Psycholog nebo psychiatr pro 3,5 leté dítě. Máte tip?
Máme 3,5 letého syna a upřímně řečeno nevíme si s manželem s ním už rady. Je velmi šikovný,chytrý, ale na druhou stranu má svoje "zkraty". Pro lepší pochopení uvedu příklad ( hrajeme si s kostkami - skládáme, povídáme si a z ničeho nic nečekaně, vyskočí, začne běhat po bytě a křičet - bohužel
nepomáhá nic - domluva, plácnutí, odchycení a umytí obličeje). Zkrátka si "jede" po svém a nedá se vytrhnout.
Nebo jsme venku, hrajeme si na pískovišti a on najednou (nepředvídatelně) začne házet písek, válet se v něm, ječet nebo běhat a štěkat jako pes a není k zastavení (jako když je v tranzu a vůbec nevnímá, že na něho mluvíme.
Tyto stavy se u něho objevují velmi nepředvídatelně, nepodařilo se nám vysledovat spouštěč.
Navíc u něho poslední dobou roste agrese (máme ještě 9 měsíčního syna) - toho na jednu stranu zahrnuje neuvěřitelnou láskou, ale na druhou stranu mu má tendenci ubližovat (nedávno si skládal puzzle, a malý mu je rozhazel, křk a já přiběhnu do pokoje co se děje a starší syn malého drží za hlavu, a plastovou pilkou mu drtí krk a říká mu, že mu uřízne hlavu). Ubližuje nejen jemu, ale všem členům v rodině (z ničeho nic přijde a kousne do nohy, nebo začne vyhrožovat, nebo plácne).Je pravda, že od mala je dost živé dítě.
Tento problém jsem konzultovala s paní učitelkou ve školce (navštěvuje ji od 3 let). A adaptaci nesl velmi těžce, a do teď mu vadí jakékoliv přechody mezi jednotlivými činnosti či změny. Dle našeho názoru je dost fixovaný na plyšáky - bez nich neudělá pomalu krok (nosí si je do školky, bere si je na výlety, spinká s nimi apod.). Paní učitelky jsou v tomto směru hodně ohleduplné a může je mít i ve třídě.
Konzultovali jsme to i pediatričkou a ta nám doporučila - Pediakid pro posílení imunity (s vysvětelním že je toho na něho mnoho - narození bratříčka, školka atd.), dávali jsme ho synovi 2 měsíce.
A situace je stále stejné, někdy mám pocit, že i horší.
Nemáte někdo zkušenost s psycholegem nebo psychiatrem pro takhle malé děti? Uvítám, jakýkoliv dobrý tip. Upředňostňuji Kolín, Praha nebo okolí. Děkuji
já ti schvaluju návštěvu psychologa, protože jednak zhodnotí jeho stav a taky vám poradí, jak jednotlivé situace řešit.
Možná nastala změna s narozením miminka?
Každopádně si myslím, že sami byste mohli napáchat víc škody a psycholog je dobrá volba. Tip bych měla, ale v Plzni. Obecně se doporučuje, aby byl občas přítomen i tatínek, ale to by vám řekl. Bude si všímat i toho, jak vy se k němu chováte, budete prostě pod drobnohledem všichni, připrav se i na možnou kritiku 😉
Nejhorší je, že chce ubližovat, i když chlapečkové takovou "zábavu" občas mají, co si budeme povídat. Nepřipadá mi, že je nenormální, spíš by potřeboval usměrnit.
Ahoj, ty, jako matka, musíš nejlíp vědět, jestli je opravdu nutné vyhledat odborníka. Podle toho, co popisuješ, se nedá posoudit, jestli je to "normální" reakce a nebo ne. Volila bych spíš psychologa a nebo speciálního pedagoga, než psychiatra. 😉 Napadají mě různé poradny, ale tam je úroveň hodně rozdílná a hodně záleží na konkrétním odborníkovi. Kdo mě ale napadl je PhDr. Krejčířová.
Já bych byla pro psychologa.
Ale abych tě uklidnila, nás doma taky bývá občas dusno a Matýsek (3,5 roku) měl tendenci Kačce (15 měsíců) ubližovat, ale teď když mu udělá něco s hračkama, tak začne ječet a já zasáhnu. Na druhou stranu, když se Kačce něco nelíbí, tak taky začne ječet a ještě Matýska kousne 😝 Napadá mě, jestli se třeba necítí odstrčený, jestli např. nenadržujete mladší dítěti - když jsi přišla a bylo rozházené puzzle, co jsi na to řekla? Já bych "vysvětlila" Kačence, že to nesmí dělat, že to Matýsek srovnával a ona mu to rozbila (tohle děláme už od mala, ikdyž tomu třeba vůbec nerozuměla, ale prostě proto, aby u nás nebylo hubované jen to starší dítě).
