak muže přitel klidně i vrtat a ja o tom ani nevim a naopak to je taky stejne partner spi a ja mužu dělat jakykoliv hluk, parkrat se mi stalo že v době jak sme spolu začali bydlet tak jak usnul večer rychleji jak ja tak sem vzala a stlumila telku a on se zbudil a řekl mi že to nemusim dělat že mu to nevadi. Tak sem ted sem zvědava jak bude spat klouček. Podle meho nazoru je blbost na absolutni ticho protože mame doma psa a ten jak usne tak se sem tam stane že ze spani bud štěka nebo mirně vyje ale přece ho kvuli mimča nedam pryč vždyt je to člen rodiny. Sice pes začina žarlit protože citi že spadne z lopaty že nebude středem pozornosti začina dělat naschvaly čura na koberec a to nikdy nedělal a to už ho mame sedm let a nikdy takovy problem nebyl až ted a to neni ani nijak nemocny že by to nevydržel, dva dni tomu se mi stalo že sem ho vyvenčila přišli jsme domu a doma sme byli asi 10minut a on se počural a tak to bylo v ten den asi třikrat ale posledni kapka byla že se vyčural do pelechu a ležel v tom, to už pak za to i dostal a mam zase chvilu klid, jedine čeho se bojim je že jak přijdu domu s malym tak aby mu neubližil
@pisisvori Samozřejmě že jak které dítě. Nevím, z čeho jsi nabyla dojmu, že je strkám všechny do jednoho pytle 🙂? Však jsem psala, že můj syn byl oproti mému synovci cimprlína na kdejaký ťuknutí, ale naučil se. Sama jsem ze začátku kolem něj chodila po špičkách, ale pak jsem usoudila, že to takhle nejde a postupně jsem při jeho spánku dělala nějaký činnosti, stálo mě to hodně trpělivosti, ale opravdu si zvykl a bylo to dobře jak pro mě, tak pro něj. A to bych mohla vyprávět, jak jsem jednu dobu skoro denně stála u postýlky od půl 9 večer do půl 4 do rána (nepřeháním) zničená jak Hiromiša a v slzách konejšila a prosila malého, ať už proboha spí 😀 nebo jak jsem se mohla naobědvat jen, když byl někdo, kdo mi malýho mohl po tu dobu pochovat... dnes má dva roky a po období celonočního spánku se mu vrací režim buzení se v noci a odpoledne nesvapost vůbec. U něj mám vyzkoušeno, že když usne za ticha, je pak ve spánku daleko citlivější na zvuky, kdežto když usne za běžného ruchu, jen tak nějaký ťuknutí ho nevzbudí. Rozhodně si ale nemyslím, že to striktně platí na každý dítě a myslím, že jsem ve svým předchozím příspěvku ani nic podobnýho netvrdila. Jestli to z toho někdo to pochopil a dotklo se ho to, je mi to líto. Jen jsem chtěla říct, že to, že se dítě naučí spát v nějakým určitým prostředí, je reálný, že to prostě není beznadějný, nic víc, nic míň.
@deenyska ja sem třeba to pochopila přesně taky tak každe ditě je jine a co plati na jedno nemusi zabirat na druhe mam dva synovce jeden byl uplně klidny spal celou noc nic ho nezbudilo ale ten druhy to je dalo by se řict že je uplakanek protože ma problemy s usinanim a taky segra jak je snim doma sama tak nic nezrobi protože ho musi mi neustala na rukach jinak ho neuklidni
@joel01 Nevím, jestli dobře chápu tvou reakci, ta první věta mě trošku mate 🙂, pochopila jsem to tak, že i ty jsi mě pochopila podobně jako pisisvory. Tak to mě mrzí, že jsem to napsala tak nešikovně a dýchlo to na vás něco, co nemělo. Možná, když si to přečtete znovu, už to na vás udělá jiný dojem. Sama vím, že každé dítě je jiné, můj syn měl jícnový reflux a doslova trpěl novorozeneckými kolikami a opravdu jsem si spolu "užili", ničilo to mě i jeho. A přiznám se, že toto byly hlavní důvody, proč jsem přestala kojit, čímž jsem od maminek, které s dítětem neměli nikdy žádné problémy ať už s trávením, spánkem nebo kojením, sklidila docela kritiku a taky jsem neustále slýchala jednoznačné dedukce typu, že ho přepíjím a tak podobně, což nebyla pravda. Ale ony byly chytré, ony věděly všechno nejlíp a já to dělala špatně. Už proto bych si nedovolila strkat kohokoliv, ať