Škoda, že nebydlíte poblíž nás (Morava), dala bych ti kontakt na psycholožku, kterou osobně známe. Chodila jsem k ní se starším na kurzy pro děti a taky jsem byla na několika jejích přednáškách (např. jsme řešili, jak zvládnout příchod druhého dítěte). Třeba by vám mohl poradit, jestli neděláte nějakou chybu ve výchově.
Já bych začala psychologem. Minimálně poradí jak zvládat tu agresi.
Je pravda, že druhý sourozenec a nástup do školky jsou pro děti těžké situace a může to být příčina jeho chování. K psychologovi bych zašla nejdřív, psychiatr je lékař. Pokud by bylo třeba řešit situaci pomocí léků, psycholog vás tam pošle. Určitě to bude v pořádku, je dobré nebrat to na lehkou váhu a řešit to a nic nezanedbat.
Já jsem také pro psychologa. Podobný problém řešila švagrová-měla pocit, že když půjde s takto malým dítkem k psychologovi bude to, jako kdyby ho měla za blázna. Nechala to tedy být a dál se snažila vlastním rozumem a výchovou situaci vyřešit. Kluk nyní půjde do 6té třídy, je to s ním samozřejmě mnohem horší-je agresivní, má zkratové jednání. A psychologové dávají nyní vinu rodičům, protože ani už oni pořádně nevědí, co s takhle velkým dítětem dělat.
Zkušenosti z vašeho okolí s psychology nemáme, nicméně na webu určitě najdete přímo kontakt na psychologa pro danou věkovou kategorii.
Každopádně-než podávat dítěti nějakou medikaci na zklidnění apod-řešila bych problém právě s psychologem a poradila se ohledně výchovy apod.
Přeji hodně štěstí!
Jakožto psycholožka doporučuji dětského psychologa. Nejlépe klinického, ne v pedagogicko-psychologické poradně. Kdyžtak mi napiš do IP odkud jsi, v některých městech znám dobré psychology.
Ahoj,taky nejsem psycholog,ale myslim si,ze je to miminkem🙂)já mam 7lete a 15mes díte ..bohužel taky uz jsem zvažovala psychologa..naštěstí malej zacal zlobit a mého staršího to najednou uspokojilo a vidi,ze už je braska Taky napominanej..je za to rad..starší mi i rekne,ze ma miminko rad,ale ze mu vadi,jak kolem něj litame..snažím se sebevic ,ale asi to memu prvorozenemu nestačí..ale jen co jsme sami 2 spolu bez prcka,tak je vse úplne uzasny..je to náročné a do dětských hlavicek nevidíme..a nebo mas indigove díte:-/🙂dej sem info,co vám poradili,docela by to hodne maminka pomohlo,nemyslím si,ze s detma máme problémy jen nás par..
Rozhodne psycholog (já třeba našla na ZL, teda na http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psych...). Kdyz mi uz ten rekne ze je nutne k psychiatrovi, tak OK. Ale proč přímo na psychiatrii? To je jako střílet ihned z největší armaty... Hlavně pokud jde o dítě...
Máme stejně starého syna a taky s ním trable (kdyžtak IP,) mohu doporučit jednu úžasnou paní doktorku Fořtovou na Vinohradech v Praze. Je to starší paní, ale s dětmi to umí, dostala jsem na ní kontakt přes kamarádku a mohu potvrdit, že super.
ahoj 🙂 ,
no já nevím, nejsem odborník, ale náš synek se chová dost podobně.sice je to občas (často 😅 ) náročné, ale přisuzuji to hlavně tomu, že chce na sebe prostě jen upozornit.svou sestřičku má taky moc rád, ale z toho ji plácne, sedne na ni a pod....u nás pomáhá empatie, všímání si ho, naslouchání a shovívavost.děti v tomhle věku jsou plné energie a občas prostě mají "přetlak" a ten musí ven....někdy je to křičením, někdy běháním a někdy vším dohromady 🙂 .připadá mi to jako normální a adekvátní chování 3,5 letého klučiny, pravda trochu živějšího 😀.
tím chci říct, že můj názor je ten, že bych s nějakým psychologem a pod. počkala, ale to samozřejmě záleží na vás 😉 ....určitě na tom není špatného, pokud máš pocit že takovou pomoc potřebujete.