už děti nebo dospělé, do jednoho pytle. Nemám to ráda a ani nevěřím na jeden řád pro všechny. Jen já funguju stylem - nevyzkoušíš, nezjistíš. Takže kdybych se tenkrát neobrnila trpělivostí a nedala malýmu šanci si zvyknout na zvuky během spánku, nezjistila bych, že to jde. Tím ale neříkám, že to půjde u všech dětí, ale jak píšu, je dobré věci vyzkoušet. Mám i zkušenost se zmíněným chováním na rukách.... jak už jsem psala, malý měl koliky a do třech měsíců jsem měla doslova galeje, chovat, chovat, chovat až do rána bílého. Takže výsledkem bylo, že mi ještě v půl roce usínal výhradně v náručí a odmítal jakkoliv jinak usnout. A nechat ho brečet jsem taky nemohla, protože v souvislosti s kolikami měl i tříselnou kýlu, takže všechno špatně. Jenže už měl skoro 10 kilo a to už nedávaly ani moje ruce ani záda. Tak jsem začala lovit na internetu články, rady, zkušenosti, z toho jsem si vzala výtažky a podle vlastního úsudku jsem zahájila misy "usnout v postýlce".. první den jsem ho uložila a sedla si vedle postýlky, jen mu dala ruku, další dny už jsem ho nechávala samotnýho, pomazlila, uložila, odešla, nechala chvíli poplakat, vrátila se, pohladila, promluvila, odešla a tak furt dokola, jen jsem intervaly pořád prodlužovala. Poprvé to trvalo opravdu dlouho, než usnul, ale den ode dne se to lepšilo a trpělivost se mi vyplatila a byla jsem mile překvapená, že už čtvrtý den malej usnul bez mé pomoci. Sice mu to chvíli trvalo, ale obešlo se to bez křiku. Proto si myslím, že co se miminek týče, je velká šance je na něco navyknout. Ale věřím, nebo dokonce jsem přesvědčená, že jsou prostě děti, na který nezabere lautr nic, ale to nevylučuje to, co jsem psala nahoře.
@joel01
Jsem na tom docela podobně jako vy. Snad vám třeba pomůže, když vám napíšu jak to máme my 😉.
Máme doma skoro 4 měsíční holčičku a psa rok a půl. Stěhovali jsme se z 1+1 v mém 7mém měsíci těhu do většího bytu a zvládli jsme to, v té době jsem netušila, že se budeme znovu (kvůli přítelové práci) stěhovat. Jsme 3 týdny v novém bytě a také jsme to zvládli i s malou. Bála jsem se toho, ale vše proběhlo v pořádku. Ohledně spaní dítka...začátky byly šílené. Malá si vůbec celkově musela zvykat na postýlku a muselo párkrát dojít k nechání vyřvat. Chtěla se pořád chovat a já si nemohla dojít ani na záchod. Časem si to sedlo a ona si na vše krásně zvyknula. V porodnici spala kolikrát v takovém bordelu, že jsem nechápala...ve dne zezačátku spala lépe než v noci, teď se to otočilo. Přes den spí méně a v noci spí dobře (5+5 hodin, nebo 6+4). Nejlépe přes den spí v kočárku venku, to má moc ráda. Bydlíme teď v klasickém paneláku, oproti předešlému a měla jsem strach, že si na to bude malá zvykat hůře, protože před tím byla zvyklá na klid, nikdo nad námi nebydlel. Teď máme nad sebou mladé, celkem hlučné sousedy a pes nám tady také víc vrčí a štěká, protože se z něj narozením malé stal hrozný hlídač. Zezačátku to malou budilo ( jak sousedé, tak pes), ale zvykla si na to a teď už může klidně štěknout i vedle postýlky a s ní to ani nehne. Kupodivu ji nevzbudí ani zvonek. Ohledně světla...nikdy jsem v ložnici nezatahovala na úplnou tmu na noc a přes den jsem vytahovala, aby si zvykla na to, že je prostě den. Světlo na noc jí zatím nenechávám, nevyžaduje to, naopak má i na poslední kojení před nočním spaním ráda, když je v klidu a světlo do ložnice svítí jen z chodby. V noci si na kojení svítím jen lampičkou, když ji v noci položím a zhasnu, tak poslouchám a je do minutky tuhá a oddychuje. V podstatě je to na vás jak si to s miminkem nastavíte. Když mu budete od začátku nechávat svítit, tak si na to zvykne a bude to pak vyžadovat. To samé se zvuky. Malá je zvyklá třeba i na vysavač. V úplných začátcích jsme mohli jezdit vysavačem kolem postýlky a ani ťuk 😀 .
Se psem to máme podobně...také cítil už v těhu, že je trochu odstrčený. Sice jsem se snažila mu věnovat, ale i tak. S narozením malé se to u nás vše změnilo. Pes nám dospěl a stal se z něj hrozný hlídač. Museli jsme na něj trochu přiostřit s výchovou, protože začal být rozývený a upotával pozornost. Často strkal čumák mezi nás a malou apod. Vždy to děláme tak, že se věnujeme malé a když ji uspíme, tak se věnujeme pejskovi, aby se necítil odstrčený.
@deenyska omlouvam se za zmatky ja sem chtela rict to ze sem to pochopila tak jak to bylo napsano u vas a tim sem chtela naznacit ze to bylo dobre napsane a to ze to nekdo pochopil jinak... Taky sem nazoru nehazet vsechny do jednoho pytle protoze to danym lidem ublizi a taky se to muze vymstit. Tisic lidi tisic nazoru. Kazdy clovek ma nejaky nazor. Ja sem taka ze si taky vyslechnu vsechny tipy a rady pak pouvazuju a udelam tak jak uznam za vhodne. Jelikoz vic hlav vic vi tak se zeptam vice lidi nez abych mela udelat neco spatne. Za vsechny rady sem vdecna a vazim si jake koliv pomoci. Koukam ze sem se vtom kapecku zamotala
@joel01 Nééé, ne třeba omluvy, jen jsem měla obavy, že ani neumím vyjádřit svůj názor 😀 ... náš malý právě blinkal skoro do roka všechno co pozřel a já v době, kdy jsem kojila, jsem malýho měla u prsa ze začátku hodinu, pak se to zkrátilo na půl hodiny, nakonec 20 minut, čímž jsem od matek, co neměly problémy, sklidila kritiku. Jedna maminka synáčka odstavovala nekompromisně po 10i minutách krmení a stačilo mu to, takže byla přesvědčená, že já toho svého přelívám. Jenže vůbec nebrala v potaz to, že každé to mlíčko teče jinak. Já mlíko měla, neměla jsem problém, ale když jsem malýho nechala pít jen deset minut, řval hlady jak tygr, až po těch finálních 20i minutách byl spokojený. Moje ségra když kojila, malej nestačil polykat, úplně se v tom topil, jak jí to mlíčko teklo. A běžně z jednoho prsu odsávala víc jak 140 ml během pár chvil a já seděla u odsávačky víc jak hodinu, spocená, abych odsála aspoň na jednu dávku a nevytáhla jsem víc jak 80 ml s obou prsů. To byla spravedlnost 😀.
@deenyska kojeni to je tezke nekdo ma mliko site nekdo hladove a tak si mislim ze kdyby maly byl plny po deseti minutach tak jak to delala ta mamina tak by se sam odsal. Moje segra kdyz kojila prvniho syna tak mela hladove mliko a tak musela domcu dokrmovat sunarem. Kdyz se ji narodil denny tak ten se neprisal vubec a tak musela od zacatku davat sunar a zjistila ze ty varky co mu davala mu nestacilo protoze plakal jako by ho na noze brali a jak mu pridala jak je klidnejsi. No sem zvedava jak dopadnu s kojenim ja.
@joel01 Nevim, jak to mate na metry. My jsme v 1+1 o vymere 40 metru 4. A v pohode. A kdyz jsme meli cerstve miminko, mela jsem postylku v pokoji (s kuch. koutem), abych ho mela pod kontrolou. Akorat jsem ztlumila televizi a zhasla velky svetlo, a dite spalo jak Ruzenka. Mohla jsem i varit. Kdyz byli vetsi, prestehovali jsme se na spani vsichni do loznice, a jde to taky.
Pujde tam udelat aspon nejaky koutek zakryty? Prece jen to male mimino usne v pohode, ale vetsi dite uz rusit budete. Resp. vetsi dite kdyz vas uvidi, nebude chtit zalizt do postele. Dva roky jsou docela dlouha doba, sama nevim, jak bych to udelala. Kazdopadne fakt neni pravidlem, ze dite potrebuje hrobove ticho a uplnou tmu.